Rok 1933
09.02.: (velvyslanec Mastný, Berlín) Hitler zdůraznil, že obžalovaní sudetští Němci v procesu se spolkem Volkssport nemají nic společného s jeho nacionálněsocialistickým hnutím. (Pozn. Lukáše Beera: V listopadu 1932 vydal čsl. soud pokyny k trestnímu stíhání několika poslanců sudetoněmecké DNSAP. Poté. co byla zrušena jejich imunita, následovalo v únoru 1933 jejich zatčení. Bezprostředně po převzetí moci nacionálními socialisty intervenoval Hitler u československého velvyslance Mastného a poté po uhrazení kaucí následovalo jejich propuštění. Stíhané osoby pak vesměs uprchly do Německa.)
21.03.: (Zmocněnec Černý, Londýn) Ve Velké Británii panuje jednoznačný názor, že pro otázku polského koridoru existuje pro obě strany přijatelné řešení.
25.03.: (Mastný, Berlín) Nenávistné kampaně několika československých novin proti Německu nejsou důstojné kulturního národa a mohou vést k nevlídným protireakcím. Německé ministerstvo zahraničí se prý doposud vůči jeho osobě chovalo pokaždé korektně.
31.03.: (Velvyslanec Osuský, Paříž) Revizní článek 19 Versailleské smlouvy nesmí být za žádných okolností použit, nebo třeba jen zmíněn.
24.04.: (Mastný, Berlín) Francouzský velvyslanec Francois-Poncet považuje Hitlera za upřímného člověka, který má v zahraniční politice smysl pro míru.
10.05.: (Vyslanec Girsa, Varšava) Maršál Pilsudski a v polském generálním štábu se zvažuje preventivní válka proti Německu.
11.09.: (Zmocněnec Ibl, Paříž) Anglie by byla ochotna uvažovat o ústupcích v odzbrojení u pozemního vojska, v žádném případě ale ne u letectva.
21.12.: (Mastný, Berlín) Úmysl Hitlera uklidnit situaci smlouvami o neútočení s Francií a Anglií je „naprosto upřímný“.
Rok 1934
15.01.: (Vyslanec Girsa, Varšava) Podle generála Sosnkowskiho panuje v polských vojenských kruzích stejná animozita vůči Německu jako dříve.
19.02.: (Zpráva ministra zahraničí Beneše) Anglie připravuje velkou leteckou flotilu.
25.02.: (Mastný, Berlín) Po uzavření paktu o neútočení s Polskem se Německo také horlivě snaží zlepšovat vztahy s Československem. To se ukázalo např. ve věci Sudetoněmeckého vlasteneckého spolku. Toto příznivé klima může být ohroženo, pokus český tisk bude nadále provokovat svými nevěcnými články.
01.03.: (Vyslanec Chvalkovský, Řím) Eden je po návštěvě Berlína Hitlerem „příjemně překvapen“. Eden považuje shodu s Německem za možnou. Klíčem k odzbrojení je postoj Francie.
15.03.: (Velvyslanec Jan Masaryk, Londýn) Churchill prodělává „fázi alarmujícího duševního postoje“. Bez přestání hovoří o hrozbě války a nabádá ke zbrojení. Eden v Berlíně pět hodin mluvil s Hitlerem a nabyl z něho velmi dobrý dojem. Považuje jej za upřímného fanatika, který nechce válku.
18.04.: (Zpráva Beneše) Přičlenění Rakouska bude na jihu Německo zaměstnávat, což povede k odlehčení Polska na severu. Proto se Polsko nebude stavět proti anšlusu.
13.07.: (Zmocněnec Ibl, Paříž) Podle Francouzů je Anglie ráda, když se vůbec nemluví o odzbrojování a ta může v klidu zbrojit dál.
13.09.: (Krofta, vedoucí kanceláře na ministerstvu zahraničí) Náš poměr k sudetským Němcům se „trochu zakalil“. Musíme přiznat, že na mnoha místech rozdíl mezi novými českými školami a starými německými školami působí poněkud vyzývavě. Tlakem se ničeho nedosáhne. „Naši Němci“ poukazují na pronásledování za domnělé hákenkrojcelrství a na nadbytečnou šikanu.
24.10.: (Mastný, Berlín) Hitler mluvil s Francois-Poncetem o Versailleské mírové smlouvě, obsahující ustanovení o územích a odzbrojení. Německo prý nechce žádné revize hranic, až na koridor. Německo odmítá ale pokořující pravidla při odzbrojování a trvá prý na rovnoprávnosti.
31.10.: (Diplomat Girsa, Varšava) Polsko počítá s mírovým uspořádáním sporných otázek a ne s válkou.
15.11.: (Masaryk, Londýn) Anglie horečně a bez přestávky vyzbrojuje své letectvo. Náklady jsou asi trojnásobně větší, než to, co lze vyčíst ze státního rozpočtu.
Rok 1935
15.03.: (Krofta) Životní poměry v Německu nejsou zrovna skvělé. Ale vzhledem k velikosti německého národa, pevné fundovanosti státu a zvláštní kvalitě národa je třeba počítat s velmi dlouhým trváním vládnutí nacionálního socialismu.
28.03.: (Mastný, Berlín) Francois-Poncet se domnívá, že Hitler zapůsobil na britského ministra Simona věrohodně a upřímně.
17.05.: (Vyslanec Ibl, Paříž) Němci poskytli Sovětskému svazu kredit 200 milionů říšských marek, protože si nechtějí vztah k němu promrhat.
22.05.: (Zpráva ministra zahraničí Beneše) Po volebním úspěchu Henleina nepovažuje Beneš jeho politickou stranu za iredentistickou. Také se prý brzy rozpadne.
23.05.: (Krofta) Pro československou zahraniční politiku je velmi nepříjemné, že Henleinova strana je největší v Československu, protože jsme o ní vždy tvrdili, že je protistátní. Berlín o Henleina neprojevil žádný zájem.
25.05.: (Mastný, Berlín) Relativní upřímnost přání Hitlera udržet mír spočívá v německé naději v automatické vyřešení problémů (např. v ČSR a v Rakousku). Hitler rozhodně trvá na právu na sebeurčení. Poměr Československa k Německu je oficiálně korektní, ale kvůli našemu vnitřnímu poměru k sudetským Němcům je ve skutečnosti velmi špatný.
30.09.: (Zmocněnec Smutný, Varšava) Polská protičeskoslovenská kampaň byla v posledních týdnech nejintenzivnější od ledna 1934. Poláci jsou národ, který byl v dějinách vždy někým nějak pronásledován nebo si to namlouvá. Sebelítost a touha po pomstě jsou potřeby polské duše.
Rok 1936
26.03.: (Vyslanec Slávik, Brusel) Jeden belgický znalec britského průmyslu je překvapen horečnatým zbrojením Anglie. Britští průmyslníci se netají tím, že zbrojí proti Německu.
14.07.: (Slávik, Varšava) Ředitel Kobylanski z polského ministerstva zahraničí přiznává, že viníkem v Gdaňsku prý není (Němec) Greiser, ale (polský) vrchní komisař Lester, který se nevhodným způsobem vměšoval do vnitřních záležitostí svobodného města. Podle názoru francouzského velvyslance Noela odpovídá mínění Kobylanskiho politice polského ministra zahraničí Becka.
08.10.: (Referát ministra zahraničí Krofty) Brit Eden nevěděl, že v ČSR jsou německé aktivistické strany, které spolupracují s vládou proti Henleinovi.
17.12.: (Referát Krofty) Na sudetoněmecké Němce nemůže být podle německých rasových zákonů pohlíženo jako na plnohodnotné Němce.
Rok 1937
13.03.: (Vyslanec Slávik, Varšava) Sikorski lituje, že Francie poskytla Polsku kredit, aniž by za něj požadovala „hlavu Becka“.
08.04.: (Vyslanec Slávik, Varšava) Když francouzský velvyslanec Noel cestoval ve Východním Prusku autem s polskou poznávací značkou, byl vystaven protipolským poznámkám obyvatelstva.
05.06.: (Osuský, Paříž) Roosevelt zůstane ve věcech odzbrojení pasivní, dokud nebudou upraveny politické otázky nastolené Hitlerem a Mussolinim stejně jako hospodářský režim autarkie.
17.06.: (Kroftův referát) V Polsku, v kruzích okolo plukovníka Becka, panuje stále protičeská nálada.
04.08.: (Zmocněnec Procházka, Varšava) Před podepsáním polsko-německého paktu v lednu 1934 nabídla Polsko opakovaně Francii, aby s ním vedla preventivní válku proti Německu.
11.09.: (Kroftův referát) V Anglii i Francii je veřejné mínění pro lidové hlasování v Sudetech. Patřičným vládám musí být řečeno, že pro nás je toto nepřijatelné.
10.10.: (Kroftův referát) Francie přislibuje Československu bezvýhradnou pomoc.
14.10.: (Kroftův referát): Největší problémy vůči Německu vznikají díky zákonu na ochranu republiky, jehož vykonávání ovšem nemůže být přerušeno.
07.11.: (Diplomat Slávik, Varšava) Polsko v posledních letech přispělo k tomu, že byla oslabena jeho autorita a autorita Společnosti národů tak, že jeho práva v Danzigu dnes existují už jenom na papíře.
02.12.: (Osuský, Paříž) Členové anglické vlády nahlíží na ČSR lépe než veřejnost. ČSR je vnímána jako závora před expanzí Německa do Podunají.
10.12.: (Vyslanec Slávik, Varšava) Francouzský velvyslanec Noel sděluje, že Hitler v rozhovoru s lordem Halifaxem nevznášel žádné konkrétní požadavky vůči ČSR. Londýn přiznává, že chce těmito rozhovory získat čas.
Rok 1938
20.01.: (Osuský, Paříž) Maďarsko si stěžuje, že ČSR neučinila pro maďarskou menšinu to, co slibovala.
21.02.: (Osuský, Paříž) Francie požádala Anglii, aby si v Berlíně vyžádala rozhovory kvůli Rakousku. Kvůli konfliktu mezi Edenem a Chamberlainem na to dosud Anglie neodpověděla.
23.02.: (Mastný, Berlín) Henderson je přesvědčen o upřímnosti Hitlera ve sbližování se s ČSR.
24.02.: (Kroftův referát) Německo dalo poprvé najevo, že jeho dobré vztahy s ČSR závisí na situaci sudetských Němců. Vyslanec Eisenlohr se začíná stále více vměšovat do záležitostí ČSR, vede hovory s lidmi kolem Henleina.
12.03.: (Mastný, Berlín) Baron Neurath zdůrazňuje, že „rakouská věc“ je „rodinnou záležitostí", která se ČSR netýká. Německé jednotky se drží s odstupem 30 km od čsl. hranic. Neurath prý „bohužel“ opět navrhl, aby „Němcům u nás“ byly učiněny alespoň ústupky v kulturní autonomii.
17.03.: (Masaryk, Londýn) Praha by měla zřídit nějaký politický a hospodářský výbor pro „naše Němce“, aby se získal čas a nějakým gestem se uklidnilo veřejné mínění v Anglii.
23.03.: (Mastný, Berlín) V cizině (jmenovitě v Anglii a u jejích diplomatů v Berlíně a v Praze) je silně rozšířená „teorie“, že se sudetským Němcům u nás skutečně děje bezpráví. „Vyrovnáním“ se prý rozumí vyrovnání s Henleinovými lidmi. Také v kruzích střízlivých Němců značně vzrostly po anšlusu Rakouska tyto požadavky. Podle názoru anglického velvyslance učinila Francie chybu v tom, že štvala ČSR proti Německu a držela ji od dosažení dohody. Němci v republice prý dosud svá práva nedostali. Anglie má prý o tom závažné informace, od té doby, co byl Henderson v Karlových Varech. Němci prý musí získat nějakou formu autonomie.
21.04.: (Kroftův referát) Obranná smlouva ČSR-Francie je namířena pouze proti Německu.
26.04.: (Osuský, Paříž) Každý odklad jednání se sudetskými Němci může Britům sloužit jako záminka stáhnout se s angažování pro ČSR.
28.04.: (Masaryk, Londýn) Hore-Belisha sdělil důvěrně vedoucím zástupcům USA, že osud ČSR je zpečetěn.
14.05.: (Osuský, Paříž) Henderson je přesvědčen, že se Německo bude snažit sudetské Němce uklidnit a ne rozeštvávat. Ribbentrop míní, že Beneš hledá povrchní řešení a nechce se vyhýbat válce. Pro ČSR by bylo osudné, domnívá se Osuský, kdyby i Francie došla k tomuto přesvědčení.
22.05.: (Osuský, Paříž) Bonnet se obává, že mobilizace v ČSR by mohla ospravedlnit mobilizaci v Německu.
16.06.: (Masaryk, Londýn) Henderson si stěžuje na nepravdivou československou zprávu o pohybech německých jednotek. Jeho odpovídající protest v Berlíně byl prý proto velkou blamáží.
02.07.: (Krofta adresuje Osuskému, Paříž) Francie by se měla proti nevítanému přistěhování Židů bránit jinými prostředky než vynucováním víz.
04.07.: (Osuský, Paříž) Německo usilovně pracuje na opevňování svých západních hranic, protože prý zřejmě učinilo závěry z květnové mobilizace.
25.07.: (Osuský, Paříž) Francie radí, aby byl britský zprostředkovatel (Runciman) akceptován, tím se prý lze vyhnout rozhodování lidu a lze Německo vyloučit ze sporu.
26.07.: (Masaryk, Londýn) Chamberlain chce za každou cenu získat čas.
31.08.: (Masaryk, Londýn) Vansittart si stěžuje, že jej Beneš oklamává, protože sudetským Němcům nedává tolik, aby se světová veřejnost mohla za Československo postavit. ČSR prý musí nyní ihned zaujmout „faktické“ stanovisko, nikoliv „teoretické“.
01.09.: (Osuský, Paříž) Runcimanovy zprávy z Prahy vyvolaly v Británii nebezpečně špatný dojem.
10.09.: (Vyslanec Slávik, Varšava) Na polském ministerstvu zahraničních věcí uvítali s nadšením návrh na odstoupení území, jak otiskly „Times“ ze 7. 9. 38. Je to prý potvrzením správnosti polské politiky vůči ČSR.
10.09.: (Masaryk, Londýn) ČSR by ještě dnes měla sdělit Newtonovi, že plebiscit je pro Prahu nepřijatelný, aby „lumpové“ v Londýně neměli žádné výmluvy.
13.09.: (Masaryk, Londýn) Henderson přesvědčil Chamberlaina o tom, že 21.května se žádné přesuny německých jednotek nekonaly.
19.09.: (Osuský, Paříž) Bonnet se rozhodně postavil proti plebiscitu, protože by se jej dožadovaly i zbývající národnostní menšiny, což by znamenalo konec ČSR. Z toho vyvodili v Londýně, že zbývá bezprostřední postoupení území, navíc když prezident Beneš sám zvažoval odstoupení sudetského území Německu. (viz Nečasův tajný dopis, pozn. F. V.)
19.09.: (Vojenský atašé Bulandr, Sofie) Francouzský vojenský atašé major de Robien vytýká ČSR, že za dvacet let nezískala sudetské Němce pro společný život. Na mírové konferenci prý získala Sudety podvodně.
20.09.: (Masaryk, Londýn) Francouzský generální štáb prý prohlásil, že není vojensky vůbec připraven, zvláště co se týká letectva.
26.09.: (Zpráva ministra zahraničí Krofty) ČSR přijímá polské hraniční požadavky.
(Zpracoval F. Volk)
(-jn-, -lb-)
Tento text byl převzat a přeložen s laskavým souhlasem redakce časopisu Witikobrief.