Související texty: Rasová nauka po česku - Modrooká Markétka a hnědooká Bětka
Lukáš Beer
Klima, ve kterém zdánlivě prakticky neexistuje vážná potřeba (a ani možnost) pokusit se o objektivní diskusi o národním socialismu (což by prakticky znamenalo nezaujatě se zabývat všemi jeho známými fatálními negativními stránkami a projevy, nýbrž také i jeho případnými přednostmi a pozitivními či přijatelnými prvky)- klima navíc výrazně podporované dlouhá desetiletí šířením z části neuvěřitelných blábolů a překroucenin ohledně teorie této ideologie prostřednictvím masmédií (samozřejmě bez odpovídající oponentury) - takovéto klima vytvářelo vždy mimořádně příznivé podmínky proto, aby široká škála všelijakých pisálků a publicistů bez obav, že jimi publikovaným nepravdivým tvrzením bude někdo vážně oponovat, se mohla patřičně vyřádit plácáním bohapustých nesmyslů.
Pro pobavení jsou aktuálně kupříkladu pokusy některých dvorních autorů internetového deníku Britské listy, v rámci kterých určití rádobyexperti na otázky „pravicového extremismu“ a „nacismu“ formulují čtenářům své fundované znalosti do svých naučných článků a úvah. K aktuální vlně poučných úvah na Britských listech zavdala příčinu opět zase jednou událost týkající se problematického soužití s cikánskou etnickou skupinou v České republice, což v první řadě přimělo šéfredaktora BL Jana Čulíka k sepsání lapidárního tvrzení, že Romové jsou Češi, proti kterému se mnoho čtenářů jeho periodika ohradilo.
Nic si to ovšem nezadá s jedním z dalších erudovaných výplodů studovaného autora Borise Cveka – ten se hned pustil do osvětlení problematiky „rasové čistoty“. „Mělo by se říci“, píše Boris Cvek ve svém článku, „že Češi nemohou být Čechy kvůli rasové čistotě, pokud by se vůbec "rasová čistota" měla brát vážně a ne pouze jako odporný nacistický výmysl, kterým je. Kdysi mne k zamyšlení nad tím, že ve střední Evropě přece žádná "rasová čistota" nemůže existovat, přiměl K. R. Popper.“ A na jiném místě Cvek znalecky poučuje: „Myšlenka "rasové čistoty" v našem evropském prostoru je … úplná fantasmagorie, kterou mohli vymyslet pouze takové obludy, jakými byli nacističtí ideologové.“
Již několikrát bylo Borise Cveka možné v minulosti přistihnout v momentech, kdy se publicisticky odvážil vstoupit do terénu, kterému pramálo, nebo lépe řečeno vůbec nerozumí. Fantasmagorií se bohužel dopouští z několika důvodů on sám a nikoliv ony „obludy“ ve formě „nacistických ideologů“, kterým vkládá do úst své pomatené chápání rasové nauky. Ta totiž jen tak mimochodem zdaleka není žádným výplodem „nacistických ideologů“, nýbrž má svoji dlouholetou historii, daleko předcházející období nacionálního socialismu, podobně jako je tomu v případě eugenických věd.
Možná by nebylo na škodu zapůjčit si v knihovně dostupnou dobovou literaturu, i tu z období nacionálního socialismu, která se věnovala otázkám rasové nauky. Její autoři ve všech případech jednoznačně zdůrazňují, že na evropském kontinentě nenalezneme jediného „rasově čistého“ jedince, tedy jedince, vykazujícího znaky jedné jediné lidské rasy. Naopak, nejenže veškeré evropské národy vykazují v podstatě jen různé vzájemné poměry několika stejných základních typů árijských evropských (popř. i mimoevropských či neárijských) lidských ras (např. dinárská, nordická, mediteránní, východobaltská atd.), ale i příslušníci jednoho národa či etnika mohou vykazovat ve svých znacích rozdílné poměry těchto různých typů ras. Boris Cvek tedy hloupě zaměňuje etnickou příslušnost s rasovými znaky jedince. Neuvědomuje si, že dva jedinci různých etnických skupin (tj. například Němec a Čech) mohou teoreticky vykazovat naprosto stejný poměr a stejné tělesné rozdělení znaků několika evropských lidských ras, mohou být tedy „naprosto stejné rasy“, nebo lépe řečeno, „naprosto stejných ras“. Pro různá etnika, a to ještě s regionální podmíněností, je charakteristické, že vykazují zpravidla častější zastoupení či vyšší poměr zastoupení znaků té či oné rasy než třeba jiný národ či etnikum z druhého konce Evropy. Platí to dokonce i pro tak početně velké národy jako jsou Němci, u nichž se rasové složení dokonce mění dle regionů, ve kterých je rozšíření určitých rasových znaků rozdílné.
„Rasová čistota“ tedy opravdu není žádným výmyslem „nacistických oblud“, nýbrž výmyslem Borise Cveka. A rasová nauka není původním produktem nacionálního socialismu, nýbrž má mnohem delší historii a mnohem širší kořeny. Ale už i samotné Cvekovo tvrzení, že téměř každý Čech v sobě nosí „romské“ geny, výrazně pokulhává. Pokud k určitému namísení Cikánů a etnickými Čechy v minulosti docházelo, tak se v žádném případě netýkalo cikánského etnika nyní žijícího na území České republiky, jež pochází z východní Evropy a ze Slovenska. Původní cikánské etnikum z Čech a Moravy, které vykazovalo poněkud jiné rasové znaky než to“dnešní“ přistěhované cikánské etnikum, bylo v roce 1945 prakticky vyhubeno. Abychom se jaksi drželi rétoriky Britských listů, tak musíme konstatovat, že velké procento „Novočechů“, tedy asimilovaných novoosídlenců z východní Evropy a ze Slovenska, kteří přicházeli do pohraničních oblastí Čech a Moravy po vyhnaných Němcích a usazovali a asimilovali zde, se skutečně v minulosti „mísilo“ s Cikány, ovšem nikoli s původními českými a moravskými Cikány.
Aby toho k zasmání nebylo málo, pyšní se Britské listy hned dalším příspěvkem „důchodce z Hamburku“ Uweho Ladwiga, sepsaným někde narychlo (a patrně bez patřičné rozvahy) v nějaké pražské internetové kavárně, ve kterém se píše: „Divím se, jak je možné, že si Češi zvolili prezidentem člověka, který je podle příjmení Němec, když mnozí z nich zastávají názor, že v Čechách žijící Romové nejsou Češi? Jestli chtějí uplatňovat nacistickou myšlenku čistokrevné rasy, ukáže se, že počet Čechů podle tohoto měřítka bude v Česku zatraceně malý…“ Zde by opět neškodilo prošťourat se poněkud v rodokmenu Václava Klause, jehož německy znějící příjmení si vypůjčili prezidentovi rodinní předci, kteří rozhodně nebyli etničtí Němci, a své původní příjmení zavrhli. Ale to musíme panu Ladwigovi prominout, že mu tato skutečnost není známa. Měl by ovšem každopádně vědět, že „nacistická myšlenka čistokrevné rasy“ je opět produktem jeho velmi zkresleného obrázku o rasové nauce. Myšlenka „rasové čistoty“, pokud budeme ochotni akceptovat tento nepřesný výraz, se totiž váže na otázku, zda je jedinec nositelem prvků několika více árijských ras, nebo zda lze u něho vysledovat i prvky neárijské. S otázkou rasového promíšení evropských etnik to nemá absolutně nic společného.
Problematika „rasové čistoty“ je samozřejmě velmi citlivou tématikou a je s ní třeba zacházet velmi obezřetně a opatrně – ovšem nikoliv kydat jeden nesmysl za druhým, jak je to smutným zvykem na stránkách periodika Britské listy, a zdaleka nejen tam.
