Hedinova kniha psaná „podle jeho nejlepšího svědomí“ – Německo a světový mír

Nakladatelství guidemedia etc se podařilo získat jeden z mála existujících nátiskových exemplářů německého vydání knihy Německo a světový mír od významného švédského vědce a badatele Svena Anderse Hedina (1865-1952).  Německé vydání knihy doposud nikdy nebylo realizováno a nevyšlo tedy pochopitelně ani v českém jazyce.

Osud tohoto díla z roku 1937 je přitom mimořádně zajímavý a netypický.  Jeho autor se vydání své knihy v Německu bránil, poněvadž Říšské ministerstvo lidové osvěty a propagandy trvalo na vyškrtnutí některých pasáží, kriticky se vyjadřujících o nacionálním socialismu. Hedin přitom před válkou často pobýval na návštěvách v nacionálněsocialistickém Německu, bydlel opakovaně v prominentním berlínském hotelu Kaiserhof společně s nejvýznamnějšími postavami „nového hnutí“, setkal se v roce 1936 osobně s Adolfem Hitlerem na berlínské olympiádě a směl jej dokonce kdykoliv navštívit v jeho říšském kancléřství. Přesto všechno jeho kniha v Říši nikdy nevyšla. A co se může na jejím osudu na první pohled zdát být paradoxní – v Německu o vydání knihy nikdo neměl zájem ani po roce 1945, protože právě pro své čilé kontakty a neskrývané přátelství k Německu během 2. světové války byl tento velký Švéd trpce zatracován.

Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (2.)

Předchozí díly: 1. část
Členství v NSDAP před rokem 1933 bylo pro ni otázkou cti. Baldur von Schirach chtěl, aby německá mládež nebyla „bezbožná“, a podporoval její intenzivní vztah k umění. Spolupráce Hitlerovy mládeže s mládežnickými organizacemi Španělska, Francie a Velké Británie.
Lukáš Beer

Jutta Rüdigerová (uprostřed) s vůdkyněmi italské a španěl-
ské dívčí mládeže. Vlevo dr. Penelope Testa a vpravo Pilar
Primo de Rivera, se kterou vůdkyni německých dívek spojo-
valo srdečné přátelství. (Foto: Ein Leben für die Jugend,
Deutsche Verlagsgesellschaft, 1999)

V roce 1936 se Rüdigerová zúčastnila říšského sjezdu NSDAP, kde na ni velmi zapůsobila Hitlerova řeč. „Vzpomínám ještě dnes na ty zářící obličeje těch chlapců a na slova, která jim adresoval“, uvádí ve svých pamětech. Vůdce tehdy mluvil o ideálech nové mládeže takto: „Vidím ji ještě před mým zrakem, onu mládež minulosti. Domnívala se, že její síla spočívá v požitku. Domnívala se, že je vhodné zdůrazňovat svůj národní cit pouze ve frázi, vidím onu mládež, ve které si tenkrát mladý muž myslel, že se může stát vzorem svého národa díky co možná největšímu množství alkoholu. Ne, moji mladí přátelé!“, pokračoval v projevu Hitler, „dnes přece u nás vyrůstá nádherné pokolení! Jste krásnější obraz, než jaký nám nabízela minulost a který kázala. Vznikl nový typ krásy. Už ne korpulentní pivní filistr, ale štíhlý a pružný chlapec je vzorem naší doby, který stojí pevně s nataženýma nohama na této zemi, který je zdravý svým tělem a zdravý svou duší. A tak vedle vás chlapců vyrůstá také německá dívka.“

Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (1.)

Co formovalo její vztah k nacionálnímu socialismu a jak chápala rasovou otázku? Vztah k Židům v Německu a rozporuplnost komunismu
Lukáš Beer

Jutta Rüdigerová (1910-2001). Na snímku
z roku 1937.

Pastor Martin Niemöller ještě netušil, jaký těžký úkol má před sebou, když se po válce chystal promlouvat k vězňům v americkém internačním táboře v Ludwigsburgu. Niemöller patřil ze začátku k lidem, kteří nadšeně vítali převzetí moci nacionálními socialisty v Německu, ale později, když už byl u moci Adolf Hitler, však v kostele začal hlásat „zakázané politické názory“ a poté, co jej německé úřady několikrát bezúspěšně napomínaly, byl nakonec dopraven do koncentračního tábora v Dachau. Po válce jej Američané proto pověřili výchovnou misí spočívající v tom, že jezdil po vybombardovaném Německu navštěvovat internační tábory, kde byli vězněni bývalí aktivní nacionání socialisté, a přednášel jim o svých zážitcích v Dachau. V Ludwigsburgu na něj pro změnu čekalo čistě ženské publikum, jež mělo být pastorem ponaučeno o hrůzách nacionálního socialismu. Když Niemöller ve své přednášce začal mluvit o tom, že v koncentračním táboře Dachau mu pouze zřídka vyměňovali ložní prádlo, zvedla se v publiku taková vlna rozhořčení, že Američané museli přednášku ihned přerušit a odvést pastora z místnosti – naslouchající ženy v americkém internačním táboře neměly k dispozici totiž ani ono ložní prádlo a musely nocovat na obyčejných slamnících, o čemž pastor pochopitelně neměl tušení.

Převrat v Prusku 20. července 1932 a rozpuštění Pruska

Prusko a celoněmecký nástup moci nacionálních socialistů. "Krvavá neděle v Altoně" a její dopad. 
Franz Chocholatý Gröger

Ve Výmaru byla vyhlášena 11. srpna 1919 nová republikánská říšská ústava (Die Verfassung des Deutschen Reichs vom 11. August 1919), v jejímž prvním článku se píše: “Německá říše je republikou. Státní moc vychází z lidu.“ (1) Nový státní útvar Německá říše (zvaný také Výmarská republika), byl spolkovým státem, složeným z počátku ze všech původních spolkových zemí předchozího císařství, které se staly republikami s německým označením Freistaat (Svobodný stát), případně Volksstaat (Lidový stát) či Freier Volksstaat (Svobodný lidový stát). Později došlo ke zmenšení počtu spolkových zemí. Nová ústava Svobodného státu Prusko (Freistaat Preußen) se stala zákonem až 30. listopadu 1920, do té doby se čekalo na podobu říšské ústavy, aby bylo jasné, že nepůjde o pokus jednotného německého státu. (2)

Tak to dopadá, když soudní znalec Josef Zouhar neumí pořádně přečíst Heydrichův projev a spoléhá se jen na českou Wikipedii

Lukáš Beer

Hrdá česká mládež hlásící se k Říši, a to co nejvíce masově podchycena.
Myšlenka, kterou inicioval Reinhard Heydrich a jež získala svou podobu v
založení masové mládežnické organizace Kuratorium pro výchovu mládeže.
Dokumenty, které zachycují plány podchycení mladých českých generací
a jejich ideologickou výchovu, jsou nesporným důkazem toho, jaké plány
měl německý nacionální socialismus s českým národem po vítezné válce.
Heinrich Himmler si přál, aby na elitních školách Napola směli taktéž studo-
vat vybraní čeští hoši a směli pak doplnit vůdčí dorost v Říši.

Bohužel nemám k dispozici dvanáct hodin času, abych se věnoval důkladnému zodpovězení dvanácti otázek okolo politiky Reinharda Heydricha a jejího dopadu na český národ, sestavených komisařem Antonínem Klikou z oddělení obecné kriminality při Krajském ředitelství policie Středočeského kraje v Berouně v trestní věci zveřejnění textů obsahující prvky zpochybňování a schvalování nacistických zločinů prostřednictvím internetu. Konec konců jsem tím ani nikým nebyl pověřen a ani mne nečeká lukrativní odměna ve výši 4.200 Kč, jako v případě vyhotovení čtyřstránkové slohové práce soudní znalkyní v oboru historie Lenkou Vrchlavskou. A tak tedy dnes prozatím pouze povrchně k posudku zpracovanému Josefem Zouharem, soudním znalcem, který byl přizván ve věci trestního stíhání Jana Šinágla.

Práce a chléb

Lukáš Beer
Před třiceti lety vznikl ve spolupráci novináře a spisovatele Wolfganga Venohra a Michaela Vogta zajímavý dvouhodinový filmový dokument. Před kamerou se tehdy octlo 56 dobových pamětníků, kteří v roce 1933 odevzdali svůj hlas NSDAP a o pět let později, v březnu 1938, hlasovali pro přivtělení Rakouska k Říši. Autoři tohoto dokumentárního snímku z roku 1983 provedli zároveň reprezentativní anketu mezi 600 bývalými voliči NSDAP. Cílem bylo zjistit, která stránka politiky Adolfa Hitlera je vlastně nejvíce oslovila, co jim bylo na jeho politických cílech nejvíce sympatické. Největší podíl oněch dotazovaných – 29,7 procent – volil roku 1933 nacionální socialisty proto, že si od nich sliboval prosazení politiky „práce a chleba“, tj. zajištění práce a sociálního vzestupu v zemi. A ještě větší podíl z nich – 35,1 procent – vypověděl, že pět let po převzetí moci nacionálními socialisty v roce 1938 to byl hlavní důvod, proč by Hitlerovi dali hlas znovu. Naplnil totiž jejich očekávání a splnil učiněné sliby.

Definice árijského původu dle tzv. Ahnenpassu

V tomto úředním dokladu byla i doslovná zmínka o Češích jako o Árijcích
Rád bych Vás v souvislosti s posledním článkem České děti na převýchovu do českých rodin? upozornil na to, že v Německu existoval tzv. Ahnenpass, ve kterém bylo definováno, co se rozumí pod pojmem "árijský původ". Mezi jinými se zde uvádí, že Čechy je třeba považovat za Árijce“, píše ve svém čtenářském mailu pan František Pilous a dále upřesňuje: „Vzhledem k pozdějším událostem a názorům některých lidí v dnešním Německu se může zdát pikantní, že jako další příklad jsou uvedeni Poláci. Ahnenpass se zmiňuje i o Cikánech, které naopak mezi Árijce neřadí. Všimnul jsem si, že toto téma bylo na Našem směru již několikrát dotčeno. Znění komentáře z Ahnenpassu samozřejmě přikládám v příloze (ve dvou verzích).“

Nesmrtelnost

Michael Winkler

Když je řeč o reinkarnaci, tak se skoro vždy jedná o různá náboženství Dálného východu. Budhismus, hinduismus, lámaismus, taoismus, nikoli však komunismus či revmatismus. Zde smíte žít dokud nezemřete a po jisté chvíli to jde zase celé odznova. Obzvláštní pech máte jako dalajláma, to se totiž nezastavíte. Jen co zemřete, začnou hordy mnichů pátrat po Vaší další inkarnaci a Vy smíte opět dělat dalšího Dalajlámu.

Válka, která měla mnoho otců (4.)

Předcházející: 1. díl - 2. díl - 3. díl
Související článek: Co zastiňuje tragédie ze září 1939
Gerd Schultze-Rhonhof

Maršál Józef Piłsudski (1867-1935)

Ale ani ve Francii nezůstaly události kolem menšin v Polsku bez povšimnutí. Francouzský profesor slavistiky, který napsal tři knihy o tehdejším Polsku a který zažil nucené připojení západní Ukrajiny k Polsku přímo z místa, píše: „Střílelo se, věšelo, mučilo, zavíralo a zabavovalo. Spousta ukrajinských duchovních byla popravena. Aby zabránili přeplňování, nebrali Poláci zajatce. Vězení byla plná Ukrajinců všech společenských vrstev, jejichž jediným zločinem bylo, že byly Ukrajinci, nebo mluvili ukrajinsky”. Tolik hlas francouzský.

Ostatním menšinám se nevedlo jinak. Mezi lety 1934 - 1938, když v Německu již docházelo k pronásledování Židů, uprchlo z Polska do Německa na 757.000 Židů, kteří v Německu, nebo na cestě přes Německo hledali útočiště.

Světové války

Michael Winkler

Koncem 19. století panovaly na kontinentu pro Anglii ideální podmínky. Francie byla 1815 poražena, směla si však ponechat veškerou, předchozími králi v loupeživých válkách získanou zemi. Ve střední Evropě existovaly malé státy jako Nizozemí, Belgie, Württemberg, Švýcarsko, Bavorsko, nebo Sasko. Jen Prusko a Rakousko-Uhersko byly velmoci. Krom toho také Rusko.V této době se stala Anglie neohroženou světovou velmocí. Průmyslová revoluce umožnila anglickému průmyslu dosud nevídanou expanzi. Celosvětově dobývala kolonie. 1854 se podílela pomalu zesilující Francie jako juniorský partner Anglie na Krymské válce proti Rusku.

Válka, která měla mnoho otců (3.)

Předcházející: 1. díl - 2. díl
Související článek: Co zastiňuje tragédie ze září 1939
Gerd Schultze-Rhonhof

Vážené dámy a pánové, jsem rád, že mohu zahájit dnešní tři přednášky o událostech kolem II. světové války a událostech před jejím začátkem. Jistě jste si v těch třech krátkých životopisech na pozvánce k dnešní konferenci povšimli, že jsem z dnešních tří přednášejících jediným historikem-amatérem, a tak Vám chci ještě před začátkem krátce vysvětlit, jak jsem se jako laik začal zabývat dějinnými událostmi kolem začátku Druhé světové války.

Před několika lety jsem se zabýval otázkou, jak dalece mohlo německé obyvatelstvo let třicátých přisuzovat německé zbrojení Hitlerovým válečným záměrům.

Dekadence

Michael Winkler

Znáte Perryho Rhodana? Tu známou sešitovou scifi za pár grošů, co s přehledem zlomila všechny prodejní rekordy? Když roku 1961 vyšel první díl, snili její autoři o 50-ti dílech. K dnešnímu dni jich vyšlo 2500. Titulní hrdina, americký astronaut, objeví na Měsíci ztroskotanou vesmírnou loď Arkonidů, vysoce technicky vyspělé mimozemské rasy. Jakožto vládci obrovské vesmírné říše, mající k dispozici špičkovou vesmírnou supertechniku, která jim dokázala splnit všechny sny, stali se Arkonidé v průběhu uplynulých 6.000 let unavenými, znuděnými, tedy dekadentními bytostmi. “Lékař Arkonid by nikdy nevykonal dvě stejné operace stejným způsobem. Přinejmenším by si vybral jinou hudbu, jako musikální podbarvení své práce.”

Tehdy jsem poprvé ve svém životě narazil na to slovo, slovo dekadence. Arkonidé, to byli ti týpci, co se rozvalili před fiktivní obrazovkou, na kterou si zkrze své mozkové vlny promítali jakési své vzorové, vysněné světy, zatímco snaživí, schopní, motivovaní a rozhodně ne dekadentní “Terráni” (Lidé) řešili problémy vesmíru a pod velením svého vůdce Perry Rhodana dobývali svůj vlastní hvězdný svět.

Hans von Seeckt a jeho koncepce aktivní východní politiky se sovětským Ruskem

Související text: Hans von Seeckt o "pruském svérázu"
Franz Chocholatý Gröger

Počátkem srpna 1920 se Rudá armáda přiblížila k Varšavě

Tvrdý tlak vítězných versailleských mocností na přelomu let 1919 a 1920 vedl k tomu, aby byly hledány šance, jak se zbavit versailleských pout a udělat z Německa zase světovou velmoc. Za takové situace se v předjaří 1920 přiklánělo velení reichswehru ke stanovisku, že všechno musí vsadit na aktivní východní politiku se sovětským Ruskem, místo podřizování se Dohodě.

Hlasatelem tohoto kurzu se stal roku 1920 šéf vedení pozemního vojska generál Hans von Seeckt. Ten v dopise z konce ledna 1920 napsal: „Jelikož za neodvolatelný cíl naší politiky v budoucnu považuji politické a hospodářské sblížení s Velkoruskem, musíme se vynasnažit, abychom si z Ruska aspoň neučinili nepřítele… Odmítám podporovat Polsko, a to i kdyby hrozilo nebezpečí, že bude pohlceno." (1)

Hans von Seeckt o "pruském svérázu"

Franz Chocholatý Gröger

Helmuth Karl Bernhard Graf von Moltke

Nuže, jaký je vlastně tento pruský svéráz? Především se vyznačuje pruským pojetím státu; to se liší právě tak od britsko-liberální státní koncepce, jež vidí ve vládě pojišťovacího agenta pro svůj obchod, jako od marxistického pojetí, jež nalézá svůj konečný cíl v mechanizovaném včelím státě - neboť pruský stát je vybudován na vzájemnosti úkonů, na oddaném úsilí každého příslušníka ve prospěch dobra celku a zároveň na úloze státní moci použít jí pro dobro každého jedince. Tak se stát v Prusku stává nikoli prázdným pojmem, nikoli abstraktní ideou, zdůvodněnou filosoficky nebo sofisticky, nýbrž živoucím, krví proniklým útvarem. Tím stát i každý z jeho členů jedno jsou; v každém z nich žije celý pruský stát. Tento stát je zcela vybudován na povinnosti občanů k státu jako na povinnosti státu k jeho občanům. Tento smysl pro stát obsahuje v sobě vysokou odpovědnost obou a tím i každého jednotlivce. Toto pruství je pojem zahrnující v sobě svobodu.