Stránky

úterý 21. února 2012

Německý daňový poplatník musí potenciálně financovat zabíjení ve jménu holocaustu

Lukáš Beer
Německo si je vědomo své zvláštní odpovědnosti vůči Izraeli, zdůrazňují opakovaně dnešní spolkovoněmečtí politikové, zvláštní odpovědnosti, která má pramenit z historického provinění Němců a jejich potomků a prapotomků vůči židovskému národu. Německo tedy stojí definitivně za „existenčním právem“ Izraele a musí jej za každou cenu podporovat v „bezpečnostních otázkách“, tedy poskytovat mu vojenskou pomoc a výzbroj. Tím, že se nejedná o typicky čistý deal mezi výrobcem zbraní a jejich kupcem, Izraelem, nýbrž z velké části hradí náklady německá „spolková vláda“, financuje vyzbrojování Izraele nakonec do určité míry německý daňový poplatník.

Jak informovalo pondělní vydání německého listu Kieler Nachrichten, byla v Kielu v prostoru loděnic HDW (Howaldtswerke-Deutsche Werft) vypuštěna na vodu první ze tří nových válečných ponorek pro Izrael, která má navíc disponovat raketovými zásobníky pro atomové zbraně. Dle deníku se jedná vůbec o „jeden z nejtajnějších ponorkových projektů na světě“. Konkrétně má jít o první ponorku z druhé generace třídy Dolphin 212 A. Se svými 68 metry se jedná vůbec o absolutně nejdelší ponorku, která byla v Německu vybudována po druhé světové válce. Díky speciální technologii tento nový druh ponorek nemusí pravidelně vyplouvat na mořský povrch kvůli nabíjení vybitých baterií a je v současnosti vůbec nejvýkonnějším typem ponorek na celém světě. Podle nepotvrzených informací má být ponorka ještě letos předána Izraeli a na podzim mají proběhnout testovací plavby – do té doby bude ponorka hlídána policejními čluny. Zpravodajský kanál ntv informoval, že Izrael převzal od Německa kolem roku 2000 tři ponorky třídy Dolphin a momentálně se dvě další nacházejí ve výrobě. Druhá ponorka má být dodána v roce 2013 a prý byla uzavřena dohoda o dodání třetí.

Izrael zadal zakázku k výrobě ponorek v srpnu 2006 a dle německých sdělovacích prostředků se cena jedné ponorky pohybovala kolem 550 miliónů EUR. „Spolkovoněmecká vláda“ údajně subvencuje prodej třetí ponorky sumou 135 miliónů EUR. To by konkrétně znamenalo, že třetina ponorky pro Izrael je financována z kapes německého daňového poplatníka.

Vzhledem k napjatým vztahům mezi Izraelem a Íránem způsobí nová ponorka rozruch, protože je určena pro nasazení atomových zbraní. Izraelský ministerský předseda Benyamin Netanyahu vyhrožoval před měsícem při příležitosti „pamětního dne obětí holocaustu“ v izraelském parlamentu „preventivním útokem“ na Írán a označil toto jednání za „nejdůležitější poučení z holocaustu“. Konkrétně prohlásil před blížícím se dnem, který byl v mnoha státech světa nainstalován jako mezinárodní den připomínání si obětí holocaustu, toto: „Ale v tento den mezinárodní spolupráce bych chtěl každému připomenout nejdůležitější ponaučení z holocaustu proti našemu národu – že nesmíme v poslední konsekvenci vkládat náš osud do rukou druhých, pokud jde o ohrožení naší existence… Když jde o otázku našeho osudu, je naší povinností, abychom se spoléhali na nás samotné.“ Politická reprezentace židovského státu tedy dospěla tak daleko, že si bere do úst oběti holocaustu při ospravedlňování „preventivního útoku“, což v rétorice agresorů neznamená nic jiného, než zahájení útočné války. Dodáním a spolufinancováním této ponorky z peněz německých daňových poplatníků se Izraeli umožňuje vést útočnou jadernou válku. Izraelská politická reprezentace se ohání holocaustem, stejně jako devótní spolkovoněmečtí politikové, ale zapomíná se na jedno: německé zbraně a německá vojenská technika pro Izrael nepomohou zachránit ani jeden jediný židovský život vyhaslý za druhé světové války, za to ale mohou způsobit smrt tisíců a tisíců lidí při jejich nasazení. Je navíc pikantností, že ponorka určená pro Izrael je určena pro nasazení atomových zbraní, jejichž vlastnictví židovský stát doposud oficiálně nikdy nepřiznal.

Je jenom zvláštní, že sotva najdeme někoho, kdo by Německo pokáral a připomněl by mu v této souvislosti jeho „temnou minulost“. V rámci Norimberských procesů byla konkrétně stanovena skutková podstata zločinů proti mezinárodnímu právu, mezi nimi i válečného zločinu, jmenovitě plánování a vedení útočných válek. To má platnost dodnes a je taktéž součástí mezinárodního práva. A to znamená, že se proviní i ten, kdo k tomu napomáhá.