V pátek byl doručen zatím nepravomocný rozsudek, jímž senát Městského soudu v Brně zprostil obžalované vydavatele Hitlerových projevů Pavla Kamase, Lukáše Nováka a jejich společnost guidemedia etc, jakož i autora předmluv Lukáše Beera, v plném rozsahu obžaloby pro vydání souboru komentovaných projevů Adolfa Hitlera. Hlavní líčení se konalo 10. září 2014 a senátu předsedal Mgr. Martin Hrabal.
Žaloba státního zástupce Jana Petráska vinila souzené pro zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka dle (§ 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku) a přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (dle § 405 trestního zákoníku) a u právnické osoby guidemedia etc pro přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. Soud však dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označený skutek je trestným činem.
Dle názoru soudu se nepodařilo prokázat tvrzení obžaloby, že myšlenky a názory obsažené v inkriminované knize nejsou názory Adolfa Hitlera, ale obžalovaného Beera, a sice z několika důvodů: V prvé řadě soud odkazuje na předmluvu ke knize, ve které je kromě jiného uvedeno, jakým způsobem a z jakých důvodů jsou vůbec jednotlivé úvodní pasáže, ke každému z konkrétních projevů jsou sepsány, je zde výslovně zmíněna skutečnost, upozornění, že není úkolem knihy analyzovat, přezkoumávat Hitlerovy projevy či s nimi jakkoli polemizovat a v tomto smyslu kniha upozorňuje, že je zde upuštěno od hodnocení samotného obsahu projevů Adolfa Hitlera s tím, že každý čtenář na základě dostupných informací může konfrontovat obsah těchto projevů, obsah tvrzení Adolfa Hitlera s neoddiskutovatelnými historickými fakty a reáliemi, ke kterým má přístup či jsou v podstatě obecně známé.
Budoucímu čtenáři je podle soudu v knize jasně sděleno, že Beerův úvod vystihuje obsah projevů ve zkrácené podobě, a to vždy sestavený z „pohledu řečníka“ což neznamená v daném případě nic jiného než z úhlu pohledu Adolfa Hitlera. „Sám znalec neviděl v obsahu předmluvy nic co by propagovalo nacismus, neonacismus na rozdíl od jednotlivých úvodů“, uvádí se v odůvodnění rozsudku. A dále, že lze konstatovat, že předmluva obsahuje jakýsi návod jak ke knize přistupovat, jak vnímat jednotlivé úvody ke každé z kapitol, včetně mezititulků a je rovněž evidentní, že neobsahuje nic z čeho by se dalo dovodit negativní stanovisko autora textu k projevům jako takovým. „Autor zaujímá neutrální stanovisko, nijak se negativně nevymezuje, ovšem neutrální stanovisko v daném případě znamená, aspoň dle slov autora, maximální snahu o autentičnost jako takovou. Jakoby do jisté míry bylo spoléháno na rozum čtenáře, jemuž z historického pohledu a obecných znalostí musí být nutně osoba Adolfa Hitlera známa.“
Odůvodnění se dále vyjadřuje také k 13 výňatkům z knihy, uváděných obžalobou jako důkaz vyznívání jakéhosi vysvětlení správnosti, názorů, postojů Adolfa Hitlera, případně prokázání pravdivosti jeho tvrzení s tím, že čtenář takový text nebude chápat jako text Hitlera: „Po provedeném dokazování nezbývá než konstatovat, že rozlišitelnost výše uvedeným způsobem je v některých momentech poměrně nesnadná a zde soud dává za pravdu znalci, který takové rozlišení rovněž považoval za obtížné. Nicméně i přes zmíněnou obtížnou rozlišitelnosti v určitých pasážích lze dle názoru soudu rozlišit mezi autorstvím a myšlenkami obžalovaného Beera a tím co je použito a převzato ze samotných projevů.“ Přesto však soud po rozboru jednotlivých citovaných pasáží dospěl k názoru, že jednotlivé Beerovy předmluvy či úvody „skutečně tvoří jakýsi komprimát následujícího projevu Adolfa Hitlera“. Soud „nemohl přisvědčit tomu, že titulky a komentáře obsažené před jednotlivými projevy Adolfa Hitlera vyznívají jako souhlas s obsahem těchto projevů a mají formu jakéhosi vysvětlení správnosti tehdejších názorů Adolfa Hitlera, či prokázání pravdivosti jeho tehdejších tvrzení“.
Hitlerovy projevy jsou historickým textem, "Mein Kampf" je ale „biblí fašismu“
Pozoruhodný je i tento poznatek soudu: „K samotným 18 projevům, které publikace obsahuje nelze než uvést, že jde samozřejmě o texty poplatné době, je třeba si uvědomit situaci, kdy byly psány, kým byly psány a z jakého důvodu byly publikovány. V prvé řadě je na ně nutno nahlížet jako na historický text v souvislosti s konkrétními historickými reáliemi té doby. Nejde o texty, které by v sobě prvoplánově nesly nějakou propagandu fašistického hnutí té doby či politiky, fašistického Německa byť i v tomto případě lze nalézt jednotlivé odkazy na výše uvedené.
Nicméně pokud by soud měl srovnat jednotlivé projevy například s obsahem knihy Mein Kampf, která byla vydána nakladatelem Zídkem, tak jde z hlediska obsahového o dva naprosto rozdílené tituly, neboť kniha Mein Kampf jež je označována jako ,bible fašismu‘ v sobě nese úvahy, vize, program, řešení, tak jak je Adolf Hitler kdysi vnímal a jak je i konečně realizoval. V daném případě jednotlivé projevy vždy konkrétně odrážejí historickou, politickou, vojenskou situaci, na kterou Adolf Hitler reaguje, vysvětluje posluchačům své kroky, důvody svých jednání, nelze než konstatovat, že se staví do role oběti Versailleského systému, Versailleské smlouvy a skutečností z ní vyplývajících. Není to on, kdo měl zájem na válce, jakoby do ní byl nějakým způsobem vmanipulován okolnostmi, které byly mimo něj.“
Jednáním popsaným v obžalobě obžalovaní měli „propagovat hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, hlásá rasovou zášť a spáchat tento čin tiskem“. Soud k uvedenému dospěl k názoru:
„Vzhledem k samotnému obsahu projevů, když jde zcela zjevně o texty historického charakteru, které jak již bylo shora uvedeno, jsou zasazené do pevných historických reálií a na ty je obsahově reagováno samotnými projevy Adolfa Hitlera, je tak logické, že obsahují jeho myšlenky, myšlenky nacionálního socialismu, ovšem v jeho historické a dnes již zaniklé podobě.
Za takové situace dle názoru soudu není naplněn pojmový znak hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Judikatura Nejvyššího soudu jednoznačně chápe pojem hnutí jako skupinu osob alespoň částečně organizovanou, byť třeba formálně neregistrovanou, směřující k potlačení práv a svobody člověka, nebo hlásající národnostně rasovou, náboženskou či třídní zášť, nebo zášť vůči jiné skupině osob. Pro naplnění znaku této skutkové podstaty je nutné, aby hnutí existovalo v době, kdy je pachatel podporoval či propagoval, a to byť v jeho modifikované podobě (například neofašistické nebo neonacistické hnutí apod.)
Dle názoru soudu jde o přesně takový případ, neboť v nyní projednávané věci se jedná o originální historický text (...), který z logiky věci sebou nese všechny atributy příznačné pro německý fašismus té doby, ovšem právě v jeho historické podobě, to znamená v podobě, která v současné době již aktuální není a lze jej proto označit za hnutí již zaniklé. Nejde rovněž o případ nějakého přímého pozitivního hodnocení různých aspektů německého fašismu, která se v současnosti objevují, vytržené z kontextu dějinných událostí, většinou s opomíjením ceny, kterou za taková zmíněná ,pozitiva‘ společnost v té době musela zaplatit."
„ ... nelze paušálně označit všechna neonacistická hnutí jako přímé pokračovatele hitlerovského nacismu, která na něj navazují ...“
„(...) Judikatura dovozuje, že za určitých okolností lze propagovat hnutí prokazatelně směřující k potlačení práv a svobod člověka, které v době jeho propagace pachatelem neexistovalo, pokud pachatel svým jednáním zamýšlel iniciovat vznik nebo obnovení takového hnutí. V tomto směru by soud musel vzít za prokázané, že v současné době existuje hnutí, které svým způsobem navazuje na fašistického hnutí v období do porážky hitlerovského Německa. Soud si velice dobře vědom skutečnosti, že byť hitlerovský nacismus je v současné době chápán jako hnutí již zaniklé, tak nachází své vyjádření a poskytuje jakousi ideologickou oporu pro řadu dalších neonacistických skupin, pro které je společná glorifikace idejí nacismu a jednotlivých fašistických představitelů z období druhé světové války, úspěchů na poli politickém, vojenském, sociálním a podobně. V průběhu dokazování nebylo zjištěno a prokázáno žádné konkrétní hnutí, které by takovým způsobem navazovalo na již zaniklý hitlerovský nacismus, když je evidentní, že pro celou neonacistickou scénu je Hitlerovský fašismus v jeho historické podobě, živnou půdou a výchozím bodem. Dle názoru soudu ovšem nelze paušálně označit všechna neonacistická hnutí jako přímé pokračovatele hitlerovského nacismu, která na něj navazují, i když některé projevy s ním budou vždy neodmyslitelně spojovány, příkladem je nacistický pozdrav. V tomto smyslu by rozlišení hitlerovského již zaniklého nacismu a stávajících neonacistických hnutí totiž postrádalo smyslu, neboť by v zásadě splynuly v jedno. Nicméně v tomto bodě soud opětovně zdůrazňuje charakter knihy, jednotlivých projevů historicky zasazených a reagujících na konkrétní dějinné události a konkrétní politický vojenský stav tak, jak již bylo zmíněno. Nejde o nějaké programové vymezení, ze kterého by pro budoucnost mohly čerpat další generace neonacistů. Pokud jsou případně zmiňovány úspěchy německých vojsk, vysvětlování, že Hitler válku nechtěl, srovnávání německého sociálního státu s tehdejšími demokraciemi a všechny podobné skutečnosti, vyplývající z obsahu jednotlivých projevů, tak takové skutečnosti jsou z dějin obecně známé a nemůže jít o stav, kdy jakákoli pozitivní zmínka o hitlerovském Německu by bez dalšího mohla být vnímána a chápana jako propagace tohoto období, tohoto hnutí. Pojmovým znakem samotné propagace hnutí je jednání, kterým se pachatel snaží dané hnutí uvádět ve známost, šířit jeho ideologii mezi lidmi, a to jakýmkoli způsobem, buď přímo či nepřímo. V každém případě zde musí být dán úmysl takovým jednáním ovlivnit další osoby. Právě s odkazem na historický přístup k samotným projevům se soud domnívá, že nejde o hnutí, které nejenže v současné době existuje a tím pádem prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, ale nebylo zjištěno hnutí, které by překlenovalo čas ve smyslu návaznosti na hitlerovský nacismus, dnes již zaniklý. Jak již uvedeno, nelze obecně paušalizovat jakékoli nacistické hnutí či skupinu v tomto směru. Vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, že obžalovaní nenaplnili skutkovou podstatu zločinu založení podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.“
Obžalovaní se podle obžaloby rovněž měli „snažit veřejně ospravedlnit nacistické genocidium a jiné zločiny nacistů“ ve smyslu ustanovení § 405 trestního zákoníku, tj. naplnit zákonné znaky přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Soud v rozsudku namítá: „Tím, že obžalovaní vydali jednotlivé projevy Adolfa Hitlera, tento přečin spáchat nemohli, pachatelem by mohl být autor sám, tj. Adolf Hitler. Snahy o ospravedlnění nacistického genocidia či jiných nacistických zločinů, tj. poukazování na určitou historickou situaci, nejasnosti, případně pokračování omlouvání původních okolností jinými, pro německý nacismus či fašismus příznivějšími, soud nezjistil ani v samotných předmluvách.“
Rozhovor s obhájcem Mgr. Robertem Cholenským
- Překvapil Vás rozsudek?
„Byl jsem potěšen, jak logicky byl zdůvodněn a jak přesvědčivě.“
- Soud Vám dal téměř v plném rozsahu Vaší argumentace v obhajobě za pravdu. Jak to jako advokát vnímáte?
„Člověka v této profesi samozřejmě potěší, když se se soudem názorově sejde v poheldu na tu trestní věc a přesvědčí celý senát o tom, jakým způsobem by ta věc měla být posouzená a že by klient měl být v plném rozsahu obžaloby zproštěn.“
- Ve svém odůvodnění uvedl soudce jistý fragment obhajoby z Vaší závěrečné řeči, tedy rozdělení dobového nacismu od současného neonacismu. Jak vnímáte posouzení tohoto prvku ze strany soudce, jenž se s touto Vaší argumentací ztotožnil?
„Pokud jde o to oddělení soudobého neonacismu a historického nacismu, tak to je něco, co v tom procesu zaznělo daleko dříve. To se neobjevilo až v závěrečné řeči. To, co zaznělo v závěrečné řeči, bylo právě to oddělení produktu vydavatelství guidemedia etc od nějakého soudobého neonacistického hnutí. Neboť to dílo nemá za úkol propagovat nějaké soudobé neonacistické hnutí a nikde není v tom díle podobného zmíněno, a to je to, co soudce právě zdůraznil v dnešním odůvodnění rozsudku (pozn. red. – rozhovor poskytl pan Cholenský již 10. 9. ještě před doručením písemného vyhotovení) zkrátka – a zde budu citovat jeho slova – že tam není oslí můstek mezi nějakým soudobým neonacistickým hnutím a tím produktem společnosti guidemedia etc.“
- Myslíte si, že bude i toto rozhodnutí soudu směrodatné v případě, že se proces neposune do další instance?
„Pokud tenhle rozsudek nabyde právní moci, ať už proto, že se proti němu státní zástupce neodvolá, nebo z toho důvodu, že ho odvolací soud potvrdí, tak nepochybně je v oblasti svobody slova a svobodného tisku precedentem, který bude doplňovat to, co tady načrtl judikát týkající se Hitlerova Mein Kampfu, resp. těch rozhodnutí bylo několik, ale můžeme obecně hovořit o rozhodnutích týkajících se tohoto vydání panem Zítkem.“
- Souhlasil byste s názorem, že rozhodnutí soudce může být pro českou veřejnost stejně tak zásadní jako v případě kauzy Mein Kampf pana Zítka?
„Já doufám, že by celá záležitost mohla skončit už tímto rozsudkem, ať už jeho potvrzením, nebo neodvoláním se státního zástupce, a bude to nepochybně pro českou veřejnost důležité vědět, že prostě je přirozené, aby mohla vyhledávat informace o historických událostech, a pro vydavatele bude důležité vědět, že mohou vydávat díla, která se sice nemusí každému líbit, ale to není otázka vkusu, ale otázky svobody slova, jestli svoboda slova je anebo není.“
- A je?
„Po dnešním rozhodnutí mám pocit, že jí je o trochu více.“
Rozhovor lze možno sledovat i na tomto videozáznamu (od 5:20):
(-lb-, -gm-, -ov-, -tp-)