V Kongresu se právě projednává rezoluce (HR 1553), která by se přimlouvala za útok Izraele proti Íránu. Izrael by jako zástupce zahájil válku, do které by Spojené státy byly vtaženy téměř bezprostředně potom, jakmile by se Teherán revanšoval protiúderem. Rezoluce vyloženě pamatuje na krytí zad Spojených států amerických v případě bombardování Íránu Izraelem tím, že konstatuje, že Kongres bude Izrael podporovat tak, že „budou nasazeny všechny nutné prostředky … včetně použití vojenských sil.“ Rezoluce není sice závazná, ale zato září svým podceňováním možných negativních následků, které by mohly vyplynout pro sta tisíce lidí, kteří jsou momentálně aktivní jako vojenský a diplomatický personál USA v tomto regionu. Dokonce i Pentagon je proti izraelské akci proti Íránu, protože si je vědom toho, že by to mělo za následek okamžitá opatření oplaty vůči silám USA v Iráku a také v Afghánistánu. Není náhodou, že se rezoluce objevila ve stejné době, kdy se obsáhlejší články vedoucích neokonzervativců Reuela Marca Gerechta a Billa Kristola dožadují vojenských kroků. Oba dva, Gerecht a Kristol, skálopevně tvrdí, že akceschopnost ze strany Izraele nebo USA je lepší než nedělat nic, a oba dva bagatelizují schopnost Íránu k efektivnímu protiútoku. Připomeňme si jen, že oba, Gerecht i Kristol, se v minulosti dramaticky mýlili, obzvláště co se týče vývoje v Iráku.
 |
| Reuel Marc GERECHT |
Svůj text s nadpisem „Měl by Izrael Írán bombardovat? – Lepší je jistota než zarmoucenost“ začíná Gerecht třemi odstavci, ve kterých vykresluje, co by se mohlo stát, když bude Írán napaden. Jako například útoky na vojenské jednotky USA, šok na světovém trhu ropy, teroristické útoky po celém světě, povstání muslimského světa, stejně jako obzvláštní spěch Íránu při vývoji atomové zbraně, kterou by se mohl bránit. Jeho závěr vyznívá ovšem tak, že „tyto obavy jsou do nejvyšší míry přehnané.“
Proč Gerecht věří tomu, že íránský protiútok bude minimální, sice celkem neobjasňuje, ale na následujících stranách vysvětluje, proč by útok na Írán mohl být pozitivním krokem. Zastupuje totiž názor, že bombardování Íránu zůstává „jediným smysluplným opatřením k zamezení íránského atomového programu nebo jeho vážnému oddálení…“ Bombardování by také způsobilo traumatizaci Teheránu. Udává druhý důvod pro provedení útoku, jeho argument, že „Írán již uvítal terorismus proti Izraeli a Spojeným státům americkým“ a že jeho režim podporuje „bezohledné zabíjení“ Židů. Předpokládá, že Írán chce za každou cenu atomovou zbraň a tuto by nasadil proti Izraelcům, kteří „musí žít s nelítostnou mocenskou politikou Středního východu…“, nebo by ji předal dál teroristickým uskupením, aby dosáhl stejného cíle. Gerecht doporučuje, že Izrael má Írán napadnout, aby „otřásl systémem“ a režim „ztratil tvář“ a aby utrpěl vojenskou porážku, která by měla fatální následky pro jeho schopnost přežít. Vrací se k tématu tím, že podivným způsobem zmiňuje, že „obavy Američanů z íránského potenciálu v Iráku a Afghánistánu byl přeháněn“ a pak vyráží s ostrou kritikou „hnusného protiizraelského reflexu“ u mnoha Evropanů, když se Izrael chopí smrtelného násilí, aby se sám bránil.
Gerecht činí dvě věci. Zaprvé naprosto ignoruje roli, kterou by Izrael v minulosti mohl hrát při vytvoření svého nemilého stavu ve vztahu k Íránu a jeho sousedům. Izrael je pro něj vždy obětí ale nikdy osnovatelem, což tedy znamená, že vše, co Izrael provádí, je tudíž vždy sebeobrana a oprávněné. Zadruhé vychází z toho, že Írán je očividně zlý a vždycky bude volit tu nejopovrženíhodnější možnost, zatímco vždy zároveň předpokládá ty nejlepší motivy a nejlepší cíle každé izraelské nebo americké vojenské akce. Ignoruje skutečnost, že Írán nemá žádný program atomových zbraní a vychází z připravenosti Teheránu nést náklady a riziko vývoje atomové zbraně a jejího nasazení proti Izraeli a nebo jejího předání teroristům, ačkoli by to znamenalo národní sebevraždu. Reflexně odsuzuje každé seskupení na Středním východě, které je proti Izraeli, jako teroristické a řadí je mezi nepřátele Washingtonu stejně jako Izraele, jedno jestli provádělo skutečně nějaké útoky proti USA nebo ne. Když bude Írán reagovat na bombardování, píše, je „beze všeho možné, že Khamenei nasadí po izraelském úderu terorismus proti Spojeným státům“, asymetrickou reakci vycházející ze stávajících zásob, kterou by mnozí chápali jako obranu před útočníkem, kterou Gerecht ale odmítá jako terorismus. Gerecht odmítá veškerou oprávněnou kritiku akcí státu Izrael jako antisemitskou nebo „odpornou“.
V realitě to vypadá tak, že izraelský úder proti Íránu vyvolá totální válku v oblasti, která do sebe brzy vtáhne Spojené státy. Může a nemusí zničit technické možnosti Íránu k vybudování atomové zbraně, ale celkem určitě by tento proces jeho snažení urychlil. Nesvrhl by íránské vedení a nepřivedl k moci reformátory, kteří by nadšeně vítali Izrael a USA. Tento úder by byl extrémně škaredý, v žádném případě by nevyřešil problémy na Středním východě a zaíjel by desítky tisíc nevinných životů, ne-li víc. Snadno by vedl k nasazení atomových zbraní prostřednictvím Spojených států nebo Izraele. Neokonzervativci se s tím nepářou, když neberou vážně v potaz možné nevýhody, zatímco vychvalují přednosti, které vidí, totiž že budou chránit Izrael tím, že bude poškozen atomový program Íránu a že se možná uskuteční změna režimu. My jsme ovšem již v minulosti příliš často viděli, jak se neokonzervativci mohou mýlit – pomysleme jen na „dětskou hru“, kterou byl Irák před sedmi lety a stále ještě je. Nová válka na Středním východě by znamenala totální katastrofu pro Írán, pro USA a dokonce i pro Izrael. Musí být zamezena za každou cenu.
Text byl přeložen a je zde zveřejněn se souhlasem správce stránek www.antikrieg.com