Gustav Kališ
 |
| Zdroj: Openstreetmap.de |
V písemnostech z „minulosti“ se také můžeme setkat s tvary Lyppa, Leippen, Lipen, Lipay, Libbe a pochopitelně Lipá. Těžko říci, do jaké míry se o různé tvary postarala chyba písaře. Svou roli jistě sehrál i jazyk písemností, kdy se jméno prostě zkomolilo během překladu. Poprvé se setkáváme s oficiálním úředním přívlastkem až v roce 1854 - Böhmisch-Leipa. Území současného města spadalo takřka nepřetržitě do »historických Čech«, byť se nacházelo v těsné blízkosti velkého a politicky významného územního celku pruského Slezska, tehdy obývané již zcela většinově německy hovořícím obyvatelstvem.
Z dalších písemných pramenů můžeme jednoznačně potvrdit, že zde vždy žili německy i „slovansky“ (česky) mluvící obyvatelé společně vedle sebe ve zjistitelném poměru a v míru. Koncem 19. a začátkem 20. století byl podíl českého obyvatelstva ve městě necelých 20 % a nadále klesal. Při sčítání lidu v roce 1921 to bylo kupříkladu pouze 13,4 %...
Zároveň pro současné „profesionální české národní buditele“ bude asi velmi nemile znít informace z nedávné historie. Například výpis žádosti městského úřadu ze dne 13. 4. 1883 (o opětovné povolení změny názvu města), z Böhmisch-Leipa na neutrální a nenacionální název – Lípa, jež byla rakouskými c. k. úřady striktně zamítnuta.
Až o téměř třicet let později (11. 2. 1910) vyšel z městské rady požadavek, a to žádost o změnu jména, tentokrát již s přihlédnutím nacionality majoritní části obyvatel města – na Německou Lípu (Deutsch Leipa), nebo alespoň změny na neutrální název – Lípa v B. (Böhmen, Bohemii). (Nutno podotknout, že ale název Böhmisch Leipa vyznívá i z německého pohledu nanejvýš korektně, protože se jedná o zemské označení "böhmisch", nikoliv "tschechisch", ačkoliv český jazyk mezi těmito pojmy neumí správně rozlišovat – pozn. LB.) Ale ani toto nebylo povoleno. A to i přes tehdy nepřehlédnutelnou skutečnost, že německy hovořící obyvatelstvo zde mělo drtivou převahu. Připomeňme si, v této souvislosti – pouze pro srovnání – jaký osud potkal bývalá, ryze německá města na jihu Čech, po vzniku nacionální ČSR: Krumlova (1), Gmündu (2), Budějovic (3), kde nežili – buď téměř žádní Češi – nebo ve výrazné menšině. Nemusím snad dodávat, že po tzv. „českém převratu“ byla tato města okamžitě a demokraticky (!) – tj. násilně přejmenována respektive povinně doplněna o nacionální přívlastek „český“, pochopitelně bez souhlasu tamních stálých obyvatel (viz poznámky).
Možná pro zajímavost ještě uvedu, že završením „násilných snah“ německé většiny po obsazení města říšským vojskem (po Mnichovské dohodě), usnesením městské rady, ze dne 21. 10. 1938 byl jednomyslně přijat návrh na nekonfliktní změnu názvu, na - Lípa nad Ploučnicí (Leipa an der Polzen); opětovně bez nacionálního přívlastku, který by byl, tedy nikoli jako v případě jihočeských měst, zcela oprávněný. Vedoucí zastupitelé německého města totiž respektovali písemnou odpověď ze dne 23. 1. 1938 z Aussigu (současné statutární město Ústí nad Labem), kde „okupační“ němečtí úředníci pouze doporučovali používání jména Leipa (nikoli tedy nařízení). A důvod doporučení? „ … Navržený název se neschvaluje, neboť není pěkný a rovněž není ve shodě s paragrafem 10, D. G. O. A … ” Teprve po skončení II. světové války, díky vyhnání německých obyvatel, se poměr národností města radikálně změnil a do názvu se „vrátilo“ nacionální adjektivum, pochopitelně v přímém rozporu s oficiální historií města.
V celé snaze o změnu názvu města mi ale příjde velmi paradoxní direktivně neprosazování německého přívlastku názvu tohoto místa, přestože zde Němci měli v minulosti téměř vždy pohodlnou většinu …
Poznámky:
1) Výnosem Ministerstva vnitra z 30. dubna 1920. Název města „Krumlov“, pochází z německého Krumme Aue (česky křivý luh), což odkazuje na polohu města mezi esovitými zákruty řeky Moldau (Vltavy). Z podobného, patrně keltského základu, kamb je mimo jiné odvozen i název rakouské řeky Kamp, na které leží město, Krumau am Kamp, jehož název taktéž pochází z obdobného a starohornoněmeckého krump.
2) Původně rakouské město Gmünd (ve Vitorazsku), rozděleno na základě paktu ze Saint-Germain-en-Laye, 10. září 1919. Severozápadní část, tj. nádraží s okolím, za řekou Lužnicí, byla od 31. července 1920 násilně odtržena od Rakouska a přičleněna k Československu. Z výnosu č. 85374 Ministerstva vnitra ČSR, Gmünd 1. 12. 1922 přejmenován na „České Velenice“ a prohlášen městem.
3) Doplněny oficiálně o adjektivum „český“ po vzniku ČSR, vyhláškou MN z 30. 04. 1920. Podrobnosti také v článku autora Pouhá ideologie počešťování? (NŠ, 2014)
S využitím materiálu Kroniky města Česká Lípa, doplnil a zpracoval Gustav M. Kališ.