Stránky

úterý 21. května 2013

Pořadatel přednášky Pavla Kamase na Sudetoněmeckém dni byl vystaven nátlaku

Iniciovala pokus o zmaření přednášky česká policie? Rozhořčení účastníků přednášky z pokusů cenzury ze strany státních orgánů
Zatímco přednáška Konrada Badenheuera na schůzi Witikobundu (foto)
proběhla bez omezení, předchozí přednáška Pavla Kamase ve stejné
místnosti byla zpřístupněna pouze "uzavřené společnosti". (Šéfredaktor
Našeho směru Lukáš Beer na fotografii v druhé řadě vlevo.)
V sobotu 18. května vystoupil v odpoledních hodinách na schůzi „Pracovního společenství sudetoněmeckých učitelů a vychovatelů“ při příležitosti konání 64. Sudetoněmeckého dne v Augsburgu brněnský vydavatel Pavel Kamas se svým téměř hodinovým projevem. Jeho přednáška se setkala s mimořádným zájmem publika, které se dožadovalo dodatečného zveřejnění  poutavého textu v tiskové formě a na internetu. Četné přítomné hosty však také rozladily předchozí pokusy "cenzury" o znemožnění přednášky. Celá akce se totiž nakonec musela konat za zavřenými a střeženými dveřmi pouze pro „uzavřenou společnost“ a hlídka před konferenční místností se starala o to, aby do sálu nikdo další nevkročil. Mnoho zájemců, kteří se dostavili později, tak nemělo možnost si Kamasovu přednášku ani vyslechnout. Tento neobvyklý zákrok vyvolal mezi hosty rozruch a nevoli. Několik účastníků se v rámci přednášky přihlásilo ke slovu, aby hlasitě vyjádřili svůj nesouhlas s pokusy cenzurovat projevy na Sudetoněmeckém dni. Redakci NAŠEHO SMĚRU byly později poskytnuty prozatím nepotvrzené informace o konkrétním pozadí pokusu o znemožnění přednášky a také o tom, kdo byl jeho původním iniciátorem. Vše napovídá tomu, že samotné vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení bylo vystaveno určitému nátlaku, aby odvolalo Kamasovu přednášku, a že stopy iniciátorů pokusu vedou do České republiky. Teprve před nedávnou dobou byli Pavel Kamas a spolumajitel jeho vydavatelství, Lukáš Novák, předvoláni na výslech českou policií kvůli knižnímu publikování výběru Hitlerových projevů z let 1939-1942.

Dr. Hans Mirtes, vedoucí činitel zmíněné střešní organizace sudetoněmeckých učitelů, po přednášce potvrdil, že za celou dosavadní historii konání Sudetoněmeckých dní se ještě nikdy nepřihodilo, aby se nějaká z přednášek konala za takových podmínek, tj. pouze pro uzavřenou společnost. Tento menší incident se každopádně postaral o další zvědavost a diskuse mezi jinými přítomnými návštěvníky Sudetoněmeckého dne, mezi kterými se zpráva o tomto neobvyklém zákroku brzy roznesla. Šéfredaktor NAŠEHO SMĚRU Lukáš Beer se Kamasovy přednášky taktéž zúčastnil a vystoupil později krátce v rámci diskuse a odpovídání na dotazy publika.

Mezi posluchači vzbudily velký zájem některé Kamasovy informace ohledně spíše tabuizovaných dějin Protektorátu Čechy a Morava a pokusů na české straně tyto z taktických důvodů překrucovat. Těmto pokusům o zkreslenou interpretaci protektorátní historie přihrává skutečnost, že němečtí a rakouští historikové se pouze slepě spoléhají na výklad oficiálních českých historiků, pokud jde o dějiny Čech a Moravy v letech 1939-1945. Kamas ovšem velkou část svého projevu věnoval také slibným a optimistickým výhledům na zlepšení česko-německých vztahů v budoucnu, které jsou dle jeho názoru čistě v rukách mládeže a budoucích generací, kdežto u přesvědčených šovinistů na druhé straně nemá význam „mrhat našimi silami“. Střední Evropa, a tedy i sudetští Němci a Češi, bude v následujících desetiletích vystavena mnoha zkouškám, a právě obě kulturně ale i „biologicky“ si blízké národní skupiny, mají nyní šanci najít více společného, co je v tomto budoucím vypořádávání se a při usilování o společné hodnoty může navzájem posílit. Společná hrdost na společné kulturní dědictví tvoří jeden ze základních pilířů vzájemného srůstu a plodného porozumění v budoucnu. Významnou roli hraje přitom také schopnost dorozumívání se v jazyce a je podle Kamase tragické a nepochopitelné zároveň, že výuka německého jazyka je u nás čím dál více odsouvána na vedlejší kolej, ačkoliv se paradoxně z historického hlediska jedná o náš druhý zemský jazyk a o nespornou část české identity. Aplaus účastníků vyvolala mimo jiné Kamasova kritika „nemocné“ Evropské unie a kritika pokusů o vykořenění jednotlivých národů z jejich národních identit v rámci propagace multikulturalismu. (Celé znění projevu bude dodatečně uveřejněno na těchto stránkách.)

Konrad Badenheuer na přednášce.
Bezprostředně po Kamasově přednášce proběhla ve stejném sále akce Witikobundu, na které promluvil bývalý šéfredaktor listu Preuβische Allgemeine Zeitung, publicista Konrad Badenheuer o dosavadních zkušenostech a historii vzájemného vyrovnání v případě vyhánění etnik na celém světě od 19. století do dnešního dne, kde se podrobně také rozebíralo několik príkladů. Hovořilo se například zejména o otázce restitucí, které nyní takřka příkladně umožňuje Srbsko. Česká televize, jež přinesla krátkou reportáž o Sudetoněmeckém dni, se zmínila i o tomto „srazu takzvaného Witikobundu, sudetoněmecké organizace, kterou německá policie podezírá z neonacismu“, jež „se letos vešel do jedné malé místnosti“. Lukáš Beer, který se přednášky Witikobundu taktéž zúčastnil, k tomu říká: „Je zcela absurdní a nepochopitelné, že německá ochrana ústavy posílá na podobná setkání zpravidla své špicly a placené tajné cenzory, převlečené do civilu. Každý si mohl učinit obrázek o tom, že setkání proběhlo ve velice moderátním a seriózním duchu, kde zazněl pouze nesouhlas s kurzem vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení, jež se přehnaně spokojilo s nedávnými Nečasovými slovy v Mnichově. Je škoda, že tohoto setkání nemohly být svědky ani četné české uši a české oči, aby si učinily svůj vlastní objektivní názor o tom, kdo lidé z Witikobundu skutečně jsou.“ Na rozdíl od předchozí přednášky Pavla Kamase, která se konala ve stejné místnosti, proběhla akce Witikobundu bez komplikací a veřejnost na ni měla neomezeně přístup. (-lb-)