Tomáš Krystlík
V jinak obsahově přínosném článku Msta na konec. V Českém ráji zmasakrovali dva dny po válce 365 Němců pojednávajícím o zúčtování s Němci v Rovensku pod Troskami 10. 5. 1945 je v textu pod obrázkem mrtvých legenda: „Mrtví Němci jsou zablácení, patrně jak je po zemi táhli k hromadnému hrobu. Rudoarmějci ještě prohledávají jejich kapsy. Vše cenné kradou. Při exhumaci se totiž kromě hodinek nenašlo u mrtvých vůbec nic.“ Poněkud nebývalé u rudoarmějců, není-liž pravda?
Výtka směřuje proti poznámce redaktora Tomáše Lánského: „Poprava německých civilistů, odzbrojených vojáků, žen a dětí je největší skvrnou v historii Rovenska pod Troskami, které se paradoxně proslavilo hrdinnou smrtí paravýsadku Antimony v roce 1943.“ Ze znění implicitně oslavného nevyhnutelně plyne, že autor nemá o událostech z roku 1943 ani zbla ponětí. Napravme to.
Okupační moc po exekucích v Lidicích a Ležácích nechtěla stupňovat teror, bernartické obyvatelstvo nebylo za skrývání dvou skupin parašutistů z Velké Británie již en bloc prezekvováno. Obdobně tomu bylo i v Rovensku pod Troskami. Gestapo v lednu 1943 zjistilo, že v blízkosti Rovenska se skrývají dva parašutisté z Anglie. Obersturmbannführer Wilhelm Friedrich Leimer z pražského gestapa dal přes tajné kontakty české policie domácímu odporu na vědomí, že Rovensko potká osud Lidic, nevydají-li je. Gestapo uzavřelo s Rovenskými písemnou smlouvu podepsanou z rovenské strany učitelem Karlem Hlaváčkem a z německé vedoucím služebny gestapa v Jičíně, Fischerem a 16. 1. 1943 měli být oba parašutisté gestapu předáni. Ti unikli zatčení spolknutím cyankáli. Do rukou gestapa padl i Vladimír Krajina skrývající se v okolí Rovenska. Obec zůstala ušetřena.
Třetí z výsadku Antimony, četař Stanislav Srazil byl chycen později v Horní Kalné a pod nátlakem se uvolil vysílat do Anglie. Ve svých depeších smluvenými znaky několikrát varoval exilové ministerstvo národní obrany v Londýně předem smluvenými chybami a nadbytečnostmi, že rádiové depeše z jeho stanice Barbora jsou vynucené. Zřejmě plk. František Moravec se dlouho zdráhal uvěřit, že jediné zbývající rádiové spojení s vlastí je pod kontrolou gestapa. Až když si tuto prohru přiznal, poslal Srazilovi depeši, jejíž text jednoznačně usvědčil Srazila ze snahy varovat londýnskou centrálu. Srazil byl opětovně zatčen a popraven.
Domnívám se, že navozovat ve čtenářích na příkladu smrti parašutistů skupiny Antimony hrdinskost odboje je neetické. Jenže, co dělat, když čeští žurnalisté nejsou příliš vzdělaní?
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.
