 |
| Max Riemelt a Tom Schilling jako studenti Napola ve stejnojmenném filmu |
Za pojmem „Napola“ se skrývá německý název „Nationalpolitische Lehranstalt“, tedy „Nacionálně politické učiliště“ (oficiální název zněl také „Nationalpolitische Erziehungsanstalten“, tj. „Nacionálně politické výchovné ústavy“) – jednalo se o internátní střední školy, které byly založeny v Německu po převzetí moci nacionálními socialisty v roce 1933. Podobně jako u „Škol Adolfa Hitlera“ (Adolf-Hitler-Schulen) a „Junkerských škol SS“ (SS-Junkerschulen) šlo o elitní vzdělávací ústavy s cílenou výchovou nacionálněsocialistického vůdcovského dorostu. Za hlavní úkol si školy Napola kladly výchovu člověka „v národního socialistu, zdatného tělem i duší pro službu národu a státu“. Žáci se v budoucnu měli stát vedoucí vrstvou Německa.
 |
| August Heißmeyer (1897-1979) |
Někteří čtenáři si v této souvislosti možná ještě vybaví válečné drama německého režiséra Dennise Gansela z roku 2004, které v Česku běželo v kinech pod titulem „Napola: Hitlerova elita“. Na 39. Filmovém festivalu v Karlových Varech stejný rok kralovala mezi představiteli hlavních mužských rolí nová německá filmová hvězda Max Riemelt, který ve filmu ztvárnil postavu sedmnáctiletého Friedricha Weimera. (Trailer k filmu) Děj se nejprve začíná odehrávat v Berlíně roku 1942. Mladý Friedrich, pocházející z chudých poměrů, se vášnivě věnuje amatérskému boxu. Když mu je nabídnuta možnost studia na elitní střední škole, s nadšením nabídku za zády vlastních rodičů přijímá. Jeho počáteční nadšení se však postupem času pod vlivem tragických zážitků mění ve zklamání a dospěje to tak daleko, že Friedrich je ředitelem ze školy vyloučen. Film nepochybně velmi zapůsobil hereckými výkony protagonistů, emotivností a dramatikou děje i krásnou hudbou Angela Badalamentiho, vysloužil si ale i kritiku, protože Ganselův scénář vykazoval z přísně historického hlediska řadu chyb a nedostatků. Hans Münchenberg, který je sám absolventem školy Napola a působil během natáčení jako poradce scénáristy, se nakonec od filmu distancoval a nechtěl být z tohoto důvodu dokonce uveden ani v závěrečných titulcích. Film se tedy dá v první řadě chápat jako vskutku zdařilé umělecké drama, díky určitým nepřesnostem však už méně jako spolehlivý informační zdroj pro zájemce o tématiku historie působení německých nacionálněsocialistických elitních škol za Druhé světové války.
Vraťme se ale k oné spojitosti, kterou měly mít školy Napola s českou mládeží. Už i známý český historik Tomáš Pasák ve své knize o českém fašismu (Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945, Praha 1999) v kapitole pojednávající o Moravcově Kuratoriu pro výchovu mládeže tvrdí, že ještě v období před vlastním založením Kuratoria se vyskytlo několik různých návrhů týkajících se převýchovy nových mladých českých generací dle hesla „vést českou mládež do Říše“. Konkrétně zmiňuje dopis Heinricha Himmlera z 19. února 1942 určený Reinhardu Heydrichovi, ve kterém se dle Pasákova podání (to je důležité pro srovnání textu s originálem) psalo: „Jsem absolutně pro to, aby schopní chlapci z čistě českých, rasově dobrých rodin měli možnost vstoupit do nacionálně socialistických výchovných ústavů. České, moravské a německé děti z protektorátu by byly rozděleny do ústavů přímo v říši. S výjimkou několika málo dětí z Čech (německé národnosti – TP) by byly výchovné ústavy v protektorátě jen pro děti z říše. To by bylo nesmírným příspěvkem ke srůstu a vstřebávání rasově dobré části českého národa.“
Jak je vidět, tak předchozího textu, podaného takto Tomášem Pasákem, nelze vyvodit žádnou souvislost se studiem českých chlapců na školách Napola. Podívejme se tedy pro srovnání na originální německý text tohoto dopisu a brzy dospějeme k tomu, že Pasákův překlad je nejen chybný, ale i neúplný. V originálu Himmlerova dopisu se totiž ve skutečnosti praví:
„Jsem absolutně pro to, aby se vhodným chlapcům dobré rasy z čistě českých rodin dala možnost nastoupit do nacionálně politického výchovného ústavu. (…) České, moravské a německé děti z Protektorátu by byly rozděleny do všech ostatních ústavů v Říši. (tj. ne do ústavů v Protektorátu – pozn. LB). To by bylo ohromným přínosem ke srůstu a vstřebávání právě té rasově dobré části českého národa. Pro Čechy samé velmi lákavé, protože na žáka Nacionálně politického výchovného ústavu se v každém ohledu může nahlížet jako na úplného říšského občana a on už nemusí mít sebemenší komplex méněcennosti.“ (Zdroj: Schreiben Himmlers an Heydrich vom 19.2.1942, BA Slg. Schumacher 270-2, 139-141; In: Küpper, René: Karl Hermann Frank (1898-1946), Politische Biographie eines sudetendeutschen Nationalsozialisten, Oldenbourg Wissenschaftsverlag 2010, ISBN 978-3-486-59639-7, str. 248). V dopise je tedy jasná řeč o studiu Čechů na elitních školách Napola. Himmler sice v případě prvního jmenování instituce opomněl napsat její název s velkým „N“, ale v druhém případě už tak učinil. Nemůže jít tedy o záměnu s všeobecně míněnými „nacionálně socialistickými výchovnými ústavy“, jak to ve svém překladu mylně činí Tomáš Pasák.
Jak uvádí německý historik René Küpper ve své letos vydané politické biografii Karla Hermanna Franka (viz. již citovaný zdroj), byl Frank s tímto Himmlerovým záměrem srozuměn a souhlasil také s plány, aby v budoucnu byli nadějní čeští chlapci posíláni na studium do elitních nacionálněsocialistických vůdcovských škol Napola. Dokazuje to mj. dopis SS-Obergruppenführera Augusta Heiβmeyera, tedy již zmíněného inspektora Nacionálně politických výchovných ústavů (Napola), adresovaný SS-Obersturmbannführerovi dr. Brandtovi z Himmlerova „Osobního štábu“ dne 20. června 1942. K rozsáhlé realizaci těchto plánů však nedošlo z důvodů průběhu válečných událostí. Přesto se s uskutečněním nadále počítalo. Dokonce ještě 8. září 1944 se na poradě mezi Drewsem (z Inspekce Nacionálně politických výchovných ústavů) a zástupcem vedoucího pobočky Rasového a sídelního úřadu SS v Čechách a na Moravě, SS-Hauptsturmführerem Michaelem Heschem, hovořilo o tom, že „na základě kartotéky Rasového a sídelního úřadu SS o rodinách I a II+“ se provede výběr českých chlapců, kteří by měli být na institucích Napola v Říši vychováváni ve vůdcovskou elitu Německa. A to vlastně plně odpovídalo Himmlerově směrnici z 19. února 1942.
Pozoruhodně vzdálen od reality byl na tuto dobu ovšem časový plán pro přijímání českých chlapců do škol: „První řada příjmů má být podle možnosti sestavena do 1. září 1945“, uvádělo se na poradě pouze osm měsíců před definitivní porážkou Německa.
.
(Poznámka: V druhém dílu seriálu "Nedokončená pouť Kuratoria" byla v tomto smyslu provedena oprava chybného citátu historika Tomáše Pasáka.)