Merkelová na sympoziu australských Židů štvala proti Moskvě, zatímco 50.000 Němců letos přišlo kvůli sankcím o práci

Angela Merkelová vyhrožovala před několika dny Moskvě 
dalšími sankcemi. Jinou alternativu znát nechce. Promluvila 
na půdě „Lowy Institute for International Policy“, polovinu 
jehož 13-tičlenného předsednictva tvoří australští Židé a v 
němž další lidé ve vedení jsou vlivní proizraelští lobbyisté. 
(Foto: Screenshot Youtube/Spiegel TV)

Veškerý německý mainstreamový tisk (Die Welt, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Bild a další) před týdnem se zadostiučiněním titulkoval zprávy o přednášce spolkovoněmecké kancléřky Angely Merkelové o zahraniční politice v Sydney téměř souhlasně hesly „Merkelová varovala Putina před šířením požáru“ či „Merkelová zúčtovala s Putinem“. Stejně tak i německá veřejnoprávní televize a rozhlas. Ve svém projevu tato politička uvedla, že se EU nechce vzdát Ukrajiny a bude ji bránit, a srovnávala to se čtyřicetiletou historií a zkušeností NDR, odkud pochází. Východní Berlín se podle ní musel klonit před Moskvou a ptát se, s kým se smí kamarádit. Merkelová obviňovala Rusko z porušování integrity a státní suverenity Ukrajiny, což prý po hrůzách Druhé světové války a napětí během Studené války „celkově zpochybňuje evropský mírový řád“. Dále prohlásila: „Zaprvé: podporujeme Ukrajinu, politicky, ale i ekonomicky. Zadruhé: nevynecháme nic, abychom se nepokusili v rozhovorech s Ruskem dospět k diplomatickému řešení. A zatřetí: zavedeme hospodářské sankce proti Rusku na tak dlouho a v takové míře, jak jich bude zapotřebí.“ Cíl této politiky má údajně být „Ukrajina, která bude moci sama rozhodovat o své budoucnosti“.

Deníky jako např. Die Welt sice ocitovaly téměř doslovné znění projevu Merkelové, ale o tom, na jaké půdě kancléřka v Sydney přednášela a kým tedy byla pozvána, neposkytly žádné vysvětlení. Zmíněné noviny se například omezily na strohou informaci, že Merkelová byla pozvána „renomovaným australským Lowyho institutem pro mezinárodní politiku“, který jednou za rok poskytuje slovo „význačným osobnostem“. Další bližší informace chyběly.

Wikipedia uvádí osoby, které tvoří předsednictvo "Lowy Institute". Při další rešerši je možné si ověřit politické postoje uvedených osob (např. proizraelští lobbyisté z AIPAC).

„Lowy Institute for International Policy“ se sám prezentuje jako „nadstranický“ a „nezávislý“ think tank, zabývající se mezinárodními politickými, strategickými a hospodářskými otázkami. Semináře a přednášky této politické instituce mají prohlubovat debatu o těchto problémech a prezentovat je mezinárodnímu publiku „z australské perspektivy“. Zakladatelem institutu je australský Žid Frank Lowy (původně Löwy), podnikatel, který se narodil v roce 1930 na Slovensku (Fiľakovo), v roce 1942 se svou rodinou uprchl do Budapešti a po válce až do roku 1952 žil v Izraeli. V roce 2010 byl nejbohatším člověkem Austrálie. V předsednictvu „Lowy Institutu“ se nachází 13 mužů a žen, z nich polovina jsou etničtí Židé. Mezi nimi jsou otevření aktivní proizraelští lobbyisté (např. AIPAC).

Ale zpět k samotným protiruským sankcím. Můžeme-li věřit údajům předsedy Německo-ruského fóra a bývalého ministerského předsedy spolkové země Braniborsko, Matthiasu Platzeckovi, tak sankce proti Moskvě umožnily někomu z této situace dokonce hospodářsky profitovat. Sociálnědemokratický politik Platzeck řekl v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk: „Pokud se podíváme na tento rok, vidíme, že obchod mezi USA a Ruskem v této době vzrostl, zatímco my máme miliardové ztráty.“ Dle informací „Východního výboru německého hospodářství" to do konce roku bude pravděpodobně znamenat ztrátu 50.000 německých pracovních míst.

Znamená to tedy, že sankce proti Moskvě mají skutečně i své hospodářské vítěze? „USA, Evropská unie a NATO požadují po Moskvě, aby jim vyšla vstříc, ale ze své vlastní pozice se nechtějí hnout. Sankce po sobě zanechávají jen poražené, říká jedna stará moudrost ekonomů. Často ztrácí dokonce ten, kdo sankční opatření vyhlašuje, více než ten, koho se mají týkat. U sankcí proti Rusku platí toto poznání zřejmě pouze zčásti“, komentuje nárůst obchodu mezi Ruskem a USA v tomto roce konzervativní německý týdeník Preußische Allgemeine Zeitung, vycházející v Hamburku.

Platzeck ve zmíněném rozhlasovém interview předvídá tři scénáře, které by se mohly vyvinout v důsledku „západních“ sankcí proti Rusku. Nepravděpodobným scénářem by mohlo být „uznání chyb Putinem“ kvůli uvaleným sankcím. Druhým scénářem je, že situace v Rusku se kvůli sankcím stane natolik nestabilní, že ji Putin politicky nepřežije. V tom případě by se ale po Putinovi dostal k moci člověk, který by se Západem a s EU už rozhodně nekoketoval. Třetí scénář vykresluje Rusko jako naprosto nestabilní stát sestávající z mnoha národností.

Merkelová otevřeně neříká, co má být cílem sankcí. „Místo toho Angela Merkelová v poslední době ještě citelně tón přiostřuje. Kárá Moskvu, že provádí politiku přibližování se Srbsku, Bosně-Hercegovině, Moldávii a Gruzii. Merkelová Moskvě vytýká ,staré smýšlení v kategoriích sfér vlivu‘. V těchto útocích se odhaluje bezvýchodnost dosavadní diplomacie. NATO stejně jako EU posledních 15 let neústupně rozšiřovaly své ,sféry vlivu‘ směrem na východ, k Rusku. Ale sotva se Moskva opováží zahájit (co se týče rozsahu tak přímo nedomrlou) protistrategii, tak se to pranýřuje jako ,staré smýšlení‘, proti kterému se musí zasáhnout tvrdými trestními opatřeními. Co mají v úmyslu Moskvě nabídnout? Svět, ve kterém USA se svými spojenci budou provozovat politiku zájmů podle svého gusta, které se Rusko má laskavě podvolit?“, uvádějí ve svém komentáři Preußische Allgemeine Zeitung, a pokračují: „Pokud je právě toto cílem sankcí, bude další eskalace nevyhnutelná. Takový scénář je pro Moskvu nepřijatelný, protože by tak vznikl dojem, že Kreml před ,obkličováním‘ kapituluje. Ruský prezident, který by se tomu podvolil, by nezůstal v úřadu déle než tři měsíce.“ (-lb-)