Srbsko nyní odškodňuje také vězně trestaneckých lágrů

„Denní paušál“ až 50 eur pro podunajské Šváby, kteří byli v srbských koncentračních táborech

Masový hrob u bývalého Rudolfsgnadu.
Foto: rudolfsgnad-banat.de

V Srbsku je možné něco, co je v Česku a na Slovensku (prozatím?) považované za vyloučenou věc: Poté, co byly vytvořeny zákonné předpoklady pro restituci majetku (obzvláště podunajských Švábů), který byl konfiskovaný po Druhé světové válce, a co po sedmdesáti letech byly navráceny první zemědělské plochy právoplatným vlastníkům, přichází nyní také řada na odškodnění bývalých vězňů koncentračních táborů, zřízených za Titova režimu. Ačkoliv samozřejmě není už možné skutečné napravení prožitého utrpení – už jenom u mnoha obětí, které přežily martyrium v Gakovu, Valpovu a v Rudolfsgnadu (německý název pro Knićanin – pozn. překl.) – přichází vláda v Bělehradu s materiálním gestem. Je to logický důsledek rehabilitačního zákona, který poskytuje odsouzeným nevinným, pronásledovaným a vyhnaným lidem možnost formálního uznání neviny. Kdo je nevinen, nemůže být tedy ani potrestán resp. musí být odškodněn, pokud byly neprávem použity sankce. Dnes obdrží v Srbsku třicet až padesát euro na den pobytu ve vězení každý vězeň, pokud se prokáže, že byl uvězněn neprávem.

To je také přibližná suma, se kterou mohou bývalí vězni koncentračních táborů na srbské půdě počítat, říká obhájce Ralf Briditschka z Lince. Zastupuje četné podunajské Šváby v restitučních jednáních a nyní společně s Krajanským sdružením podunajských Švábů jako první krok zahájil odškodňování obětí koncentračních táborů. Žádosti mohou být podávány ještě do konce roku 2016. Oprávněnými žadateli jsou také potomci obětí. V takovém případě mohou žadatelé očekávat mezi třemi až pěti tisíci euro. To sice není v žádném případě přiměřená hodnota za ztracený nebo zničený život, ale jedná se o symbolické gesto, kterého se ze strany jiných států, obzvláště Česka, doposud nedostává. Také ohledně restituce se v Srbsku pokračuje. Dva podunajští Švábové – kteří dnes žijí v Karlsruhe popř. v Srbsku – dosáhli již naturální restituce zemědělských pozemků. Jedna podunajskošvábská rodina z Horního Rakouska stojí před úspěšným ukončením restitučního jednání.

Pro statisíce podunajských Švábů začal po konci Druhé světové války nový horor. Byli zbaveni práv, vyháněni, zavlečeni do Sovětského svazu jako nuceně nasazení, anebo byli Titovým režimem v bývalé Jugoslávii zavíráni do koncentračních táborů. Mnozí z nich tyto hrůzy nepřežili.

Srbsko se nyní vypořádává s touto temnou minulostí a nespokojuje se s verbálními omluvami nebo zřizováním památníků, jako např. v bývalých lágrech v Gakovu, Valpovu a Rudolfsgnadu. Srbsko prokazuje lítost svými činy. Oběti, které přišly o své vlastnictví, si již mohly zažádat o navrácení svého, v roce 1945 konfiskovaného majetku. A nyní je také možnost odškodnění bývalých táborových vězňů, jak s potěšením informuje Krajanské sdružení podunajských Švábů. Srbský zákonodárce vytvořil rehabilitačním zákonem možnost, aby každý, kdo byl vězněn v nějakém trestaneckém táboře Titova režimu, mohl zažádat o odškodnění. To platí také, a především, pro podunajské Šváby žijící v zahraničí, z nichž mnozí nalezli svou novou vlast v Horním Rakousku.

Také manželé a děti mají nárok

Právní zástupce Ralf Brditschka z Lince, který již zastupuje četné podunajské Šváby v Rakousku v restitučních jednáních, počítá s odškodněním ve výši třicet až padesát euro za jeden den pobytu ve vězení. To jsou zhruba částky, které dnes dostávají v Srbsku osoby, jež byly neprávem vězněny. Protože mnohé z těchto obětí nepřežily koncentrační tábory resp. mezitím zemřely, mohou se dožadovat odškodnění také jejich manželé, potomci stejně jako příbuzní, kteří jsou oprávněni dědit. V takovém případě mohou žadatelé očekávat mezi 3000 až 5000 eur. Žádosti mohou být podávány až do konce roku 2016. „Krajanské sdružení přitom poskytuje odpovídající poradenství a podporu“, potvrdil pro deník Neues Volksblatt Anton Ellmer, předseda podunajských Švábů z Horního Rakouska.

Předpokladem pro odškodnění je rehabilitace žadatele. To znamená, že musí potvrdit, že nebyl zapleten do nacistických zločinů. Ohledně rehabilitace rozhoduje komise, která byla zřízena zvlášť pro tento účel. Jako dokazovací materiál připadají v potaz dokumenty z táborů, výpovědi svědků a místopřísežná prohlášení. Právník Brditschka a jeho srbský kolega Nikola Bozic mají přístup k dokumentům z trestaneckých táborů. Právníci se s krajanským sdružením dohodli na výhodném vyplácení honorářů, a sice 350 eur fixní náklady a k tomu prémie v případě úspěchu, pokud skutečně dojde k odškodnění.

První úspěchy: navráceno 28 hektarů půdy

Brditschka se v restitučních jednáních odvolává již na první úspěchy: Dvěma podunajským Švábům žijícím v Německu resp. v Srbsku bylo navráceno 28 hektarů zemědělské plochy v Apatinu v provincii Vojvodina. Do roku 1944 byl Apatin se svými 14.000 obyvateli největší německou obcí v Jugoslávii. Většina podunajských Švábů byla po válce vyhnána.

Brditschka zastupuje kolem dvou tisíc podunajských Švábů v restitučních případech, přičemž 90 procent z nich pochází z Horního Rakouska. V následujících měsících počítá s uzavřením dalšího případu, ve kterém jde o navrácení padesáti Jochů (1 Joch = 57,55 arů – pozn. překl.) orné půdy, čtyř domů a vinic jedné podunajskošvábské rodině z Kronstorfu (okres Linec-venkov).

Ačkoliv lhůta pro podání restitučních žádostí již vypršela v březnu, existují pro ty, kteří se rozhodli na poslední chvíli, zadní vrátka. Hornorakouští podunajští Švábové podali restituční žádost jako spolek. Soukromé osoby se k žádosti mohou nyní dodatečně připojit.

Ludwig: Mnichove, jen spi dál!

„Pro krajany, uvažující v kontextu politiky pro vlast, jsou povzbudivé signály zaznívající z Bělehradu takřka neuvěřitelné“, vyjadřuje svou radost předseda hornorakouské organizace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku, Peter Ludwig, a táže se: „Co všechno musí Srbsko ještě zrealizovat, aby přimělo pražské tvrdohlavce ke změně myšlení?“ Skutečnost, že spolkové předsednictvo Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Mnichově nestaví tyto otázky vlastnictví a odškodnění na první místo programu dne, a tedy nevyužívá momentální „bělehradskou přízeň“, musí zůstat tajemstvím a bude to mít i své dobré důvody, domnívá se Peter Ludwig, jenž má proto své vysvětlení: „Je dost možné, že se momentálně příliš zabývají přípravami na akci ,Hlavní město kultury Plzeň 2015‘. Bohužel jsem nucen odpovědným činitelům vyřídit: Mnichove, jen spi dál, ale my tak činit nebudeme!“

Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 2. října 2014.