Co všechno chcete vědět o židovství a bojíte se zeptat

Debatní klub nejen o tom, zda si křesťané správně interpretují postavu svého „Spasitele“. Co to znamená být správným Židem?

Jan Hlaváč a Jan Kozák v novém Debatním klubu.

Historie nás učí o jednotlivých dějinných úsecích s cílem vytvoření komplexního homogenního obrazu, který je postavený na základech historických artefaktů a sděluje zdánlivě neotřesitelné a nezměnitelné pravdy. Například model výuky historie je poměrně jednoduchý a snadno pochopitelný – tehdy a tehdy se tam a tam stalo to a to a byl u toho ten a ten a bylo to tady o tom a ještě támhle o tom. Pokud máte dobrou paměť, naučíte se vše poměrně snadno. Tolik v kostce o formální stránce věci.

Historii však píší, jak je známo, i vítězové, a proto se velmi snadno a hlavně často stává, že předkládaná fakta nemusí být vždy fakta, ale účelově manipulované informace. Přichází tak potřeba zkoumání co je příčinou tohoto stavu, jaké nové souvislosti lze objevit a hlavně jaká je pravá podstata problému, v našem připadě židovství. Do Debatního klubu přijali pozvání pánové: Dr. společenských věd a historie Jan Hlaváč, absolvent university v Bochumu a Mgr. Jan Kozák, absolvent oboru archivnictví-historie na FFUK v Praze, který se již 20 let věnuje studiu sanskrtu a východní duchovní školy. (-dk-)

Jan Kozák: Křesťané špatně chápou Kristovu oběť

Divák by se neměl nechat uspat poněkud rozvláčněným úvodem do debaty. S určitostí lze doporučit poslech pořadu alespoň přibližně od 1h:23min:

Jan Kozák upozorňuje, že historie Židů, vytvořená západním paradigmatem, přehlíží řadu důležitých faktorů. Kozák studoval gnostické texty jako znalec buddhismu a srovnával ranní křesťanské texty tzv. židovského křesťanství. Je patrné, že u těchto textů se jedná o přejímku východní školy. „Je také důležité, že prvotní katoličtí svatí otcové byli Židé“, doplňuje. Přejímky do západního židokřesťanství je možno dokázat, říká autor. Ostatně se touto otázkou zabývá i ve svých knihách (Kořeny indoevropské duchovní tradice, Evangelium „neznámého“ boha aj.). „Postava Ježíše Krista je zcela fiktivní postavou, je to postava vytvořená právě stejným legendárním způsobem, jako byla vytvořena Šalamounova moudrost, jako byl vytvořen příběh o Potopě, jakým bylo vytvořeno Egyptské zajetí, jako bylo vytvořeno Přejití Rudého moře, tak stejným způsobem jako fiktivní legenda vznikla i postava židovského Spasitele. Tato okolnost, že se to Židům povedlo, že tato legenda zvítězila nad všemi ostatními variantami duchovní školy, která se valila z Východu na Západ, měla a má dodnes fatální důsledky pro nás pro všechny. Protože v sobě obsahuje jak židovskou náboženskou tradici, tak i tu východní náboženskou tradici. Čím postupujeme dále na západ, tím se nám proměňuje křesťanství v něco více židovštějšího, až nám v podobě anglosaské a americké kultury dnes vlastně splývá s židovstvím. A čím jdeme dál na východ, tak se nám křesťanství vlastně odžidovšťuje a proměňuje se nám až v pravoslaví s tradicí ostrého antisemitismu, který zajímavým způsobem doprovází i židokřesťanství neboli katolictví. Bible je příběh legendární, kde o historickou pravdu příliš nejde, kdy náboženská projekce je nadřazována nad historickou pravdou."

Debata pak přechází ke svému jádru: "To, o co nám jde, je vystihnout fenomén židovství jako takového. Proč jsou Židé v celých dějinách tak nenáviděni, proč jsou vyháněni, proč všichni Indoevropané, od kterých máme dochovaná díla od lidí jako Tacitus, nebo proč třeba byl Shakespeare nebo Goethe, proč všichni měli zamítavý, odpudivý nebo negativní názor na židovství?“, ptá se Kozák.

Jeho debatní partner Jan Hlaváč si nepřátelství vůči Židům vysvětluje netolerantností a sektářstvím, které vznikalo mezi příslušníky různých náboženství. Důvodem je podle něj boj o „přetahování oveček“. Kozák mu ale oponuje: „Já se na to koukám z pozice religionistické. Problém vidím v čistě chthonické orientaci židovství. Svět a jeho dějiny se pořád točí, pořád zde někdo převládá a když já mám to čistě pozitivistické světské chápání, což je přímo ve spojení s oním chthonickým kultem, tak potom já svojí nevěrnost musím považovat za věrnost, svou bezcharakternost musím považovat za charakternost, svojí nevěrnost musím považovat za pravou víru. V židovství je tento termín přímo vyjádřený termínem anve ruach. To znamená ,člověk zlomeného ducha'. A tento člověk je právě tím pravým věřícím, je tím pravým Židem. Náboženští Židé obviňují ty hloupé, ,zatvrzelé pitomce', kteří trvají na něčem a nechtějí se přizpůsobit času. Považují je tedy za lidi pyšné, lidi zatvrzelého srdce, lidi, kteří nepochopili židovství. Ale mají pravdu – skutečně ti to nepochopili. Ale pro nás, kteří máme úplně jinou koncepci člověka, úplně jiné božstvo, pochopitelně takováto koncepce židovská naráží naprosto všude v běžném životě na obrovské problémy, protože pro nás je nepoctivost nebo podvod nesmiřitelným nepřítelem, protože jsme přesvědčeni o tom, že právě naopak člověk musí být člověk zatvrzelého srdce, který když jednou pozná pravdu, tak na ni má trvat, tak má dokonce jako Jan Hus se nechat pro ni upálit. A zde najednou vidíme naproti tomu koncepci lidí, kteří mají filosofii korku na vodě, která jim velice diplomaticko-společensky vychází – neříkám že lidsky, která je úplně jiná. V tomhle vidím základní příčinu nepochopení a sváru, který zde vždy byl a který zde vždy bude a který často vyústí do velice tragických souvislostí."

Jan Hlaváč v debatě dodává, že katolíci netolerovali protestanty, protestanté netolerovali katolíky, ale Židé byli vždy v jistém smyslu tolerováni, protože oni plnili určité ekonomické funkce coby finančníci.

Jan Kozák se podivuje: „Bible je židovská kniha, a všichni – katolíci, protestanté, pravoslavní – kteří vycházejí z této knihy jako z Písma svatého, tak velice často Židy po celý středověk nenáviděli. To je legrační a směšné, protože všichni ti, kteří vycházejí z Bible jako ze svaté knihy, tak vlastně uctívají, velebí a podporují židovského Boha Jahveho, a přesto v rámci tohoto uctívání jsou antisemité. Jak může člověk, který má ve Svaté knize napsáno Spasení ze Židů jest, být antisemita? Nadávat na Židy? Vždyť on to židovské božstvo podporuje. On kvůli němu koná onen obřad. A to je přímo v epicentru toho teologického a religionistického zájmu, totiž: Co je vlastně naše křesťanské přijímání? Je to vlastně pokračováním rituálního podřezávání židovského beránka a prolévání krve ve prospěch a k poctě židovského chthonického Boha, který se živí krví. Kristus, interpretovaný jako tento židovský beránek, živí spodní chthonické božstvo a my tu nejsme vůbec u žádného svatého obřadu, který by nám vyhovoval, ale nacházíme se zde v čistě chthonickém kultu, který s naší tradicí nemá nic společného. Křesťané podle mého názoru velice špatně chápou tuto velmi závažnou okolnost, protože oni se domnívají, že Ježíš Kristus je dobrý člověk, který tu mezi námi byl a který se pro svojí pravdu a pro své duchovní poznání nechal umučit až k smrti a že každý poctivý člověk by měl jít tou samou cestou – takhle si to dobří křesťané interpretují. Ale neznají vůbec to teologické pozadí. Tam jde o něco jiného, a sice od samého začátku. Tam jde o košerování, protože krev je v židovském pojetí duše a krev tedy odevzdává ten košerující člověk ve prospěch svého božstva, aby bylo silné. A čím více krve, tím je silnější. Čím více válek, čím více krveprolévání, tím je toto božstvo silnější. To je potřeba si uvědomit. A zaujmout k tomu daleko kritičtější přístup, zvláště tím dnešním pohledem, kdy je vidět, co se v podobě amerického křesťanství začíná rozjíždět po celém světě – nerespektování mezinárodních úmluv, přepadávání zemí, bombardování zemí, prolévání krve. Zde je velmi důležitý fenomén pochopit Kristovu oběť v tom pravém, a nikoli v tom falešném slova smyslu.“

Spasitel ztělesňuje židovský ideál. Celé evangelium je nejen plné nenávisti vůči Farizejcům. Je zde i nenávist k okolním národům, nenávist ke Kananejcům. „A údajný Spasitel, Dobrota sama, odmítá kananejské ženě pomoc, protože to je Kananejka. To znamená, že on je rasista. On dokonce všechny okolní národy přirovnává ke psům. Takovýchto rysů by se tam našla celá řada. Ale je třeba říci, že je to jenom ideál, pouze projekce, židovskou silou vytvořená legendární postava Mesiáše, slepená dohromady z východní duchovní školy a ze židovství do jednoho melíru nebo celku. A je zajímavé, že tento melír zůstává typickým rysem všech následných židovských spisů“, rozebírá své poznatky Jan Kozák. (-lb-)