 |
| "Duhový Putin" již dnes standardně patří na demonstrace homosexuálů a jejich sociálnědemokratických a zelených podpůrců. |
V Německu určité zájmové skupiny argumentovaly, že zkrácení průměrné školní (a tedy i studijní) docházky o jeden rok přinese obrovský přínos pro národní hospodářství. Díky stárnutí obyvatelstva musí Němci déle pracovat, aby mohli ufinancovat důchodový systém, a pro firmy je prý důležitější nabírat mladší zaměstnance. Rychlejší nástup do zaměstnání prý ročně může přinést zisk 30 miliard eur ve tvorbě hodnot. Vzhledem ke klesajícím šancím starších zájemců o práci najít si místo je volání hospodářství po mladších zaměstnancích tak trochu fraškou. To, že podniky touží po stále mladších zaměstnancích, má totiž egoistické důvody. Mladší dostávají nižší platy, méně dovolené a lze jím snadněji dát výpověď. Dá se s jejich pracovní dobou zacházet flexibilněji a manipulovat s nimi snadněji, protože většinou ještě nemají vlastní rodinu.
Ale sledujeme-li počínání moderní západoevropské sociální demokracie a "levice", ta se těmto trendům nikterak do cesty nestaví. Nejen to – ona útočí na dětské duše v oblasti, která je pro rozvoj mladého člověka mnohem důležitější.
Povinná školní docházka je tajemstvím kulturní revoluce, která na počátku 19. století prostřednictvím široké alfabetizace položila základ pro politický a hospodářský vzestup. Rodiče od té doby své děti předávají do „péče“ učitelů na převážně státních školách.
Pod zástěrkou státní „sexuální osvěty“ se ovšem dnes pokoušejí lobbyistické skupiny ovlivňovat duševní rozvoj dětí raného věku. Zkušenosti se „vzdělávacím plánem“ německých sociálních demokratů a Zelených ve spolkových zemích Bádensko-Württembersko a Dolní Sasko jsou varující a vyvolaly protesty senzibilizovaných rodičů. V konkrétních skandálních plánech pro Dolní Sasko se hovoří o zprostředkování „akceptování sexuální rozmanitosti“ dětem, přičemž k tomu mají posloužit částečně i perverzní sexuální praktiky, se kterými se děti mají seznamovat. Místo aby škola byla logicky „úkrytem“ před předčasnou sexualizací a kolektivním bořením přirozených hranic pro pociťování studu, musejí učitelé místy ustupovat tlaku homosexualistické a „gender“-lobby. Za nebulózně vyznívajícími anglicismy se ve skutečnosti schovávají poměrně agresivní „převýchovné programy“ mládeže. Mnoho běžných lidí zaměňuje pojem „gender mainstreaming“ s nějakou emancipací a se „zrovnoprávněním“. Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o redukci rodičovských práv a ničení tradičního modelu rodiny. Rodina svou lobby na školách očividně nemá.
V říjnu loňského roku o sobě nechala slyšet rakouská ministryně školství, sociální demokratka Heinisch-Hoseková, když novinám oznámila, že chce na školách reformovat sexuální nauku: „Sexuální výchova by měla začínat co nejdříve.“ Přeje si, aby už v mateřských školách byl dětem zprostředkován „pasivní přístup“ k sexualitě. A taky chce „zmodernizovat“ sexuální pedagogiku.
V německém Severním Porýní-Vestfálsku smějí chlapci skládat zkoušky na „řidičák“ (Führerschein) již v osmém roku školní docházky. Ovšem nejedná se zde o běžný řidičský průkaz potřebný pro řízení motorových vozidel. Pokud zájemce projde odpovídajícím testem teorie a praxe, může se stát pyšným majitelem „kondomového řidičského průkazu“ (Kondomführerschein). K tomu jako bonus obdrží balíček s penisem ze silikonu, páskou na oči, tužkami, cvičebními a zkušebními sešity a kondomy. Projekt je nabízen jedním „Zemským pracovním společenstvím“, jehož spolupracovníci zároveň zkoušky provádějí. Projekt je spolufinancován ministerstvem pro rodinu v této spolkové zemi. Školy si tento projekt mohou objednat. Poté se na školu dostaví referent onoho pracovního společenství a vezme si sebou „vzdělávací materiál“. Politicky je zde tato sexuální „osvěta“ dětí a mládeže považována za žádoucí. Běžná výuka „sexuální nauky“ je prý zastaralá a nová forma osvěty by měla proniknout i do jiných předmětů vyučovaných na školách, jako například do matematiky. O něco takového usilují Zelení v Bádensku-Württembersku pod rouškou propagace „sexuální rozmanitosti“. Podobná přání mají jejich straničtí kolegové společně se sociálními demokraty v Dolním Sasku.
V konkrétně navrhované učebnici matematiky nalezneme například nakreslený dům, ve kterém spolu bydlí dvě bisexuálně žijící ženy, které si adoptovaly dítě. Pod obrázkem je napsané znění matematického úkolu. V této knize na jiných místech najdeme také další namalované domy – zajímavé je, že v žádném z nich nebydlí otec s matkou a s dětmi....
Tomu se nelze divit, protože nejeden (státem financovaný) spolek v německých zemích je toho názoru, že běžný obrázek rodiny je staromódní. V pozadí této „osvětové činnosti“ najdeme více hybných sil. Jednou z nich je „Společnost pro sexuální pedagogiku“ (GSP), které předsedá jistý Sielert, profesor z Kielu. Je zastáncem „genderové sexuální pedagogiky“, prostřednictvím které by chtěl „odnaturalizovat“ tři zásadní oblasti: rodinu jako hodnotový základ, heterosexualitu a „generativitu“, tj. odbourat hranice mezi generacemi. Sielert je žákem „neoemancipačního“ sexuálního výzkumu, kterou zakládal sexuální badatel Helmut Kentler. Ten počátkem sedmdesátých let nechával ubytovávat zanedbané a sociálně vykolejené mladé muže u již trestaných homosexuálů, kteří v minulosti zneužívali děti popř. mladé chlapce. Tito svěřenci dostávali peníze od státu a Kentler tyto domácnosti pravidelně kontroloval. „Péče výměnou za sex“, charakterizoval tento starý koncept německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Kentler byl v pozdějších letech odborníky zavržen.
Byl vypracován koncept sexuální výchovy na školách, který mj. předepisuje, aby žáci měli za tímto účelem vlastní nástěnku, kam mohou psát „zdánlivě ošklivá, perverzní a zakázaná slova“, v rámci malých pracovních skupinek mají vynalézat „galaktické sexuální praktiky“, které jsou za Zemi „zakázané“. V programu jsou i „zvuková cvičení“, v rámci nic se má „hlasitě sténat“. Jiné cvičení se nazývá „Dirty Talk“, další „sexualita během menstruace“; děti od dvanácti let si mohou zahrát na skupinový sex a jsou seznámeny s tím, co znamená „gang bang“, „polykání spermatu“ a vyslechnou si i výklad s názvem „Nový bordel pro všechny“.
Pouze v Bádensku-Württembersku se nakonec podařilo tyto plány zhatit. Zelení se sociální demokracií nejsou ale ochotní na žádné frontě polevit. Ukazují to i události posledních dnů ve Vídni.
Vlnu mediálního pobouření (veřejnoprávní televize, rozhlas) vyvolal případ svou lesbiček, návštěvnic jedné známé tradiční kavárny v centru Vídně, které byly slušně požádány šéfkou podniku, aby opustily lokál, poté co se před lidmi v kavárně několikrát mezi sebou líbaly. Sociálnědemokratická mládež, Zelení a všechny homosexuální organizace zorganizovaly o několik dní později „demonstraci líbání“ přímo před kavárnou a na místo se dostavily političky vládní sociální demokracie a zástupkyně starosty města, zelená politička Vassilakou, původem z Řecka. Městská radní Frauenbergerová odůvodňovala demonstraci před lokálem: „Chceme se vyslovit proti homofobii a transfobii, které jednoduše nemají žádné místo v našem duhovém městě Vídni“, a dodala: „Budeme se samozřejmě zasazovat o otevření manželství.“ (Rakouský ústavní soud tento týden zrušil zákaz, který homosexuálním párům bránil v adopci dětí. Rakouští homosexuálové a lesbičky si prozatím mohli od roku 2013 osvojit partnerovo vlastní dítě, společná adopce však byla zakázána.) Vicestarostka Vassilakou před kavárnou, která z důvodu demonstrace musela tento den provoz uzavřít (podle oficiálních zdrojů na ní přišlo 2000 lidí, převážně homosexuálů a lesbiček) fašistoidně provolávala, že je neustále potřeba tímto způsobem dávat znamení „dokud každý nepochopí, že Vídeň je město svobody, demokracie a lidských práv“, ve kterém všichni „mohou milovat koho chtějí“. Známá „bojová lesba“ Ulrike Lunacek (Zelení), která se „proslavila“ i v zahraničí včetně českých médií kvůli svým akcím na půdě Evropského parlamentu“, na demonstraci před lidmi prohlásila: „Láska je pro všechny stejná a koho líbám, to je moje kafe.“ ...
Militantní lesba Lunacek má bezpochyby svatou pravdu – je skutečně „její kafe“, komu v soukromí rejdí jazykem v ústech. A ono to také ve skutečnosti vůbec nikoho nezajímá, pouze ona má neustále potřebu na veřejnosti mluvit o tom, že spí se ženami.
Co je na celé aféře podstatné: Dvě lesbičky, které vyvolaly celou akci, se líbaly v kavárně intimně, ne tedy pouze na tvář, ale z úst do úst před zraky ostatních. Takovýmto činnostem se ve dne v kavárnách a restauracích běžně neoddávají ani heterosexuální páry. Šéfka kavárny si nepřála, aby se někdo před hosty provokativně a nevhodně líbal a sexuální orientace dvojice jí byla lhostejná. Veřejně se za své chování pod tlakem mediálního teroru později lesbičkám omluvila: „Má reakce byla přemrštěná. Ale jako jednatelka renomovaného podniku považuji za svůj úkol hledět na to, aby všichni hosté dodržovali uznané standardy společenského chování.“
To ovšem sociálnědemokratické a zelené politiky, kteří přišli pronášet projevy před kavárnu, nezajímá. Nezajímá to ani dvě další mladé rezolutní lesbičky, které homo-demonstraci před podnikem zorganizovaly. Obě jsou členky sociálnědemokratického spolku „Akce kritických žáků“, který v loňském roce dostal od města, jemuž vládnou sociální demokraté a Zelení, finanční dar 290.000 euro. Lesby s krátkými účesy a piercingem v obličeji prohlásily, že jim omluva jednatelky podniku nestačí.
Moderní sociální demokracie ukazuje zcela zřetelně i touto formou, že nemůže být žádným lékem problémů, se kterými se naše společnost potýká a potýkat bude. (-lb-)