Před 90. lety vstoupili do země vojáci 3. moravského pluku s velmi reprezentativním obsazením, aby provedli vojenský zábor Hlučínska na základě čl. 43. Versailleské smlouvy. Obyvatelstvo však tento „průvod“ naprosto ignorovalo a vůbec nevycházelo z domů. Zplnomocněný komisař Josef Šrámek tak přicházel na území, kde ho nikdo nevítal. Vstup byl československou stranou deklarován jako akt navrácení k mateřské zemi. Nikdo se obyvatel však neptal, zda chtějí se státí součásti jiného státu a jiné kultury. Z československé strany nepadlo ani slovo o plebiscitu. Ani nemohlo, výsledek by byl znám předem, pro návrat k mateřské zemi by se nevyslovil nikdo. Československé úřady dokázali výhružkami a nedodržením zákona, že se zde národní stát Čechoslováků choval spíše jako kolonizující velmoc, než jako „osvoboditelka od pruského jha“. Politická netaktnost, nacionální zahleděnost v sebe sama českých politiků, bezohlednost, zastrašování, sociální necítění a neochota řešit otázku zaměstnání „Prajzaků“, to vše vedlo k tomu, že zde ve volbách vítězily německé politické strany.Tento den by měl být věnován památce všech, kdož se museli sklonit před příkořím. Myšlenka navracení k mateřské zemi mohla byt zamyšlená dobře, avšak tento návrat byl prosazován nejnevhodnějšími prostředky a těmi nejméně vhodnými jedinci. Bolestné rány se budou hojit ještě velmi dlouho a zklamání se bude těžce měnit v důvěru.
2. února 2010
Franz Chocholatý Gröger
.
