 |
Hugo Fritsch (81) přišel během krátké
doby o celou svou rodinu. Na
traumatizující pohřeb své
maminky vzpomíná dodnes. |
Narodil se v Brně roku 1933 do německo-české rodiny. Doma se mluvilo německy, ale česky se
Hugo Fritsch naučil od babičky a od chlapců na ulici. Ovládal perfektně oba jazyky. V Brně stihl vychodit čtyři roky obecné školy a jeden a půl roku reálného gymnázia. S rodiči, babičkou a dvěma bratry ve věku tří měsíců a patnácti let opustili Brno v uprchlickém transportu v dubnu 1945. Jejich odchod za příbuznými do Bavorska ale překazil zničený železniční most u Blatné. Právě z tohoto města byli po měsíční internaci v místní škole vyhnáni a převezeni do pražského internačního tábora na Strahově. Cestou ze Smíchovského nádraží na Strahov se rodina poprvé rozdělila. Otec a babička byli zesláblí a nezvládali jít tak rychle. Hugo s matkou a bratry byl pak poslán pracovat na statek do Kralup. Tam zemřel nejmladší bratr, malý
Willi. Pak byli všichni transportováni do tábora v jihočeské Prosečnici. Během ledna a února 1946 zemřela Fritschovi postupně celá rodina. V té době se ale díky znalosti češtiny stal poslíčkem velitele tábora. Z Prosečnice se pak v červenci 1946 díky zájmu Mezinárodního červeného kříže, který se podařilo vzbudit příbuzným z Curychu, dostal do Salesiánského chlapeckého domova v Kobylisích. Tam dva roky chodil na českou měšťanku, než si jej vzali teta se strýcem do Bavorska.
Hugo Fritsch o tom napsal před několika lety knihu, která vyšla i v českém jazyce.
Náš směr některé epizody jeho příběhu před lety
otiskl v češtině. Zveřejněn byl také
rozhovor s tímto pamětníkem a
vyprávění o jeho dětství v Brně. 81letý Fritsch nyní žije v jižním Bavorsku a navzdory zdravotním potížím, které jej trápí, se rozhodl i letos podniknout několik besídek mezi žáky na tyrolských školách, jak redakci
Našeho směru čerstvě potvrdil. Muž, který celý život pracoval v mnichovské bance, ve volném čase hrál divadlo a na důchod se odstěhoval na nějakou dobu do Tyrolska, se ale necítí jako Čech, jako Němec a ani jako Rakušan, ale podle vlastních slov jako Moravan.
Hugo Fritsch redakci sdělil:
„Poté, co byla má kniha před dvěma a půl roky rozebrána, ale stále je poptávka, hledal jsem jinou cestu ke zveřejnění.“ Pomohl mu přitom brněnský krajan
Markwart Lindenthal, jehož otec pocházel ze starého Brna a jehož početná rodina žije v severnín části Německa. Zpřístupnil knihu v elektronické podobě na
svých stránkách (v němčině). Kniha byla navíc opatřena celou řadou nových fotografií a faksimilií dokumentů.
(-lb-)
