Günter Kottek
V bavorském „Domě vlasti a čtvrtého kmene“ v Mnichově úřaduje rétoricky prohnaný mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení s machiavellistickým křížkem na svém stranickém čele CSU. Naprosto vzdálený nadějím a očekávání nejen pamětnické, ale i většiny k odkazu se hlásící generace. A vyčkává zde den svého triumfu ve formě „českého gesta smíření“, které má přijít z Prahy. Není to nějaké Čekání na Godota, nýbrž čekání na gesto českého státu (alespoň ve formě zrušení zákona z 8. května 1946 českým parlamentem, zákona ospravedlňujícího trestné činy, jenž obzvláště křiklavě odporuje proklamovaným hodnotám EU). Tímto gestem by se v Praze takřka oficiálně přijala cenově výhodná výprodejní nabídka „smíření výměnou za sudetoněmeckou rezignaci na zpětné získání vlasti, včetně restituce majetku a napravení škod“, která byla nedávno v podobě změny stanov SL jeho mluvčím telegrafována z Mnichova, a tím by se potvrdil (krajně sporný) úspěch posseltovské politiky.
Při důkladnější analýze nejnovějších událostí v Mnichově a Augsburgu zjistíme, že tato posseltovská politika smiřování totiž de facto směřuje ke „Druhé Mnichovské dohodě“, konkludentně a skrytě dohodnuté mezi spolkem Sudetoněmecké krajanské sdružení na straně jedné a vládou svobodného bavorského státu pod vedením Horsta Seehofera na straně druhé. Tentokrát ovšem výhradně ke škodě sudetských Němců vyhnaných z vlasti, včetně jejich potomků, kteří mají nyní na všechno rezignovat. Čímž chce CSU Horsta Seehofera a Bernda Posselta prakticky dosáhnout naprosté normalizace bavorsko-českých vztahů a mluvčí SL, který už dlouho provozuje politiku rezignace, chce s pomocí mnoha českých zástupců římskokatolické církve zřejmě vstoupit do dějin jako nějaký „apoštol smíření v Čechách“.
Kruhy uvažující z hlediska politiky domoviny odlišně, stejně jako jimi zastoupené organizace, které se navzdory změně stanov zavedené Berndem Posseltem a navzdory tím urychlené rezignační politice nadále, respektive přednostně hlásí k ofenzivní politice domoviny, jež se orientuje na mezinárodní právo a lidská práva, organizace, které právem odmítají nedůstojné „skuhrání o usmíření“, jako například Hausnerova nadace nebo Witikobund, byly Posseltem a Co. jednak již konsekventně vypuzeny z mnichovského „Domu domoviny“, jednak i z posledního oslavného dne CSU v Augsburgu – eufemisticky nazývaného „Sudetoněmecký den“ – a sice pomocí „antinacistického obušku“, oblíbeného nejen v Česku. Tyto kruhy odmítají i posseltovskou taktiku zahrnovat jako další sudetoněmeckou oběť smíření i českou tezi vyhnání v podobě kolektivní spoluviny všech vyhnaných sudetských Němců na nacionálněsocialistických zločinech v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku.
V Augsburgu bylo na programu pouze volání slávy Seehoferovi a Posseltovi a nějaká opozice zde nesměla rušit. Čímž tento „Sudetoněmecký den“ zpustl letos do podoby demokraticky škodlivé demonstrace moci Bernda Posselta.
Inu, politika pod značkou křesťanského kříže, jak už ji svého času fikaně doporučoval Niccolo Machiavelli ve svém nechvalně pověstném traktátu „Vladař“.
Dr. Günter Kottek je náměstek spolkového předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ)
Tento text byl redakcí listu “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a ke zveřejnění na stránkách Náš směr.
Vyšlo dne 6. srpna 2015.
