Himmler v roce 1942 zamýšlel umožnit 750 českým chlapcům a děvčatům studium na elitních německých školách Napola

Přitom ve stejné době navštěvovalo tyto školy v Říši „jen“ 6000 německých hochů a děvčat 
Lukáš Beer

Prominentním českým žákem školy Napola byl nejmladší
syn ministra Emanuela Moravce, Emanuel Pavel, zvaný v
rodině „Mudla“, narozený 3. června 1932 v Michalovcích
na východním Slovensku. Chlapec získal po matce
říšskoněmecké občanství, takže se nejedná o případ
protektorátních dětí, o kterých se píše v článku. Na podzim
roku 1942 jej otec zapsal do školy Napola v Reichenau u
Bodamského jezera. O rok později začal navštěvovat Napola
v Drážďanech-Klotzsche, kde si jej učitelský personál
chválil jako vzorného žáka. V den Hitlerových 55. narozenin
(20. dubna 1944) byl jmenován do hodnosti HJ-Hordenführera
a směl v létě odjet na několikatýdenní pobyt do Salcburku.
V pět hodin dvacet minut dne 18. srpna 1944 při spojeneckém
náletu na Salzburg tragicky zahynul ve věku dvanácti let. 
Na snímku s otcem v září 1943 na sportovních slavnostech 
českého Kuratoria pro výchovu mládeže na Strahovském 
stadionu. Foto: archiv L. Beera (čb), Wikipedia / Kolossos.

O úmyslech umožnit vybraným českým chlapcům studium na školách Nacionálněpolitických výchovných ústavů (Napola) ve staré Říši pojednává ve zvláštní kapitole kniha Hitlerovi Češi. Na poradě příslušných činitelů se pouze osm měsíců před definitivní porážkou Německa (sic) uvádělo o nástupu českých chlapců na tyto školy: „První řada příjmů má být podle možnosti sestavena do 1. září 1945.“ První podnět k této akci přišel počátkem roku 1942 od Heinricha Himmlera a dnes si upřesníme, jaké konkrétnější představy o ní Himmler měl.

Za pojmem „Napola“ se skrývá německý název „Nationalpolitische Lehranstalt“, tedy „Nacionálně politické učiliště“ (oficiální název zněl také „Nationalpolitische Erziehungsanstalten“, tj. „Nacionálně politické výchovné ústavy“) – jednalo se o bezplatné internátní střední školy, které byly založeny v Německu po převzetí moci nacionálními socialisty v roce 1933. Mohli se na ně přihlásit adepti bez ohledu na rodinný původ a sociální status, vymezovaly se do značné míry proti stavovským školám předchozího období.

Napola lze charakterizovat jako všeobecné vyšší a pokračovací osmitřídní školy internátního typu zakončené maturitou, které byly zřízeny NSDAP nebo jedním z jejích článků (např. SS, SA) a podléhaly jejich kontrole. Zatímco původně se jednalo pouze o chlapecké školy, později přibyly i dívčí. Podobně jako u „Škol Adolfa Hitlera“ (Adolf-Hitler-Schulen) a „Junkerských škol SS“ (SS-Junkerschulen) šlo o elitní vzdělávací ústavy s cílenou výchovou nacionálněsocialistického vůdcovského dorostu. Za hlavní úkol si školy Napola kladly výchovu člověka „v národního socialistu, zdatného tělem i duší pro službu národu a státu“. Žáci se v budoucnu měli stát vedoucí vrstvou Německa. Až do začátku Druhé světové války sloužily školy Napola jako silně politicky akcentované elitní školy v rámci všeobecně vzdělávacího vyššího školství, ale za války se rostoucí měrou vyvíjely v dorostové školy pro SS a Brannou moc. Volba dalšího povolání záležela na rozhodnutí daného absolventa. Hlavním cílem především bylo uzpůsobení výchovy za účelem vytvoření vůdcovských kádrů, a to při velmi specifickém výběru žáků.

Inspektor Nacionálněpolitických výchovných ústavů, SS-Obergruppenführer August Heiβmeyer, definoval v jednom oběžníku úlohu škol takto: „Úkolem Nacionálněpolitických ústavů je učinit a zajistit z německých mladíků výběr tak, aby se z nich později vytvořila jak spolehlivá, tak i odborně obzvláště osvědčená vůdcovská vrstva.“

Výběr adeptů probíhal před zvláštními komisemi složenými z učitelských kádrů Napola, respektive příslušníků tzv. Hlavního rasového a osidlovacího úřadu (RuSHA), a to zpravidla několik dní. Lze ho rozdělit na část biologicko-fyzickou, psychicko-emocionální a popř. obecně intelektuální. zejména první části se přikládal mimořádný význam. Podle zavedených procedur rasové a dědičně biologické selekce u SS museli i adepti škol Napola projít antropometrickými měřeními, dokázat árijský původ či nezatíženost dědičného zdraví. Prověřoval se například i sportovní výkon.

Roku 1941 bylo v Německé říši 30 škol Napola s celkovým počtem asi 6000 žáků, dvě školy Napola se nacházely na obsazeném území. Na konci války existovalo 43 ústavů, z toho tři speciálně pro dívky.

Na území Čech a Moravy byly v letech 1939–1945 postupně zřízeny tři školy Napola: Jako první v roce 1939 Napola Sudetenland (Ploskovice) na území říšské župy Sudety, v roce 1942 její pobočka (a o dva roky později jako samostatná škola) v Roudnici nad Labem na území Protektorátu, a od roku 1944 Napola Böhmen v Kutné Hoře. Měla vzniknout Napola i v Brně (Napola Mähren), k realizaci už ale nedošlo.

Heinrich Himmler apeloval počátkem února 1942 na Reinharda Heydricha, aby na území Protektorátu Čechy a Morava byly ještě v témže roce otevřeny dvě školy Napola, přičemž do budoucna nevylučoval existenci tří ústavů pro celkem 750 žáků a perspektivně rovněž zřízení jednoho dívčího ústavu. Himmler připouštěl zpřístupnění škol Napola i pro vybrané české žáky, a to až ve výši osazenstva tří ústavů, tzn. 750 žáků (sic). Blíže se o tom dočteme v jeho dopise z 19. února 1942, adresovaném Reinhardu Heydrichovi. Znění tohoto dopisu převážná většina českých historiků dodnes naprosto ignoruje a doposud se příležitostně publikovala pouze značně očesaná a navíc špatným překladem významově překroucená verze v podání zesnulého českého historika Tomáše Pasáka. Z tohoto důvodu zde předkládáme podstatnou část textu, uloženého v Národním archivu v Praze. Himmler Heydrichovi píše:

„Jsem absolutně pro to, aby se vhodným chlapcům dobré rasy z čistě českých rodin dala možnost nastoupit do nacionálně politického výchovného ústavu. Dokázal bych si dobře představit, že ten či onen ústav bude eventuálně spravován protektorátní vládou a že pak mezi ministerstvem pro výchovu v Protektorátu a inspekcí NPEA [Napola – pozn. LB] bude uzavřena smlouva, že příslušníkům českých rodin bude v rámci všech NPEA rezervován odpovídající – totiž Protektorátem placený – počet míst. Představuji si tedy, že protektorátní vláda bude pro mě za mě provozovat dva chlapecké a jeden dívčí ústav vždy po 250 místech, tedy celkově 750 míst, a za to získá možnost poslat 750 českých [böhmische], moravských a německých dětí z Protektorátu do škol Nacionálněpolitických výchovných ústavů. S výjimkou několika málo českých dětí s koncesí smějí mít Nacionálněpolitické výchovné ústavy v Protektorátu jen děti z Říše. České, moravské a německé děti z Protektorátu by byly rozděleny do všech ostatních ústavů v Říši.

To by bylo ohromným přínosem ke srůstu a vstřebávání právě té rasově dobré části českého národa. Pro Čechy samé velmi lákavé, protože na žáka Nacionálně politického výchovného ústavu se v každém ohledu může nahlížet jako na úplného říšského občana a on už nemusí mít sebemenší komplex méněcennosti.“ [Zdroj: Národní archiv Praha, f. Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu (AMV 110), 110-4/512, Himmler Heydrichovi, 19. 2. 1942.]

Z předchozího tedy vyplývá, že Heinrich Himmler si představoval, že těchto 500 „českých, moravských a německých“ chlapců a 250 dívek z Protektorátu by smělo navštěvovat školy Napola na území Říše a protektorátní vláda by „za odměnu“ financovala tři školy Napola o stejném množství žáků na území Protektorátu. Pozoruhodná je tato Himmlerova myšlenka zejména z toho důvodu, že ve stejné době, kdy uvažoval o takovémto množství českých žáků na školách Napola (tedy až 750 chlapců a dívek), studovalo na všech stejných školách Napola v Říši celkově kolem 6000 žáků, což by později takto porovnáno znamenalo výrazný nepoměr „ve prospěch“ českých žáků.

V knize Hitlerovi Češi je pak blíže rozvedený plán z podzimu 1944, kdy se předpokládal výběr tzv. přijímací třídy složené pouze z chlapců českého původu, přičemž k nástupu do vybraných škol Napola v Říši mělo dojít k 1. září 1945.