Povinné, vynucené, dobrovolné a nadšené hajlování

Jak to bylo opravdu s popravou ředitele táborského gymnázia v roce 1942?
Lukáš Beer

Před rokem hovořil v České televizi
o řediteli gymnázia, který byl za
Protektorátu popraven kvůli nehaj-
lování svého studenta: historik
Stanislav Zita. (Foto: screensh. ČT)

Publicista Jan Kovanic se nedávno pokusil kultivovaným způsobem asistovat Václavu Vlkovi st. ve svém rozboru účasti nakladatele Pavla Kamase na přednáškové akci  na letošních Sudetoněmeckých dnech v Augsburgu. Tematicky se od Vlkovy předlohy příliš nevzdálil a spíše z části více méně jen ocitovával některé pasáže z Kamasovy přednášky. Podívejme se, co nového a podstatného jeho text přinesl  - kromě jakéhosi pokusu stylizovat současnou hlavu České republiky do role protektorátními „kolaboranty“ proklínaného Edvarda Beneše v narážce na Kamasovo odsouzení posledního Zemanova výroku ve Vídni.

Hned úvodem uveďme na pravou míru některá tvrzení v onom článku týkající se Kuratoria pro výchovu mládeže. Kovanic se snažil vzbudit dojem, že česká mládež musela do Kuratoria vstupovat v době stanného práva, počínaje „dnem po atentátu na Heydricha“. Nikoliv. Skutečná práce s veřejností byla zahájena až v březnu 1943 organizovanou manifestací mládeže ve Slaném. To ovšem samozřejmě nemění nic na skutečnosti, že členství v Kuratoriu bylo koncipováno jako „povinná služba mládeže“. Kolikrát stačilo, aby byl hoch nebo dívka členem turistického kroužku, který byl zákonným opatřením včleněn do péče Kuratoria, a bylo hotovo.

Německo zvyšuje odškodnění za „holocaust“: 800 milionů eur přeživším

Částka bude vyplacena židovské organizaci JCC. Spolupracovníci JCC (včetně bývalého ředitele) v minulosti zpronevěřili 57 milionů dolarů z německých peněz. Kam se podělo 4-5 miliard dolarů, které JCC navíc vyspekulovala s pozemky v Německu, dodnes nikdo neví.

Dle informací Spiegel-Online se německé ministerstvo financí v jednáních s židovskou organizací Jewish Claims Conference (JCC) zavázalo poskytnout pro roky 2014 až 2017 celkem 772 milionů euro za účelem „domácí péče o přeživší shoah“. Z těchto peněz bude profitovat asi 56.000 lidí v celkem 46 zemích, z nichž jen více než třetina žije v Izraeli. Stuart Eizenstat, hlavní zástupce JCC v těchto jednáních, výsledek této nové dohody pochválil: „Vidíme trvalé hlášení se Německa k naplňování svých historických závazků vůči obětem nacismu. To zajistí, aby přeživší holocaustu mohli své poslední roky života trávit důstojně“, prohlásil tento bývalý velvyslanec USA. A doplnil, že vzhledem k současné německé úsporné politice je postoj německé spolkové vlády „obzvláště hodný pozornosti“.

Třikrát sláva AIDS!

Lukáš Beer

Už po jednadvacáté se rakouské hlavní město oddávalo za masivní podpory oportunních sdělovacích prostředků a peníze větřících podniků a organizací cestovního ruchu pestrým a extravagantním radovánkám hrdých „vycomingoutovaných“ homosexuálů, ambiciózních módních vizážistů a rádobycelebrit z celého světa. Byl tu opět „Life Ball“, původně před dvaceti lety koncipovaný jeho zakladatelem Gery Keszlerem jako kulturní akce propagující emancipaci homosexuality a dodnes propagovaný jako významný charitativní „event“ ve znamení ach tak záslužného celosvětového boje „proti“ AIDS. Každoročně poctívá Vídeň při této příležitosti svou návštěvou bývalý americký prezident Bill Clinton ale i známý zpěvák Elton John, aby tak navenek slavnostem dodali onen nepostradatelný exklusivní „first class“-punc.

Ministerstvo vnitra komentuje činnost nakladatelství guidemedia etc ve své situační zprávě o extremismu

Ministerstvo vnitra České republiky, „odbor bezpečnostní politiky“ zmiňuje ve své souhrnné situační zprávě o extremismu za první čtvrtletí letošního roku také činnost brněnského nakladatelství guidemedia etc. Konkrétně se ve zprávě uvádí: „Koncem loňského roku zahájilo činnost nakladatelství Guidemedia, etc., které vešlo v širší veřejnou známost zejména vydáním knihy Hitlerových projevů s komentářem, který jak přímo, tak nepřímo obhajuje nacismus, politiku tzv. Třetí říše a její dílčí aspekty. Ediční plán nakladatelství´pak přímo potvrzuje propagaci těchto idejí pod zástěrkou publikace historických knih či děl.“ Nakladatelství tak stálo pracovníkům z kolektivu bezpečnostní politiky za vyjmenování mezi „pravicově-extremistickými“ subjekty vedle politické strany DSSS, akce Národního odporu „Světlo pro Drážďany“ a vedle zpravodajství o činnosti hudebních kapel Ortel, Sons of Bohemia, Schmeichelstadt, Cirhóza 88, Silesian Division a o aktivitách sdružení Czech Defence League. (-lb-)

Horká hlava, zaslepená mysl a - lajdácká rešerše

K dezinformacím, které dnes vyšly na Neviditelném psu
Lukáš Beer
S překvapivým zpožděním, ale zato naprosto očekávaně reagoval dnes na serveru Neviditelný pes Václav Vlk st. na konání letošního Sudetoněmeckého dne v Augsburgu. Vlastně panovalo ohledně tohoto každoročního setkání bývalých vyhnanců na stránkách tohoto internetového deníku až podezřele dlouho ticho, a ti, co už ve zvyku každé ráno s jasnou předtuchou, co se bude dít, vyhlíželi Vlkovu reakci na sraz Sudetoněmeckého krajanského sdružení, si již dělali s ubíhajícími dny starosti, zda se publicistovi snad zdravotně nepřitížilo, když k těmto událostem mlčí. Tato opožděná reakce se dá vysvětlit jedině tím, že Vlk neshledal na smířlivém tónu a překvapivé ignoraci posledních Zemanových verbálních provokací v řadách vedení „landsmanšaftu“ nic, čeho by se mohl odpovídajícím způsobem chytit a na čem by se mohl svým osobitým stylem opět vyřádit a ulevit si ve svém zapšklém protiněmeckém vzteku. Ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Přednáška Pavla Kamase na 64. Sudetoněmeckém dni v Augsburgu (18. května 2013)

Milé dámy,
drazí pánové,
milí krajané!

Titul mé dnešní přednášky na pozvánce zní „Situace ve vlasti zůstavších krajanů“. Leč, na jaře 2013, kdy je celá Evropa konfrontována s velmi vážnými vývoji situací, bych považoval ze trochu odbyté hovořit bez hlubšího vhledu do komplexních souvislostí jen o krajanech ve vlasti zůstavších; a téma samotné by v takovém případě muselo být zpracováno v několika málo minutách. Proto bych rád pohlédl přes podstatně širší horizont, neboť aktuální situace nabízí velké množství zajímavých myšlenkových podnětů, jež by nakonec mohly vést k zásadnímu obratu také v sudetoněmecké otázce. Řeknu to zcela otevřeně: Osobně jsem již dospěl k názoru, že jen skrze příjemné, párkrát do roka se konající diskuse u stolu pro stálé hosty, kde se však neosvětlují žádné nové poznatky či podněty k řešení, nelze příliš mnoho dosáhnout. A samotné ustrnulé trvání na jinak zcela oprávněných argumentech, které bezpráví vyhnání staví na pranýř, nás rovněž nikam neposune. Proto využiji času poskytnutého mému projevu spíše pro analýzu příčin zabetonovaného současného stavu sudetoněmecké otázky a při tom se pokusím zasadit nové impulzy pro budoucnost. Jsem totiž stále toho názoru, že v zásadě neexistuje žádný úkol, jež by neznal řešení, jen pokud je člověk připraven odloučit se od starých myšlenkových šablon a je ochoten promyslet možnosti nového, k cíli vedoucího přístupu k věci, a to od základu a pořádně.

Staré přísahy věrnosti jsou zapomenuty

Sudetští Němci a Rakouská republika – historická analýza
Reiner Elsinger

Rakousko bylo již od roku 1943 považováno za "první oběť Hitlera". Opor-
tunistická vláda Karla Rennera (na fotografii v brýlích se svou vládou na
jaře 1946 při vojenské přehlídce spojeneckých okupačních vojsk ve Vídni)
přijala vyhnance z ČSR v zemi velmi chladně - byli pro ni "cizozemský
ksindl" a "Henleinovi lidé". (Repro: Österreichs Erneuerung, Wien 1955.)

Sudetští Němci podléhají závažnému chybnému ohodnocení politických poměrů, když si uplatňují nárok na přísahy věrnosti „Německého Rakouska“ z let 1918/1919 ve smyslu kontinuity pro Druhou republiku po roce 1945. Neboť jakkoli moc shledávali v Rakousku mentálně a příbuzensky svou mateřskou zem, tak se přeci jen ze základu změnily státní poměry. Nová Rakouská republika a její vláda poválečného období – v Moskvě již v roce 1943 označená za první oběť Hitlera – se chtěla a musela už od počátků vyhnout sebemenšímu dojmu, který by ji zatěžoval potenciálem dřívějších důvodů pro „anšlus“ a jeho lidmi.

Nehledě na skutečnost, že v důsledku divokých vyhánění a pochodů smrti (Brno, Jihlava) do srpna 1945 bylo už 180.000 německých Jihomoravanů a 120.000 německých Jihočechů násilně zahnáno za hranice, hovořila oportunistická vláda Rennera (Karl Renner byl sám rodák z jižní Moravy, sociálnědemokratický politik a poválečný spolkový kancléř a později prezident Rakouska – pozn. NS) a úřady o „cizozemském ksindlu“ (landfremdes Gesindel), protože tito lidé byli nemajetní, a komunistický státní sekretář Honner označoval v jednom výnosu tyto cizince, kteří měli být podchyceni, v dodatečném „odsouzení“ za „Henleinovy lidi“. (Paradox: Franz Honner se narodil v Čechách, ale do komunistické strany vstoupil už ve 20. letech v Rakousku. Po válce se stal státním tajemníkem Rennerovy vlády – pozn. NS.) Čistě z právního hlediska se jednalo o „bezstátní a nakonec německé státní občany“ pod novým pojmem „Displaced persons“.

Malířka Christa Scharfová vystavovala v Jablonci – Rýnovicích

Z rukou umělkyně obdržel vrchní starosta Jablonce n. N. ing.
Petr Beitl akvarel "Jablonecká chata". (Foto: Sudetenpost)

Paní Christa Scharfová se 3. dubna se svými krajany vydala do Jablonce nad Nisou – Rýnovic, aby zahájila svou výstavu v „Domě německo-českého porozumění“. Ve starém hrázděném domě, který byl přesně dle originálu renovován Franzem Riegerem z Esslingenu (kdysi žil v Jablonci n. N.), přijala Christu Scharfovou srdečně Petra Laurinová, vedoucí tohoto muzea.

Dne 4. dubna se konalo zahájení výstavy „Jizerské hory a jejich sklárny“ paní Scharfové. Sál byl úplně obsazený a mnoho návštěvníků muselo zůstat stát. Vrchní starosta ing. Petr Beitl z Jablonce vystoupil se zahajovacím projevem. Hans Lau z Morgensternu zahrál mimo jiné také Krkonošskou píseň. Výstavou provázela paní Laurinová. Nejprve představila malířku Christu Scharfovou. Christa Scharfová navštěvovala před rokem 1945 v Jablonci nad Nisou Státní odbornou školu (třídu kreslení a malování u prof. Ernsta Seibotha). Po vyhnání z její vlasti mohla až ve svém důchodu, to bylo roku 1990, opět začít s malováním. Se svými studiemi mohla pokračovat u prof. Heinze Bruna Galleeho, Tatjany Rybkina a dalších. Vznikly tak obrázky Jizerských hor. Tuto výstavu paní Scharfová věnovala „českému králi skla“ Josefu Riedelovi (1816-1894), kterého jeho zaměstnanci láskyplně nazývali „otec Riedel“.

Evropa potřebuje Rusko

Poznámka k článku Gernota Faciuse
Lukáš Beer
Při všem respektu k bonnskému kolegovi (jeho článek "Evropa před obratem" na Našem směru) se nemohu zbavit dojmu, že jeho posudek „současné“ krize Evropské unie zdaleka nejde do důsledků. Dům, který byl špatně navržen již od základu, protože jeho architekti se řídili špatnými kritérii, nemůže nadále sloužit jako funkční přístřeší evropských národů. I Faciusem kritizovaná „měnová unie“ je pouze výsledkem převedení do praxe hodnotového žebříčku, vnuceného evropským národům konstruktéry EU. Nepodléhejme taktéž iluzím, že EU je jakýmkoliv způsobem reformovatelná. Bezhmotné krasodušné žvásty o „lepší Evropě“ v Süddeutsche Zeitung nemají žádný obsah a nebudou jej mít do té doby, dokud i ten poslední Evropan nebude moci jasně identifikovat rysy oné opěvované krásné „evropské myšlenky“. Ruku na srdce – co je vlastně jejím obsahem, dokážeme si na to spontánně odpovědět dle toho, co každý z nás pociťuje z každodenního života? Je jí snad něco víc, než propojení hospodářského, pracovního trhu evropských zemí?

Evropa před obratem

Gernot Facius
Evropa je naše naděje. Evropa je naše budoucnost. O to více v éře globalizace. Kdo by o tom chtěl pochybovat? Němečtí vyhnanci z vlasti už vůbec ne. Patřili k pionýrům evropské myšlenky. Přihlášení se k sjednocení Evropy je integrální trvalou součástí jejich charty z roku 1950. Velký mírový projekt doposud fungoval. Alespoň navenek. Ale uvnitř je slyšet mocný hlukot. Dějiny Eura se prokázaly jako dějiny ztracených iluzí. Měnová unie, jak už předpovídal liberál Ralf Dahlendorf v roce 1995, je velký omyl, dobrodružný, troufalý a pochybný cíl, který Evropu nejednotí, ale rozděluje. Čas mu dal za pravdu.

Lidové noviny prokazatelně lžou o vystoupení Stadlera v Evropském parlamentu

České noviny ze „čtvrt miliónu“ udělaly „milióny zavražděných lidí“
(+ Video)

Lidové noviny překroutily slova rakouského europoslance
Ewalda Stadlera. (Foto: screenshot youtube)

Publicista Tomáš Krystlík aktuálně upozorňuje na svém blogu na naprosté překroucení projevu rakouského poslance v Evropském parlamentu a politika bývalé strany Jörga Haidera BZÖ (Svaz budoucnost Rakouska), Ewalda Stadlera  v článku Lidových novin ze dne 23. května. Už jenom nadpis článku českých novin je nepravdivý, protože neodpovídá tomu, co Stadler ve skutečnosti prohlásil. „Po válce v Česku zavraždili miliony lidí, znělo europarlamentem“, zní titulek českého deníku.

Rakouský poslanec promluvil při příležitosti středečního hlasování Evropského parlamentu o negativním stanovisku k přijetí výjimky z Lisabonské smlouvy, kterou si v roce 2009 vymohl tehdejší český prezident Václav Klaus kvůli obavám, že by mohlo dojít k prolomení tzv. Benešových dekretů a vyhnaní sudetští Němci by si nárokovali majetek v Česku. Lidové noviny uveřejnily „nepřesný“ citát ze Stadlerova projevu, z čehož pak vycházel nepravdivý nadpis článku. Zda se jedná o neprofesionalitu novináře, který text na LN vytvářel, či o cíleně šířenou lež, nelze v této chvíli usoudit. Text je však přístupný od včerejšího odpoledne v nezměněné (neopravené) podobě.

Udělejte si vlastní obrázek o tom, zda takto mluví „extrémisté“

Skandál za zavřenými dveřmi na 64. Sudetoněmeckém dni. Publicista Jan Šinágl byl přímým svědkem události. Záznamy z přednášky Pavla Kamase a z následující debaty.

Přednáška Pavla Kamase se v Augsburgu směla uskutečnit
pouze za zavřenými dveřmi, které hlídal "bezpečnostní pra-
covník". České policejní orgány měly údajně informovat
německé kolegy o chystané přednášce "extrémistů z ČR".
(Foto: Jan Šinágl)

Publicista a aktivista Jan Šinágl byl jako posluchač přítomen na přednášce Pavla Kamase v Augsburgu dne 18. května (NÁŠ SMĚR informoval) a byl tedy přímým svědkem rozruchu, který vznikl kolem pokusu cenzurovat, nebo lépe řečeno stornovat Kamasův projev. Šinágl na na svých stránkách uvádí, že Pavel Kamas a Lukáš Beer byli údajně dle informací spolkového předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení Franze Panyho ze strany českých vyšetřovacích orgánů označeni za extremisty. Kamasova přednáška se posléze směla uskutečnit pouze v rámci „uzavřené akce“. Na dveřích sálu, ve kterém vystoupení probíhalo, byla na pokyn organizátora přednášky umístěna odpovídající cedulka a vchod byl střežen „bezpečnostní osobou“. Jan Šinágl se domnívá, že české úřady překotně „zaslaly přes hranice kouřová znamení“, aby „se čeští ,zvěstovatelé pravdy´ v Augsburgu ani nedostali ke slovu“. Vyjádřil kritiku nad tím, že by to prakticky znamenalo, že někomu je podsouváno protiprávní chování předem a že tím byli jmenovaní odsouzeni předem takřka jako „vrah bez mrtvoly“.

Nezapomenutelná vlast Sudetenland

Nový knižní titul na trhu
Lukáš Beer

Téměř sedmdesát let uplynulo od zničení jednoho ze základních pilířů, který se po celá staletí podílel na vytváření české zemské, národní a kulturní identity. Německá jazyková kulturní oblast bezprostředně formovala genezi českého národa a propůjčovala mu jeho tvář, stejně jako mu pomáhala dát jeho ráz. Historicky a sociálně antropologicky podložené a neoddiskutovatelné spolupůsobení tohoto faktoru geneze českého národa nedokázaly definitivně vymazat ani bouřlivé a bolestné změny a zásahy, které nastaly v průběhu 20. století, ač se genocidou českých a moravských Němců po roce 1945 zdála být tato bytostná kapitola našich národních dějin násilím definitivně ukončena a následující propaganda uplatňovala po celá desetiletí nejrůznější metody nejen na poli historiografie, ale i při předávání kulturního dědictví v tom smyslu, aby zmíněná genocida našla své naplnění nejen v podobě fyzické, ale i v hlavách samotných příslušníků českého národa. Následujícím generacím Čechů mělo být „vyhlazeno“ z hlav i vědomí německojazyčné kulturní a historické minulosti našich zemí a tak zároveň měl být zamlčován částečný původ vlastní národní identity. Ještě donedávna se čeští školáci dozvídali tak nanejvýš o brněnském badateli Johannu Gregoru Mendelovi (poněvadž se jeho jméno nedalo snadno počeštit) či o německojazyčném pražském židovském autorovi Franzi Kafkovi, který byl vydáván prakticky jako jeden z mála za zmínky hodnou reprezentativní špičku německy píšících autorů našich zemí.

Zdání a skutečnost

Manfred Maurer

Za Nečasovým pokáráním prezidenta Zemana za jeho
výroky ve Vídni je více zdání než skutečnosti - především
ale chytrá taktika. (Foto: screen shot Novinky.cz)

Přátelství mezi hlavami státu Heinzem Fischerem a Milošem Zemanem se vší úctou, ale o něco jasnější mluvu by si právě opravdové přátelství zasloužilo. Bez pochyb se vztahy mezi Rakouskem a Českem v poslední době jasně uvolnily. Před několika dny otevřená přeshraniční hornorakousko-jihočeská zemská výstava je toho viditelným náznakem. Možný byl tento vývoj ale především proto, že Rakousko uplatňuje politiku tichého tónu a nenechává vývoj sklouznout k hlasitým kontroverzím. Konfrontace je Rakušanovi (obzvláště sudetskému Němci) spíše cizí. Dává přednost konsensuální interakci, což ovšem přes všechny výhody vzájemného smířlivého zacházení v sobě skrývá nebezpečí vyjít z rozepří jako poražený. Toto nebezpečí je o to větší, čím více protějšek využívá ke svému prospěchu touhu po harmonii, což Česko zajisté činí. Protože při veškeré přívětivosti, a nehledě na neustále zapřísahané „vynikající vztahy“, se co se týče obou ústředních konfliktních bodů - Temelína a vyhnanců – toho ve věci hnulo ve smyslu Rakouska málo. Atomová elektrárna je v provozu, má být přes všechny protesty ještě dodatečně budována a Benešovy dekrety platí beze změny. Do té doby, co to mu tak bude, nevypodobňují přátelské kontakty mezi prezidenty celou realitu sousedských vztahů. Je tu ještě více zdání než skutečnosti.

Propagace homosexuality je ukázkou arogance koalice politiků a levicové mediálně-kulturní fronty

Milan Zavadil
Prababička mi kdysi říkávala: "Když nemají rozum ti druzí, musíš mít rozum alespoň ty. Přece nebudeš skákat ze srázu jen proto, že skočili i ostatní?!" Prababička byla typická venkovanka. Prostá, přesto díky zděděným i životem získaným zkušenostem velice moudrá žena. Byla přesně ten typ člověka, který je v současném světě pravidelným terčem přezírání a posměchu. Hloupost a stádovitost. To jsou pilíře, na kterých vládnoucí politici a levicová mediálně-kulturní fronta buduje svou společnou moc.

Pořadatel přednášky Pavla Kamase na Sudetoněmeckém dni byl vystaven nátlaku

Iniciovala pokus o zmaření přednášky česká policie? Rozhořčení účastníků přednášky z pokusů cenzury ze strany státních orgánů

Zatímco přednáška Konrada Badenheuera na schůzi Witikobundu (foto)
proběhla bez omezení, předchozí přednáška Pavla Kamase ve stejné
místnosti byla zpřístupněna pouze "uzavřené společnosti". (Šéfredaktor
Našeho směru Lukáš Beer na fotografii v druhé řadě vlevo.)

V sobotu 18. května vystoupil v odpoledních hodinách na schůzi „Pracovního společenství sudetoněmeckých učitelů a vychovatelů“ při příležitosti konání 64. Sudetoněmeckého dne v Augsburgu brněnský vydavatel Pavel Kamas se svým téměř hodinovým projevem. Jeho přednáška se setkala s mimořádným zájmem publika, které se dožadovalo dodatečného zveřejnění  poutavého textu v tiskové formě a na internetu. Četné přítomné hosty však také rozladily předchozí pokusy "cenzury" o znemožnění přednášky. Celá akce se totiž nakonec musela konat za zavřenými a střeženými dveřmi pouze pro „uzavřenou společnost“ a hlídka před konferenční místností se starala o to, aby do sálu nikdo další nevkročil. Mnoho zájemců, kteří se dostavili později, tak nemělo možnost si Kamasovu přednášku ani vyslechnout. Tento neobvyklý zákrok vyvolal mezi hosty rozruch a nevoli. Několik účastníků se v rámci přednášky přihlásilo ke slovu, aby hlasitě vyjádřili svůj nesouhlas s pokusy cenzurovat projevy na Sudetoněmeckém dni. Redakci NAŠEHO SMĚRU byly později poskytnuty prozatím nepotvrzené informace o konkrétním pozadí pokusu o znemožnění přednášky a také o tom, kdo byl jeho původním iniciátorem. Vše napovídá tomu, že samotné vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení bylo vystaveno určitému nátlaku, aby odvolalo Kamasovu přednášku, a že stopy iniciátorů pokusu vedou do České republiky. Teprve před nedávnou dobou byli Pavel Kamas a spolumajitel jeho vydavatelství, Lukáš Novák, předvoláni na výslech českou policií kvůli knižnímu publikování výběru Hitlerových projevů z let 1939-1942.

Židovský zabiják dnes lituje, že nemohl po válce rozstřílet ještě více mozků „nacistů“

Dokumentární film „Killing Nazis – Mstitel holocaustu“ byl uveden ve středu na 3sat. (+ odkaz na celý film!)
2 recenze filmu "Inglourious Basterds" na Našem směru: Hollywoodský sadismus ve jménu Dobra - Pomsta na Německu

Při příležitosti oznámení termínu premiéry dokumentárního filmu Simona Wielanda "Němci ven! Deutsche raus!" v dolnorakouském Mistelbachu (redakce obdržela v minulých dnech několik dotazů, zda bude snímek promítán i v České republice – prosím kontaktujte se přímo na producenty – kontakt ZDE) byl v článku zmíněn také dokumentární film Andrease Kuby „Killing Nazis – Mstitel holocaustu“ o vídeňském Židovi Chaimu Millerovi, který po konci 2. světové války popravoval na území Itálie osoby odvlečené z Rakouska, svévolně označené a „odsouzené“ jako „nacistické zločince“. Včera byla uvedena premiéra filmu také televizní stanicí 3sat, která tvorbu spolufinancovala spolu s rakouskou ORF.

Berlínský deník Der Tagesspiegel přinesl ještě před uvedením filmu v televizi překvapivě střízlivý článek Hendrika Feindta, který sice nemoralizuje, ale přiznává, že portrét Chaima Millera u něho zanechal spíše rozpačité pocity. Opravdový „Inglourious Basterd“, Chaim Miller, i dnes pohlíží na tehdejší události se sebejistotou. Filmařům ukázal, jak svým obětem střílel přímo z nejtěsnější blízkosti mezi oči. Původně byl vycvičen v Palestině za účelem provádění sabotážních akcí ještě během války, ale k tomu již nedošlo. Popravy lidí, které jeho „Židovská brigáda“ svými vlastními rozsudky uznala za „nacistické zločince“, probíhaly až v měsících po konci války v rakouských Korutanech a v severní Itálii. Miller ani dnes o správnosti svého jednání nepochybuje: „Dělo se tam to, co se dělo“, odpovídá lapidárně.

A věčně mává obušek „čechocaustu“ – tentokrát v ruce komunistického publicisty Lubomíra Mana

Lukáš Beer
Českými sdělovacími prostředky proběhla v uplynulých dnech zpráva o nalezení ostatků německých vojáků 2. světové války ve Vrbovci na Znojemsku archeology. V hrobu se má podle německých záznamů nacházet 12 až 14 německých vojáků. Brněnským archeologům se zatím podařilo exhumovat sedm těl. Jedno z těl patřilo Kurtu Knispelovi, který je považován za vůbec nejlepšího tankového střelce poslední světové války. Knispel se narodil v roce 1921 v obci česky nazývané Salisov u Zlatých Hor v Jeseníkách. Knispel byl příslušníkem německého 503. oddílu těžkých tanků, který bojoval také na území Moravy, zejména v okolí Mušova, Vlasatic a Nové Vsi. Především se ale zúčastnil bojů v Normandii, u Budapešti, a nakonec zemřel na Moravě, kam jeho jednotka ustoupila. V bojích dosáhl 168 potvrzených vítězství, z toho 42 jako velitel tanku, 126 pak jako tankový střelec. Oficiálně nepotvrzených bylo dalších 27 vítězství. Byl proto nazýván "černým baronem" druhé světové války. Všichni padlí budou po exhumaci pohřbeni na Ústředním hřbitově v Brně v části německého polního hřbitova.

Beer a Kamas vystoupí na červnovém symposiu, konaném při příležitosti hornorakousko-jihočeské zemské výstavy

Norbert Kapeller je organizáto-
rem symposia v Bad Leonfel-
denu. (Foto: VLÖ)

V rámci letošní přeshraniční Zemské výstavy spolkové země Horní Rakousy a Jižních Čech, konané pod názvem „Dávné stopy – nové cesty“, proběhne ve dnech 14. až 16. června 2013 v hornorakouském Bad Leonfeldenu symposium „Bludné cesty jednoho století – z pachatele obětí a z oběti pachatelem“, jehož iniciátorem je bývalý poslanec a politik rakouského parlamentu Norbert Kapeller, rodák z hornorakouského Freistadtu. Samotná zemská výstava je společným projektem spolkové země Horní Rakousy, Jihočeského kraje, rakouského velvyslanectví, Rakouského kulturního fóra v Praze a Regionální rozvojové agentury jižních Čech RERA. Výstavy probíhají současně na čtyřech místech – v Bad Leonfeldenu, Freistadtu, v Českém Krumlově a ve Vyšším Brodě. Zemská výstava byla zahájena již 26. dubna a potrvá až do 3. listopadu.

Náš směr na černé listině zablokovaných stránek „Racism and Hate“

Nadnárodní společnost Websense, Inc. je dle vlastních údajů „jedním ze světově vedoucích poskytovatelů integrovaných webových, datových a E-Mail-content bezpečnostních řešení a nabízí desetitisícům podniků libovolné řadové velikosti tu nejlepší možnou ochranu před moderními hrozbami - a sice za nejnižší celkové provozní náklady“. K této ochraně se například počítá ochrana před nebezpečnými programovými kódy všech druhů, znemožnění ztráty důvěrných dat a „dodržování závazných pravidel při využívání internetu“. Websense má hlavní sídlo v San Diegu (Kalifornie) a disponuje pobočkami po celém světě. Společnost zřídila také svá vývojová centra v Kalifornii, Anglii, Číně, Austrálii a v Izraeli. Jeden z našich slovenských čtenářů (plné jméno čtenáře je redakci známo) z Košic informoval redakci o tom, že jeho zaměstnavatel je klientem společnosti Websense. Ta doplnila portál „Náš směr“ do seznamu internetových stránek se zablokovaným přístupem. Po zadání URL adresy našeho internetového časopisu se na monitoru čtenářova počítače objeví sdělení „Obsah bol Vašou organizáciou zablokovaný“ a je doplněno i odůvodnění: „Táto kategória Websense je filtrovaná: Racism and Hate.“ (-lb-)

Vydavatel Kamas promluví v Augsburgu před sudetoněmeckými učiteli a vychovateli

Počátkem tohoto roku oslavilo Pracovní společenství sudetoněmeckých učitelů a vychovatelů 60 let své existence. V rámci letošního 64. Sudetoněmeckého dne, který se bude konat tento víkend v Augsburgu, proběhne v areálu výstaviště v sobotu 18. května v odpoledních hodinách také jednání sudetoněmeckých učitelů a vychovatelů, na kterém přednese svůj referát vydavatel Pavel Kamas z Brna. Jak Kamas informoval redakci Našeho směru, chce ve svém vystoupení naznačit nové, svým způsobem nekonvenční výhledy česko-sudetoněmeckého sblížení, které je základním předpokladem harmonizace česko-německých a česko-rakouských vztahů v budoucnosti.

Střety s Němci českých zemí po založení republiky

Tomáš Krystlík

Konflikt z pozdějšího období - dne 24. listopadu 1934 došlo v Praze k potyč-
kám mezi českými a německými studenty kvůli univerzitním insigniím.
(Foto: archiv Lukáše Beera) 

Ačkoliv se státní převrat 28. 10. 1918 obešel bez obětí na životech, obsazování pohraničí českými vojáky od listopadu 1918 si lidské životy vyžádalo. Podle různých zdrojů bylo na straně českých Němců až 21 obětí, na straně české do deseti. Střety při obsazování německých sídelních území byly zaznamenány v Mostě, kde bylo zabito šest českých Němců, Duchcově, Litvínově, Kaplicích a v několika městech jižní Moravy, V Moravské Třebové stříleli českoslovenští vojáci na náměstí do shromážděných obyvatel, čtyři německé ženy a jedno dítě zabili, 20 dalších zranili; v Mostu, Šumperku a Chebu dokonce vyhrožovali dělostřeleckou palbou, pokud jim budou klást odpor. Vpád čs. vojska byl formálně kryt článkem 4 smlouvy o příměří s Rakouskem-Uherskem z 3. 11. 1918, podle kterého spojenci mohli obsadit jakékoliv jeho území, pokud to považovali za nutné - a Československo k nim patřilo. Ale ještě na sklonku dubna 1919 si Beneš na mírové konferenci nebyl jist, zda stát získá celé pohraničí a telegrafoval do Prahy: Pro jistotu „učiňte všechny přípravy k evakuaci výběžků: ašského, šluknovského, frýdlantského".

Původcem lží o Olympiádě 1936 v Berlíně je spisovatel Ota Pavel

Související text: Ex-moderátor Pavel Zuna a jeho Olympiáda vycucaná z prstů
Lukáš Beer

Před několika týdny uplynulo právě 40 let od úmrtí spisovatele Oty Pavla, autora sportovních reportáží ale také známých knih „Smrt krásných srnců“ či „Jak jsem potkal ryby“. Vlastním jménem Otto Popper (příjmení si jeho rodina počeštila až v roce 1956) byl také dobrým přítelem Arnošta Lustiga. Za 2. světové války žil sám se svou matkou (která na rozdíl od otce nebyla židovského původu), protože otec i jeho bratři byli odtransportováni do koncentračního tábora, ze kterého se však po válce vrátili. V roce 1943 odcházejí oba starší bratři do Terezína a ke konci roku 1944 i otec Leo. Otovi se koncentrační tábory vyhnuly zejména proto, že nebyl zapsán v židovské matrice a také pro jeho nízký věk (narodil se v roce 1930). Věk často zachraňoval mnoho míšenců druhého stupně. Na zimní Olympiádě v Innsbrucku v roce 1964 se u něj ve věku třiceti tří let výrazně projevila závažná duševní porucha – ve svých představách byli němečtí fanoušci na závodech „gestapáci“ a Ota Pavel v halucinacích dokonce podpálil horské stavení poblíž tyrolské metropole, načež byl zadržen a odvezen sanitkou do Československa.

Volební úspěchy NSDAP ve Východním Prusku v letech 1930-1933

Statistický přehled
Franz Chocholatý Gröger

V roce 1920 proběhl na základě rozhodnutí z Versailles plebiscit o
setrvání u Pruska nebo postoupení Polsku. Na mapě jsou znázorněna
plebiscitní území ve Východním Prusku.

V říšských volbách, které se konaly 14. září 1930, získala NSDAP celkem 18,3 % hlasů a zaznamenávala největší zisky v severním a východním Německu, a to ve volebních krajích Šlesvicko-Holštýnsko, kde její podíl vzrostl z 4 % na 27 %, Pomořansko (ze 4,1 % na 24,3 %), Východní Prusko (ze 4,3 % na 22,5 %), v provincii Dolní Slezsko (z 5,21 % na 24,2 %), dále ve volebních krajích Breslau (Dolní Slezsko) 20,9 % a ve volebním kraji Liegnitz (Dolní Slezsko) a provincii Hannover, z 6,84% na 24,6% ve volebních krajích Südhannover-Braunschweig a 20,6 % v Osthannover. Ve Svobodném státu Prusko činil pak voličský zisk NSDAP 18,46 %. Naopak pod celostátním průměrem byly v Prusku provincie a volební kraj Horní Slezsko 9,5 %, volební kraj Berlín s 12, 8 % a oba volební kraje v provincii Vestfálsko (Sever 12,2 %, jih 13,9 %). (1)

Trestat popírače?

Lukáš Beer
Paragraf 405 českého Trestního zákoníku praví: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta." Co nám tento paragraf zároveň sděluje? V podstatě jsou dvě možnosti výkladu. Ta první: Neexistují jiné než „komunistické“ nebo „nacistické“ zločiny proti lidskosti. Tedy kupříkladu bombardování Drážďan či vyvraždění civilního obyvatelstva Hirošimy a Nagasaki zločinem proti lidskosti nebylo. Ta druhá možnost výkladu je: Jiné než „nacistické“ či „komunistické“ zločiny proti lidskosti, tedy zločiny páchané v minulosti a dnes „demokratickými režimy“, lze vesele beztrestně zpochybňovat, ospravedlňovat a zamlčovat.

Premiéra dokumentárního filmu „Němci ven! Deutsche raus!“

Po úspěšném uvedení snímků „Heil Hitler, Rusové přicházejí“ a „Mstitel holocaustu“ dolnorakouského režiséra, kameramana a scénáristy Simona Wielanda je na řadě nový film

Chaim Miller (vlastním jménem Alfred
Müller) uprchl v roce 1939 z Vídně do
Palestiny. Po válce se vrátil do Rakouska
jako zabiják-mstitel. Simon Wieland o
něm natočil dokumentární film.
(Foto: Simon Wieland Film)

Po jedinečném úspěchu dokumentárního filmu "Heil Hitler, Rusové přicházejí", který vidělo již 15.000 diváků (je promítán po rakouských městech), následuje premiéra nového, stejně tak brizantního filmu režiséra, scénáristy a kameramana z dolnorakouského Mistelbachu Simona Wielanda. „Němci ven! Deutsche raus!“ vypráví působivými obrazy příběh brněnského pochodu smrti z jara 1945 a pohlíží na pozadí vyhnání nepředstavitelných tří milionů příslušníků německé národnosti z tehdejšího Československa.

Devadesátiminutový filmový snímek, který byl vyprodukován pro kina a rakouskou veřejnoprávní televizi ORF, se společně s přeživšími, jež dnes žijí v Rakousku a Německu, vydává ještě jednou na cestu, kterou tehdy museli absolvovat jako děti nebo mladiství. Simon Wieland a Andreas Kuba přitom doprovázeli vyhnance na jejich dramatické cestě zpět do minulosti, do měst, vesnic nebo bytů, ze kterých byli před téměř sedmdesáti lety přes noc vyhnáni a které z velké části po té době navštěvují vůbec poprvé. Přitom doboví svědci vyprávějí – stejně jako ve filmu „Heil Hitler, Rusové přicházejí“ – velmi intimně a upřímně o svém osudu a jak se s ním dodnes vyrovnávají. Dokumentární film ale také ukazuje Čechy, kteří byli postiženi za Protektorátu a pociťují, že na nich bylo pácháno bezpráví, a ke slovu se dostává také člověk, který byl u pochodu smrti přítomný jako dozorce. Tvůrci snímku se pak ptají účinkujících: Cítíte svoji spoluvinu na těchto událostech? Dokážete na tehdy prožité utrpení zapomenout? Je po tak dlouhé době možné odpustit?

Hitlerovy mírové snahy

Tomáš Krystlík
Hitler se pokoušel předejít válce s Velkou Británií ještě 28. 8. 1939, dva dny před napadením Polska, a to prostřednictvím švédského vyjednavače Birgera Dahleruse. Velká Británie později důsledně utajila, že Dahlerus předložil Hitlerovu nabídku k zachování míru ještě před začátkem druhé světové války, protože nechtěla přijít o podporu dosud neutrálních USA. Hitler také 1. 9. 1939 zapřísahal vyslance Francie v Berlíně Roberta Coulondra, aby Francie nevyhlašovala kvůli Polsku Německu válku, že chce jen návrat Danzigu do Německa a dopravní koridor do východního Pruska.

Ex-moderátor Pavel Zuna a jeho Olympiáda vycucaná z prstů

„Čech vítězí nad Hitlerem“ – snůška naprostých výmyslů a lží na internetové televizi stream.cz nese jeho autorství. A Nicholas Winton nezachránil jeho židovské babičce život, jak Zuna veřejně tvrdí.
Lukáš Beer

Bývalá populární tvář večerních zpráv českého TV-kanálu NOVA a bývalý šéf zpravodajství televizní stanice PRIMA, Pavel Zuna (46) nyní pracuje pro videoserver STREAM, kde je jako autor podepsán pod celou řadou příspěvků. Je tomu i v případě ani ne tříminutového videopříspěvku, který server uveřejnil teprve před dvěma dny. Příspěvek nazvaný "Čech vítězí nad Hitlerem" se vrací k událostem před 77 lety, kdy úspěšný československý gymnasta Alois Hudec získal na letních Olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 zlatou medaili při cvičení na kruzích. Příspěvek zveřejněný 7. května na Stream.cz tak jakoby krásně notoval nedávnému hodnocení tzv. "pražského povstání" z úst Miloše Zemana a dokazoval, že Češi se Hitlerovi s úspěchem bránili už v roce 1936. Inu, žádný český hrdina "protinacistického odboje" nesmí přijít nazmar, a pro ty, kterým je stavěním barikád v Praze takřka po skončené válce, kdy německá vojska potřebují jen ustupovat do zázemí, poněkud málo, je to vítaný balzám na duši. A tak se hrdinou odboje stal díky Pavlu Zunovi i sportovec Alois Hudec. Že tento nadaný český sportovec předvedl nádhernou sestavu a že tak důstojně reprezentoval svou vlast, je ovšem jediné pravdivé sdělení z obsahu celého příspěvku, zbytek totiž spadá do kategorie jednoduchých výmyslů, lží a dezinformací, podaných navíc ve velikášském duchu někoho, kdo má zapotřebí kompenzovat subjektivně pociťovaný národní komplex méněcennosti.

Převrat v Prusku 20. července 1932 a rozpuštění Pruska

Prusko a celoněmecký nástup moci nacionálních socialistů. "Krvavá neděle v Altoně" a její dopad. 
Franz Chocholatý Gröger

Ve Výmaru byla vyhlášena 11. srpna 1919 nová republikánská říšská ústava (Die Verfassung des Deutschen Reichs vom 11. August 1919), v jejímž prvním článku se píše: “Německá říše je republikou. Státní moc vychází z lidu.“ (1) Nový státní útvar Německá říše (zvaný také Výmarská republika), byl spolkovým státem, složeným z počátku ze všech původních spolkových zemí předchozího císařství, které se staly republikami s německým označením Freistaat (Svobodný stát), případně Volksstaat (Lidový stát) či Freier Volksstaat (Svobodný lidový stát). Později došlo ke zmenšení počtu spolkových zemí. Nová ústava Svobodného státu Prusko (Freistaat Preußen) se stala zákonem až 30. listopadu 1920, do té doby se čekalo na podobu říšské ústavy, aby bylo jasné, že nepůjde o pokus jednotného německého státu. (2)

Rooseveltova válka

Související článek: Sven Hedin a jeho kniha "Bez pověření v Berlíně"
Sven Hedin o úloze prezidenta Roosevelta při zapojení Spojených států do 2. světové války
Lukáš Beer

V letech 1923, 1929 a 1932 pobýval známý švédský badatel Sven Hedin celé měsíce ve Spojených státech a s tehdejším americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem se během jeho návštěvy Stockholmu v květnu 1910 setkával každodenně. „Za tu dobu jsem se naučil milovat a obdivovat tento kontinent s jeho zdatnými, inteligentními a v každém směru průkopnickými lidmi“, napsal o tom tento Švéd čtyři roky po skončení poslední světové války. Hedinův vztah k této zemi byl od srdce vřelý a přátelský, přesto – anebo právě proto – vydává v Německu v roce 1942 knihu „Amerika im Kampf der Kontinente“ (Amerika v boji kontinentů), která nešetřila kritikou aktuálního zahraničněpolitického kursu Washingtonu. „Tuto knihu jsem nepsal jako nepřítel Ameriky. Dva roky pobytu ve Spojených státech patří k nejšťastnějším v mém životě. S bolestí a smutkem jsem sledoval politiku Ameriky v této válce a vyslovil své myšlenky o ní jasně a zcela otevřeně“, píše ve svém díle Hedin, jenž výtisk knihy zaslal i Adolfu Hitlerovi. Vůdce si knihu s nadšením a v rekordním čase se zájmem přečetl a odpověděl Hedinovi dlouhým, jistě nejen formálním děkovným dopisem, ve kterém konstatoval, že americký prezident F. D. Roosevelt je vinný na této válce. O týden později Hitler o Hedinově knize pochvalně hovořil dokonce ve svém projevu v Mnichově (8. listopadu 1942).

Kdo je skutečně osoba „mířící zbraní na Židy“?

Doplňující údaje k fotografii zachycující "hon na Židy na Ukrajině poblíž Ivangorodu v roce 1942", kterou použila Česká televize
Aktualizace:  Link na stránku s vyobrazením uniformy, o které se v článku hovoří

Ohledně fotografie titulované jako „Hon na Židy na Ukrajině nedaleko Ivangorodu v roce 1942“ (respektive pouze sugestivního výřezu z ní), používané často k ilustrativním účelům sdělovacími prostředky, se často vyskytují pochybnosti o tom, že osoba, která míří zbraní z malé vzdálenosti na krčící se („židovskou“?) ženu s dítětem (které má pravděpodobně vyretušovaný obličej), je příslušník nějaké německé ozbrojené složky. Vyskytuje se také výhrada, že pokud by se mohlo jednat o nějakou z německých uniforem, tak takový (na snímku zřejmě zachycený) typ stejnokroje se v daném období na daném území rozhodně nemohl vyskytovat.

„Lov na Židy na Ukrajině“ nebo spíše jeden z nejvíce rozšířených fotografických podvrhů světa?

Lukáš Beer

Působivá fotografie na upoutávce České televize a ještě působivější dopro-
vodný text. Jde však o manipulaci s fotografií - jedná se pouze o výstřih
většího snímku, na kterém voják nemíří na ženu s dítětem. Není navíc
nikde dokázáno, že se jedná o německého vojáka a o židovskou ženu.

Česká televize vysílá v těchto týdnech francouzský dokumentární cyklus "Komanda smrti" o vyčišťování tzv. „východních území“ operačními jednotkami Einsatzgruppen po vzniku války se Sovětským svazem. „Cílem nacistické invaze bylo rozšířit životní prostor pro státní útvar vyvolených árijců“, uvádí se mimo jiné v upoutávce na tento pořad. „Jejich jádro tvořilo 3 000 německých ,odborníků´ a pro plnění svého poslání jím v průběhu doby přispěchaly na pomoc tisíce Lotyšů, Litevců, Estonců, Bělorusů a Ukrajinců“, hovoří se dále o těchto jednotkách. V den vysílání pořadu se na internetových stránkách programu ČT2 objevila velká obrazová upoutávka s velmi rozšířeným a velmi působivým motivem „německého vojáka mířícího zbraní na židovskou ženu, držící v náruči malé dítě“. V povědomí veřejnosti je tento obrázek zafixován právě v souvislosti s tzv. Einsatzgruppen, je takřka vizuálním synonymem pro „vyvražďování Židů nacisty“ na východním území. Stejnou fotografii titulovanou popiskem „lov na Židy na Ukrajině“ ostatně umístila Česká televize například ve svém internetovém článku k reportáži s britským pastorem a křesťanským sionistou Wernerem Oderem, který v zakázce křesťansko-sionistické organizace ICEJ před několika lety šířil prostřednictvím úslužných českých médií nepravdy o minulosti svého otce, jehož Česká televize naprosto v rozporu s potvrzenými fakty titulovala jako „masového vraha“. Stejně tak nalezneme tuto fotografii v článku české (ale i německé) Wikipedie o „Einsatzgruppen“, kde se praví, že snímek znázorňuje „hon na Židy poblíž ukrajinského Ivangorodu“.