Lukáš Beer
Replika kolegy Tomáše Krystlíka na úvahu o oslavách 8. května zajisté obsahuje několik hodnotných historických postřehů, především ohledně postoje Winstona Churchilla a potažmo Anglie k válce s Německem. Nicméně jeho výtka na adresu původního článku, že „Sovětský svaz ale území od spojenců za porážku Německa nezískal, protože bylo jeho již předtím, než vstoupil do války“, je reakcí vytrženou z kontextu. Autor původní úvahy totiž ve svém článku dost srozumitelně píše, že měl na mysli nejen „změny hranic“, ale i „rychlou instalaci pro-sovětských vlád ve východních a jižních státech Evropy pod kontrolou SSSR, události let 1956, 1968, Studenou válku...“. Jeho kritika je tedy v tomto bodě chybná.
Co se týče politické poznámky na konci své úvahy ohledně „schizofrenie Západu“, o které psal první autor a jež byla Tomášem Krystlíkem nazvána „bludem“ (o-tón: „nemá se k tomu cenu vyjadřovat“), nemohu si odpustit následující komentář: Nepochybně existují „Moskvou placení internetoví trollové“ stejně jako existují například v Německu celé struktury významných médií vázaných na transatlantické závazky, rozuměj na účelovou propagandu NATO. V redakcích německých deníků jako Die Welt, Süddeutsche Zeitung a mnoho jiných sedí například vlivní lidé, kteří zároveň vykonávají své funkce v polovládních institucích a organizacích, účelově plnící úkoly vyplývající z vojenských „transatlantických“ závazků. Tento rozdíl v manipulaci veřejného mínění je snadno patrný při srovnání mainstreamových médií v Německu a v neutrálním Rakousku. V druhé jmenované zemi není vliv účelové propagandy NATO tak citelný jako v SRN či Česku.
To je všeobecně známý fakt a kritičtí znalci německých médií takřka denně monitorují případy zpravodajské manipulace tamních veřejnoprávních médií (velmi dobrou práci v tomto smyslu vykonávají například stránky Propagandaschau). I Moskva přirozeně nasazuje všechny páky a investuje lidský a omezený finanční potenciál do propagandistické mašinérie. Otázkou ale je, zda můžeme považovat za závažnější manipulaci ve smyslu propagandy NATO ve veřejnoprávných médiích, či vyloženě proputinovskou propagandu několika alternativních internetových stránek, jež jsou známy pouze úzkému okruhu čtenářů.
Jednoduché spiklenecky-teoretizující škatulkování pana Krystlíka na „prozápadní“ občany a publicisty, „proputinovské“ placené agenty a bývalé „prozápadní“ jedince, nyní vydírané kompromitujícím materiálem, jsou úsudkem, se kterým se v Česku setkáváme na rozdíl jiných západních zemí podezřele často (proč asi?) a úsudkem přehlížejícím všechny kritické konzumenty mediálního zpravodajství, citlivé na všechny druhy účelové propagandy, ať už propagandy Washingtonu/NATO či propagandy Moskvy.
