„Rodina evropských národů“ Wernera Daitze (úvod)
 |
| Werner Daitz (1884-1945) je autorem pojmu "rodina evropských národů". |
Werner Daitz (15. 10. 1884 - 5. 5. 1945) byl německý chemik, podnikatel, ekonom NSDAP a poslanec Říšského sněmu (1936). Už během První světové války se projevily jeho schopnosti na poli chemického průmyslu a stavebnictví, vedl kupříkladu několik firem popř. továren. Od roku 1915 začal psát spisy a články, ve kterých zastával pozice „národního socialismu“ („nationaler Sozialismus“, ne identické s pojmem „Nationalsozialismus“, tedy „nacionální socialismus“). Jeho podstatou nemělo být „ochromení“ soukromnictví a soukromé iniciativy, nýbrž státní socialismus by plnil svou úlohu především tím, že kapitál by soustředil v národním hospodářství a tento by byl navenek řízen jednotně. Když se roku 1933 dostávají v Německu k moci nacionální socialisté, byly Daitzovy spisy znovu vydávány a rozšiřovány na půdě I. G. Farben. Daitz kromě toho již od roku 1919 propagoval vztahy a kontakty německého průmyslu s Ruskem a USA. Díky tomu vycházelo mnoho jeho článků v hospodářsko-politických časopisech. Politicky se přiblížil k nacionálním socialistům a v únoru 1931 vstoupil do NSDAP. Ale už od roku 1929 se pravidelně účastnil setkání ekonomických kruhů NSDAP, kterých se například zúčastnil Gottfried Feder. V Zahraničně-politickém úřadu NSDAP brzy obsadil pozici vedoucího oddělení pro zahraniční obchod.
Po rozpoutání Druhé světové války začal svým představám o „evropském hospodářském velkoprostoru“ pod nacionálněsocialistickým vedením postupně propůjčovat organizovanou formu a systém. Hned v září 1939 založil „Společnost pro evropské hospodářské plánování a velkoprostorové hospodářství“ (Gesellschaft für europäische Wirtschaftsplanung und Großraumwirtschaft), v jejímž vědeckém poradenském sboru se mj. nacházel i Carl Schmitt. V únoru 1941 založil Daitz v Drážďanech ještě druhou organizaci (Ústřední výzkumný ústav pro národní hospodářský řád a velkoprostorové hospodářství).
Prostřednictvím těchto organizací rozvíjel Daitz propagaci svých myšlenek. Ty se zakládaly na představě, že se evropské národy organizují v podstatě podobně jako planetární systém, ve kterém vzniká volně pohyblivý systém nenuceného řádu, v rámci kterého každý národ zaujme postoj, jenž mu přísluší dle jeho „výkonnostní váhy“. V květnu 1940 zveřejnil Daitz tuto myšlenku: „Pokud chceme hospodářsky vést evropský kontinent, jak je to bezpodmínečně nutné z důvodů hospodářského posílení evropského kontinentu jako jádrového prostoru bílé rasy, a jak k tomu také dojde, tak z pochopitelných důvodů nesmíme toto velkoprostorové hospodářství deklarovat jako německé. Musíme zásadně vždy hovořit pouze o Evropě, neboť německé vedení vyplyne samo sebou z politického, hospodářského, kulturního a technického těžiště Německa a z jeho geografické polohy. Stejně tak se pomocí našeho německého hospodářského systému, jak jej vytvořila nacionálněsocialistická revoluce, marka při šikovném obchodně-politickém vedení sama sebou prosadí jako standardní měna, podobně jako se prosadily libra, dolar a yen ve svých hospodářských oblastech jako standardní měny.“
Pod vlivem zhoršující se hospodářské situace zformuloval Daitz ve své „Evropské chartě“, zveřejněné v září 1944, své „zásady evropského socialismu“. Přitom se distancoval od jiných představ o socialismu a zdůraznil, že podstata „druhově vlastního socialismu“ spočívá v přirozených životních právech a v právu na sebeurčení a vlastní prosazení. Přitom je podle Daitze potřeba, aby národy žily „spolu“, ale nikoliv „vedle sebe“, aby bylo zaručeno, že vznikne Evropa bez vykořisťování, jak směrem dovnitř, tak směrem ven. Postavení národů vůči sobě určoval Daitz podle tří kritérií: Respektování stejné národní cti a rozmanitosti jejich životních stylů; upřednostňování evropských národů vůči ostatním „rodinám národů“ v oblasti kultury, politiky a hospodářství; a do třetice: obrana tohoto „života ve velkoprostoru" před vnějšími mocnostmi. Pokud by tato tři kritéria byla splněna, pak by si „rodina evropských národů“ zjednala respekt a uznání ze strany „druhově a prostorově cizích mocností“. V tom případě by se „biologický mravní zákon“ povýšil na „strukturový zákon“. Daitz své ekonomické zásady zde redukuje na samozásobování obyvatelstva v rámci vlastního velkoprostoru. Podílení se jednotlivých národů na Daitzem definované rodině národů vyplývá s významu toho či onoho národa ohledně jeho „výkonu“. Podobně jako v planetárním systému mají menší národy kroužit kolem většího národa. Z toho by pak vyplynul „celkový řád“. Tento řád mezi národy měl být dosažen prostřednictvím státních smluv. Evropský soudní dvůr („Rada rodiny národů“) měl mít nad dodržováním tohoto řádu dozor, přičemž Daitz navrhoval jako jeho sídlo mírový palác v Den Haagu.
Z povinností, vyplývajících ze tří shora uvedených kritérií, na jejichž dodržování by dohlížel soudní dvůr, rezultují základní práva a povinnosti „evropského socialismu“. V první řadě to je „základní zákon evropské ústavy: evropské obecné blaho je nadřazeno šovinistické zištnosti, jež by mohla společenství poškodit nebo rozbít." Dodržením tohoto principu by se podle Daitze do budoucna uzavřela epocha občanských válek mezi evropskými národy.
Werner Daitz byl od roku 1944 spolupracovníkem pověřence NSDAP pro zharaničně-politické otázky v Postupimi. V květnu 1945 umírá, ale okolnosti jeho smrti nejsou bohužel vyjasněny. Není vyloučeno, že spáchal sebevraždu. Je autorem více než třiceti spisů a v následující kapitole budou ocitovány nejzajímavější pasáže „Evropské charty“, stejně jako jiných spisů a dokumentů z let 1943-1944, týkajících se představ o ideální podobě německo-francouzské spolupráce, poměru národů Ruska k „evropské rodině národů“ apod. Stejně tak budou dokumentovány postoje odpovídajících německých úřadů vůči Daitzovým názorům a hodnocení jeho teorií. (-lb-)
Pokračování ZDE
Prameny:
Erich Stockhorst: 5000 Köpfe. Wer war was im 3. Reich. Arndt-Verlag, Kiel 2000
http://de.wikipedia.org/wiki/Werner_Daitz