Vražda u „rohlíku“ – hrdinský vlastenecký čin nebo nesmyslný zbabělý mord?

Lukáš Beer 

V těchto místech se před 70 lety odehrálo smrtelné přepadení.

Onoho středečního večera dne 7. února 1945 v 19.45 hodin opustil August Gölzer se svou ženou Elisabeth služebnu svého pracoviště brněnského XXXIX. úseku všeobecných SS a vydal se domů do svého bytu na ulici Ebner-Eschenbachové č. 14 (dnes se ulice jmenuje Nerudova a přímo před místem, kde se před 70 lety odehrál následující příběh, má zastávku tramvaj č. 12). Když Gölzer po půl hodině cesty dorazil ke svému bydlišti, chystal se jako vždy otevřít domovní dveře, ale ve stejném okamžiku doběhli na místo z volného prostranství naproti domu dva civilisté a vrhli se na něj zezadu z bezprostřední blízkosti se slovy „Ruce vzhůru!“, pronesenými v němčině. Gölzer ale v prvním momentu nic nezaznamenal, protože, ač teprve 38 let stár, špatně slyšel. Ale jeho manželka, která byla svědkem přepadení, jej na dva muže, kteří viditelně neměli dobré úmysly, hned upozornila. Gölzer sice rychle reflexně sáhl po své osobní zbrani, ale bandité byli rychlejší a z jejich strany padly tři nebo čtyři výstřely. První výstřely Gölzera minuly, ale ten poslední prošel jeho tělem zezadu plícemi, jícnem, játry a střela dvakrát prorazila žaludeční stěnu a nakonec zůstala v krajině břišní. August Gölzer ještě sám otevřel domovní dveře a byl schopen vyjít ještě čtyři poschodí, ale na začátku dalších schodů se zhroutil k zemi. Jeho žena mu ale pomohla vstát, načež ještě zvládl dojít do svého bytu, vysvlékl si zde kabát a svetr a lehl si do postele. Elisabeth Gölzerová okamžitě nato opustila dům a obrátila se se žádostí o pomoc na českého lékaře, který bydlel v bezprostředním sousedství. Ten okamžitě objednal záchranný vůz. Manželka se poté vydala na velitelství Wehrmachtu, jež sídlilo hned za rohem v budově, které obyvatelé Brna dodnes říkají „rohlík“, a požádala zde také o pomoc pro svého těžce raněného muže.

Ačkoliv se vražedný útok odehrál v 20.20 hodin, dorazily na místo činu dva záchranné vozy až celé dvě hodiny po přepadení – oba zároveň. Gölzer byl po převozu do nemocnice na Žlutém kopci okamžitě operován a zároveň musela být opakovaně provedena transfuze krve. Ta však už jeho život nedokázala zachránit. August Gölzer zemřel v noci na 8. února 1945 půl hodiny po půlnoci.

SS-Standartenführer Gerner, který byl pověřen velením XXXIX. úseku všeobecných SS v Brně, se druhý den po vraždě okamžitě vydal na brněnský Žlutý kopec, aby se dozvěděl další detaily. Tam mu primář dr. Sommer sdělil zprávu u Gölzerově úmrtí a poprosil jej, aby vyhledal manželku zemřelého a taktním způsobem ji informoval o neštěstí. Tajná státní policie a kriminální policie mezitím zahájily pátrání po pachatelích.

Protože se Gölzerová psychicky zhroutila, musel zaměstnavatel jejího muže sám převzít přípravy na pochování oběti. Gölzerová nebyla schopná se za žádných okolností do svého vlastního bytu na dnešní Nerudově ulici vrátit. Bývalý Gölzerův kolega Neumann se jí a jejich čtyřech nezletilých sirotků (dva chlapci a dvě děvčata) proto ochotně ujmul a nestěhoval si je k sobě. Pohřeb za účasti Gölzerových kolegů a nadřízených, zástupců strany, státu a Wehrmachtu se konal 14. února 1945 v 16 hodin v brněnském krematoriu na ústředním hřbitově. Přítomna byla i čestná formace Waffen-SS, Hitlerovy mládeže a všeobecných SS.

Krátkou dobu nato se paní Gölzerová se svými čtyřmi malými dětmi vydala do své rodné vlasti, do Blankenburgu (v Harzu) a cestou tam ji doprovázeli dva příslušníci SS, kteří sebou převáželi i urnu zemřelého.

August Gölzer pocházel z Bádenska-Württemberska a od roku 1939 působil jako důstojník XXXIX. úseku všeobecných SS v Praze a od roku 1944 pak v Brně (hodnost SS-Hauptsturmführer). Nějakou dobu předtím žil se svou rodinou v Blankenburgu, kam se jeho manželka s dětmi po atentátu vrátila.

Vrahy se nakonec podařilo vypátrat – muž, který vystřelil, byl čtyřiadvacetiletý Vladimír Blažka a asistoval mu u toho teprve osmnáctiletý bratranec Alois Bauer. Zatčeni byli oba už v březnu 1945. Případem se zabýval badatel Jiří Skoupý, který k němu uvádí: „Jména Blažky a Bauera prozradil při útrpném výslechu na gestapu odbojář Ing. Tišnovský, jenž byl zatčen 13. 3. 1945. Oba byli následně zatčeni až 22. 3. 1945, kdy příslušníci německé tajné policie kvůli obavám o své životy raději vylákali ozbrojeného Blažku z jeho úkrytu pomocí lsti, než aby riskovali otevřený střet.“ Badatel Skoupý ještě dodává: „Z příkazu státního ministra K. H. Franka, jenž si při návštěvě Brna na jaře 1945 vyžádal policejní dokumentaci k případu, byli Blažka s Bauerem dne 14. dubna 1945 na dvoře Kounicových kolejí zastřeleni ranou do týla poté, co byla gestapem zavržena původně plánovaná alternativa veřejné popravy za přítomnosti kordonu SS, a to přímo na místě činu v Nerudově ulici.“

Zbývá tedy zásadní otázka: Co mělo být cílem zavraždění Augusta Gölzera? Sám badatel Jiří Skoupý doznává, že to neví: „Celý případ je dodnes obestřen spoustou otazníků a pozadí i cíle atentátu zůstávají zahaleny tajemstvím. Proto už se zřejmě nikdy nedozvíme, zda byla akce hrou zpravodajských služeb, pokusem vrcholných činitelů odboje o narušení struktury gestapa či jen nerozvážným činem horkokrevných mladíků. Zajímavé rovněž je, že československé poválečné orgány neměly na vyřešení případu sebemenší zájem a ani přeživší odbojáři se k činu vůbec nehlásili.“

Vše tedy nasvědčuje tomu, že vražda Augusta Gölzera byla jen nesmyslným „nerozvážným činem“, který neměl z hlediska odboje žádný praktický význam. Oba pachatelé museli v posledních dnech války za tento čin zaplatit svými vlastními životy.

Spadají tito dva muži ale skutečně ještě do kategorie „českých vlastenců“ a hrdinů, kteří se stali obětí nacistické okupace? Na tuto otázku si musí každý odpovědět sám.

Zdroje:

Bericht des SS-Oberabschnitts Böhmen-Mähren Prag vom 3. März 1945 über die Ermordung des SS-Hstuf. (Allg-SS) SS-Strm. (Waffen-SS) August Gölzer. In: Národní archiv Praha, Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu (AMV 110), inv. č. 878, sg. 110-7/40

Údaje Jiřího Skoupého na stránkách Encyklopedie města Brna