Špinavé divadlo v Idomeni: Azyloví aktivisté při inscenaci působivého drama pro média vědomě riskují životy svých „uprchlíků“

Fotografie dosvědčují divadlo azylových aktivistů 

Webové stránky Junge Freiheit označily azylové aktivisty na fotograficích 
přímo v akci. Snímky hovoří za sebe.

Fotografie vyčerpaných „uprchlíků“, kteří se z posledních sil pokoušejí překonat řeku u Idomeni, aby se dostali z Řecka do Makedonie, obletěly od pondělí celý svět. Po vícero týdnů se více než 10.000 osob na svém tažení do střední Evropy zdráhá nechat se dopravit do lépe zařízených ubytovacích zařízení v řeckém vnitrozemí. To proto, že těmto lidem nejde o únik před hrůzami války, ale o usídlení se ve vybraných zemích Evropy, zejména v Německu. V pondělí se pak téměř 2000 osob „na vlastní pěst“ rozhodlo ilegálně vkročit do Makedonie. O tom ostatně informovala i česká média, jež také citovala vážné podezření, že přítomní „levicoví“ azyloví aktivisté nejenže „uprchlíky“ při tomto ilegálním překročení hranic podporovali, ale pravděpodobně je k tomu i aktivně nabádali. Konkrétně se hovoří o letákovém návodu v arabštině, který osobám účastnícím se tažení do střední Evropy poskytoval konkrétní tipy, jak se dostat přes hranice. Německý list Junge Freiheit na svých webových stránkách dnes zveřejnil mnoho vypovídající fotografie, zachycující azylové aktivisty, jak přímo podporují tzv. utečence při inscenování dramatických scén pro světová média.

Pražské Sudetoněmecké krajanské sdružení pořádá za měsíc členskou schůzi – zvána je i veřejnost

Sudetoněmecké organizace v Mnichově, ve Vídni a v Linci reagovaly 
na založení dalšího "landsmanšaftu" přímo v České republice porůznu.

V polovině dubna se v Praze uskuteční veřejná členská schůze Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKS ČMS), jejímž programem bude i volná diskuse. Pozvánku na schůzi dne 14. dubna rozeslal v těchto dnech výkonný výbor sdružení.

Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Mnichově, Bernd Posselt, před necelým rokem pohrozil, že podnikne právní kroky proti tomuto „českému landsmanšaftu“, o jehož založení se především zasloužil aktivista a právní znalec Tomáš Pecina z Prahy. Jak známo, Posseltovo mnichovské sdružení se označuje za jediného reprezentanta sudetoněmecké národnostní skupiny a tvrdí, že jedinou reprezentací německé národnostní menšiny v České republice jsou existující menšinové oficiální organizace a sudetské Němce zastupuje na území ČR pouze „Sudetoněmecká kancelář“ v Praze. Pecinovo „sudetoněmecké krajanské sdružení“ je tedy Berndu Posseltovi trnem v oku. Naopak pozitivně se o Pecinově iniciativě vyjádřil předseda Witikobundu Felix Vogt-Gruber, který ustavující valnou hromadu SKS ČMS v Praze loni dokonce osobně navštívil a tím novému sdružení vyjádřil podporu. Pecina je naopak zase tvrdým kritikem politiky současného vedení mnichovského sdružení.

Oficiální pornostránky kancléřky Merkelové nabízí „uprchlíkům“ sexuální osvětu

Zkrátka si nepřijde ani „mezirasový sex“ či propagace homosexuality. Migrant zde dostane i tipy, jak si správně dojednat sex za peníze u prostitutky. 

Jak aktuálně informuje německý tisk, byl spuštěn oficiální internetový projekt Spolkové centrály pro zdravotní osvětu (Bundeszentrale für gesundheitliche Aufklärung), který má – jak kupříkladu uvádí deník Die Welt – „informovat přistěhovalce o sexualitě a lásce“. Tvůrci stránek se přitom neomezují na celkem nevinné formulace jako je například tato: „Sex je víc než pohlavní styk. Patří k němu, mimo jiné, také líbání, hlazení se a orální sex.“ Naopak: stránky popisují sexuální polohy, používání jednotlivých částí těla a všechno je zde detailně líčeno, k čemuž slouží i příslušné piktogramy. „Můžete jazykem stimulovat bradavky a anální otvor Vašeho partnera“, stojí zde například. Anebo: „Můžete provádět vaginální styk také pomocí předmětů, jako je například vibrátor nebo robertek.“

Bývaly doby

Související text: Jak Jan Čulík „hluboce trapně“ dezinformuje své čtenáře 
Tomáš Pecina  

Bývaly doby, kdy Jan Čulík, vysokoškolský učitel bohemistiky na University of Glasgow a vydavatel Britských listů, hájil svobodu projevu. V oněch dávných časech jsem s ním spolupracoval a aktivně se snažil uvést deník do podoby, jež by byla slučitelná jak s ochranou autorského práva (Čulík běžně bez povolení překládal a publikoval části článků z britského tisku, ač to bylo v tiráži výslovně zakázáno), tak s požadavkem redakční vyváženosti a neutrality, což se mi posléze nezdařilo, a dále mi bylo než sledovat cestu Britských listů k intolerantně-levicovému pohledu na svět.

Jak Jan Čulík „hluboce trapně“ dezinformuje své čtenáře aneb Jak se to má ve skutečnosti s jeho „rakouskými prominenty“

Lukáš Beer 

Zdaleka ne jen logo britských The Guardian inspiruje šéfredaktora 
Jana Čulíka ve své práci. Ve své kopírující horlivosti však neověřuje 
novinářskou hodnotu článků vycházejících v jeho mediálním vzoru.

Propagandistická linie Čulíkových Britských listů je samozřejmě již dlouhou dobu široko daleko profláklá, přičemž průhledná systematika manipulace čtenářů je zřejmá už jen z letmého prolítnutí jednotlivých tendenčně sestavených titulků. Britské listy se dnes sotva vyplatí navštěvovat proto, aby se zde člověk „nezávisle“ či „alternativně“ informoval, ale spíše proto, aby si mohl vychutnat Čulíkovy školně-naivní ukázky, jak se lze v rámci „nezávislého zpravodajství“ pokoušet ovlivňovat veřejné mínění v rámci přesně stanovených a předem odhadnutelných propagandistických mantinelů. Je to do jisté míry ovšem škoda, neboť zde tu a tam v minulosti přeci jen nějaká ta „alternativní“ zajímavá informace či ten nebo onen nonkonformní názor zveřejněn byl. Blisty.cz ovšem mezitím už beznadějně zdegenerovaly v Blitky.cz, v jakousi nevěrohodnou směsici „zpráv“ či článků, které se za ně vydávají. Jakou vážnost lze článkům na Britských listech přisuzovat, dokládá i následující aktuální příklad.

Na rozdíl od „vítače uprchlíků“ Matěje Stropnického přiznávají jeho ideologičtí kolegové v Německu a Rakousku hned na rovinu, že Zeleným jde předně o přenárodnění obyvatelstva

Homosexualismus, multirasová společnost a Židé – tři (zajisté náhodné) příklady z posledního týdne
Lukáš Beer

Matěj Stropnický, Volker Beck a Alexander van der Bellen mají 
mnohé společného. Především jsou ale vzornými žáky přenárodňovací 
ideologie Coudenhove-Kalergiho.

Zvláštní shodou okolností na sebe v našich zemích v uplynulých dnech kontroverzně upozornili přední politikové různých národních větví „zelených“ politických stran: V Česku česko-židovský předseda strany Zelených, Matěj Stropnický, nenechává nikoho na pochybách ohledně svého „vítačského“ postoje vůči imigrantské vlně, se kterou se nyní Evropa potýká. V Německu policie zase před několika dny nalezla při náhodné kontrole významného politika strany Zelených, poslance Volkera Becka (který se v zemi „proslavil“ jako „otec manželství homosexuálů“ a je známý jako bojovník proti „antisemitismu“) pervitin, načež se tento muž vzdal veškerých svých politických funkcí, včetně své funkce předsedy německo-izraelské poslanecké skupiny v Bundestagu. A rakouský zelený kandidát na úřad spolkového prezidenta v nadcházejících volbách, Alexander van der Bellen, se na návštěvě německého spolkového sněmu v Berlíně naprosto otevřeně rozpovídal o tom, jak si v souvislosti s aktuálním přílivem mimoevropských imigrantů na tento kontinent představuje ideální etnické složení budoucích „Spojených států evropských“ a docela tím nepokulhával za představami známého zakladatele panevropského hnutí a inspirátora zakladatelů Evropské unie, Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho, jehož „evropská myšlenka“ stavěla na cíleném vybudování multirasově promíšené Evropy, řízené – jak to sám ve svých publikacích otevřeně nazýval – židovskými elitami, označovanými jím doslovně jako „panskou rasou“. Rakouský zelený politik van der Bellen sice o takovýchto „elitách“ ve svém projevu před německými poslanci nehovoří, nicméně naprosto v souladu s představami velkého myslitele panevropského hnutí volá po začlenění přistěhovalců z Asie a Afriky do evropského společenství takovým způsobem, aby budoucí generace ve „Spojených státech evropských“ nahlížely na každého zde žijícího Iráčana či Syřana automaticky jako typického představitele nové evropské generace. Ale pěkně popořádku.

„Výslech velezrádce“ - Atentátník Jan Svoboda promlouvá před kamerou

Atentátem neměl být odstraněn pouze Edvard Beneš, ale i další příslušníci nově dosazené československé vlády 

"Domnívali jsme se, že vina bude dávána Slovákům a že z toho důvodu
bude zabráněno zrození Československé republiky jako jednolitého státu",
uvádí "zanícený nacista" Jan Svoboda před kamerou. Foto: screenshot ČT24

Česká televize přinesla před několika dny ve svém pořadu Archiv ČT 24 nenápadný krátký archivní příspěvek z roku 1945, zachycující výslech bývalého funkcionáře Kuratoria pro výchovu mládeže Jana Svobody, jenž byl počátkem roku 1945 pověřen úkolem spáchat atentát na Edvarda Beneše a popřípadě i na další příslušníky vlády obnovené československé republiky. Náš směr před časem jako jediné periodikum uveřejnil exkluzivní informaci o tom, kdo byl tento muž, a přinesli jsme si exkluzivní fotografický materiál. Svobodův záměr usmrtit „prezidenta osvoboditele“ se však nezdařil, československé orgány jej zatkly a uvěznily. Jan Svoboda zemřel prakticky před nedávnem – 6. prosince 2011 – ve věku nedožitých 91 let a ani jeho blízcí neměli mnohdy tušení, jakou minulost tento muž měl. Lidé v jeho okolí, kteří věděli, že byl po válce vězněn, se domnívali, že to bylo pro protikomunistický odboj. Vězněn byl Svoboda od roku 1947 v Mírově a ve Valdicích a propuštěn byl až v roce 1963. O Svobodově životě (25. ledna by se letos dožil 95 let) během války, těsně po válce a od druhé poloviny 60. let až do své smrti jsme psali v článku Atentátník Jan Svoboda před nedávnem zemřel a detailní údaje o chystaném atentátu byly zveřejněny v příspěvku Muž, který málem zabil Edvarda Beneše.

Přenárodněná novoroční nadílka

aneb novoroční „Rakušanka“ a prvně narození „praví Vídeňáci“ roku 2016 
Lukáš Beer 

Novoroční "Rakušanka" a novoroční "Vídeňáci" (dole) roku 2016.
Foto: schreenshot ORF Wien Heute

Nastávající evropské generace budou současné počínání vládnoucích politických garnitur nepochybně zpětně považovat za nebývalý těžký zločin vůči evropským národům a jejich tisícileté kultuře. Ale zatímco si už i trvale médii ideologicky masírovaní  jednotlivci v mainstreamových vrstvách pomalu začínají uvědomovat, že tu očividně „něco nehraje“ (ale tito přitom ani zdaleka nedokáží nacházet skutečné příčiny a následky těchto nepřehlédnutelných jevů), běží nadále nerušeně proces cíleného přenárodňování evropského rasového genofondu na plné obrátky. Pojem „přenárodnění“, neboli Umvolkung, dnešní historikové hodnotí jako jedno z největších provinění německého nacionálněsocialistického režimu, například právě vůči českému národu. Pozoruhodné je, že i mezi sudetskými Němci, kteří jsou alespoň zčásti objektivně informováni o skutečných přenárodňovacích úmyslech německých nacionálních socialistů v českých zemích v minulém století – tedy mezi tou malou částí z nich, u kterých předpokládáme, že dobře vědí, že poněmčení se mělo týkat drtivé většiny budoucích českých generací, a že tedy tito vyhnanci a jejich potomci nežijí ve vylhaných tezích českých historiků o fyzické likvidaci všech/poloviny/jedné třetiny Čechů apod. – i tito sudetští Němci označili v rozhovorech se mnou zamýšlené poněmčení Čechů (tj. začlenění českého obyvatelstva se stejnou resp. velmi příbuznou rasovou strukturou do německého národa) za hrubý zločin proti českému národu., pokud ne přímo za plánovanou genocidu.

Bartoš a Zemánek stíháni za Polnou

Tomáš Pecina 
O Vánocích si lidé nadělují dárky, a jeden takový dostali i politici Adam B. Bartoš a Ladislav Zemánek, které jihlavská policie začala iniciativně stíhat za akci v Polné, davájíc jim tak vynikající tribunu k dalšímu zviditelnění (kvalitu usnesení omluvte, lepší k disposici nemáme). I policista by prý sám věděl, ale raději dal sprostým podezřelým znalce – jímž byl, podle v usnesení citované formulace, pravděpodobně Josef Zouhar – a ten text umístěný v lese seznal závadovým a schopným naši křehkou demokracii úplně vyvrátit z kořenů.

Podle vzoru židovských zabijáků režiséra Tarantina: Přistěhovalci ve videu masakrují Němce

"Hej, nácku! Za xenofobní vtip ti rozbiju hlavu!"

Německé, resp. rakouské vydání lifestyle-magazínu a online-časopisu Vice je křiklavou směsicí často oplzlého bulváru, perverze, reklamou na pornografii, prostituci a homosexualitu (někdy i všeho najednou: homosexuální redaktor Vice například líčí, jak se osobně nechal uspokojovat na velké pornografické gay party v Berlíně) a po politické stránce především hlásnou troubou agresivní pro-"uprchlické" propagandy. Navzdory prudce klesající popularitě „německé“ Merkel-Mutti německy píšící redakce tohoto média, které se podle vlastní definice orientuje na „mládežnickou kulturu“, sype z rukávu o sto šest jeden příspěvek za druhým, ve kterém je řeč o nenávistných Němcích, podpalujících uprchlické ubytovny a hlásajících „xenofobní“ názory, proti nimž je prý zapotřebí aktivně bojovat.

Česko-židovští poslanci orodují za Izrael a ve jménu České republiky – nelíbí se jim rozhodnutí Evropské komise o označování zboží

Za „šokující“ označila nadstranická skupina 23 židovských a českých poslanců parlamentu ČR rozhodnutí Evropské komise o speciálním označování izraelského zboží z Judska, Samaří a z Golanských výšin (Náš směr informoval). Evropská komise podle nich tímto krokem „podniká na svého klíčového spojence (Izrael – pozn.) a reprezentanta západní politické kultury v regionu propagandistický a potenciálně i ekonomicky citelný úder“. Dle znění oficiálního prohlášení skupiny poslanců pěti politických stran, které prezentoval židovský politik Robin Böhnisch (ČSSD), se Evropská komise takto „otevřeně staví proti zájmům židovského státu“. V prohlášení, jehož autorem je pravděpodobně sám Böhnisch, se „argumentuje“, že by „ohrožení či ztráta spojenectví se Státem Izrael“ dopadla negativně pro Evropu. „Ta by se zvláště po útocích v Paříži měla právě od Izraele začít učit, jak zacházet s teroristy“, doporučuje skupina židovsko-českých politických činitelů oficiální reprezentaci Evropy. Nadstandardně proizraelská pozice politické reprezentace České republiky ve srovnání s jinými evropskými zeměmi je podle těchto poslanců „racionální pozicí“ a tito dále doporučují: „Česko by se mělo podobně chovat i v případě prvního kroku k centrálně organizovanému bojkotu izraelských výrobků, takovou praxi hlasitě odmítnout a rozhodnutí Evropské komise neaplikovat.“ V textu prohlášení se navíc opatrně naznačuje, že napříště by se do struktur evropské administrativy neměly zapojovat „osoby s politicky extrémistickou minulostí“.

Takto Srbsko dělá pořádek

Podunajští Švábové, kteří byli vyhnáni po 2. světové válce, dostávají nyní v Srbsku nazpět svůj majetek

Heinrich Brditschka a jeho otec vybudovali v Jablonci nad Nisou největší výrobnu 
klenotů v Sudetech. Třikrát podal u českých soudů bezúspěšně žalobu kvůli navrácení 
majetku, jehož hodnota se pohybuje mezi osmnácti a dvaceti pěti milióny eur. 
Foto: lorena.at

Po celá desetiletí se zdálo, že Josef Springer nedokáže splnit poslední přání svého otce, který zemřel v roce 1964. Tento občan z rakouského Welsu neměl žádnou šanci, aby byl navrácen kadeřnický obchod jeho rodičů, stejně jako pozemek včetně obytného domu v srbské obci Indija (Vojvodina). Springerovi byli po Druhé světové válce, podobně jako další statisíce podunajských Švábů, vyvlastněni a vyhnáni.

Šéf bavorské AfD se vyhýbá sudetské otázce

Provokatér z německé televize ZDF se vmísil do demonstrace proti Merkelové

Tisíce příznivců AfD demonstrovaly v sobotu v Berlíně proti současné 
azylové politice aktuální politické reprezentace Spolkové republiky Německo. 
Pod heslem „Červená karta pro Merkelovou – Azyl si vyžaduje hranice“ proudilo 
podle údajů organizátorů více než 7000 lidí centrem Berlína. Policie hovořila 
o 5000 účastnících. Policie musela chránit účastníky před násilnickými 
„levicovými“ extremisty, kteří útočili i na policisty, minimálně jeden z 
nich byl zraněn. Vedoucí činitelka AfD Frauke Petry napadla ve svém 
projevu spolkovou kancléřku Angelu Merkelovou (CDU) a obvinila jí z 
toho, že provádí „politiku proti vlastnímu národu“. Zkreslující a tendenční zprávu 
podala o demonstraci ČTK. Podle české agentury provázely demonstraci 
„drobné potyčky zejména s odpůrci extremistů“ (sic) a účastnilo se jí „asi 3500 lidí“. 
Mezi demonstranty se vmísil i tým veřejnoprávní televize ZDF, přičemž jeden 
ze zaměstnanců se převlekl do kostýmu klauna. Dav jeho provokativní účel odhalil 
a začal skandovat „Lügenpresse, Lügenpresse...!“ (-lb-) 
(Foto: schreenshot Youtube/Alexander Beck)

V čele bavorského zemského svazu Alternativy pro Německo (AfD) stojí několik málo týdnů emigrant z moravské Olomouce. Firemní poradce a publicista Petr Bystroň byl na jednání svazu 285 hlasy zvolen za předsedu. Ačkoliv je sám přistěhovalcem, označuje Bystroň omezení přistěhovalectví v Německu ze jednu z nejdůležitějších priorit své politiky. Je mu 44 let a vystudoval ekonomii a mezinárodní vztahy na vysoké škole pro politiku a Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově. Do Německa přišel v roce 1987, když ve věku 16 let společně se svými rodiči emigroval z Olomouce. Ovšem na otázku směrovanou na jeho postoj ohledně Benešových dekretů a napravení bezpráví spáchaného na sudetských Němcích explicitně nechtěl poskytnout odpověď. Sice poukázal na to, že se prý „v 90. letech zúčastnil četných svatodušních srazů Sudetoněmeckého krajanského sdružení“, ale řekl, že tato otázka spadá do kompetence spolkového předsednictva AfD. Ani námitka, že v Bavorsku žije mnoho sudetských Němců a ty by mohl zajímat názor zemského předsedy na věc, nedokázala Bystroně přinutit k nějakému stanovisku. (-mm-)

V Srbsku byla odstartována restituce – první navrácení!

Právník Nikola Bozic (uprostřed) s předsedou podunajských 
Švábů Antonem Ellmerem (vpravo) a Josefem Springerem 
(vlevo). Foto: Maurer/Sudetenpost/Volksblatt

To co se v Česku, na Slovensku a v ostatních vyháněčských státech kategoricky odmítá a je považováno za hrozbu pro celé státní uspořádání, není jinde zřejmě považováno za problém. V Srbsku se právě naplno rozjíždí rehabilitace a restituce podunajských Švábů, jež byli vyvlastněni a vyhnáni po Druhé světové válce. Odpovídající zákon byl usnesen již v roce 2011. Ovšem tomu, že to Srbsko bude s lítostí projevenou skutky a se smířením s bývalými spoluobčany skutečně myslet vážně, mnozí vůbec nechtěli věřit. Proto si tedy ani nepodali žádost na rehabilitaci a restituci. A ti, kteří tak již učinili, mohou nyní čerpat plody této aktivní politiky smíření. V Rakousku byl nedávno úspěšně ukončen první případ restituce. Tři bratři z Horního Rakouska obdrží nazpět pozemek o rozsahu 3000 metrů čtverečních, který se nachází v srbském maloměstě Kula. Pozemek patřil jejich prarodičům. To tedy znamená, že i dědicové mají plný nárok. Právníci Ralf Brditschka a Nikola Bozic ze society Hasch und Partner dokázali úspěšně uzavřít i další případ jedné rodiny z Karlsruhe. V tomto případě šlo celkem o 250 hektarů zemědělské půdy poblíž města Apatin nad Dunají, a sice při ceně 15.000 EUR za jeden hektar – je to tedy značné jmění, které již bylo restituováno. Brditschka, který je mimochodem vnuk jednoho sudetoněmeckého výrobce šperků z Jablonce, a jeho srbský kolega zastupují asi 2200 podunajských Švábů, přičemž 90 procent z nich je z Rakouska a zbytek z Německa, z USA a Kanady.

Občanka Sýrie o utečencích: "To nejsou praví Syřané – jsou to navíc migranti s ekonomickými motivy"

Na demonstraci, kterou již před měsícem – v neděli 6. září 2015 v Bělehradě uspořádaly organizace SNP Naši a Srbski Obraz měla projev i občanka Sýrie Rima Darious. Před shromážděnými občany otevřeně hovořila o situaci v Sýrii, vlně migrantů a vztahu Západu k tomuto problému. Překlad celého projevu Vám přinášíme níže.

Drazí přátelé, stojím tu dnes před Vámi jako hrdý občan Sýrie, abych Vám vylíčila situaci v mé zemi, která se týká i Srbska. 

Kdysi jsme byli národ, uvnitř kterého se lidé vzájemně milovali a respektovali. Před touto válkou byla naším největším problémem Palestina. Chtěli jsme řešit malé problémy v porovnání s tím, co zde máme dnes, problémy byrokracie a korupce v některých státních sektorech. Neznali jsme nespravedlnost, terorismus ani kriminalitu. Posledních deset let před touto válkou jsme tvrdě pracovali a učinili velké kroky. Nejdůležitější je, že před touto válkou neexistovali žádní syrští utečenci. 

Jestli vůbec, tak změna stanov nebude platná před rokem 2018

Spor na půdě oficiální sudetoněmecké organizace: Advokát odpůrců nových stanov se domnívá, že by Bernd Posselt mohl být za svůj postup i vyloučen ze svazu 
Na internetových stránkách [mnichovského] Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) už byly zveřejněny v rubrice „Cíle“ – ony nové stanovy, jež byly koncem února schváleny spolkovým shromážděním. Ty by tam ale vlastně vůbec stát neměly. Neboť právoplatné jsou nadále ty stanovy, ve kterých je zakotven jako účel spolku mimo jiné také zasazování se o znovuzískání vlasti a o restituci. Pozměněné stanovy, ze kterých byly tyto body vyškrtnuty, nebyly, jak jsme informovali, přijaty k registraci rejstříkovým soudem při městském soudě v Mnichově. Dokud tato registrace neexistuje, nemá změna stanov také žádnou právoplatnost. A do té doby to také potrvá, pokud vůbec bude změna moci být udržena v této podobě. Neboť proti novým stanovám byla podána žaloba spadající pod mnichovský zemský soud, který rozhodne 3. listopadu. To je také jeden z důvodů, proč se rejstříkový soud rozhodl proti pravděpodobně unáhlenému zápisu a proč odmítl příslušnou žádost krajanského sdružení. Heinz Veauthier, advokát žalobní strany, poukazuje na skutečnost, že se proces může ještě velmi protáhnout. Jsou totiž možné ještě tři instance včetně spolkového soudního dvora v Karlsruhe.

Semelová před soudní stolicí

Tomáš Pecina 
Za nic než poněkud trapnou politickou exhibici není možné označit osobnostní žalobu, kterou na poslankyni Martu Semelovou podal její politický konkurent z Brna Michal Kincl (TOP09). Z opatrnosti zažaloval i stranu, za niž se politička předmětným, značně nechutným způsobem medialně presentovala.

Politolog Lukáš Jelínek šířil v pořadu „Události, komentáře“ dezinformace o webu Náš směr

Stránky se prý zastávají „Himmlerovy židovské politiky“, jsou proto „neofašistické“ a nemůžou nikdy uvádět pravdivé informace 
Lukáš Beer 

Zpravodajský pořad České televize „Události, komentáře“ se v úterý večer hned v úvodu věnoval obsáhle problematice současné uprchlické krize a zejména pak reakcím na petici nazvanou „Vědci proti strachu a lhostejnosti“. Diskuse se zúčastnili mluvčí českého státního prezidenta Jiří Ovčáček a imunolog, genetik Ústavu molekulární genetiky AV ČR, signatář jmenované výzvy Václav Hořejší. Svůj komentář připojil na závěr i analytik Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie (think tank politické strany ČSSD).

ČTK převzala starý text na politickou objednávku – Aneb jak udělat z asociálního vraha vyléčeného „neonacistu“

Sdělovací prostředky zamlčují, že mladík byl odsouzen za spoluúčast na vraždě, kterou soud vůbec nespojoval s „pravicově extremistickou činností“. V Německu z něj média udělala osvíceného bývalého neonacistu, který dnes bojuje proti předsudkům vůči přistěhovalcům. 
Lukáš Beer 

Foto: screenshot Youtube/DW

Deník Blesk, stejně jako portál Romea.cz převzal v úterý zprávu ČTK o „neonacistovi z Německa, který se stal kazatelem“: „Tento třiatřicetiletý urostlý muž se zrzavě blonďatými vlasy má totiž za sebou přerod. Kdysi byl neonacistou, před 16 lety jednoho člověka zbil tak, že zemřel. Kvůli tomu se pak ocitl ve vězení. Nyní chodí po školách, zabývá se prevencí extremismu a své zážitky sepsal v knize. Nabádá, aby lidé mladé pravicové extremisty neodepisovali a případně jim nechali otevřenou cestu zpět do společnosti.“ Johannes Kneifel, tak se tento mladý muž se zájmem o kulturistiku jmenuje, pochází z Dolního Saska. Sklouzl prý k „pravicovému radikalismu“ proto, že pochází ze sociálně a zdravotně handicapované rodiny – stal se kvůli tomu z něho pacient psychiatrie a asociál v podobě „pravicového radikála“. Zpráva ČTK vypráví, co se stalo potom – pro celou svou pikantnost ocitujeme i detaily: „V srpnu 1999, když mu bylo 17 let, s kamarádem zbil jednoho čtyřiačtyřicetiletého odpůrce neonacistů. Muž na následky zranění zemřel a Kneifel byl za smrtelné ublížení na zdraví odsouzen k pětiletému trestu ve věznici pro mladistvé. Třeba by bylo všechno jinak, kdyby se tenkrát vyskytl někdo – třeba učitel –, kdo dokáže nadchnout pro demokracii a hodnoty republiky‘, přemýšlí mladý muž. Ale nikdo takový pro něj nebyl. Když nyní stojí před školáky, snaží se jim dodat odvahu, aby využívali možností, jaké demokracie nabízí, a aby se angažovali.“ – Potom už jenom ve zprávě následuje popis jeho kariéry v církvi a básnění o tom, jak se z něho stal „jiný člověk“.

Uprchlíci souloží na soukromých pozemcích v okolí tábora, všude zapáchá moč a válí se odhozené odpadky, darované jídlo a ošacení od Charity končí v popelnicích

Fotoreportáž na Facebooku o poměrech v okolí utečeneckého tábora v Traiskirchenu 

Fotografie, které hovoří za sebe: Nahoře vedoucí pracovnice demokraticky 
nikdy a nikým nelegitimované organizace Amnesty International 
Daniela Pichlerová, která v utečeneckém táboře vedla „průzkum poměrů“. 
Právě líčí novinářům, jaké „katastrofální poměry“ pro azylanty v táboře 
panují. (Foto: screenshot ORF/Wien heute.) Jaké katastrofální poměry si 
musí vytrpět lidé, kteří žijí v okolí tábora, už Amnesty International
 nezajímá (foto dole: Peter Bächer, Facebook).

Amnesty International směla před nedávnem provést jednodenní „inspekci“ v rakouském uprchlickém táboře Traiskirchen na jih od Vídně. Na závěr její mluvčí vystoupila před novináři. Daniela Pichlerová, která vedla „výzkum“ přímo na místě, označila stav v uprchlickém táboře za katastrofální. Kolem 1500 lidí stále musí kvůli přeplnění budov spát „pod širákem“ a uprchlíci jsou prý trápeni dlouhým čekáním ve frontách. Tábor si za Amnesty International prohlédl i lékař íránského původu Siroos Mirzaei, pracující nyní ve Vídni. Jeho zjištění: akutní nedostatek lékařů na tak velký počet lidí (pouze čtyři) a sanitární zařízení jsou „v otřesném hygienickém stavu“.

V jakém hygienickém stavu by se toalety nacházely v hypotetickém případě obsazení stejného tábora stejným počtem lidí, ovšem středoevropské provenience, lze jen neseriózně spekulovat. Své vědí ovšem i obyčejní obyvatelé městečka Traiskirchen, bydlící (nejen) v bezprostředním sousedství utečeneckého tábora.