Žurnalista Michal Krestýn nezná historii

Tomáš Krystlík 

Snímek z centra Prahy r. 1941: V Říši platila pro židovské míšence I: stupně 
branná povinnost a tito muži byli odváděni do Wehrmachtu. 
(Ilustrační foto z archivu Lukáše Beera.)

Článek Aby zachránil své děti před deportací, raději si vzal život je ukázkovým příkladem, kam vede neznalost vlastní historie.

Kdo byl žid a kdo ne, stanovily norimberské zákony, které byly pak převzaty v protektorátu. Obdobně jako v Německu (ale s jinou datací) židem ten, kdo měl (1) alespoň tři židovské prarodiče, nebo (2) dva židovské prarodiče, kteří k 15. 9. 1935 nebo k pozdějšímu datu příslušeli k židovské náboženské obci a k tomu (a) sám byl židovského náboženství, nebo (b) měl k 15. 9. 1939 nebo později za manžela(-ku) žida(-ovku), (c) pocházel z manželství uzavřeného po 31. 7. 1936 se židovskou osobou, (d) byl nemanželským dítětem židovské osoby a narodil se po 31. 7. 1936. Osoby sub 2 se nazývaly Geltungsjuden a byly považované za židy. Tento zákon pak obdobně platil v protektorátu. Na podzim roku 1944 museli míšenci prvního stupně (dva prarodiče židé) starší 17 let a smíšené manželské páry (jeden z nich žid, druhý árijec), pokud nevychovávali dítě mladší 17 let, odejít pracovat do německých koncentračních táborů specielně pro židovské míšence, které se vesměs vyznačovaly značně mírným režimem.

Takže mohlo dojít k paradoxní situaci, kdy třeba otec rodiny, čistokrevný žid, se kterým se jeho žena árijka, mající jednu babičku židovku nerozvedla, bez problémů přežil, ale jeho děti šly do vyhlazovacích táborů, protože měly více než 50 % židovské krve.

Nebo jinak. Maminka Miloše Kopeckého mohla přežít, kdyby se s ní její manžel, kožešník, nerozvedl. Zachránit manželku tím, že se s ní nerozvedl, dokázal například Oldřich Nový a celá řada dalších, též Franz Lehár.

Přečtěte si také článek  ZDE 
Původcem lží o Olympiádě 
1936 v Berlíně je spisovatel Ota Pavel

Nicméně od září 1944 museli židovští míšenci prvního stupně starší 17 let (50 % židovské krve), nerozvedení manželé s židem nebo židovkou, a to oba, do speciálních koncentračních táborů s mírným režimem. Do táborů nemuseli rodiče, kteří pečovali alespoň o jedno dítě do 17 let, ani jejich děti pod 17 let. Proto také spisovatel Ota Pavel ve svých literárních dílech v této otázce evidentně lže.

Ludwig Strassmann z výše uvedeného článku nemohl svou sebevraždou své děti před koncentrákem na podzim 1944 zachránit. Tam by šly tak jako tak, pokud by jim bylo v té době 17 let s jednou jedinou změnou: když židovský manžel spáchal sebevraždu, tak bez matky. Jenže Mährisch Schönberg (Šumperk) patřil ne do protektorátu, nýbrž přímo do říše, kde platila pro židovské míšence prvního stupně branná povinnost – tedy syn pana Strassmanna by již dříve byl odveden do Wehrmachtu.

To zcela jasně dokazuje, jak se Češi nevyznají ani 70 let po válce ve vlastní historii, když jsou schopni produkovat takovéto žvásty.

Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.