Nedokončená pouť Kuratoria (XVI.)

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl
Lukáš Beer

V lednu 1944 proběhlo v brněnském Besedním domě slavnostní předání
cen a diplomů vítězům soutěže časopisu Správný kluk. Na snímku promlouvá
k dětem šéfredaktor časopisu František Smrček.

Když šéfredaktor Večerního Českého slova Karel Werner napsal v prvních týdnech započatého roku 1944 do svého listu následující bilanci roku předchozího, netušil ještě, jaká omezení kulturního a hospodářského života, vyplývající z válečného zatížení, přinese pro české obyvatelstvo druhá polovina toho roku nadcházejícího:
 „Všeobecně můžeme s uspokojením konstatovat, že v roce 1943 byl v Čechách a na Moravě na rozdíl od let předcházejících naprostý klid. A to přes to, že ve čtvrtém, respektive pátém roce války vyžadovaly se také na českém lidu určité oběti, pokud se ovšem dá mluvit o obětech u srovnání s tím, co přináší německý voják na frontě a německé obyvatelstvo ve městech, napadených nepřítelem ze vzduchu. Totální mobilisací bylo postiženo také mnoho našich mužů a žen. Celá odvětví průmyslu, která nejsou nezbytně důležitá pro válku, byla dočasně zastavena. Nejen svobodné dívky, ale i četné manželky a matky, které byly dosud zvyklé věnovat se jen své rodině a domácnosti, byly povolány k práci, často k těžké práci v továrnách u složitých strojů. Všechny tyto přesuny, které se dotkly podstatné části národa, byly provedeny hladce a bez nejmenších vnitřních otřesů. To je veliký a významný úspěch roku 1943, úspěch, který byl při několika příležitostech oceněn nejen českými, ale i německými odpovědnými místy.“ [291] Omezení, která s sebou přinese zejména druhá polovina roku 1944, budou mít samozřejmě také bezprostřední vliv na výstavbu práce Kuratoria pro výchovu mládeže.

Nucený optimismus byl ovšem příkazem dané doby. To se odráželo například i v rozporu v tom, co například 20. ledna 1944 optimisticky hlásal vedoucí kulturně-politického oddělení v Německém státním ministerstvu pro Čechy a Moravu, SS-Sturmbannführer Martin Wolf v Presseklubu Unie národních svazů novinářů na téma „Pět let Protektorátu Čechy a Morava v zrcadle českého tisku“, a v tom, co si o věci ve skutečnosti myslel. Ve svém projevu k novinářům Wolf na jedné straně sice tvrdil, že například vývoj českého tisku může být označen za věrný obraz politické proměny českého národa v pěti letech od zřízení Protektorátu. Tento vývoj byl prý přes akce odboje na podzim 1939 a v létě 1941 charakterizován srůstem českého národa s Velkoněmeckou říší a bezvadné včlenění celku českého národa do Říše prý bylo myslitelné jenom na podkladě tisícileté politické, kulturní, hospodářské a pokrevní spojitosti Čech a Moravy s německým životním prostorem: „ Zřízení Protektorátu nebylo něčím imperialistickým, bylo to obnovení přírodou daného historického stavu, který dnes je oceňován i nejlepšími silami české inteligence.“ Martin Wolf se v tomto svém projevu také zmínil v neposlední řadě o záslužné práci Kuratoria. [292] Ovšem v živé debatě s českými a lotyšskými novináři o bolševismu hodnotil Wolf situaci v Protektorátu již méně příznivě a soudil, že pouze strach před mocenskými prostředky Říše udržuje velkou skupinu Čechů v mezích vnější loajality. [293]

V lednu 1944 uplynuly také dva roky od ustavení nové protektorátní vlády pod vedením Jaroslava Krejčího a za směrodatné účasti Emanuela Moravce. Moravec napsal při té příležitosti do nového českého lidovýchovného měsíčníku Osvěta článek určený veřejným osvětovým pracovníkům, ve kterém rekapituloval svůj program, se kterým nastoupil v lednu 1942 v úřad protektorátního ministra. Vyzvedl v něm jakousi „svatou trojici“, ve které měla spočívat jeho „průkopnická práce“, jak ji sám označil. Jedním s pilířů této trojice byla v jeho chápání cílená výchova mládeže:

„Český národ v uplynulých pěti letech prošel velikou školou života. Více prožil a promyslil, než jindy za padesát let. Bolest vrací člověka povinnostem k velikému společenství potřebných a slabých. Proto nacionalismus tupé sebelásky také u nás musil býti zúrodněn socialismem, aby mohl dát nové nosné ideály.
Nebyli jsme jediní zrazeni západní demokracií. Za prvé světové války nepřátelská propaganda mluvila o německém dobrém člověku a o zlých německých generálech a státnících. Když německý národ se dal oklamat, generálů a státníků se zbavil revolucí, tehdy začalo jeho pravé utrpení v podobě sta miliard válečné náhrady, které se přezdívalo reparace. Zrada, které západní demokracie spáchaly na německém malém člověku, naučila ho novému vlastenectví, ale vlastenectví hlubšímu, vlastenectví sociálnímu. Německý národ, zlomený západní zradou, musil načerpat nové síly, a k tomu sloužily tři cesty:

1. poznání vlastních chyb,
2. hrdá láska k zdravé, velké minulosti a
3. obětavá služba novým ideálům.

Když jsem převzal školství a lidovou osvětu před dvěma lety jako protektorátní ministr, stál jsem před skutečností málo vábnou. Český národ tehdy tvořil tři skupiny názorové. Sedmdesát procent Čechů bylo zahroceno proti Němcům ne proto, že by byli zarytými demokraty, nýbrž proto, že neporozuměli době. Dvacet procent Čechů si říkalo, že počkají, až jak to dopadne, a jen deset procent jakž takž tušilo, že obnovení staré Velkoněmecké říše představuje počátek přestavby celého světa. Mezi těmi desíti procenty správně zaměřených bylo však mnoho horkokrevných, kteří zbývajících devadesát procent Čechů prohlašovali za zločince, zralé pro těžký trest. Právě v řadách těchto neprozřetelných radikálů vyskytla se nespokojenost s mým programem jako ministra školství a ministra lidové osvěty.
Nemocné třeba léčit, ale zločince nutno stíhat. Kdo ještě nevěří, není zločincem. Toho třeba přesvědčit. Zločinec, pracující pro nepřítele, musí být ovšem předán soudci k trestání.

Před dvěma lety jsem prohlásil, že Čechy s Moravou musí být především odpolitisovány. Mnozí se na mne dívali nechápavě. Neměl jsem čas na vysvětlování, poněvadž práce spěchala. Odpolitisovat znamenalo odklidit politické spory. S nemocnými se musí opatrně. Proto jsem trval na tom, že místo politické strany potřebujeme dobrou osvětovou službu, něco apoštolského, co není neurvalé. Místo politického boje jsem prosazoval politickou výchovu, která by byla institucí úřední, nezávislou na náladách davu, na členských příspěvcích a podezřelých subvencích. Vedle výchovy školní, která je státní, rozhodl jsem se vytvořit výchovu mimoškolní, také státní. Výchovu pro dospělé.
(…) Evropa nedělá politiku. Stojí mezi smrtí a životem. Český národ je součástí Říše a sní kusem masa a krve Evropy. Když mne pan státní president povolal v čelo školství a lidové osvěty, bylo obecně známé, že jsem až do münchenské katastrofy věřil v totéž, v co věřilo devadesát procent českého národa. Prodělal jsem v malém, co prodělal celý národ ve velkém. Měl jsem pro jeho horečný stav pochopení.
Rodil se nový svět. Jeho příchod se musil hlásat především mládeži. Proto jsem se zasazoval v prvé řadě o podchycení opuštěné české mládeže. V druhé řadě jsem kladl důraz na prohloubení sociálního cítění celého národa. Proto byla uvedena v život Sociální pomoc pro Čechy a Moravu. Mládež nové doby a sociální pracovníci, doplnění veřejnou osvětovou službou: v této trojici jsem viděl základ další průkopnické práce. Horoucně nadšené mládí, potírání bídy a bolesti a konečně poctivé slovo o době, to byl můj program na záchranu českého lidu, který má a bude mít ještě veliký úkol v dějinách příští Evropy.

Nemusím tajit. Nepřátel vyvstalo mnoho. Prodíral-li se kdo trním, má podobné zkušenosti. Co by to však bylo za krásu, kdyby s ní nebyl spojen boj, a co to bylo za boj, kdyby se v něm nerozdávaly rány. Totéž je s veřejnou osvětovou službou. Kdyby moji věrní spolupracovníci všude se setkávali se souhlasem a nenaráželi na neporozumění, pak nemělo smyslu, abych tuto službu zřizoval. Úkolem osvětových spolupracovníků je boj, ale ušlechtilý boj přesvědčováním. Není to však zápas politický. My nacionální socialisté o svou pravdu už nebojujeme. My ji pouze vysvětlujeme, a v tom je podstatný rozdíl. Politický zápas, politické strany, to je něco z minulosti, kterou jsme už dávno překonali. Nacionální socialismus o moc už nemusí zápasit. On ji má v Říši a Čechy s Moravou jsou její neoddělitelnou součástí. Jako lékař ukazujeme pouze na omyly v naší politické národní životosprávě. Kdo chce být silný, musí být dobrým vlastencem, kdo chce národu zajistit slavnou budoucnost, ten nakonec pochop, co kážeme zbloudilým a nevědomým!

V jedné ruce je dnes soustředěn politický život v Čechách a na Moravě. Z rozhodnutí pana státního presidenta od května roku 1942 ministr lidové osvěty má pod svou správou všechny politické a kulturní instituce českého národa. Byli jsme svědky odpolitizování Národního souručenství, které také podléhá dozoru ministra lidové sověty. Budeme svědky ještě dalších změn v českém kulturně-politickém životě.
Jedno musí však být posilou všem věrným, kteří dobu pochopili. Kuratorium pro výchovu mládeže, Sociální pomoc pro Čechy a Moravu, Veřejná osvětová služba tvoří jednu rodinu. zde musí být vřelé vzájemné porozumění. Kdo tu vyvolává rozpory, není dobrým nacionálním socialistou. Ten bude také poučen anebo odstraněn, svrší-li se míra jeho omylů.

Naší povinností je získat pobloudilé a právu odevzdat zločince, spiklé s nepřítelem. Nežijeme v míru, nýbrž ve válce, která rozhodne na celá století o budoucnosti lidstva. Jsme fanatiky proto, poněvadž milujeme svůj národ. (…) Náš cíl je jasný. Buď český národ nalezne své místo anebo bude odepsán z evropské budoucnosti. Nehleďme k trpkostem, které nám různí bloudi připravují. Mládež nové doby, Sociální pomoc a Veřejná osvětová služba tvoří dnes pevný celek pod společným vedením. Tento celek zná jednou povinnost, a tou je statečná služba národu vždy a všude.“ [294]

Vánoční soutěž Správného kluka

Na slavnosti Správného kluka v sále brněnského Besedního domu
vystoupilo před nadšeným publikem i několik mladých umělců.

Vedení kuratoristického časopisu pro nejmladší uspořádalo koncem roku 1943 pro české chlapce ve věku 10 až 14 let soutěž, na kterou zaslalo své odpovědi asi 12.000 mladých Čechů. Jejich úkolem bylo rozpoznat podle obrázků šest největších německých a českých umělců (tři hudebníky, dva básníky a jednoho malíře). Ti nejlepší měli být odměněni nejen diplomem uznání, ale i znamenitým titulem „správný kluk“. 80% všech odpovědí bylo naprosto správných. „Časopis radostného mládí“ Správný kluk vydávaný Kuratoriem odměnil následovně 500 nejlepších chlapců, kteří zaslali vzorné odpovědi, diplomy a 150 hodnotnými uměleckými cenami. Ve třech městech v Čechách a pěti městech na Moravě byly pak chlapcům odevzdány diplomy, a to vždy před divadelní hrou konanou v rámci akce „Umění mládeži“.

Nejvyšším propůjčeným oceněním bylo titulování označením „správný kluk“. Generální referent František Teuner osvětloval malým čtenářům stejnojmenného časopisu váhu tohoto čestného označení:
„Vy, malí kamarádi, kteří budete ozdobeni tímto uznáním správný kluk, uvědomte si, že jste si vysloužili něco podobného, jako byly rytířské ostruhy, které kdysi dobýval panoš na svém prvním turnaji a vy ostatní, na které se nedostalo, vzhlížejte k vyznamenaným bez závisti (… ) Pamatujte si, že správnost mladého chlapce není u nás chápána jako onen pazvuk spíše předměstského než jadrně českého výrazu správný kluk, nýbrž náš chlapec, který označen slovem správný, musí být také opravdu správným člověkem na svém místě, musí být vzorem pro své kamarády a potěšením pro své rodiče. Ne nějaký zchoulostivělý nebo přemoudřelý mazánek nebo bezohledně kupředu se deroucí a všemu rozumějící výrůstek, nýbrž chlapec plný zdraví, odvahy, který má rád své kamarády, má rád všechno ušlechtilé a krásné, dovede plnit své malé povinnosti ať ve škole nebo ve službě mládeže, je ukázněný, doma u rodičů jako mezi kamarády, zajímá se o všechno, co mu může dodat ušlechtilost ducha a zdraví těla. Važte si té možnosti, kterou vám dává vedení i výchova Kuratoria tím, že vám umožňuje poznávat ve vaší nové činnosti všechno, co vám může duchovně i tělesně prospívat nejen již teď ve vašich mladších letech, ale čí m budete také vyzbrojeni pro dobu, až jednou vyrostete. (…)
Soutěž sama není to hlavní, to je ta vaše vůle skutečně se stát správnými kluky, rozlišovat své schopnosti a jimi stavět se již v mládí do služeb velkých ideálů, kterými je výchova vašich charakterů, duší i těla ke službě národu, Říši i nové Evropě, jímž všem máte sloužit jednou jako nejsprávnější muži. Ať je těch správných kluků mezi námi, kamarádi, co nejvíce. Nejenom titulem, ale hlavně srdcem a podstatou! Neboť nezapomeňte, že česká i evropská budoucnost stojí na zástupech správných mužů a žen, kteří vyspějí ze správných chlapců a dívek.“ [295]

Další záběr do hlediště sálu Besedního domu v Brně (leden 1944).

V druhé polovině ledna roku 1944 Kuratorium uspořádalo v v sále Besedního domu v Brně slavnost, na níž byly odevzdány ceny a diplomy vítězům vánoční soutěže časopisu „Správný kluk“ a vítězům různých mistrovství mládeže z minulého roku. Všechny dosavadní slavnosti předání diplomů „správným klukům“ byly uspořádány před divadelním představením v rámci akce „Umění mládeži“. Okresní pověřenci v Brně připravili správným klukům samostatnou slavnost v Besedním domě, na které nejprve předali diplomy vítězům z lehkoatletických mistrovství v minulém roce. Prostorný sál byl do spoledního místečka naplněn čtenáři, členy kroužků Správného kluka a děvčaty a chlapci z Povinné služby. Již při vchodu do místnosti vítala hosty řízná kapela mládeže z Vranovic. Okresní pověřenec Růžička uvítal hosty z Prahy a předal pak slovo vedoucímu redaktoru Správného kluka. Zpěvním uvítáním a zahájením slavnosti byly národní písně zazpívané 80členným dětským sborem chlapců a děvčat, cvičících v Povinné službě v Klubu vodních sportů v Brně. Sbor kytaristů a mandolinistů sestavený z nejmladších hochů vyvolal zájem publika. Většinu čísel uváděla roztomilá mladá konferenciérka a skupina krojovaných dětí z Králova Pole vzbudila pozornost pro pěkně zazpívané vánoční koledy, kterými měla účastníkům připomenout, že šlo ještě o soutěž vánoční. Působivá byla bohatost a pestrost krojů. Pak následovalo několik sólových vystoupení. Chlapec z Líšně zahrál na harmoniku, 11letá baletka Lízalová zatančila čardáš a chlapci z KVS zahráli na housle. Poté nastala chvíe udělování diplomů – hudba zahrála veselý pochod a po několika slovech o soutěži a o tom, jak se chlapci mají dívat na toto vyznamenání, předal František Smrček s okresním pověřencem Navrátilem diplomy 35 chlapcům. Bouře potlesku a nadšení zaburácela sálem, když diplomem „správného kluka“ byla odměněna i jediná dívka v Protektorátu. Poslala vzorný výsledek a redakci podvedla tím, že se podepsala chlapeckým jménem. Po přestávce byly opět rozděleny diplomy vítězům z lehkoatletických mistrovství a z celoprotektorátního mistrovství v košíkové v předcházejícím roce 1943. Sbor kytaristů zahrál po této slavnostní chvíli valčíkovou skladbu jednoho ze svých členů a tři mladičké baletky z Líšně zatančily balet „Když si náš dědeček babičku bral“. Po recitaci Wolkerovy básně a sólu na harmoniku nastoupil sbor mládeže z Klubu vodních sportů v Brně a zazpíval směs národních písní. Dechová kapela vyhrávala pak až do úplného vyprázdnění sálu. [296]

V podobném duchu se odehrávalo slavnostní předání cen ve Zlíně, kde se této slavnosti účastnilo 2000 chlapců a děvčat z Povinné služby a všichni radostným potleskem vyznávali svůj srdečný obdiv 16 vyznamenaným chlapcům. Několik chlapců rádo odpovědělo na otázku, jak postupovali při řešení soutěže, „jaký je váš vztah k umění“.

Výherci soutěže Správného kluka va Zlíně: čtvrtý zprava 13tiletý Miroslav Chudárek a šestý zprava nejmladší účastník Jiří Janík, který vyjádřil přání, aby si všichni chlapci v Protektorátě více všímali umění a tak si navzájem mohli lépe porozumět.

Redaktor časopisu Správný kluk, František Smrček společně s okresním pověřencem Kuratoria blahopřeje jednomu z vítězů soutěže.

Jeden ze šťastných výherců soutěže - 13tiletý Miroslav Chudárek, žák základní školy, uvedl, že rád čte spisovatele Nerudu  a má v oblibě skladatele Mozarta.

Zotavovací akce pro zemědělskou mládež

Na "kamarádském večírku" Kuratoria 14. ledna 1944 promlouvá k hostům
generální referent dr. František Teuner (druhý zleva ministr zemědělství
Adolf Hrubý).

Kuratorium nevedlo ideologický boj pouze na frontě proti vnějšímu nepříteli (tj. proti bolševismu nebo proti západní plutokracii), ale své nepřímé a „skryté“ protivníky či skupiny, nějakým způsobem brzdící ofensivu Kuratoria, vyhledávalo rovněž na domácí scéně. Šlo tedy také o tu část mládeže, která se působení vlivu Kuratoria nějakým způsobem vyhýbala. Oficiálně ještě existovala mládež Národního souručenství, kterou František Teuner označil za těžké břemeno minulosti, s nímž by mládež vychovávaná v novém duchu neměla mít již nic společného. V podobném duchu hodnotil i onu souručenskou mládež, o níž prohlásil, že se jedná o sběrnu starých čachrářů ze zakázaných organizací typu YMCA či Sokol. S výraznou nedůvěrou pohlížel na souručenství i Emanuel Moravec. V regionech zatím vyvíjely nerušeně svoji činnost místní organizace Mládeže Národního souručenství a aktivně se angažovaly především na venkově. V menších obcích dokonce ještě fungovaly neformální Kluby venkovské mládeže, které vznikaly od roku 1941 převážně z iniciativy Národní odborové ústředny zaměstnanecké a představovaly zde určitou „konkurenci“ k práci Kuratoria. Situaci se pokusil změnit Svaz zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu, který vydal instrukce o spolupráci organizované venkovské mládeže s Kuratoriem. [297]

Při Svazu zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu bylo ještě koncem roku 1943 zřízeno zvláštní oddělení „Mladý venkov“, jehož organizační složky měly představovat jednotnou nepolitickou organizaci venkovské mládeže. Mezi Svazem zemědělství a lesnictví a Kuratoriem pro výchovu mládeže došlo proto k dohodě, vyjádřené zvláštními stanovami, podle níž používalo Kuratorium k provádění povinné služby mládeže jednotlivých organizačních složek „Mladého venkova“. Vedoucí „Mladého venkova“ Jiří Škvor napsal při této příležitosti pro deník Venkov obsažný článek, z něhož vyplývalo, že i česká venkovská mládež „nastupuje nyní jako pevný celek s vymezenými úkoly a povinnostmi, aby se zařadila po boku ostatní české mládeže do šiků národů bojujících za ideály nacionálně socialistické revoluce.“ [298]

Na kamarádském večírku (14.1.1944) předváděli mladí hoši recitaci.  František
Teuner a Adolf Hrubý pozorně naslouchají.

Letní zotavovací akce Reinharda Heydricha byla určena pro pracující mládež z dílen. Letní zotavení ovšem logicky nevyhovovalo jako údobí zotavené pro zemědělskou mládež, která byla zpravidla právě v létě nejvíce zapřažena do práce a protože Kuratorium mělo převzít péči o zotavenou veškeré české mládeže, muselo dojít také k tomu, aby se našlo vhodné období pro organizování zotavení zemědělské mládeže. Pro tento účel bylo tedy zvoleno období zimní a tak 3. ledna 1944 byly otevřeny dva zimní zotavovací tábory Kuratoria, a sice konkrétně jeden na Medlově u Nového Města na Moravě a druhý v Prachovských skalách. Zimní dovolená zemědělské mládeže byla propočtena na 14 dní, z níž poslední tři dny prožili mladí zemědělci v Praze. Této zimní akce se mohl zúčastnit každý mladý zemědělec, který se přihlásil u okresního pověřence Kuratoria. [299] V rámci odkazu Reinharda Hendricha pořádalo Kuratorium od této chvíle tedy také zimní zotavovací akci pro „Mladý venkov“. Po letních rekreačních táborech, kde strávili dovolenou učednice, učňové a mladší dělníci, zaměstnanci převážně ve zbrojním a kovodělném průmyslu, nastoupila také péče o pracující zemědělskou mládež. Poprvé se tak formálně a činem mělo dostat uznání dětem rolníků, chalupníků a zemědělských dělníků. V táborech, pořádaných od 4. ledna do 18. března roku 1944, prožily tak stovky dětí zemědělských dělníků 14 dní při sportu, hře zpěvu a vzdělávacích večerech. Pro tábory byla vybrána atraktivní místa v Čechách a na Moravě: turistická chata v Prachově a Hornychova bouda v Táboře v Čechách, zotavovací domovy na Medlově a v Blansku na Moravě. Kuratorium vybavilo všechny tábory dostatečným počtem lyží a bruslí. Valná většina dětí se tak poprvé měla seznámit s lyžováním. V táborech bylo častými hudebními i zpěvními vložkami pečováno i o duchovní rekreaci a vzdělání. Na programu tábora byly i zájezdy do Prahy nebo do Brna, kam se mnozí z účastníků dostali vůbec prvně v životě.

Účastníci se mohli volně bavit s oběma hosty a bylo jim
nabídnuto bohaté pohoštění.

První takový zájezd do Prahy byl uspořádán 14. ledna. Zúčastnilo se ho 86 chlapců a dívek ze všech koutů Čech a Moravy i se svými vedoucími a cvičiteli. O prvním dnu návštěvy byl uspořádán ve slavnostně vyzdobeném síle Měšťanské besedy v Praze tzv. kamarádský večer. V rámci večera byl pak mladými chlapci uvítán ministr zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý a generální referent Kuratoria dr. F. Teuner. Ministr Hrubý promluvil k hochům o poslání zemědělské mládeže v národní pospolitosti a zdůraznil, že její první povinností je věrnost půdě. Uvedl, že tato ozdravovací akce má velký význam pro budoucí rozvoj českého zemědělství, zvláště v nynější době, kdy dochází k přebudování celého světa a kdy každý národ i jednotlivec musí být co nejdříve pro život připraven. Práci budoucích představitelů českého selství přál ministr mnoho štěstí a zdaru. Generální referent ve svém proslovu pak objasnil poslání zotavovací akce a řekl, že prý nejde o nějaký dar milosti naší mládeži, ale o skutečné naplnění povinnosti, kterou k ní všichni máme jako celek. Pěvkyně Národního divadla E. Fiedlerová zazpívala několik národních písní, čímž měla českým chlapcům dodat odvahu, protože ti se pak předvedli zpěvem a přednesem básní. Ministr Hrubý i generální referent dr. Teuner setrvali potom s mladými návštěvníky v družné zábavě až do konce programu. Druhý den navštívili účastníci táborů zoologickou zahradu a podnikli delší prohlídku Prahy. V neděli 16. ledna dopoledne zajeli mladí návštěvníci do Uhříněvsi na prohlídku vzorného zemědělského podniku, kde se seznámili s moderním zařízením selského statku. Vyvrcholením pak byla návštěva Národního divadla, kde shlédli představení Bludný Holanďan. [300]

Zotavovací akce pro mladé zemědělce probíhala na celém území Protektorátu. Například ke konci února 1944 odjelo z okresu Boskovice již 31 mladých zemědělců, kteří se zúčastňují 14denního zimního zotavovacího tábora. [301] Dne 2. února byl pak zakončen přátelským večírkem v Měšťanské besedě v Praze druhý běh táborů selské mládeže, kdy opět přes 80 mladých z českého venkova odjíždělo domů po 14 dnech odpočinku. [302]

Ilustrujme si na příkladu jižních Čech vývoj práce Kuratoria na regionální úrovni. Kuratorium budějovického okresu zahájilo svou činnost v roce 1944 velkým srazem instruktorů. Ve dvoraně Besedy se sešlo na 320 instruktorů, instruktorek a spolupracovníků Kuratoria, aby vyslechli projevy okresního pověřence, okresní referentky a vedoucího vnější služby. Kromě toho promluvil vedoucí jednotky Budějovice I. Straka o praxi při provádění povinné služby. Na večerním „kamarádském večeru“ se sešlo 60 nejužších spolupracovníků okresního pověřence. V polovině ledna byla také zahájena povinná služba mládeže ve Zlivi. Při zahájení byl promítán film „Mládeži česká, voláme Tě!“ a „Den mládeže v Praze“. 16. ledna 1944 se pak konal ve Zlivi výcvikový tábor vedený tělovýchovným referentem, vedoucím vnější služby a referentem pro duchovní výchovu. Tento tábor, jehož frekventanty tvořili většinou chlapci pod 18 let, měl údajně velký úspěch. Další školení provedl okresní pověřenec 23. ledna na dvou místech v Českých Budějovicích: v tělocvičně gymnázia a obchodní akademie. Film „Mládeži česká, voláme Tě!“, který byl promítán na pěti místech okresu, shlédlo asi 3000 mladých. V lednu 1944 se konaly se v Brloze, Lhenicch a na Dobré Vodě porady okresního vedení Kuratoria se zástupci klubů a místními starosty o praktickém provádění povinné služby, zřizování hřišť a rekreačních míst pro mládež. Kuratorium zamýšlelo připravit dále mladé schopné muže na pozice vedoucích zotavovacích táborů: 15 kandidátů se zúčastnilo speciálních kursů pro tento úkol konaných v Protivíně. Na první jarní měsíce připravovalo okresní vedení zavedení povinné služby v rámci Mladého venkova na nejširší základně. [303] Ne vždy však probíhala regionální výstavba organizace zrovna ideálně, jak dokumentuje přednáška budějovického okresního pověřence Kuratoria Františka Bonuše v Besedě ze 4. února 1944, na které jmenovaný prohlásil: „V poslední době jsme zjistili, že žáci některých budějovických středních škol se chovali nedůstojně k členům Kuratoria. Prosím pány ředitele, aby jim důrazně připomněli postavení členů Kuratoria, aby se podobné případy již neopakovaly, poněvadž by bylo jinak nutno zasáhnout podle zákona.“ [304]

Okres Vyškov patřil vedle okresu jihlavského k naprosto posledním na celé Moravě, kde začalo Kuratorium pro výchovu mládeže pracovat. Nicméně výsledky šestiměsíční práce byly srovnatelné s výsledky práce na jiných okresech, kde Kuratorium bylo aktivní daleko delší dobu. Tak již v prvním měsíci činnosti bylo na Vyškovsku pověřeno 26 klubů a nyní provádělo povinnou službu na 40 klubů v celkem 50 obcích a zahrnovaly do svého okruhu kolem 3000 jednotlivců z řad české mládeže, která prováděla povinnou službu. Pro výcvik vedoucích bylo uspořádáno 6 jednodenních kursů. Těmito kursy prošlo celkem přes 100 spolkových pověřenců a instruktorů.

Instruktoři a dívčí referentky okresu Praha venkov-jih byli zase povoláváni do pravidelných výcvikových táborů Kuratoria do Petrovic u Prahy, kde v Domě mládeže pod vedením okresního pověřence prožívali dvoudenní táborové chvilky. Tělocvična i cvičiště Domu mládeže byla naplněna během tábora říznými povely, přednáškami referentů a hrami a závody. Sobotní večery v úzkém kruhu, při tzv. kamarádském večírku, pak měly sloužit sbližování v družné zábavě, kdy zpěv, recitace, improvizované divadlo a tělocvičné výstupy měly dát možnost vyniknout nadaným „kamarádům“. [305]

Generání referent Kuratoria dr. Teuner podnikl koncem ledna a začátkem února 1944 za doprovodu hlavního pověřence Jaroslava Krigara inspekční cestu do Českého Brodu, Kolína, Čáslavi, Německého Brodu, Velkého Meziříčí, Brna, Moravských Budějovic, Třebíče, Boskovic, Olomouce, Lutína a Těšetic. V Čáslavi se zúčastnil mimo jiné také slavnostního předání pásek se znakem Kuratoria prvním členům čety Jana Lucemburského. V Brně promluvil ke shromážděným spolupracovníkům Kuratoria a osobně se přesvědčil o zdaru akce „Umění mládeži“. V neděli 30. ledna pořádal dr. Teuner v Třebíči kurs pro své spolupracovníky z celého okresu a obdržel od nich na památku ručně malovaný třebíčský betlém. Na druhý den zavítal Teuner do Boskovic, kde po uvítání okresním pověřencem promluvil v sále kina Unia ke 350 shromážděným instruktorům a instruktorkám. Hlavním cílem Teunerovy cesty bylo Hanácko. Zde byl dr. Teuner přivítán podle starého hanáckého zvyku chlebem a solí, které mu podaly krojované dívky.
Po velkém srazu v Prostějově navštívil generální referent internáty firmy Rolný, v nichž byli chlapci a děvčata vedeni instruktory Kuratoria. Pracovní sraz v Olomouci byl zpestřen vystoupením pěveckého sboru místní mládeže. V divadelním sále závodů Sigmund Ferra se shromáždila pracující mládež tohoto podniku. Devíti chlapcům, kteří vzorně konali povinnou službu mládeže, byly odevzdány pásky s odznakem Kuratoria. Byl mezi nimi i první chlapec z Protektorátu, který měl právo se titulovat „Správný kluk“. Další den strávil František Teuner v Těšeticích, kde si občané sami budovali pěkné koupaliště pro svou mládež. Ale ani návštěva Svatého kopečku nezůstala bez slavnostního rámce. Také zde nastoupila mládež ve třech ukázněných četách a generálnímu referentu bylo podáno příslušné hlášení. Na všech čtrnácti srazech instruktorů a instruktorek Kuratoria se zúčastnilo nejméně 3000 vedoucích české mládeže. [306]

V únoru uspořádal v „Českém divadle moravskoslezském“ v Moravské Ostravě okresní pověřenec Kuratoria za účasti sedmi set vedoucích služby mládeže „Večer hudby, zpěvu a sportu“. Kromě oficiálních hostů z německé i české strany se zúčastnila této akce většina okresních pověřenců z celé severozápadní Moravy. Slavnostní večer byl zahájen sborovou recitací básně M. Paráčka „Slib“, po níž hlavní pověřenec V. Kabeláč hlásil vedoucímu české mládeže nástup všech spolupracovníků z Ostravska. Ve svém projevu František Teuner zdůraznil, že černé město může „být hrdo na svou mládež, která jako jedna z prvních poslechla hlasu doby a zařadila se do šiku nově se tvořící české generace“. [307]

Čestná stráž u pomníku historika Josefa Pekaře. K jeho hrobu položil
okresní pověřenec Kuratoria věnec.

Na 23. leden připadalo sedmé výročí od úmrtí předního českého historika Josefa Pekaře (1870-1937) a na malém jenšovském hřbitově se při této příležitosti shromáždila mládež z turnovského kraje, aby tak byla uctěna památka dějepisce. Vzpomínkovou slavnost uspořádalo Kuratorium pro výchovu mládeže v Turnově, jehož okresní pověřenec položil na hrob věnec. Pietního aktu se zúčastnili příbuzní a přátelé Josefa Pekaře, kteří pak odešli společně do Turnova k jeho pomníku. Časopis Správný kluk vyzvedával přínos tohoto českého historika ve smyslu pozitivních aspektů česko-německého soužití: „Postava Josefa Pekaře je české mládeži velkým vzorem, který dává velký a pevný cíl, jenž tkví v neúnavné práci pro národ. Pekař nás učí velké lásce k naší vlasti, která nesmí být však zaslepena nenávistí proti jiným národům. Příkaz přátelství a spolupráce s okolními národy, zvláště s národem německým, stál vždy vedle jeho vlastenectví, které chtělo český národ povznášet a postaviti jej na čelné místo mezi evropskými národy. (…) Josef Pekař miloval naší mládež, neboť v ní viděl vykonavatele svého odkazu velké budoucnosti našeho národa. Jeho slova: „Mé dílo patří mládeži“, jsou výrazem nezlomné důvěry v naši mládež a zavazují nás, mladé, abychom nastoupili cestu tohoto velkého Čecha.“ [308]

Výchova české mládeže ve smyslu kladného vztahu k Říši a Němcům jako takovým tvořila bezesporu jeden ze základních nosníků duchovního usměrňování mladých Čechů. Za tím účelem byl české mládeži dáván za příklad smysl pro opravdovou pospolitost, smysl pro organizaci a řád v Říši. Propagandisticky tomu měla posloužit aktivita některých jedinců z řad české mládeže, jak to dokumentuje například „veřejný dopis“ jistého Stanislava Rozkopala, jednoho z mladých Čechů, kteří se dobrovolně přihlásili k pracovnímu nasazení v Říši a pracovali v jedné z velikých německých železáren, kde se zaučovali. Dopis, který 2. března 1944 otiskl kuratoristický list Zteč, byl pln obdivu pro německou mládež, pracující dobrovolně pro německé vítězství a zvláště pro mladistvé námořníky, vojáky protiletecké zbraně a policie, kteří svou službu vykonávali dobrovolně a pomáhali tak své vlasti ze všech svých sil v boji za vítězství:

„Když jsme se na společné poradě na Medlově přihlásili dobrovolně k pracovnímu nasazení v Říši, nikdo z nás nevěřil, že naše tužba bude tak brzo splněna. Než jsme se nadáli, nadešla očekávaná chvíle, a tak jsme 10. ledna o půlnoci opustili Prahu. Byla tmavá noc, takže jsme mnoho z kraje, kterým jsme projížděli, neuviděli. Projeli jsme Drážďany a v 9 hodin ráno jsme vystoupili na nádraží v Berlíně. Při prohlídce Berlína jsme poznali, jak nesmyslné a naivní jsou řeči našich šeptalů, že nepřítel bombarduje v Říši jen objekty pro válku důležité. Viděli jsme všechnu tu zkázu, kterou mohli způsobit jen barbaři a potomci Hunů, kterým nezáleží na kulturních památkách a kterým kamenní svědkové tisícileté kultury neříkají zhola ničeho. Kamkoliv jsme přišli, všude se nám naskytl tentýž obraz: zničené obytné domy, zámečky, parky, nemocnice, kostely, a to všude tam, kde široko daleko nebylo ani stopy po nějakých vojenských zařízeních. Ačkoliv na střechách nemocnic daleko svítily červené kříže, neušly tyto budovy zkáze, zatím co továrny nebyly ani trochu poškozeny.
Všude o nás pečovali s přátelstvím, upřímností, ochotou, které jsme vskutku nečekali. Ať už to bylo při prohlídce dolů s kamarády v době plného obsazení, nebo se to týká včas připravených šatů, kahance, průvodců, zastavení práce na těžních věžích na určitou chvíli, odborných výkladů o všem, co souvisí s těžbou, uvolnění elektrické důlní dráhy, sjezdu do 770 m pod zemí, připravené koupele, piva, občerstvení, nebo jiných věcí, vše bylo pro nás připraveno s takovou pečlivostí, že jsme tím byli dokonce tak trochu dojati.
Při nastoupení práce v železárnách – jedněch z největších na světě – dostavil se mezi nás major podniku, dal pro nás připravit pracovní šaty a pracovní boty a provedl nás nejprve dílnou učňů, kde jsme viděli, jak se vychovává od samých začátků pořádný a pracovitý německý dělník. Od kovářského perlíku přes svařování, zámečnické, klempířské práce až k soustruhům. Tam jsme mohli na vlastní oči spatřit účelnou dělbu práce, plánovitě rozvrženou. Viděli jsme, co se musí naučit chlapec v prvním roce učení, co pak v druhém a třetím, a spatřili jsme i práci, kterou musí učeň ovládat, chtěl-li být správně vyučen. Od zámečnického sekáčku až po pilku na kov.
To, co jsme v Říši viděli, to, jak se s námi jednalo a mluvilo, jak jsme byli všude vítáni, jak jsme byli přijati, to je právě české bratrství s velkým národem německým, to je to, čemu u nás nevěřící Tomášové nemohou uvěřit a co také nemohou pochopit. Němci nám porozuměli a my jim jsme za to vděčni. Němečtí kamarádi nechtějí od nás ale nic více, než abychom v klidu pořádku pracovali v zázemí pro vítězství německých zbraní a tím i pro blaho našeho národa. Kdo tomu nechce rozumět a kdo to nedovede pochopit, měl by být poslán za prací do Říše. Ne z trestu, ale proto, aby uviděl a uslyšel na vlastní oči a uši to, o čem jsem zde mluvil a aby se pak vrátil do vlasti vyléčen a s větším smyslem pro skutečnost.“ [309]

POKRAČOVÁNÍ. Termín příštího dílu bude oznámen.


Fotografie: Archiv autora, ČTK, archiv Vladimíra Kordy. Zvláštní dík autora náleží Vladimíru Kordovi za spolupráci v opatřování fotodokumentace.

Poznámky:


[291] Co napsali, In: Zteč, 3.2.1944, str. 3
[292] Srůst českého národa s Říší, In: Lidové noviny, 23.1.1944, str. 2
[293] Čvančara, Jaroslav: Někomu život, někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1943-1945, Laguna Praha 2008, str. 118
[294] Ve službách národa, In: Zteč 3. 2. 1944, str. 2
[295] Teuner, František: Novoroční pozdrav správným klukům, In: Správný kluk, 12.1.1944, str. 1
[296] Pestrý týden, 3.2.1944, str. 3; Toroň, Jindra: Brno nezklamalo, In: Správný kluk, 9.2.1944, str. 6
[297] Nikrmajer, Leoš: Činnost a úkoly Kuratoria pro výchovu mládeže v Jižních Čechách v letech 1942-1945, In: Výběr č. 3/2006, Časopis pro historii a vlastivědu Jižních Čech, České Budějovice 2006, str. 274
[298] „Mladý venkov“ se nadšeně hlásí k Říši, In: Zteč, 1.12.1943, str. 2
[299] Sociální aktuality, In: Zteč, 3. 2. 1944, str. 3
[300] Náprstek, V.: Poprvé v Praze, In: Zteč, 3.2.1944, str. 5; Zimní zotavovací tábory zemědělské mládeže, In: Lidové noviny, 16.1.1944, str. 2
[301] Boskovická mládež na zotavenou, In: Lidové noviny, 23.2.1944, str. 4
[302] Zteč, 17.2.1944, str. 7
[303] Ze světa mladých, In: Zteč, 3.2.1944, str. 3
[304] Nikrmajer, Leoš: Činnost a úkoly Kuratoria pro výchovu mládeže v Jižních Čechách v letech 1942-1945, In: Výběr č. 3/2006, Časopis pro historii a vlastivědu Jižních Čech, České Budějovice 2006, str. 274
[305] Ze světa mladých, In: Zteč, 3.2.1944, str. 3
[306] Z činnosti mládeže, In: Zteč, 17.2.1944, str. 7; Lidové noviny, 3.2.1944, str. 3; Lidové noviny, 8.2.1944, str. 4
[307] Správný kluk, 9.2.1944, str. 6
[308] Památce Josefa Pekaře, In: Správný kluk, 9.2.1944, str. 2
[309] Rozkopal, Stanislav: Pracovali jsme v Říši, In: Zteč, 2.3.1944, str. 1