Stránky

pondělí 13. dubna 2015

Benešův státní ministr o „československých legiích“ a emigraci

Rudolf Hudec 
V Národním archivu v Praze se nacházejí záznamy z výslechů generálů 
Rudolfa Viesta a Jána Goliana.
Předmluva: Dne 3. listopadu 1944 byli na Slovensku v Pohronském Bukovci zajati generálové velící povstalcům, Rudolf Viest a Ján Golian. Dům, ve kterém se ukrývali, nejprve obklíčili slovenští gardisté a německé jednotky. Zajatci pak byli vyšetřováni a přemístěni do Berlína a nakonec německým soudem odsouzeni k trestu smrti. Český protektorátní tisk zajetí generálů propagandisticky intenzivně využíval, a to včetně některých výpovědí zajatců, které byly publikovány v tisku. Část záznamů z výslechů se nachází v pražském Národním archivu ve fondu Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu (sg. 110-5/41). V těchto záznamech lze například najít, jak zajatci odpovídali na otázky o tom, jak si v Londýně představují uspořádání po porážce Německa, jak bude vypadat Československo a jak má být naloženo s německou menšinou apod. Protektorátní tisk obdržel přesné instrukce, jak má o výsleších Viesta a Goliana referovat. Přesně před 70 lety – 11. dubna 1945 – vyšel v ,Poledním listě' následující úvodník publicisty, redaktora a vydavatele periodik Rudolfa Hudce (1883-?). Hudec byl od roku 1940 odpovědným redaktorem Tiskové služby Národního souručenství, od roku 1941 pak členem Kulturní rady, pro kterou mj. redigoval publikace k oficiálním protektorátním kulturním akcím. Zapojil se do protektorátní politické publicistiky; od 1942 byl politickým redaktorem ,Lidových novin', od 1944 působil v ,Poledním listu', od roku 1945 v ,Národní politice'. Od května do konce roku 1945 byl internován, v roce 1946 znovu zatčen a v roce 1947 odsouzen k 10 letům vězení. Propuštěn byl v roce 1954; jeho další osudy nebyly zjištěny. (-lb-)

Výpovědi státního ministra v „československém ministerstvu obrany v Londýně“ a vrchního velitele povstalců na Slovensku generála Rudolfa Viesta a ostatních vojenských předáků slovenského povstání z podzimu minulého roku poodhalily nejen clonu z příprav k tomuto povstání inscenovaném Benešem a Moskvou, ale i zákulisí jeho neslavného průběhu. Kromě toho nám ukázaly, jak to vlastně vypadá v „československých legiích“ a mezi emigranty „osvoboditeli“. I když se snad zdá, že jde o věc odbytou – není tomu tak. Právě dnešní stav, kdy Beneš jako hlavní pomocník Moskvy činí poslední kroky, aby země bývalé ČSR, které v roce 1938 zavedl svou politikou do slepé uličky, předal definitivně do otroctví Moskvy – přikazuje nám, abychom si více než kdy jindy uvědomili, kdo si osobuje právo o nás rozhodovat. Právě dnes musíme znát, jací lidé jsou vůdčími osobnostmi v tak řečeném „osvobozovacím“ táboře londýnských a moskevských „československých“ emigrantů a kam by to vedlo, kdyby se uskutečnilo to, k čemu oni na straně nepřátel Evropy a proti nám všem pracují. Výpovědi Benešových generálů a důstojníků jsou významnou výstrahou všem snílkům, kteří ještě dnes věří v poctivost samozvaných „osvoboditelů“ z Londýna a Moskvy. Dokazují přesvědčivě, že Židé, komunisté a političtí zbohatlíci, kteří už za bývalé republiky patřili před soud národa, si osobují právo jednat naším jménem a jménem našeho národa nestoudně čachrují v Moskvě a v Londýně proti nám.

To, co se dovídáme od Benešem jmenovaného státního ministra emigrantské „vlády“ v Londýně generála Viesta a ostatních, je úžasné. Pohleďme jen, co říkají tito pánové o takzvaných „československých legiích“ a o politickém vedení takzvané „československé“ emigrace. Říkáme zúmyslně takzvané československé emigrace, protože na čtvrtinu vedoucích míst mají v této emigraci obsazenu Židé. A ti přece nejsou ani Čechy, ani Slováky. Ze zbytku je polovina komunistů a ostatní jsou političtí štrébři a politikové z bývalé ČSR. Ti všichni čekají na tučné sinekury, na koryta a ministerská křesla. Je jim lhostejno, slouží-li právě „spojencům“ či bolševikům. Nuže, co říká Viest o „československých legiích“?

Viest mluví o špatných poměrech čsl. divise ve všech směrech. Neuspořádaného stavu využívají prý pro sebe komunisté a různí konjunkturalisté, takže na 500 vojáků, mezi nimi i četní důstojníci, muselo být dopraveno do koncentračního tábora. Kromě asi 20 procent Židů je v legiích velké procento levicově orientovaných. Židé jsou samozřejmě hlavně v kancelářích a při zásobování. Toto složení legie vedlo podle Viesta k mravní krizi. Benešův spojovací důstojník ke slovenským povstalcům, Jaroslav Krátký, říká: „Byl jsem rád, že jsem mohl opustit Anglii, poněvadž se mi poměry v československé legii už nelíbily. Moje činnost mě neuspokojovala, protože na vedoucích místech bylo příliš mnoho Židů.“ Major Hynek Souhrada říká mimo jiné o legiích toto: V táboře Cholmondely Pare došlo v české divisi v Anglii ke vzpourám. Židé zde byli považováni za hlavní činitele. Viestův pobočník, důstojník československé brigády v Sovětském svazu, líčí život u brigády takto: „Členové brigády byli vesměs nespokojeni s tím, že dobrá místa – zvláště taková, která nebyla spojena s nebezpečím – byla obsazena Židy. Říci svobodně své mínění bylo nemožné. Špiclovský systém vedl k vzájemné nedůvěře. Jestliže některý důstojník nebo voják vyslovil volně své mínění, které nějak narazilo, byl ihned zatčen a vsazen do vězení. Komunisté potírali vše nekomunistické.“ To je jen malá ukázka o v životě v legicích, vytvořených Benešovou emigrantskou vládou.

Pokud jde o vnitřní politické boje vedené v emigraci jednotlivými politickými skupinami, charakterizuje je Viest takto: „Z počátku nebyly v československé emigraci žádné politické skupiny. Později se odloučili sociální demokraté za Bechyňova vedení. Po nich vystoupili komunisté jako nová politická skupina. V opozici jsou na české straně Prchala, Schwarz, Synek a na slovenské straně skupiny Pridavokova, Greifova a Osuského. Prchala vytvořil vlastní tzv. Českou národní radu. Skupinu pro sebe tvoří Osuský, který má jako dlouholetý diplomat mnoho známostí. Vydal tři brožury proti Benešovi.“ Poznamenáváme, že Osuský byl od roku 1940 členem Benešovy emigrantské vlády. Jaká je skutečná orientace Beneše a jeho kliky vysvítá z výpovědi generála Goliana, který dostal z Londýna pokyn, že v každém místě Slovenska má být utvořen tzv. Národní výbor. Komunisté měli mít podle Benešova příkazu nejméně 50 procent zastoupení. Golian také říká, že americká vojenská mise, která 20. září 1944 přiletěla na Slovensko, tam měla zkoumat hlavně hospodářské a obchodní možnosti po válce. Jak je vidět, mají američtí Židé v první řadě zájem o kořistění. Ať si gojimové bojují!

Jen těchto několik výňatků nám ukazuje, jaká to podivná společnost pracuje jménem Čechů a Slováků v Londýně a Moskvě a na čem jí hlavně záleží. Kde bychom se octli, kdyby Říše tuto válku prohrála, si můžeme spočítat na prstech. Stali bychom se otroky bolševismu, jemuž nás Beneš se svou politickou klikou právě prodávají, Židé stali by se u nás skutečnými vládci.