Stránky

úterý 17. února 2015

Sudetští Němci jsou lidé druhé kategorie – alespoň dle českých státních zástupců. Máme to od nich černé na bílém!

Proč trestní oznámení na Vacka a Krutinu? Protože pomohlo krásně nastavit zrcadlo.
Lukáš Beer 
Jak jde dohromady, že na jedné straně pranýřujeme omezování svobody projevu v souvislosti s kauzou Hitlerových projevů a na druhé straně obšírně referujeme o trestních oznámeních na dvojici českých autorů, Jiřího Krutinu a Jiřího Vacka, která hromadně podala skupina sudetských Němců v Rakousku a Bavorsku v souvislosti s paragrafy českého trestního zákona ve smyslu přečinů „hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob“ a „podněcování k nenávisti vůči skupině osob“? Neprotiřečí si to, není to pokrytectvím? To je jeden pohled, se kterým jsem se měl možnost v uplynulých dnech seznámit. A tuším, že to zdaleka nebude ojedinělý hlas.

V případě vydaných Hitlerových projevů o princip zachovávání svobody projevu dokonce ani jít nemohlo, poněvadž je to kniha z historicko-odborného hlediska, z hlediska faktů, naprosto korektní a všechna tvrzení v ní uvedená editorem jsou historicky doložitelná. Obhajobě šlo zde o to, doložit, že všechna tvrzení uváděná v obžalobě jsou nesmyslná a nepodložená. A to se podařilo. Dodejme ještě, že v knize ani samotný řečník neschvaluje zabíjení lidí, příslušníků určitého etnika, ani s touto myšlenkou nekoketuje.

Nejprve si dovolím artikulovat jeden soukromý názor: Důkladně jsem si přečetl celou trilogii autorské dvojice Vacka a Krutiny („Němci“, „Vraždění po německu“ a „Odhalená tvář Němců“), ač mne to stálo určité mentální přemáhání, protože se autoři na mnoha místech neustále opakují a obsahově lze jednotlivé tři knihy pouze s obtížemi od sebe navzájem odlišit. A výsledek? Rozhodně se nebojím toho, že by člověk po dobrovolné konzumaci těchto výplodů začal u sebe pozorovat (resp. by se u něj nevědomě začaly projevovat) nenávistné pocity vůči německému etniku, ač několik pasáží v knihách, zvláště pak v patřičném kontextu, nepochybně konkrétní etnickou skupinu hanobí. Průměrně inteligentní jedinec ovšem tyhle pamflety nebude moci dočíst ani do konce, protože jej očividně nevzdělaní a primitivní autoři svou stupidní nenávistí a hloupým paušalizováním záhy odradí a začnou nudit. Dokonce spíše předpokládám, že autoři Vacek a Krutina svou „historiografickou“ tvorbou ve skutečnosti přispívají k harmonizaci česko-sudetoněmeckých vztahů. Nechtěně parodizují, vlastně zesměšňují a odhalují onen primitivní druh českého šovinismu, majícího na míle daleko od skutečného sebevědomého českému nacionalismu, kterého se českému národu tak žalostně nedostává. Tak, že si na čelo při četbě těchto knížek možná místy poklepe i nejeden inteligentní český šovinista. Svým způsobem tedy můžeme být upřímně vděčni za to, že Vacek a Krutina s nápadem vydat tuto antiněmeckou trilogii vůbec přišli. Efekt, který tím docílili, bude zřejmě úplně opačný než ten, ve který doufali. Pokud se někdo jejich výplody bude vůbec vážně zaobírat. Patřím mezi světlé výjimky, které se jejich tvorbou důkladně zabývaly, to také otevřeně přiznávám.

Nač ale tedy ona trestní oznámení na autory? Byla to hloupost, neuváženost? Byla motivem k podání trestního oznámení představa, že se autory knihy podaří dostat za mříže a jejich "zhoubné dílo" se nebude smět v České republice nikde distribuovat? Bál se někdo názorů a konstatování Jiřího Krutiny a Jiřího Vacka? Musí být veřejnost před jejich spisy chráněna? Potřeboval je někdo umlčet? Chtěl se snad autorům někdo mstít?

To by vskutku byly na chlup stejné motivy, které mimochodem atestuje podavatelům trestního oznámení na vydavatele Hitlerových projevů ve svém posledním příspěvku Tomáš Pecina.

Tedy pokrytectví?

Hovořil jsem s některými sudetskými Němci, kteří trestní oznámení podali. Ti, kteří oznámení podali, předem počítali s tím, že české státní zastupitelství vše smete ze stolu. Vyhnanci to chtěli mít od něj černé na bílém. Chtěli vědět, jak české státní zastupitelství argumentačně obstojí. Státní zástupkyně Krausová z Ústí nad Labem, bývalá komunistka, se pasovala z role státní zástupkyně do role „státní historičky“ a omluvila urážející pitominy z knihy Vacka a Krutiny tvrzením, že „nelze pominout, že na základě objektivního hodnocení vzniku a průběhu 2. světové války bylo Německo označeno jako viník a agresor této války, v níž došlo k nesmírným ztrátám na lidských životech“. A doporučila podavatelům trestního oznámení „prostudování nebo alespoň shlédnutí dokumentů o zločinech proti lidskosti, které byly spáchány za 2. světové války ozbrojenými složkami jak na bojištích, tak v koncentračních táborech či jiných obdobných zařízeních, kde umírali nevinní lidé. Na území České republiky je možno několik takových koncentračních táborů navštívit a dozvědět se informace i o této historii, kterou nelze popírat.“

Vidíte ten eklatantní rozdíl? Knihy Krutiny a Vacka jsou plné historických nesmyslů a lží. Namátkou: autoři v ní opakovaně tvrdí, že za Protektorátu bylo zavražděno 300.000 Čechů (!) a kromě toho navíc velké množství Židů. Takovýto blábol by jim hravě vyvrátil každý studovaný český historik – kdyby jen chtěl! Jenže v trestním oznámení na Vacka a Krutinu nešlo o ahistorické výmysly a pomluvy v jejich knihách, ale například o to, že autoři všechny příslušníky německého etnika označují za „nelidi“ a „zrůdy“ a schvalují v knize vraždění Němců po konci války. Přesto se česká státní zastupitelka snažila podavatele trestního oznámení poučovat o historických souvislostech, což jí mimochodem vůbec nepřísluší. Ačkoliv je samotná inkriminovaná kniha plná historických nepravd, které by hravě vyvrátil každý soudní znalec z oboru historie.

V kauze Hitlerových projevů soudní znalec i soudci zkoumali i její odborný obsah z hlediska historických faktů. V úvodnících, jejichž jsem autorem, nebylo nalezeno odborníkem, ani soudci nic, co by odporovalo historickým skutečnostem a faktům. A dokonce nebyl obsah knihy nikde konkrétně shledán „závadovým“ ve smyslu schvalování genocidy nebo podpory nacionálněsocialistického hnutí.

Pokud by tentýž soud a tentýž soudní znalec ale měl zájem prokazovat schvalování vyvražďování sudetoněmeckého etnika po roce 1945 v knihách Vacka a Krutiny, našel by proto tucet konkrétních pasáží a podkladů! Jenže schvalovat vyvražďování sudetských Němců je v České republice legální, je legální je nazývat paušálně „ne-lidmi“ a „zvířaty“. Zatímco v téže zemi existují paragrafy, které vyhrožují trestem osobám schvalující „nacistické a komunistické zločiny proti lidskosti“. Přičemž nemusíme zdlouhavě zkoumat, jak důkladně a svědomitě česká justice zkoumá a postihuje komunistickou propagandu a schvalování komunistických zločinů...

Povšimněme si, jak přímočaře a primitivně Vacek a Krutina zločiny proti lidskosti ve svých dílech bagatelizují s schvalují a jak si naproti tomu počínal soudní znalec Uhlíř a státní zástupce Petrásek ve své argumentaci – vybavme si jen jejich mlhavé a nesmyslné konstrukty o „holocaustu“, který měl být v knize Hitlerových projevů snad schvalován. Tento rozdílný přístup musí vidět přeci i slepý!

To je ale pouze jedna stránka věci, kterou si možná uvědomí pouze český čtenář.

Je tu ještě druhá okolnost – lidé, kteří trestní oznámení na Vacka a Krutinu podali, jsou sudetští Němci žijící v Rakousku a Německu. Celá desetiletí, zejména ty poslední, vyrůstají v prostředí politicko-historické „hyperkorektnosti“, o které se žádnému Čechu nemůže ani zdát. V Rakousku, ale zejména v Německu existuje něco jako „fašistoidní teror“ vůči projevování jistého druhu názorů. Uvedu pouze jeden aktuální názorný příklad za všechny: Na demonstracích hnutí Pegida padá často výraz „Lügenpresse“, tedy něco jako „prolhaný tisk“ (ve smyslu „prolhaná média“). Tento německý termín se používal často v rétorice nacionálních socialistů, zejména před rokem 1933. Dnes se v Německu najde armáda novinářů a politiků, kteří budou naprosto vážně tvrdit, že demonstrace Pegidy jsou nacistické, protože na nich řečníci používají termín „Lügenpresse“. Podobných případů bychom nalezli celé stovky a nalezli bychom celou armádu publicistů, odborníků, novinářů a politiků, kteří kvůli takovýmto „slovním přestřelkám“ přišli o své posty nebo o svou práci.

Nelze se tedy divit, že se sudetští Němci podivují a pohoršují nad laxností českého prostředí ve vztahu ke knihám Vacka a Krutiny a že považují reakci českého ministerstva školství na knihu „Němci“ za přímo skandální. V Německu či Rakousku by něco takového vyvolalo pomalu vládní krizi, kdyby se takto v nějaké knize hovořilo o Turcích, Polácích, Češích nebo nedej Bože o Židech. Byly by toho plné noviny, ministr školství by se musel zodpovídat a sociální demokracie se Zelenými by požadovali vehementně jeho demisi a nové volby. Zapojila by se Ústřední rada Židů, Tel Aviv by hrozil odvoláním svých diplomatů atd. atd. Snadno si to domyslet.

Kdo je tedy ve skutečnosti pokrytcem?

Co je vedle toho nějaké nadávání Němcům do „zrůd“ a schvalování myšlenky, že se u nás po válce měli pěkně všichni do jednoho postřílet? A že se neměl činit žádný rozdíl mezi „nacisty“ a Němci a mezi ženami a německou mládeží, protože ti všichni povraždili 300.000 Čechů včetně českých kojenců, jak píší Vacek a Krutina? Sudetští Němci jsou lidé druhé kategorie – alespoň podle českých státních zástupců. Máme to nyní černé na bílém.