 |
| Grafika deníku KURIER znázorňuje, kde všude ve východním Rakousku letos "bankomatová ban- da" udeřila - stopy vedou do Polska a do Česka. |
Odhady o tom, kolik lidí ve Vídni dnes nemá střechu nad hlavou se různí – jisté je, že tento počet narůstá a že po celý rok se po městě toulá na 800 nejtvrdších případů jedinců, kteří po trvání celého roku žijí pouze na ulici, přičemž velmi velké procento zde tvoří psychicky nemocní lidé, pomoc nevyhledávající. Vezmeme-li ale v potaz všechny lidi, kteří ve Vídni během roku nějakým způsobem využívají noclehárny pro bezdomovce, vyšplhá se oficiální číslo na počet 5400 – ilegály a další jedince, kteří mají své důvody pro to, aby nepřišli do žádného styku s úřady, v to nepočítaje.
Na jedné straně se sice jeví jako určitá nespravedlnost, že ti občané EU, kteří nejprve žijí a pracují v Rakousku a poté z nějakých důvodů přijdou o práci a o střechu nad hlavou, nemají nárok na žádnou státní sociální výpomoc, pokud neodváděli státu daně alespoň po dobu 5 let. A je také pravdou, že veškeré náklady na provoz nově otevřené noclehárny jsou pokryty peněžními dary a že 20 spolupracovníků zařízení vykonává svou činnost dobrovolně a zadarmo. Nicméně vicekancléř Josef Pröll přislíbil již více neprecizovanou peněžní injekci ze státní kasy.
Do noclehárny se vypravila vídeňská televize a našla mezi klienty zařízení ochotné partnery pro rozhovor, kteří vesměs potvrzovali, že ve Vídni je jejich bezdomovecký život stále snesitelnějším, než by tomu bylo v tom případě, kdyby se vrátili nějakým způsobem zpět do své vlasti, kde se o ně „nikdo tak dobře nepostará jako tady“. Zájemci sem mohou přijít denně mezi 18.00-7.00 hodinou a po předložení průkazu totožnosti a zaplacení symbolického poplatku 1 EUR na ně čeká vyhřátá postel a malá večeře. (Mimochodem podle nového uzákonění, platného od 1. září tohoto roku, musí každý rakouský bezdomovec v noclehárně zaplatit povinnou částku 4 EUR, aby mu byl do ní povolen přístup.)
Na druhé straně je těžko představitelné, že by rakouští bezdomovci obdrželi podobný „servis“ dejme tomu ve Španělsku – zde jsou totiž bezdomovci ze zemí EU odkázáni na přenocování na pláži nebo v jeskyni. A samotná fiktivní představa, že ve Varšavě živoří dejme tomu 200 bezdomovců původem z Rakouska, by ve vlasti vyvolala přinejmenším takový pocit studu a odpovědnosti vůči těmto lidem, že by se o ně rakouský stát nebo celá řada občanských iniciativ okamžitě postarala. Za tím ale vězí asi jiná mentalita. Nehledě na to, že by se Rakušan, který by se ve Varšavě dostal do sociálních svízelí, nejprve obrátil o pomoc na rakouský konzulát v Polsku.
Pár set bezdomovců z nových členských států EU, kterým se život v Rakousku stále ještě vyplatí více než návrat do vlasti, však obyvatelům severovýchodní části Rakouska vrásky na čele nedělá tolik jako suverénní řádění tzv. „bankomatové bandy“, zejména v oblastech sousedících s Českou republikou a Slovenskem. Tuto sobotu podnikla skupina pachatelů, jejichž stopy vedou podle poznatků kriminální policie do Polska a do Česka, již dvacátý lup peněžních automatů ve východním Rakousku (resp. pokus) – kriminálníci se něco po půlnoci jednoduše vplížili polní cestou z českého území do pohraničního městečka Neudorf/Staatz a bankomat svým osvědčeným rutinním postupem odmontovali a odvezli se stejnou cestou přes hranici domů. Podobným způsobem, často více brachiálním, se jim doposud zadařilo vyrvat a odcizit několik bankomatů po celém východním Rakousku.
Jsou to maličkosti, dá se tak říci. Ale negativním náladám, se kterými se potýká velké procento lidí v souvislosti s rozšířením Evropské unie o státy jako je Česko či Polsko, a zejména se schengenským zrušením hraničních kontrol, to reálně vzato bohužel jen nahrává. A to máme před sebou otevření rakouského pracovního trhu pro nové členské státy EU příští rok.