Nedokončená pouť Kuratoria (XVII.)

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl - 16.díl
Lukáš Beer
Ve znamení antibolševické kampaně

V sále brněnského Dopzu (areál kina Scala) se 3. března 1944 konala anti-
bolševická manifestace.

Kuratorium pro výchovu mládeže svolalo do Brna na dny 2. a 3. března 1944 sraz okresních pověřenců a okresních dívčích referentek, které vlastně měly příležitost takto doprovázet své mužské kolegy vůbec poprvé. Při tomto jarním pracovním sjezdu byly projednávány všechny novinky a otázky jak organizační, tak i sportovní, kulturní a sociální, týkající se vesměs vedení a výchovy české mládeže. Samotnému sjezdu předcházel ve středu 1. března večer v sále Stadionu slavnostní koncert, kterým byly zahájeny oslavy na počest českého skladatele Bedřicha Smetany v druhém hlavním městě Protektorátu. Tento koncert pořádali spolu místní pověřenec Kuratoria pro Brno-město a okresní pověřenec veřejné osvětové služby. Na pořadu večera byla Smetanova „Má vlast“, kterou dirigoval dirigent brněnského rozhlasu Břetislav Bakala. Koncertu, kterého se zúčastnil i zemský viceprezident dr. Schwabe v doprovodu představitelů moravského veřejného života, byli přítomni také hlavní pověřenci Kuratoria ing. Eduard Chalupa, J. Koubík a Němeček společně s brněnskými pověřenci Cvrkem, Navrátilem a ing. Tlustým, z pražské centrály pak v zastoupení generálního referenta dr. Teunera jeho personální referent dr. Viktorín, doprovázený vedoucím vnější služby hlavním pověřencem J. Krigarem a vedoucím III. skupiny Janem Nepomukem Pipotou.

Ve dnech sjezdu (2.-3. března 1944) pochodovali okresní
pověřenci Kuratoria ulicemi Brna, jako zde po ulici Údolní,
kam šli navštívit učňovský domov Hitlerovy mládeže.

V poledne 2. března byli v plném počtu přijati hlavní pověřenci a okresní pověřenci z Moravy zemským viceprezidentem SS-Standartenführerem dr. Schwabem, ke kterému byli uvedeni osobně dr. Teunerem. Jednání okresních pověřenců a dívčích referentek za předsednictví dr. Teunera a účasti hlavní dívčí referentky, dále vedoucích všech čtyř skupin, všech hlavních pověřenců a vedoucích některých důležitých oddělení centrály, bylo zahájeno v zasedací síni bývalého Zemského sněmu projevem Františka Teunera a pokračovalo celé odpoledne zevrubnými poradami o jednotlivých pracovních úkolech. Vedoucí jednotlivých pracovních skupin z ústředí přednesli referáty o pracovním plánu pro jarní měsíce práce Kuratoria. Důležitou organizační novinkou bylo prohlášení změny ve vnitřní organizaci služby mládeže. [310] Jednotky chlapců se od nynějška členily v roje, družiny, oddíly a pospoly. Toto rozčlenění mládeže na jednotky se zavedlo, aby byla zjednodušena organizace Povinné služby mládeže. Nejmenší jednotkou představoval roj, v němž mohlo být 10 až 15 chlapců. Vedoucí této jednotky nesl označení „rojný“. Tři roje, 40 až 60 chlapců, tvořilo družinu, kterou vedl „družinář“. Čtyři družiny, 160 až 240 chlapců, tvořily oddíl, který vedl „oddílný“. Čtyři oddíly po 600 až 940 chlapcích pak tvořily nejvyšší jednotku, pospol, kterou vedl „pospolný“. Tímto se měl odstranit určitý zmatek z Povinné služby a instruktoři tím získali různé hodnosti. Nad pospolem stála vyšší jednotka, okres, v čele s okresním pověřencem a nad okresem pak vyšší jednotka, oblast, v níž bylo sdruženo sedm až deset okresů, v čele s hlavním pověřencem. [311]

Shromáždění navštívil pak ještě znovu zemský viceprezident dr. Schwabe a pozdravil přítomné vedoucí české mládeže srdečným proslovem. Hlavní a okresní pověřenci navštívili během sjezdu divadelní představní (premiéru činohry „Zlatá Eva“), prohlédli si druhý den ráno důkladně jeden brněnský německý učňovský domov Hitlerovy mládeže na ulici Údolní, který byl v dané době vůbec jedním z největších domovů německé mládeže tohoto typu v celé Říši. Při sjezdu pochodoval pevně sevřený útvar uniformovaných pověřenců Kuratoria ulicemi moravské metropole. Poté následovaly opět pracovní porady, a to oddělením způsobem - pro okresní pověřence v budově zemského sněmu a pro dívčí referentky v budově zemského úřadu. Nejpodstatnějším závěrem těchto porad bylo vypracování směrnic pro ustavení tzv. vzorných čet. Odpoledne téhož dne shlédli účastníci a účastnice sjezdu film „Den mládeže 1943 v Praze“ a několik filmů z produkce Hitlerjugend. Právě tak jako ráno k prohlídce domova Hitlerovy mládeže, tak také odpoledne na filmová představení pochodovali uniformovaní okresní pověřenci při zpěvu českých národních písní v čele s hlavními pověřenci v pochodovém útvaru, který údajně vzbuzoval veliký zájem brněnského obecenstva. Porady byly ukončeny až na druhý den sjezdu. V závěru promluvil k shromážděným činovníkům Kuratoria SS-Obersturmbannführer Fischer a večer byli všichni vedoucí české mládeže hosty zemského viceprezidenta dr. Schwabeho v reprezentačních síních zemského úřadu. [312]

Vraťme se ale na chvíli k proslovu generálního referenta Kuratoria k okresním pověřencům a dívčím referentkám na začátku sjezdu. Očekávaně zde František Teuner mluvil o dosavadní práci a o idealismu, který by měl být její hnací silou. Ve své řeči rozčlenil dosavadní vývoj Kuratoria z hlediska duchovního postoje do třech dosavadních etap, které byly již absolvovány. V podstatě naznačil, že aktuálním úkolem bude kvalitativní zpracování dosavadní, na kvantitu se orientující práce, která má být skrz na skrz naplněna skutečným idealismem:

„Jakým duchem nebo podle jakých duchovních zásad, kterým dynamismem je nesena celá naše práce od začátku Kuratoria do dnešních dnů? Bystrý pozorovatel s určitým odstupem zjistí, že naše celá práce prodělává určitá údobí, která i když na sebe navazují, se duchem vně od sebe liší, a jak vidíme, jedno z druhého logicky vyplývá.

I. První údobí – nezačíná 20. května 1942, ale již 3 měsíce předtím – hlouček nás asi 25 bez konkrétních příkazů a postrádajíce jakýchkoliv směrnic – i když jim budoucí práce byla již oznámena, začínají se připravovat na svůj úkol. Sáhli k literatuře a studují. Věděli jsme tehdy jen jedno, že budeme moci pracovat a nějak organizovat mládež. Tak také děláme jen plány. Ideálně a růžově si všechno představujeme. 28. 6. 1942 vládní nařízení – realita, ale také úřednost celé věci. Celá myšlenka spoutána do formy vládního nařízení a oděna důstojností centrálního úřadu. Tím končí první údobí.

Všude se začal rozbíhat čilý, kvantitou určený život. Nejdříve v centrále, pak venku na okresech.
Jen si připomeňme tu krátkou dobu, ani ne 18 měsíců a již během ní vyrůstá centrála, vyrůstají okresy a kolem ní veliké množství mládeže. To, že se udržela určitá a možno říci při tom všem potěšující úroveň celé práce, to bylo zásluhou jen několika málo ideově a mentálně zdatných a nadšených jedinců, kteří to vše drželi v této úrovni a zamezili, že to neselhalo přes veliký a závodní růst a nestalo se to pouhou nepřehlednou masou pouhého kvanta.

Také naše činnost nemohla být jen kvantitativně výchovná, ale kvantitativně působivá. Nesla se následujícím směrem:
1. především seznámit širokou veřejnost s Kuratoriem,
2. získat veřejnost
3. zainteresovat mládež
Netištěné heslo: se sportem kupředu!

Také hned na počátku jasně podtržená a prací vyznačená stránka národní a naše neodmítání toho daného a nesmazatelného faktu národní citlivosti Čechů, jak je to u každého národa samozřejmé, nám pomáhá otevřít dveře k srdcím lidí a nepostavila nás hned od počátku před otázku psychologického odporu.

Na naše podniky začali lidé chodit z vnitřní účasti a bez donucení. Čím více tady roste počet mládeže do naší práce a činnosti se zapojující, tím větší je požadavek zvětšování kvality vedoucích, kteří dorůstají velikosti daných úkolů. (…) V II.období převládá v mládeži naše činnost již natolik, že se mnoho lidí dovídá o výhodách, jež Kuratorium přináší a prostě těchto výhod využívá.

Jsou zde mnozí, kteří si myslí, že se zde jenom buduje nová organizace nějakého sportu, mnozí vidí účel Kuratoria jako cestu vyšinouti se ve své sportovní činnosti a službu české mládeži vysvětlovati si jako na kupování kopaček, boj o slávu a sílu svazu, nebo celé jedné sportovní disciplíny.
V přemíře různých malých úkolů a úředních povinností ztrácel se z očí úkol daný službou celku. Tedy toto II. údobí, které nám přineslo masu, vytvořilo popularitu a ohlas ve veřejnosti, přechází v poslední době pomalu do údobí III.
.
Tento III. úsek označíme nejlépe za stadium boje o kvalitu, tj. boje o idealistické a ideové prozáření celé práce, jde o řád, kázeň a disciplínu u všech vedoucích nejvyšší či nejnižší gradience. Proorganizování a zkoordinování všech úkolů po stránce technické a ukáznění i nadchnutí všech napájením duchovním. Vracíme se do určité míry od práce extenzivní k práci intenzivní. (…) A tak nadchází doba intenzivnějšího školení, zavádění pořádku i kontroly ve správním i vůdcovském sektoru. Zatímco jsme se dříve scházeli s našimi lidmi venku jen u příležitosti nějakých slavností, věnujeme teď systematickou péči našim spolupracovníkům. (…) Dodává se celé práci větší vážnosti a pracovní systematičnosti, překonává postupně povrchní improvizování. A je to také přirozené, vždyť: dnes, kdy celý veřejný život je vyplněn posláním boje o život, obětavosti, bylo by krvavou ironií, kdyby v Čechách a na Moravě se jen organizovala zábava a jen povrchní potěšení bez hlubšího smyslu a cíle a kdyby ve vedení této práce stali jenom lidé bez nadšení, jenom sportovci. Nebo dokonce prospěcháři, anebo kdyby zde stáli jenom úředníci. (…) Máme dnes pevné odhodlání školením našich spolupracovníků dohnat rozchod mezi kvalitou a kvantitou a překonávat stále více masu stále lepším a vybranějším vedením. (…) Služba národnímu, říšskému a přes něj i evropskému celku, tvůrčí postoj a touha po myšlence, to je ta inspirující síla, to je ta cesta, která nás každého dne vede do služby ne ve funkci členů úřadu, ale živých účastníků a budovatelů nového hnutí." [313]

František Teuner promlouvá k brněnskému obecenstvu (3.3.1944).

Na druhý den, večer po skončení sjezdu se dostavili všichni účastníci k velkému protibolševickému shromáždění. Po projevu pak strávili vedoucí české mládeže „kamarádský večer“ v krásných reprezentačních místnostech moravských stavů ve společnosti představitelů moravské samosprávy a byli dále hosty zemského viceprezidenta K. Schwabeho. Pověřenci zde setrvali dlouho do noci ve volné debatě jak mezi sebou, tak i s vedoucími představiteli Kuratoria. V sobotu ráno se rozjeli so svých úředních působišť.[314]

„Ohlas“ resp. signál velké protibolševické manifestace v pražské Lucerně, která proběhla v prosinci 1943, měl být nyní demonstrativně rozšířen i na ostatní, mimopražskou mládež. Proto v průběhu března 1944 proběhly celkem čtyři další velké protibolševické manifestace, uspořádané Kuratoriem v Brně, Zlíně, Ostravě a v Plzni.

Před velkým sálem brněnského Dopzu (známý dnes jako areál kina SCALA) v Brně se v pátek 3. března 1944 tvořily hloučky mládeže již od 18. hodiny večer, tedy hodinu před zahájením projevu. K manifestaci, která se konala pod heslem „Česká mládež buduje, bolševismus ničí!“, se dostavili četní hosté a v sále však především převládaly bílé košile cvičitelů a halenky cvičitelek. Časopis Správný kluk si povšiml, že byla zaplněna i všechna místa k stání a tvrdil, že „všichni tito mladí chlapci i děvčata sem nepřišli z nějakého příkazu, ale ze svého vlastního přesvědčení, nadšení a přímo bojového postavení proti hroznému nepříteli bolševismu.“ Shromáždění se zúčastnila řada čestných hostů, v čele s SS-Obersturmbannführerem Fischerem, zástupcem německého státního ministra pro Čechy a Moravu a opět dr. Schwabem, moravským zemským viceprezidentem.

V brněnském Dopzu dne 3.3.1944: řeční F. Teuner, vlevo na snímku
sedící pražský funkcionář ing. Eduard Chalupa, rodák z Brna.

Nad podiem, na němž usedli uniformovaní vedoucí pracovních skupin Kuratoria, hlavní pověřenci a okresní pověřenci, se vznášela velká svatováclavská orlice s hákovým křížem. Ve středu podia, zdobeného zelení a říšskými a protektorátními vlajkami, stála Hitlerova busta. Podium lemovali vlajkonoši a stěny sálu pokrývaly mohutné transparenty hlásající – kromě hlavního hesla celé manifestace – „Proti bolševismu za vlast, národ a čest“ – „Proti smrti a zkáze socialismus činu“. Před zahájením manifestace vyhrávala kapela vládního vojska pochody a písně. Fanfáry ohlásily pak náhle zahájení. Průvod vlajkonošů byl zdraven ukázněně nastupující mládeží, která zcela zaplnila sál. Za zvuků Zitova fanfárového pochodu uvedl dr. Teuner s hlavním pověřencem Mihalíčkem a s dr. Viktorínem do sálu čestné hosty - SS-Obersturmbannführera Fischera jako zástupce Německého státního ministerstva pro Čechy a Moravu a zemského viceprezidenta dr. Schwabeho. Pak pozdravil přítomné a uvítal hosty hlavní pověřenec Mihalíček, načež se ujal slova dr. Teuner, který v podstatě zdůraznil, že se nyní zúčastní služby mládeže půl milionu českých chlapců a děvčat. Docházejí prý do ní dobrovolně a dosud nebylo Kuratoriu nikdy třeba užít zákonem mu do vínku daného práva nucené docházky. Po krátké rekapitulaci dosavadní činnosti oznámil, že ozdravovací akce mládeže dosáhne v letním období roku 1944 mnohem většího rozsahu oproti roku předchozímu.

Poté ovšem přešel k hlavní tématice manifestace, a tou byl boj proti bolševismu a jeho odstrašující příklad působení v baltických zemích:
 „Chci zde pojednat o jednom případu, který svou čerstvostí a stejně hrůzou může a smí být výstražným mementem pro všechny vlažné nebo zbloudilé. Je to historie baltických států, jak ji prožili jejich národové po ani ne jeden rok trvajícím bolševickém obsazení. Chci zde mluvit o soudu, který stihl každého jednotlivého člověka těchto baltických států bez ohledu, zda byl chudý nebo bohatec, fašista či bolševik, mladý nebo starý. Uvedu jen několik zákonů, které přes noc nabyly v baltických zemích platnosti. Tak např. jedním takovým zákonem byla likvidována všechna bankovní konta až po výši asi našich K 1.500, a všechny úspory malých i větších střádalů. Veškerá půda byla prohlášena za státní majetek a jen určitá malá část – nejvýš 10 ha – byla zemědělcům přidělena k používání, ne však do majetku. Kdo vlastnil více než 30 ha, byl prohlášen za vraha národa, a co to znamenalo, může si každý domyslet.“

Teuner měl docela „konkrétní“ představy o důsledcích případné bolševické nadvlády v českých zemích:
„Myslíte, že tvor, který vyrostl ve stínu mamutích rozměrů sovětských vzdáleností, který nerozeznává mezi Vladivostokem a Moskvou, že by rozeznával mezi Berlínem a Prahou, Vídní a Paříží, že by se ptal, jestli někdo je Němec nebo Čech, fašista nebo bolševik, jestli někdo souhlasí s Kuratoriem či nikoliv, jestli se někdo modlí k Benešovi, že by nebyl také ve svém zabíjení velkorysým, jako je velkorysý k zabíjení svých vlastních lidí? Co by tomu řekli ti, kteří šilhají po bolševismu, kdyby v Čechách zmizelo během pouhých 9 měsíců na 378.000 lidí a už se vůbec nevrátilo, a kdyby čtyřem a půl milionům lidí z Čech a Moravy hrozil stejný osud jako těm 700.000 Estonců, kteří byli v plánu zavlečeni a zničeni? (…) Co by tomu řekla naše mládež, kdyby místo krásného a ušlechtilého a jednotícího Kuratoria, které volá všechny mladé lidi v Čechách a na Moravě k účasti na službě své vlastní budoucnosti, kdyby místo toho byla zde organizace bolševického komsomolu, který jen s malým počtem privilegované kasty bolševické a židovské mládeže spolu s GPU likvidoval každého, kdo by zazpíval národní píseň nebo zanotoval „Kde domov můj“?

Tak jako tomu bylo v baltických státech, tak také při příchodu do našich zemí zatčen by byl každý, kdo jakýmkoliv způsobem se projevil nepřátelsky názorům bolševismu, každý, kdo jakýmkoliv způsobem spolupracoval s Němci.
Před 703 lety strašné hordy Mongolů, vyšlé odněkud z centra Asie, zabušily na bránu Evropy a dostaly se až na Moravu a část tohoto markrabství se stala nejzápadnějším cípem úděsného panství. (…) A dnes, kamarádi a kamarádky, jsme opět svědky nového úžasného náporu na Evropu, který připomíná staré rejdy Hunů a Avarů, i onen strašný tatarský nájezd Džingischánů před 700 lety. Může dnes někdo z vás namítnout, že snad Stalin není Džingischán a že bolševismus není tím mongolstvím 13. věku? Ať si navléká jakoukoliv masku, ať jeho agitátoři nosí rubášku nebo epolety carských důstojníků, přesto zůstává stejným, jakým byl před pěti nebo dvaceti lety. Jestli snad doposud mnohého nic neodvrátilo od pasivního postoje, jestli snad mnohému nic nezvedlo oči vzhůru od malicherných a sobeckých sporů, jestli snad doposud nevraživost, panovačnost či egoismus nedovolil náhled nutnosti obětovat kus svého pohodlí společné obrany, pak snad bude to dnes alespoň ten společný moment hrůzy, který každého zažene do snášenlivosti evropského houfu obrany proti tomuto strašnému nepříteli.

Dnes dáváme mládeži všude před oči dobrý příklad, který má působit k následování. Proto také stavíme jen několikačlenné vzorné čety na jednotlivých okresích z těch, kteří nejlépe konají svou povinnost, jsou nejlepšími kamarády a jsou našimi nejukázněnějšími spolupracovníky. Jako patronů těchto vzorných čet voláme slavná a závazná jména velikánů naší historie.
Myslím, že slavnost tohoto dnešního apelu brněnské mládeže nejlépe vytyčíme, když také v Brně prohlásíme patrona pro ty, kteří jako nejlepší ukáží se příkladem ostatní mládeži tohoto okresu. Nic již nemůže brněnskou mládež zavázat k čestnému a nadšenému postoji v našich úkolech, než jméno pana Jaroslava ze Šternberka, který byl jedním z vítězů v roce 1241 nad Džingischánovou Asií. Jaroslav ze Šternberka je tedy jméno, jež ponese vzorná četa české mládeže města Brna. Mládež hrdě dokáže, že umí obstát ve zkoušce tvrdých let, poněvadž věří ve svou krásnou budoucnost. Učí se znáti platnost hesla, že prospěch celku je víc než prospěch jednotlivce, jde za svým ideálem nového, silného mládí, jde za vítězstvím ducha nad hmotou, jde za triumfem života nad zničením, jde ve službách ideálu nového evropského uspořádání. Také dnes prosí mládež Pána Boha, aby jí v této práci požehnal.“ [315]

Po řeči dr.Teunera, často akusticky přerušované potleskem, zapělo celé shromáždění se vztyčenými pravicemi říšské a protektorátní hymny. Manifestace byla ukončena odchodem vlajkonošů za zvuků písně „Moravo, Moravo…“ [316]

Brno, 3. březen 1944.

Nebylo to náhodou, že protibolševické manifestace se konaly v největších průmyslových městech Čech a Moravy a že právě mladí dělníci tvořili hlavní část návštěvnictva. Kuratoristický časopis Zteč se ani nepokoušel popírat, že valná část české veřejnosti v duchu sympatizovala se Sovětským svazem a slibovala si od „slovanských bratrů“ vysvobození, když poznamenal: „Velká část veřejnosti přijímá také naši práci s pochopením. Přes to se však najdou mezi dospělými lidé, kteří místo nás by raději viděli pana Stalina. Za jeho vlády by to však v Čechách a na Moravě skončilo stejně, jako to vypadalo v těch všech zemích, které bolševici ať včera či dnes, lhostejno ve které době, měli obsazeny!“

Zakončení protibolševické manifestace Kuratoria v Brně, 3. březen 1944.

Protibolševická manifestace v Ostravě (18.3.1944).

V Moravské Ostravě se protibolševické shromáždění mládeže Ostravska, Valašska a Hanácka uskutečnilo v sobotu 18. března 1944 ve slavnostně vyzdobeném sálu Českého divadla moravskoostravského. Přesto, že projev začínal až v sedm večer, byla už v šest všechna sedadla zaplněna. Hornická kapela hrála národní písně a většina přítomných jí k tomu přizvukovala. Před vchodem do divadla, na schodech i na chodbách stál špalír chlapců v bílých košilích s černými vázankami, na ramenou červenobílé pásky Kuratoria. Stejně ustrojení instruktoři lemovali strany velikého sálu. Nebyli zde v bílých košilích zde ale sami - celé hlediště působilo dojmem bělavého moře. Také nahoře, na balkoně, kde byla děvčata, měla všechna bílé halenky. Pak se zvedla opona a jeviště bylo zaplněno pestrými barvami ženských národních krojů severní Moravy, za děvčaty stála početná delegace chlapců. Na balkoně mezitím už zasedli čestní hosté, mezi krojovanými dívkami na jevišti se usazovali uniformovaní pověřenci Kuratoria moravskoslezské oblasti. Poté náhle vešel generální referent Kuratoria dr. Teuner, doprovázený hlavním pověřencem pro severní Moravu Viktorem Kabeláčem, který pak manifestaci zahájil. Kabeláč po uvítání hostů připomněl výchovnou práci mládeže za uplynulých 18 měsíců a zdůraznil, že instruktoři a mládež nezklamou. Potom se ujal slova Teuner. Ve svém projevu si všiml přerůzných „kritiků“ činnosti Kuratoria, „hanobících práci mládeže, někde v pokoutních hospůdkách při vepřové za patnáct set“. Proti „kladům výchovy mládeže v Protektorátě“ narýsoval dr. Teuner bořivé účinky sovětského bolševismu. Poukázal zejména na hrůzy devíti měsíců bolševického panství v baltských státech Estonsku, Lotyšsku a Litvě, před vypuknutím války, kde tyto státy „byly osvobozeny hrdinským německým vojskem“. Opět se vrátil ke svému srovnání, že již před 700 lety hrozilo Moravě a tím i Evropě východní nebezpečí mongolskho Džingischána a jeho vnuka, kteří však byli zahnáni spojeneckými evropskými národy, které pro záchranu Evropy i tehdy zanechaly vnitřních svárů a neshod.[317]

Dr. Teuner promlouvá 20.3.1944 na protibolševické manifestaci ve Zlíně.

Po velkých manifestacích v Brně a v Moravské Ostravě uspořádalo v pondělí 20.3. večer okresní vedení Kuratoria ve Zlíně i zde manifestační projev mládeže. Byl to velmi sychravý den a chvílemi padal sníh. V ulicích Zlína pochodovala v sevřených útvarech zlínská mládež za zpěvu národních písní a řadila se ukázněně před budovu Velkého kina, jehož sál však musel být nakonec pro nedostatek místa uzavřen. V slavnostně vyzdobeném sále Velkého kina se tísnilo dávno před začátkem programu 3500 mladých lidí, většinou z Baťovy Školy práce a ze zlínských středních škol. Dechová hudba zatím hrála národní písně a pochody. Domácí rozhlas přenášel do celé budovy úsečné povely okresního pověřence Raštici. Několik minut před 19. hodinou vstoupil do sálu starosta města Dominik Čipera a krátce po něm generální referent Kuratoria dr. František Teuner se svými spolupracovníky. Vlajkonoši kráčeli s vážnými tvářemi sálem s prapory v říšských a protektorátních barvách, aby zaujali místo v pozadí jeviště. Vysoko nad nimi se pnula veliká černá orlice. Okolo řečnického stolku seděla delegace mladých mužů ze Zlína. Přesně v 19 hodin zahájil okresní pověřenec Kuratoria Bernard Raštica projev. Po krátkém uvítání se ujal slova dr. Teuner. Mladí „kamarádi“ ze zlínských filmových ateliérů celý projev filmovali, jejich reflektory mířily chvíli na řečníka, aby se pak opět svezly na nehybně stojící vlajkonoše či husté řady posluchačů. V obsáhlé řeči vylíčil Teuner význam práce Kuratoria pro český národ. Naproti tomu postavil jako hrozivý protiklad nebezpečí bolševismu s jeho ničivými účinky. Řekl, že kdyby bolševismus zvítězil, stalo by se prý i v Čechách a na Moravě skutečností hromadné vraždění a odvlékání lidí, sovětskými rozvodovými zákony by byla rozvrácena manželství a rozrušena pouta rodiny, takže by „česká mládež podlehla osudu bezprizorných“.

Celému životu největšího města západních Čech dával tón zdejší těžký průmysl. Také největší část těch, kteří se dostavili na plzeňskou protibolševickou manifestaci Kuratoria nedělní dopoledne 26. března 1944, pracovala ve škodováckých dílnách. Na ulicích města visely červené plakáty s heslem „Chceme budovat, ne bořit!“, které zvaly všechny mladé na projev, konaný v sále kina Alfa.Výzdoba sálu byla opět stejná jako na předešlých manifestacích. Opět černá orlice, opět prapory. Jen jeviště bylo prázdné a na něm stál pouze řečnický stolek. Hlavní pověřenec Němeček uvedl krátkými a ráznými slovy řečníka shromáždění, ke kterému byl opět přizván František Teuner. [318]

Ale i ty sebepompéznější antibolševické manifestace a sebestrašlivější prognózy o tom, jak by střední Evropa mohla vypadat v případě vpádu sovětských vojsk a v posléze v následujícím období, v podstatě míjely výrazný a skutečný účinek nejen u české mládeže, ale vůbec v české veřejnosti, která se k antibolševické kampani stavěla spíše skepticky a nevěřícně.

POKRAČOVÁNÍ. Termín příštího dílu bude oznámen.

Fotografie: Archiv autora, ČTK, archiv Vladimíra Kordy. Zvláštní dík autora náleží Vladimíru Kordovi za spolupráci v opatřování fotodokumentace.

Poznámky:

[310] Pracovní porady moravských pověřenců Kuratoria, In: Lidové noviny, 4.3.1944, str. 2; Jednotky mládeže, In: Správný kluk, 5.4.1944, str. 3; Rejmánek, E.: Česká mládež buduje, In: Zteč, 17.3.1944, str. 2; Naše práce, In: Zteč, 17.3.1944, str. 7
[311] Jednotky mládeže, In: Správný kluk, 5.4.1944, str. 3
[312] Pracovní porady pověřenců Kuratoria v Brně, In: Lidové noviny, 5.3.1944, str. 2; Pracovní porady moravských pověřenců Kuratoria, In: Lidové noviny, 4.3.1944, str. 2; Rejmánek, E.: Česká mládež buduje, In: Zteč, 17.3.1944, str. 2; Naše práce, In: Zteč, 17.3.1944, str. 7
[313] Dr. Teuner o idealismu mládí, In: Zteč, 17.3.1944, str. 7
[314] Rejmánek, E.: Česká mládež buduje, In: Zteč, 17.3.1944, str. 2; Naše práce, In: Zteč, 17.3.1944, str. 7
[315] Mládež buduje, In: Správný kluk, 8.3.1944, str. 2
[316] Česká mládež proti bolševismu, In: Lidové noviny, 4.3.1944, str. 2
[317] Česká mládež proti bolševismu, In: Lidové noviny, 20.3.1944, str. 2
[318] Proti bolševickému nebezpečí, In: Lidové noviny, 22.3.1944, str. 2; Chceme budovat, ne bořit!, In: Zteč, 8.4.1944, str. 3; Česká mládež proti bolševismu, In: Lidové noviny, 20.3.1944, str. 2