 |
| Co se skrývá za mírovými ratolestmi, obepínajícími naší planetu? |
Co by asi většině z nás v takovéto situaci proběhlo hlavou? Dokonce asi i vyložení přívrženci oněch náhodně jmenovaných politických stran by se mírně museli zastydět nad troufalostí pořadatelů, kteří si název akce dovolili pojmenovat tak, jako by hovořila za všechny občany města. A nyní si představme, že za celé město by se takto rozhodli hovořit příslušníci nějaké vyloženě marginální skupiny, jako např. sympatizanti afrického státu Etiopie v souvislosti s jejími napjatými vztahy se sousední Eritreou, anebo by se konala akce dejme tomu pod názvem „Jihlava pro Jižní Koreu“. Někteří by si zřejmě v duchu poklepali na čelo, druzí by se rozhodli napsat rozzlobený dopis radním města a ti ostatní by se přinejmenším zamýšleli nad nesoudností pořadatelů akce. Ale v podstatě se shodneme v tom, že zásady slušného chování soudnému člověku nedovolí pojmenovat jakoukoliv politicky směrovanou akci tak, aby mluvila jménem všech občanů příslušného města.
.
Podobný smyl pro soudnost a pro slušné chování postrádá zřejmě jihočeská regionální kancelář podivné organizace, která se ve zkratce označuje jako „ICEJ“ . Dost možná, že většina obyvatel jihočeské metropole o sobě dokonce ani neví, že se obyvatelstvo Českých Budějovic v červnu tohoto roku postavilo „za Izrael“. V prvním červnovém týdnu se totiž v jihočeském hlavním městě uskutečnil již třetí ročník setkání, které pod názvem „České Budějovice pro Izrael“ pořádala česká pobočka tzv. „Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém“ (ICEJ). Také letošní politicky jednostranně zaměřené konferenci poskytl záštitu hejtman Jihočeského kraje Mgr. Jiří Zimola a primátor města České Budějovice Mgr. Juraj Thoma. Dle vlastních slov pořadatelů šlo organizátorům prý o to, poukázat na „pravdu o Izraeli historickém i současném“, a to formou programů pro různé zájmové skupiny. Čtyřdenní program byl ve znamení „uvažování o pravdě o Izraeli z různých úhlů“ prezentované kazateli Bratrské jednoty baptistů, Církve adventistů sedmého dne a zástupců zmiňovaného ICEJ. Celý cyklus vyvrcholil v neděli 6. června, kdy se pořadatelé vrátili do poválečné historie a připomenuli si „historickou spolupráci“ mezi Československem a Izraelem. Shodou okolností do programu zasáhl mediální rozruch kolem izraelského vojenského zákroku na konvoj plující do pásma Gazy. Oficiální ráz získala akce na letišti v Plané u Českých Budějovic uskutečněním vzpomínkového setkání za účasti velvyslance státu Izrael v ČR J. E. Jaakova Levyho, primátora města České Budějovice Mgr. Juraje Thomy, hejtmana Jihočeského kraje Mgr. Jiřího Zimoly a ředitele letiště Ing. Ladislava Ondřicha.
Našinec si možná řekne - koneckonců proč vlastně ne? Stejně tak jsme v našich zeměpisných šířkách a v dnešní době zvyklí nahlížet na vše, co je nějakým způsobem doplněno atributem „křesťanský“, jako na bohulibé a mírumilovné, smířlivé a vlídné a tudíž zřejmě i lidem a soužití národů a etnik prospěšné. Tak by alespoň mohli usuzovat náhodní a nezainteresovaní kolemjdoucí. Ovšem za nevinně se tvářícím a velmi zavádějícím způsobem nazývaným „mezinárodním křesťanským velvyslanectvím“ (organizace v žádném případě nijakým způsobem nereprezentuje mezinárodní křesťanstvo) se ve skutečnosti skrývá velmi kontroverzní hnutí s velmi problematickými motivy a ještě více podivnými lidmi.
Ocitujme, co o úsilí organizace ICEJ, která českobudějovický program „pro Izrael“ pořádala, soudí „Jeruzalémská deklarace o křesťanském sionismu“, kterou 22. srpna 2006 podepsali jeho excelence patriarch Michel Sabbah z římsko-katolického patriarchátu v Jeruzalémě, arcibiskup Swerios Malki Mourad ze syrsko-ortodoxního patriarchátu v Jeruzalémě, biskup Riah Abu El-Assal z episkopální církve Jeruzaléma a Blízkého Východu a biskup Munib Younan z evangelicko-luterské církve v Jordánsku a ve Svaté zemi:
„Křesťanský sionismus je moderní teologie a politické hnutí a zastupuje nanejvýš extrémní ideologickou pozici sionismu a působí tím škodlivě na spravedlivý mír v rámci Palestiny a Izraele. Křesťansko-sionistický program obsahuje světový názor, ve kterém je evangelium kladeno na roveň ideologii impéria, kolonialismu a militarismu. Ve své extrémní formě zdůrazňuje apokalyptické události, které povedou ke konci současných dějin, místo aby již dnes žil lásku a Kristovu pravdu. Kategoricky odmítáme křesťansko- sionistické doktríny jako špatné učení, které maří biblické poselství lásky, zákonnosti a smíření. Dále odmítáme soudobé spolčování křesťansko-sionistických vedoucích a organizací, které mají zástupce v izraelské a americké vládě a které v současnosti ukládají své jednostranně preventivní hranice a mocenskou převahu nad Palestinou. Toto vede nevyhnutelně k nekonečné spirále násilí, která ohrožuje bezpečnost všech národů na Blízkém Východě a národů ostatního světa.
Odmítáme učení křesťanského sionismu, které tuto politiku usnadňuje a podporuje, protože toto učení podporuje rasistická exkluzivní práva a ustavičnou válku namísto evangelia univerzální lásky, spásy a usmíření, jak to učí Ježíš Kristus. Místo abychom odsoudili svět v hrozbě Armageddonem, vyzýváme všechny, aby se osvobodili od ideologie militarismu a okupace. Nechte jí místo toho následovat uzdravením národů!
Vyzýváme všechny křesťany v církvích na každém kontinentě k tomu, aby se modlili za palestinský a izraelský lid, které oba trpí jako oběti okupací a militarismem. Tyto diskriminující akce proměňují Palestinu ve zchudnutá ghetta obklopená exkluzivními izraelskými sídlišti. Zřizování ilegálních sídlišť a výstavba bezpečnostního oplocení na konfiskované palestinské půdě podminovávají životaschopnost palestinského státu jakožto i mír a stabilitu v celém regionu. Apelujeme na všechny církve, které mlčí, aby své mlčení zlomily a vystupovaly za smíření a zákon ve Svaté zemi. Proto se zavazujeme k následujícím principům jako alternativní cestě:ICEJ (anglicky International Christian Embassy Jerusalem) je tedy křesťansko-sionistickou organizací se sídlem v Jeruzalémě, která byla založena v roce 1980 s cílem uplatňovat nárok na celý Jeruzalém. Organizace dnes sama sebe chápe jako zástupce „miliónů křesťanů z více než 125 zemí, kteří jsou Izraeli a židovskému lidu zavázáni v lásce a solidaritě“. ICEJ je skutečně největší světovou křesťansko-sionistickou organizací s aktivními pobočkami ve více než 80 zemích. Vedle své propagace „exkluzivního poslání Židů“ na této planetě se lidé z „velvyslanectví“ soustředí v posledních letech na „boj proti antisemitismu“, přičemž za antisemitismus zpravidla označují jedním šmahem veškerou kritiku sporných kroků některých izraelských politiků, a vůbec veškerou mediální kritiku politiky státu Izrael chápou jako „protiizraelské štvaní“. V jejich prohlášení se stále opakuje tvrzení o údajném růstu antisemitismu na světě. Vlastní zdroje organizace uvádějí, že „ICEJ založila v Evropě společně s ostatními organizacemi nakloněnými Izraeli tzv. Evropskou koalici pro Izrael, křesťanskou lobbyistickou skupinu, která se v Bruselu u Evropské unie zasazuje pro Izrael. Koalici jde obzvláště o to, poučovat v EU lidi ovlivňující rozhodování o zkresleném zpravodajství a vyzývat k férovějšímu zacházení s Izraelem.“ Vedle intenzivního lobbingu se organizace soustředí v jednotlivých zemích (a zde patří Česká republika k těm nejvíce vyhledávaným terénům v Evropě) na provádění různých jednostranně proizraelských manifestací, pořádaných obvykle pod rouškou zmíněného „boje proti antisemitismu“.
Ubezpečujeme, že všichni lidé byli stvořeni z podobenství Boha. Ten je zase vyzván k tomu, aby honoroval důstojnost každé živé bytosti a respektoval jejich nezadatelná práva.
Ubezpečujeme, že Izraelci a Palestinci jsou schopni spolu žít v míru, právu a bezpečnosti.
(…)
Vyzýváme všechny lidi k tomu, aby odmítli úzký světový názor křesťanského sionismu a všech ostatních ideologií, které privilegují jeden národ na účet druhého. Máme povinnost nenásilného odporu jako nejefektivnějšího prostředku, aby byla ukončena ilegální okupace a abychom dosáhli spravedlivého a trvalého míru. Naléhavě varujeme před křesťanským sionismem a jeho spojenci, kteří ospravedlňují kolonizaci, apartheid a vytváření panovnictví.“
Není bez zajímavosti, jak se samotné ICEJ ohradilo v srpnu roku 2006 na obvinění z rasismu v oné deklaraci jeruzalémských náboženských představitelů. Společně s dalšími sionistickými organizacemi Bridges for Peace a Christian Friends of Israel vydalo „mezinárodní křesťanské velvyslanectví“ prohlášení, ve kterém se tvrdí, že tato obvinění jsou absolutní nepravdou. Pravdou prý je, že „křesťanští sionisté věří, že i když Bůh miluje všechny národy stejně, vyvolil si židovský národ, aby přinesl lidstvu spásu.“ To je skutečně mistrovsky formulovaná „pravda“ rovnající se prohlášení zastánce „nordické myšlenky“ z období před 80 léty, který by řekl, že nenadřazuje nordickou rasu nad ostatní lidské rasy, ale že je vědecky prokázané, že je nejschopnější a nejhodnotnější. Že se křesťanský sionismus odvolává na Bibli je o to závažnější.
Od roku 1995 je předsedou české pobočky Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém pan Mojmír Kallus. Před nějakou dobou tento člověk zaperlil svými výroky, jejichž některé pasáže skutečně stojí za krátké zopakování. Kallus, sám židovského původu, se totiž vůbec netají svým přesvědčením o Bohem dané exkluzivitě a poslání Izraele: „Zkrátka a dobře, protože Izrael považujeme za Boží nápad, podporujeme židy ne podmíněně podle toho, jak se zrovna chovají, nýbrž podporujeme Boží jednání a očekáváme, že Bůh svůj záměr prosadí, a to nejen pokud jde o židovský stát, ale také o židovská srdce.“ Jinými slovy řečeno, od Kalluse se nikdy nedočkáme soudnosti a vyváženosti v otázce blízkovýchodního konfliktu, jelikož bude na základě svého náboženského přesvědčení vždy fanatickým zastáncem Izraele, děj se co děj, jak sám koneckonců otevřeně přiznává. Citlivějším čtenářům by ale mohla lehce naskakovat husí kůže z toho, jak si Mojmír Kallus představuje definitivní vyřešení blízkovýchodního konfliktu: „Obávám se, že v tomto konfliktu se spojuje vliv nejrůznějších temných sil a zatím to vypadá, že se spíš prohlubuje. Myslím, že eskalace bude pokračovat a že jsme ještě nedosáhli vrcholu. Konečnou naději vidím v Božím zásahu, ale pro současnou dobu považuji za důležité udržet si zdravý rozum, nepropadat propagandě a dělat malé pozitivní krůčky všude, kde je to možné.“ Historie nás učí, jak končívají realizace představ o „vyvolených“ a „Božím zásahu“ v rukách náboženských poblouznilců. Tihle lidé jsou schopni interpretovat politické a vojenské dění, včetně krveprolévání a lidského utrpení ve formě válek, do svých náboženských představ, a zbývá tedy otázka, co všechno si pod „Božím zásahem“ je Kallus ochoten představit?
Po válce v roce 1967 se Izrael mimo jiné zmocnil území západního břehu Jordánu a pásma Gazy, čímž přiblížil své současné hranice hranicím „biblického Izraele“. V tom křesťanští sionisté a náboženští sionisté z řad Židů spatřovali „znamení Boží“, že přichází soudný den, Mesiáš a tisícileté Boží království. Křesťanské sionisty to utvrdilo v tom, že mají pomáhat Židům a státu Izrael, přes jeho převážně sekulární charakter. Křesťanští sionisté se považují za jediné pravověrné křesťany a jejich akce v Izraeli jsou štědře dotovány od svých příznivců po celém světě.
Křesťanský sionismus získává stále více příznivců. Kromě tradičních zemí, jako USA, Anglie, Švédsko, Nizozemí a JAR, nyní proniká i do převážně katolických zemí (Latinská Amerika, Česká Republika) či dokonce do pravoslavného Ruska. Křesťanští sionisté považují islám za modlářské náboženství a muslimové jsou podle nich vyslanci Antikrista, jejichž cílem je zničit Mesiáše, nastolit vládu teroru a na „Konci času“ lidstvo uvrhnout do pekelných plamenů. Křesťanští sionisté neuznávají nároky muslimů na biblická místa a chtějí zbourat muslimské mešity na Chrámové hoře a rekonstruovat zde Chrám. Dokonce vypracovali s židovskými "ultra" plán Chrámu, kde jsou prostory jak židovské tak i pro křesťanské rituály. Obdobný postoj mají v otázce jednotného izraelského Jeruzaléma, teokratického státu Izrael v biblických hranicích a vyhnání muslimů z něj. Zde se shodují s názory a programem ultra-"pravicových" židovských náboženských stran, jak parlamentních tak zakázaných, ale přitom důsledně podporují dosavadní sekulární vlády a snaží se jim zajišťovat podporu v jejich kontroverzních akcích v křesťanském světě. Křesťanští sionisté bývají často militantní sílou usilující o velký Izrael od Nilu k Eufratu.
Vláda Izraele oficiálně podpořila ideje křesťanského sionismu, když v roce 1980 dovolila zřídit „Mezinárodní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě“, založené Johannem Luckhoffem a Janem Willemem van der Hoevenem. Tato instituce usiluje o co nejširší podporu státu Izrael ze strany křesťanských komunit v celém světě. V únoru 1996 se sešel v Jeruzalémě Třetí mezinárodní křesťansko - sionistický kongres. Tento kongres se vyhnul jakékoliv zmínce o očekávaném obrácení Židů ke Kristu. Dnes má ICEJ pobočky na celém světě, podporuje humanitární pomoc na Blízkém východě, odmítá misii mezi Židy, přestává klást důraz na konečnou konverzi Židů a organizuje osvětové akce proti projevům „antisemitismu“.
Ale nechme opět na chvíli mluvit „velvyslanectví“ za sebe: „ICEJ podporuje Izrael, protože jej milujeme, jsme jeho dlužníky a snažíme se poslouchat Boží slovo. Nesnažíme se naplnit nějakou agendu spojenou s očekáváním konce věků, nýbrž stojíme na biblických zásadách…. Jsme vskutku jejich dlužníky a Izrael dnes více než kdy dříve potřebuje naši podporu, modlitby a službu potěšování.“
Výkonný ředitel organizace ICEJ, Malcolm Hedding, pro změnu podává křesťanům různá doporučení, jak mohou nejlépe podpořit stát Izrael. V zásadě by se podle něj křesťané neměli zřejmě plést do konfliktu s Palestinci a přenechat vše moudrému posouzení izraelských politiků: „My křesťané bychom se neměli plést do otázek určování hranic Izraele. Izrael je demokratický stát a sám o těchto věcech rozhodne. Je pravda, že rozdělování země je citlivá věc z pohledu Božího srdce, a my před tím národy varujeme.“ Ale ani s nedostačující podporou Izraele ze strany „současné agresívní americké vlády“ není Hedding spokojen a to podle něj znamená, že „Izrael bude muset riskovat konflikt se svým dlouholetým spojencem, nechce-li postupovat dále k národní sebevraždě“. Vzápětí Hedding ve své úvaze přechází k otřepávanému „antisemitismu“ propagovanému prý „liberální levicí“ za asistence médií: „Je třeba nezapomínat, že Adolf Hitler byl ve skutečnosti levicově nacionalistický blázen. Dnes máme levicové globalistické blázny. Situace se může jedině zhoršovat!“
Je možné, že se českobudějovičtí radní pořádně neinformovali o přinejmenším kontroverzním pozadí působení organizace ICEJ, schovávající se za velmi pacifisticky působícím názvem „mezinárodní křesťanské velvyslanectví“?
Ještě závažnější jsou otazníky kolem nápadné mediální podpory, které se toto marginální, a můžeme říci i extremistické hnutí těší ze strany pražského rozhlasu. Kteří lidé stojí za poskytováním prostoru zpravodajství o ICEJ a jejich akcích? Že na nich promlouvá předseda Senátu Přemysl Sobotka, horký tip českých "proizraelců" pro úřad státního prezidenta ČR, nebo že o nich referuje proizraelský zpravodajský server „První zprávy“, sotva překvapí. Ale český rozhlas?
Přitom letošní rok pořádaná „demonstrace proti antisemitismu“ v Praze na první pohled postrádá logické opodstatnění. Na jedné straně slyšíme z řad ICEJ a jejich přátel, že ve světě narůstají projevy antisemitismu. Na druhé straně na dubnové manifestaci bylo řečeno, že Česká republika prý patří k ostrovům „proizraelského smýšlení“ v Evropě a to prý vyplývá z bohatých tradic pramenících již z první republiky. Antisemitismus prý v Česku neroste, ale zůstává na stejné nízké úrovni. Křesťanští sionisté však pod pojem „antisemitismus“ zahrnují veškerou, i oprávněnou a vyváženou kritiku státu Izrael a zejména pak tzv. antisionismus, který se prý k nám může postupně dostat ze západní Evropy. Mojmír Kallus proto na demonstraci, u níž nemáme k dispozici absolutně žádné informace o počtu jejich účastníků (za pozornost zpravodajství pražského rozhlasu ale akce stála tak jako tak), řekl - ač jinými slovy-, že na území Česka je třeba nyní zesíleně provádět sionistickou propagandu, aby byli čeští občané včas připraveni na antisionismus ze západní Evropy, který k nám jako jistá forma antisemitismu dříve nebo později také začne proudit.
A tak ICEJ na letošní podzim připravuje řadu „kulturních a vzdělávacích programů“, jejichž cílem je vyjádřit jednostrannou podporu státu Izrael. Podle vlastních slov spolupracuje ICEJ v sérii akcí, souhrnně nazvaných „Staronová šance – podzimní dny pro Izrael“ a pořádaných v několika městech ČR, s řadou místních církví a často také s místní samosprávou. Dne 24. září má proběhnout „Den židovské kultury" v Uherském Brodě“, který se má soustředit na připomínání existence židovské obce ve městě. V říjnu se mají v Prostějově konat „Dny pro Izrael“ s požehnáním městského úřadu a v rámci programu učiní Mojmír Kallus přednášku o „antisemitismu“. Pod stejným jménem má počátkem listopadu proběhnout podobně laděná akce v Olomouci. Několik dní na to se má také pod rouškou připomenutí „křišťálové noci“ v Karlových Varech uskutečnit další přednáškové kolo o „podobách antisemitismu“, kterého se mají aktivně zúčastnit i žáci středních škol.
Čeští občané by však v první řadě měli být objektivně informováni o pozadí působení organizace, která, jak se zdá, připomínání tragédie holocaustu pouze zneužívá pro šíření mise křesťanského sionismu a proizraelské propagandy v naší zemi. Přednášky o antisemitismu, zabalené do křesťanského hávu, mají zřejmě sloužit pouze jako povrchové kosmetické odpoutání pozornosti od podstatného jádra hnutí, hlásajícího de facto biblicky zakotvenou nadřazenost židovského národa nad Palestinci. Ostatně podivínská slova hlavního představitele české pobočky ICEJ snad nejednomu člověku pomohou otevřít oči. Oči by měly zůstat otevřené i nadále a bedlivě sledovat lobbování „mezinárodního křesťanského velvyslanectví“ v Čechách a na Moravě.
Mimochodem je i dost pravděpodobné, že řada českých a moravských židovských obětí holocaustu by se dnes od politických aktivit ICEJ v České republice musela upřímně distancovat.