Stránky

neděle 15. listopadu 2015

„Tajně pořízená fotografie“ Václava Vlka staršího – judeofilní rádobyhistorik opět zabodoval!

Lukáš Beer 
Jedna z autentických "tajně pořízených fotografií" z koncentračního 
tábora Osvětim. (Autor akvarely: Wladyslaw Siwek)
Patologicky posedlý němcobijec, „islamokritik“ a nepřirozeně (?) vášnivý judeofil Václav Vlk starší, se na stránkách neoficiálního tiskového orgánu české, resp. česky komunikující odnože proizraelské lobby, tj. na Neviditelném psu, čerstvě rozplakává nad skutečností, že EU nyní bude označovat izraelské výrobky z území, okupovaného židovským státem, speciálními nálepkami. Hořkost nad touto domnělou křivdou dohání tohoto autora až ke splácání konstruktu, v rámci něhož se mu podařilo vlastní nenávist vůči němectví, zlost z počínání EU vůči Izraeli a své rasové přesvědčení o kulturní nadřazenosti Židů nad Araby sjednotit v tvrzení, že na vině toho všeho je prý přirozeně a nadčasově antisemitské Německo, ovládající Evropu a bohatnoucí na úkor všech ostatních národů.

Vlk konstatuje: „Německo se po sjednocení nestalo dobrotivým a demokratickým hegemonem. A zárukou míru a stability, jak nám bylo tvrzeno. Ba právě naopak. Ukázalo se, že jde jen o vnějškově a mediálně denacifikované Německo. Ve skutečnosti plné sentimentu po době dědů a po světě, kde to bylo jednoduché, neboť platilo ,Ein Volk, ein Reich, ein Führer‘. A židi byli určeni k likvidaci a Slované byli podlidé, určení - aspoň část z nich, která přežije - za otroky.“

S historií byl pan Vlk vždy tak nějak na štíru, speciálně s tou týkající se období nacionálního socialismu a obzvláště pak rasové politiky, ale to nyní ponechme stranou. Vyplývaje z Vlkových závěrů je tedy spolkovoněmecká kancléřka Merkelová, která nese velkou zodpovědnost za současnou imigrační vlnu do Německa, věrnou nacionální socialistkou a běžný německý občan si zjevně nemůže vynachválit velkorysou přerozdělovací finanční politiku EU, v rámci které Berlín figuruje jako „netto-platič“. (Mimochodem velmi výstižně se nad podobnými dosavadními historicko-politotologickými patlaninami pana Vlka zamýšlí na tomto místě Pochybovač - v tomto článku je prakticky vše potřebné humorným způsobem řečeno.)

Na plné čáře se ale Vlk diskvalifikuje v momentu, kdy do svého čerstvého výtvoru zařadí poválečnou sugestivní akvarelu polského kreslíře Władysława Siweka, znázorňující údajnou svědeckou scénu z Osvětimi. Pod kresbu si Vlk dovolil doplnit „informační“ popisek:

„Osobní vraždění židů Němci (tajně pořízená fotografie).“ 

Myslím, že to vypovídá o kvalifikovanosti tohoto rádobyhistorika více než dostatečně...

Tyto kresby lze mimochodem dodnes obdivovat přímo v prostorách expozice bývalého koncentračního tábora Osvětim, kde mají autenticky dokumentovat, co se tehdy v táboře odehrávalo. Władysław Siwek byl zaměstnancem Polských drah v Krakově a v lednu 1940 byl zatčen kvůli své činnosti v odboji, od října 1940 pyl pak umístěn v koncentračním táboře v Osvětimi. Tam pracoval nejprve v kamenolomu, ale později mohl pro SS provádět různé kreslířské práce a v letech 1941 až 1943 zhotovil pro SS celou řadu portrétů osob a krajin. Zajímavé také určitě je, že společně s jedním vězněm vyrobil pro SS „model koncentračního tábora Osvětim v budoucnosti“ (bylo by určitě zajímavé vědět, jaká zařízení tento model zpracovaný ze zakázky SS obsahoval...). Tento model se pochopitelně dodnes už nezachoval. Ale to je na jiné téma.

Od října 1944 byl pak Siwek přeložen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Jeho kresby znázorňující zážitky v koncentračním táboře však vznikaly až po válce, konkrétně v letech 1948 až 1953. Siwek tedy rozhodně žádným fotografem nebyl, to se možná v zápalu hněvu panu Vlkovi dělala mlha před očima. A tajně své "snímky" po válce rozhodně nepořizoval.

V jednom bodě však s panem Vlkem poupraveně souhlasit lze. Totiž když tvrdí, že „mnozí Němci jsou v hloubce své duše stále antisemity, na povrch dávaný kladný postoj k Izraeli je jen zahlazováním vlastního selhání“. Tedy, jak se to vezme: Ano, považovat veřejně známé názory spolkovoněmecké kancléřky či tamního mediálního průmyslu na téma německo-izraelských vztahů za názor valné většiny příslušníků německého národa by bylo vskutku velmi pošetilé. Ovšem souhlasit lze s tou výhradou, že ten, kdo nesdílí pověstné Merkelovské patolízalství vůči židovskému státu resp. jeho politice a vůči její ideologii o „věčné vině“ německého národa, je hned automaticky „antisemitou“ pouze v očích Václava Vlka staršího a jemu podobných.