Stránky

středa 8. července 2009

Rusko jako strategický partner

Lukáš Beer
V druhé polovině června se z Vídně do Moskvy vydala velká delegace FPÖ pod vedením předsedy strany H.C.Stracheho, do které se vedle řady parlamentních poslanců přidala i skupina rakouských podnikatelů. Jednalo se o dosavadní vyvrcholení linie, kterou strana v zahraničněpolitické oblasti aktivně prosazuje. První den návštěvy se Heinz-Christian Strache setkal s představiteli gruzínské opozice a poskytl řadu rozhovorů ruským printmédiím, druhý den pak následovaly rozhovory v kanceláři moskevského starosty. Hlavním tématem bylo zintenzivnění politicko-přátelských a hospodářsko-kulturních vztahů. Večer delegace zavítala na moskevský „Vídeňský ples“, v rámci završení návštěvy proběhlo setkání s hlavním moskevským starostou Juri Luškovem. FPÖ usiluje o prohloubení přátelských vztahů s Moskvou a Ruskem, protože „mírová budoucnost v Evropě může být zajištěna pouze s Ruskem a nikoliv bez něho.“

V rozhovoru pro týdeník Format v květnu Strache nahodil, že „by bylo dobrým vývojem, kdybychom teď prohlubovali partnerství s Ruskem. Musíme konečně akceptovat, že Rusko bylo historicky, kulturně a částečně také geograficky částí Evropy a vystupovat oproti této zemi mnohem přátelštěji.“ To se nelíbilo redaktoru Hansi Rauscherovi z listu Der Standard, protože mu Stracheho náklonnost k Rusku připadala kontrapunktní vzhledem k odmítavému postoji FPÖ vůči ambicím Turecka a Izraele na členství v EU, a dal volný průběh své zaujatostí posedlé fantazii: „Člověk smí jen spekulovat, co se Strachemu tak líbí na dnešním Rusku: to, že pravicově extremističtí „hooligans“ mohou pořádat hony na neruské národnosti, aniž by tomu státní moc činila překážky? To, že stalinovské masové zločiny Putinovým režimem sice nejsou popírány ale relativizovány (...) a že má nyní být veden boj proti „zkreslující“ kritice stalinistické doby? To, že kritičtí novináři jsou s pravidelností odpráskáváni? A že by pak trestné lágry na Sibiři byly také v EU?“. H.C. Strache na téma porušování lidských práv v Rusku reagoval v rakouském parlamentu na dotaz ohledně svého „proruského“ postoje souhlasem, že je zajisté třeba situaci v Rusku tematizovat stejně tak jako z demokraticko-politického hlediska pochybné tendence všude ve světě, USA, které mají v západoevropských médiích očividně lepší PR, nevyjímaje.

Ve skutečnosti se k problematice rusko-středoevropských vztahů H.C.Strache vyjádřil v minulosti už několikrát a jím uváděné důvody k zintenzivnění přátelských vztahů s Ruskem byly zcela jiného rázu. Evropa je podle jeho názoru nemyslitelná bez Ruska („Musí být tedy cílem dále budovat a prohlubovat naše přátelství a spolupráci s Ruskem“). Předseda FPÖ vyjádřil svého času absolutní pochopení pro Putinovy obavy z plánovaného rozmístění dalších amerických raket v Polsku a Česku a řekl, že novému míru v Evropě zbrojní závody popř. vývoj směrem k nové „studené válce“ rozhodně neprospívá: „My Svobodní se k vojenskému vyzbrojování NATO v Evropě stavíme proto velmi kriticky. Rusko po skončení Studené války stáhlo z východoevropských zemí všechny vojenské jednotky, zatímco USA dnes v Bulharsku a Rumunsku budují své vojenské opěrné body NATO.“ Tehdy také zpochybnil zdůvodnění plánovaného umístění raket v Česku a Polsku jako reakci na ohrožení ze strany Iránu, protože dosah íránských raket činí 1.700 km (a do roku 2012 se bude pohybovat nanejvýš kolem 2.500 km) a má tedy daleko od dosahu 5.000-8.000 km, který by Evropu mohl ohrozit. „Plánované rozmísťování raket ze strany USA a NATO v obou těchto zemích dává podnět k znepokojení, protože Rusko toto musí vnímat jako ofenzivní rozmístění a ne jako defenzivní.“ Ptal se také, na čí přání má k rozmístění dojít, jestli jej požaduje EU nebo jestli jde o vyhovění přáním USA.
V oficiálních stanoviskách FPÖ, rozebírajících zahraničněpolitické postoje strany, se praví, že „Rusko má na základě svých evropsky ražených dějin rozhodující váhu při vytváření světového mírového pořádku. Je třeba respektovat ruskou sféru zájmů do té míry, v jaké Rusko respektuje zájmovou sféru Evropy“, a také, že „FPÖ rozhodně odmítá hegemonní nároky USA. Evropa musí usilovat o to, aby byla hospodářsky, vojensky a politicky do značné míry autarkní… Americká politika válečných útočných aktů (mezi jinými proti Jugoslávii, Iráku atd.) stojí v rozporu s právem na sebeurčení národů.“

Spoluvydavatel týdeníku Zur Zeit a poslanec za FPÖ v evropském parlamentu, Andreas Mölzer, loni v souvislosti s oficiálními postoji EU ke konfliktu mezi Ruskem a Gruzií nabádal k vyváženosti: „Jednostranné stranění Evropské unie ve prospěch Gruzie je nejen aktem politické hlouposti, nýbrž se to také příčí evropským zájmům. Rusko má pro EU význam nejen v energeticko-politickém ohledu, ale také jako strategický partner k tomu, aby se dalo postavit US-americkým snahám o světovou moc. Pokud chce EU jednoho dne hrát ve světové politice roli nejen v rámci nedělních projevů svého politického establishmentu, nebude se moci vyhnout skutečnosti, že bude třeba se Moskvě přiblížit. A k tomu právě patří respektování historicky vzrostlé zájmové sféry Ruska, která sahá až do dob Petra Velikého. Samozřejmě by partnerství s Rusy nebylo vždy snadné. Ale udělat z EU posluhovače Washingtonu a obětovat evropské vojáky pro zájmy USA by bylo vším jiným než použitelnou alternativou.“

V Praze se počátkem května konalo vrcholné setkání při příležitosti zakládání tzv. „Východního partnerství“, kterého se vedle 27 členských států EU zúčastnily také Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Arménie, Gruzínsko a Ázerbajdžán. „Těchto šest bývalých sovětských republik považuje Moskva za část své historické zájmové sféry, což by měl Brusel respektovat. Proto v žádném případě nesmí vzniknout dojem, že se EU pokouší těchto šest států Rusku odcizit a převést je do vod USA a NATO“, řekl při té příležitosti Mölzer a připomněl, že v minulosti se již několikrát ukázalo, že každé přiblížení Bruselu směrem k východní Evropě vedlo zároveň k rostoucímu vlivu NATO v této oblasti, což ruské výhrady oproti východnímu partnerství činí oprávněnými. „Je naprosto nejasné, co má být vlastním smyslem a účelem tohoto východního partnerství. … Každopádně budí Brusel touto politikou v Moskvě dojem, že EU není ničím jiným než instrumentem USA k oslabení Ruska. Mělo by se připomenout, jak politicky korektní bruselská nomenklatura náhle změnila svůj názor na Bělorusko. Ze dne na den se tato zem přeměnila z poslední diktatury v Evropě ve váženého partnera“, uzavřel Mölzer.