A skutečně se podařilo porodnost zvýšit: v roce 1939 ležela s počtem 20,4 porodů na 1000 obyvatel o více než pět bodů výše než v roce 1932 a dosáhla tak téměř úrovně roku 1924. Není ovšem jednoznačně prokazatelné, že tento vzestup souvisí přímo s nacionálně socialistickými opatřeními pro stupňování porodnosti. Na druhé straně totiž v roce 1940 připadalo na jedno uzavřené německé manželství 1,8 dětí, zatímco v roce 1930 to bylo 2,2 a v roce 1920 dokonce 2,3 dětí na jednu „domácnost“.
Je v určitém smyslu paradoxním úkazem českých dějin, že právě se skonáním první a druhé československé republiky nastala závěrem roku 1939 i u českého národa prudká pozitivní změna trendu vývoje porodnosti a za pouhé čtyři roky existence Protektorátu vykazovala statistika porodnosti u Čechů téměř stejně dobré hodnoty, jako tomu bylo u v porodnosti státem důsledně podporovaných Němců, kde byla tato politika praktikována již řadu let před 15. březnem 1939.
Ať už byly příčiny tohoto jevu jakékoliv, je razantní vzrůst porodnosti v rámci českého národa bezprostředně od konce roku 1939 a několik málo let poté, prakticky tedy uprostřed války, dobře známou a statisticky podloženou skutečností (viz. starší článek O porodnosti za Protektorátu). Ministr Emanuel Moravec tato fakta s oblibou a také často vrhal na propagandistické bitevní pole, kde byl nucen soupeřit s „nepřátelskou propagandou“, která například vytrvale hlásala, že po atentátu na Zastupujícího říšského protektora generála Heydricha Němci prý vyhubili celé desítky tisíc Čechů, český národ je Říší systematicky decimován a lidé prý jsou režimem nejen vybíjeni, ale i umírají hlady. „Máme však přec zbraň, proti které to nejtlustší brnění hlouposti nestačí, a tou je statistika“, říkával odvetně Emanuel Moravec a srovnával přitom situaci českého národa za první světové války a za první republiky se situací za Protektorátu. „V minulé válce světové jen na padlých ztratil náš národ 300.000 mužů. Dalších 200.000 příslušníků se mu v poslední válce nenarodilo, poněvadž tehdy u nás porodnost klesla bezmála o 50 procent. Současně stoupla úmrtnost kojenců i dospělých. Stále můžeme tvrdit, že prvá světová válka stála český národ přes půl miliónu životů“, tvrdil také v jednom ze svých mnoha novinových úvodníků.
Skutečně, český národ začal po roce 1935 zvolna vymírat, protože počet porodů se o moc nelišil od počtu úmrtí. Prudký pokles plodnosti byl ve 30. letech způsoben světovou hospodářskou krizí. Nezaměstnanost a špatné platy, doplněné občasnými valutovými výkyvy, vedly k národní psychologii generační beznaděje. Z té doby se datuje také šílený tlak na střední školy v bláhovém domnění, že studováním lze uniknout nezaměstnanosti. Populační katastrofu českého národa se kdekdo pokoušel zastřít celkovým populačním přírůstkem celé Československé republiky, o který se ale ve skutečnosti zasloužili především Slováci a Karpatorusové.
Za rok 1938 připadalo pouze na pozdější na oblast Protektorátu Čechy a Morava 14,3 nově narozených na 1000 obyvatel. To bylo dokonce o 0,3 méně, nežli měla tehdy Francie, která byla příkladem vymírající země. Pronikavý úpadek biologických sil národa byl znakem populačního vývoje bývalého Československa.
Podívejme se nyní, jak vyhlížela česká populace od dob zřízení Protektorátu, kdy došlo k přelomu v populačně biologickém vývoji českého národa, podobný tomu, jenž byl pozorován na území ostatní Říše jako důsledek nacionálně socialistické populační politiky. Počet sňatků stoupl z 8 na tisíc obyvatel v roce 1938 na 11 v roce 1939. V roce 1941 počet sňatků poněkud poklesl, ale roku 1942 stoupl opět nad 10 z jednoho tisíce obyvatel. V prvním čtvrtletí roku 1939 podle zprávy Ústředního statistického úřadu (ročník 24, číslo 15) na území Protektorátu na 1000 obyvatel připadlo 15,24 narozených a 13,47 zemřelých osob. Je zajímavé, že ve čtvrtém čtvrtletí roku 1939, tedy na počátku války, cifra narozených klesla na 14,88. V prvním čtvrtletí 1939 činil u českého národa přebytek porodů nad úmrtími při 1000 obyvatel pouze 1,77. Koncem roku 1939 to však už bylo 2,40. Českého obyvatelstva začalo tedy nečekaně přibývat. Přesto však v poměru k německému národu byli Češi národem vymírajícím. Zajímavé je srovnání situace v Protektorátu a v tzv. „Altreichu“, tedy ostatní Říší:
Protektorát: 15,05 porodů ………………………. 13,14 úmrtí ………………….. přebytek 1,91
„Altreich“: 20,40 porodů…………………………... 12,60 úmrtí ………………….. přebytek 7,80
Vzpomenuté 15. číslo Zpráv ústředního statistického úřadu udává, že na území Protektorátu se
v roce 1939 narodilo 107.122, zemřelo 93.520 a tedy celkem přibylo 13.602 osob;
v roce 1940 narodilo 120.036, zemřelo 96.525 a tedy celkem přibylo 23.511 osob;
v roce 1941 narodilo 123.163, zemřelo 96.849 a tedy celkem přibylo 26.314 osob;
v roce 1942 narodilo 130.725, zemřelo 99.957 a tedy celkem přibylo 30.768 osob.
Zajímavé je také srovnání celkového počtu narozených dětí ve srovnání se stavem z roku 1937: v roce 1939 se narodilo zhruba o 6300 dětí více než v roce 1937, v roce 1940 už o 20.000 dětí více, roku 1941 o 23.500, v roce 1942 o 31.400 a roku 1943 dokonce už o 52.000 dětí více než pět let předtím za bývalého Československa. Z předchozího lze vyvodit, že v letech 1939-1942 přibylo v Protektorátu jedině porody celkem 94.194 obyvatel. A v kritickém roce 1942 uvádí statistika u nás přírůstek následkem převahy porodů nad úmrtími o plných 17.166 větší než v roce 1939. Jinými slovy také stoupl u nás za první čtyři roky existence Protektorátu přírůstek obyvatel z přebytku porodů nad úmrtími o plných 125 procent a to z 13.602 osob v roce 1939 na 30.768 osob v roce 1942.
Podle statisticky a populačně biologicky naprosto spolehlivé metody, kterou používal říšský statistický úřad v Berlíně, bylo pro léta 1940-1942 zjištěno, že víc než polovina přírůstku porodnosti připadala na vrub větší plodnosti a ostatní přírůstek byl důsledkem většího počtu mladých manželství. V důsledku zlepšení příjmů a také proto, že pro české muže odpadla povinná vojenská služba, se uzavíraly sňatky v mladších letech. To dokumentuje například i skutečnost, že oproti roku 1935 se téměř zdvojnásobil počet českých mužů, kteří se ženili ve věku 20 až 24 let. Mužů ženících se ve věku od 25 do 29 let přibylo téměř o dvě třetiny a ve věku 30 až 34 let o sedm procent. Naproti tomu ubylo jen nepatrně mužů ženících se v pozdějších letech, a sice o 13 až 16 procent.
Všimněme si ještě poměrných číslic narození a úmrtí na území Protektorátu v letech 1939 až 1942. Na 1000 obyvatel bylo:
v I. čtvrtletí roku 1939 celkem 15,24 narozených a 13,47 zemřelých osob;
v roce 1939 celkem 15,05 narozených a 13,14 zemřelých osob;
v roce 1940 celkem 16.71 narozených a 13,44 zemřelých osob;
v roce 1941 celkem 17,08 narozených a 13,43 zemřelých osob;
v roce 1942 celkem 18,06 narozených a 13,81 zemřelých osob.
Od prvního čtvrtletí roku 1939, kdy byl zřízen Protektorát, stoupla v našich zemích porodnost z 15,24 na 18,06 koncem roku 1942. Největší číslice bylo dosaženo ve druhém čtvrtletí roku 1942, a to konkrétně 18,90. Tím se Češi značně přiblížili číslici německé porodnosti z roku 1939, která činila, jak už zde bylo uvedeno, 20,4 osob na 1000 obyvatel. Ale i tato německá hodnota z roku 1939 byla Čechy nakonec v roce 1943 překročena – to v Protektorátu připadalo totiž na 1000 obyvatel už 20,7 nově narozených. I úhrnná plodnost českých žen se prospěšně zvyšovala - v roce 1944 měla Češka v průměru 2,8 dítěte.
Předcházející údaje ukazují, že léta 1939-1944 čistě po stránce biologické síly národa vykazovala aktivní bilanci a tedy příznivou tendenci.
