Stránky

středa 12. srpna 2009

Zájmy Polska

Celkem 22 bývalých státních a vládních vedoucích činitelů ze středoevropských nových členských zemí EU a NATO apelovalo na USA, aby pragmatickou kooperací obou supervelmocí neohrožovaly legitimní bezpečnostní zájmy jejich států. Jak si to lze přebrat?
.
Ústřední výpovědí výzvy je vlastně postěžování si nad údajným faktem, že prý země východní části střední Evropy a jejich bezpečnostní zájmy nejsou cílem odpovídající pozornosti americké zahraniční politiky. USA by prý měly jasně vyslovit svou roli evropské mocnosti a dát jasně najevo, že zůstávají na evropském kontinentu plně angažovány. Výzva byla podepsána mimo jiné bývalými státními prezidenty Walesou a Kwasniewským (Polsko), Havlem (Česká republika), Adamkusem (Litva), Constantinescem (Rumunsko), Vike-Freibergaovou (Lotyšsko) stejně jako dřívějším estonským ministerským předsedou Laarem. Pouze o jeden den později se k této výzvě připojil také úřadující polský státní prezident Lech Kaczynski.
.
Autoři požadují posílení NATO kvůli údajným nebezpečím vycházejícím z Moskvy. Vyjadřují pochybnost nad současnou obranyschopností svazku, protože prý ztratil část své odstrašující schopnosti díky různým zanedbáním v minulosti. Iniciátoři chtějí svým veřejným zaujmutím stanoviska dosáhnout toho, aby údajné špatné pochopení západních zájmů nevedlo k nepříjemným ústupkům vůči Rusku. Mnohé lidi na východě Evropy prý znepokojuje, že NATO v srpnu 2008 nečině přihlíželo ruské intervenci v Gruzii. Polský prezident Kaczynski navíc ve svém stanovisku upřesňoval, že prý důvěryhodnost Američanů rozhodně závisí na tom, jak vážně bude dál realizován plán raketové obrany se základnami v Polsku a Česku.
.
Estonské a lotyšské obavy z ohrožení plynoucícho z mocného souseda na Východě se ještě dají pochopit. Nevztahují se ani tak na nějaké imperialistické a revizionistické Rusko. Tohoto agresivního charakteru se Rusko zbavilo zánikem Sovětského svazu. Obavy z ohrožení u baltských národů plynou ze skutečnosti, že vysoké procento lidí v těchto dvou zemích tvoří etničtí Rusové. V Lotyšsku to je téměř 50 procent všech obyvatel. Baltové si tedy nemohou za těchto okolností býti jisti před pletichářskými pokusy o odtržení území. Avšak pokud by se nějaký takový scénář měl jednou stát realitou, nepomohl by ani žádný svazek NATO. Neboť NATO je obranný svazek, i když svaz v případě Afganistánu pod tlakem bývalého US-amerického prezidenta George W. Bushe zřetelně překročil vymezení defenzivní ochrany členských států.U Rumunů obavy z ohrožení vznikají z konfliktu okolo Podněsterské republiky přímo před rumunským prahem. Konflikt je výsledkem nejednotného postupu hnutí za nezávislost Moldavska.
.
Celkem jinak se ale věci mají v případě Polska a proklamace z východní části střední Evropy adresovaná USA slouží v první řadě polským zájmům – ne baltským, rumunským, ukrajinským a už vůbec ne německým. Dva bývalí polští prezidenti a v současné době úřadující prezident jsou spoluiniciátory. Polsko by totiž chtělo mít ve svém východním předpolí taktéž partnerské země NATO a EU. Přitom se kouká po Ukrajině a Gruzii. V Polsku se neustále nesprávně poukazuje na ruskou agresi vůči Gruzii. Ve skutečnosti to byly USA, které Gruzii vyzbrojovaly a přinejmenším ji nepřímo pobízely, aby podnikala kroky proti Jižní Osetii. Konflikt vzešel z Gruzie, i když byla následovná ruská reakce jasně přemrštěná.
.
V těchto dnech prožíváme epochální obrat. Poválečné období je u konce. Polsko, Česká republika, Rusko, ale také i Rumunsko, Slovensko a ohledně Istrijského poloostrova i Chorvatsko, si zajistily své územní válečné kořisti z roku 1945. Nikdo na tom nechce nebo nemůže něco měnit Zločiny plynoucí z vyhnání Němců se v pamětech stále více vytrácejí a blednou. Brzy už nebudou součástí soudobých dějin, na které ještě mohou vzpomínat žijící svědci. A nebo také řečeno slovy maďarského spisovatele Pétera Esterhazyho: „Evropské poválečné uspořádání se zakládá na domluvě určujících evropských velmocí a USA o porušení lidských práv v ohromném rozsahu.“
.
Polsko a jeho sousední státy v tomto uspořádání zaujímají novou pozici. Západní strana k Německu je zajištěna. To negativní zůstává v Německu. Polsko se chápe jako mocnost při Baltském moři a tím jako evropská ústřední mocnost. Stejný status přiznává Polsko v Evropě pouze už jen Francii.
.
Polským cílem je, aby byl dále potlačen vliv Ruska. Má vzniknout Polskem dominovaný pás států od Baltu až po Kavkaz, který by odpovídal Lublinské unii z roku 1569. Polské úmysly, které tato země z důvodu nedostatku vlastních možností nemůže prosadit sama, mají být uskutečněny prostřednictvím Evropské unie. Přitom musí NATO z polského hlediska plnit svou funkci, kterou zaujímalo od svého založení v roce 1949, více než kdykoliv předtím, a sice konkrétně: držet Rusy mimo Evropu, podržet si Američany uvnitř v Evropě a držet Němce pěkně při zemi. Proti tomu stojí jednak Ruskem znovu nabytá hospodářská síla a jeho snaha nenechat si ruské sousední země na Kavkazu proti sobě instrumentalizovat. A pak také tradičně dobré vztahy mezi Německem a baltskými státy.
.
Když byla před chvílí řeč o Polsku, tak se tím myslela větší část polské politické třídy. Porozumění – zde použijme svým způsobem nevhodného pojmu pro usmíření – se mezi lidmi v Polsku a v Německu dávno událo. Dnešní státonosná generace v obouch zemích nezodpovídá za to, co na sobě obě strany v polovině minulého století napáchaly.
.
Všichni ti – a je jedno v které zemi – kteří prosazují strategii vymezování a vojenské síly s raketovou obranou a NATO-štítem až po Gruzii a Ázerbajdžán, nechť si zapíší za uši: západní mocnosti se v roce 1990 vůči Rusku zavázaly, že neumístí vojska NATO na východ od řeky Odry. Za této podmínky Rusko tehdy udělilo svůj souhlas k dalšímu členství Německa v NATO. Dnes tvoří členské země NATO už i baltské státy a Polsko. Lehké americké předpolní jednotky stojí v Bulharsku. Uvnitř NATO se zvažuje rozšíření svazku o Ukrajinu a Gruzii a američtí vojenští poradci jsou aktivní v Ázerbajdžánu. To všechno má Rusko akceptovat a k tomu ještě zásobovat Evropu ropou a plynem za příznivé ceny? To je nepřiměřený požadavek!
.
Výzva východních států střední Evropy na adresu USA nemohla být lépe načasovaná. NATO totiž právě začalo zvažovat nový strategický koncept. První diskusní kolo, složené z politiků, činitelů vojska, novinářů a zástupců nevládních organizací na toto téma, se již konalo v Bruselu. Nový generální tajemník NATO, Dán Anders Fogh Rasmussen, který v srpnu nastupuje do svého úřadu, bude muset sladit navzájem si odporující zájmy členských států. To je herkulesovská úloha. Berlín by se v této debatě o budoucnosti v NATO a EU rozloučit s iluzí, že Německo je obklopeno jen přáteli, a místo toho provádět reálnou politiku v tom nejlepším významu slova.
.
Článek převzat a přeložen z německého týdeníku Preussische Allgemeine Zeitung (Autor: Wilhelm v. Gottberg)
Ilustrační foto a zvýraznění textu: Náš směr