V předmluvě ke knize Alaina de Benoist Totalitarismus – Komunismus a nacionální socialismus – jiná moderna od německého historika Ernsta Nolteho se píše: „Nemálo nacionálních socialistů se nechalo rovněž vést ,vznešenými ideály', ve zbraních SS bojovalo přibližně 400.000 zahraničních dobrovolníků, desetkrát více než komunistických a filokomunistických mužů v internacionálních brigádách španělské občanské války." A sám autor ve své knize uvádí: „Kdo jako Jean-Jacques Becker tvrdí, že ,nacionální socialismus nebo fašismus nikdy nevyvolaly tentýž elán' jako komunismus, zapomíná, že bylo 368.000 zahraničních dobrovolníků u Zbraní SS oproti pouhým 35.000 v internacionálních brigádách.“ (1)
Z počátečního stavu 28.500 mužů v jednotkách Waffen SS v roce 1939 vzrostl stav na 910.200 mužů v roce 1945. (2) Příslušníci jiných národů tvořili 57% členů Waffen SS. Ve Waffen-SS sloužilo 400.000 říšských Němců, 137.000 Západoevropanů, 200.000 Východoevropanů a 185.000 Volksdeutsche ("Národních Němců", žijících mimo území Říše – pozn. red.). Mezi Západoevropany se nacházelo 50.000 Holanďanů, 38.000 občanů Belgie (23.000 Vlámů a 15.000 Valonů), 20.000 Italů, 11.000 Dánů, 8.000 Francouzů, 7.000 Norů, 1.000 Finů a 4.000 Španělů, Švýcarů, Švédů, Lucemburčanů a Angličanů. Mezi Východoevropany bylo 50.000 Kozáků, 35.000 Lotyšů, 30.000 Ukrajinců, 20.000 Estonců, 20.000 Chorvatů, 15.000 Srbů, 12.000 Bělorusů, 8.000 Turkestánců, 5.000 Rumunů, 3.000 Albánců a 1.000 Bulharů. Mezi Volksdeutsche převládali dobrovolnici z Maďarska (80.000), Protektorátu a Slovenského štátu (45.000), Chorvatska (25.000) a Rumunska (8.000). (3)
Po první vlně „germánských“ dobrovolníků z roku 1940, po druhé vlně antikomunistických bojovníků z let 1941 a 1942 je to třetí vlna z roku 1943. Jestliže němečtí dobrovolníci Waffen-SS ve své přísaze z roku 1940 přísahají věrnost vůdci – "Ich schwöre Dir, Adolf Hitler, als germanischer Führer Treue und Tapferkeit. Ich gelobe Dir und den von Dir bestimmten Vorgesetzen Gehorsam bis in den Tod, so wahr mir Gott helfe." V roce 1941 je z přísahy odstraněno slovo „germanischer" .
Poblíž obce Kamonica (Jugoslávie). |
Dobrovolníci z východní Evropy se stále cítili ohroženi stalinismem, v němž vše bylo vymáháno pouze silou a čistkami sovětské tajné policie. Stále před nimi byly hrůzy hladomoru na Ukrajině. Příslušníci pobaltských zemí zažili v letech 1940/1941 obrovské zločiny způsobené protiprávní anexí, masové deportace, popravy a mučení. Dobrovolníci chtěli pomstu a doufali, že svou účastí ve válce získají právo vládnout, po vítězství nad Sovětským svazem sami ve své vlasti. Dobrovolníci Waffen SS bojovali až fanaticky do konce války a stáli spolehlivě na straně Wehrmachtu až do konce v Berlíně.
Poslední obránci centra Berlína, Říšského kancléřství a velitelství SS v Prinz Albrecht Straße byli členové francouzské 33. Waffen-Grenadier-Division der SS „Charlemagne“ (französische Nr. 1) a skandinávské 11. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division „Nordland“, kteří bojovali až do kapitulace v Berlíně dne 2. května 1945.
Důstojník "Čestné legie" Joseph Darnand, zakladatel a generální tajemník francouzských milicí vstoupil do Waffen SS. Nositel válečných křížů z let 1914-18 a 1939. |
Waffen SS byly zformovány v prosinci 1939 po útoku na Polsko z fúze SS-Verfügungsdivision (VT-Division, později SS-Division „Reich“ a 2. SS-Panzer-Division „Das Reich“), SS-Division Totenkopf (později SS-Panzergrenadier-Division „Totenkopf“ a 3. SS-Panzer-Division „Totenkopf“) a jednotek SS-Totenkopfverbände. V květnu 1940, kdy se staly nezávislou vojenskou organizací, měly 90.638 mužů, na začátku západního tažení měly Waffen-SS již 56.000 mužů a to bez oddílů SS- Totenkopfverbände a 30. 6. 1944 již 594.443 mužů.
Francouzsští dobrovolníci. |
V rámci Waffen SS došlo od konce roku 1943 k přejmenování a přeskupení, která vedlo ke klasifikaci vojáků do tří kategorií:
I. Ordensfähige,
II. Nicht-Ordensfähige,
III. Nichtdeutsche, Nichtgermanen
Nadšení dobrovolníci na cestě do výcvikového tábora. |
Do II. kategorie včetně nejen převážně etnických německých organizací patřili pak nástupci germánských legií, a to 11. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division „Nordland“, SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division „Nederland“, SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „Langemarck“, 28. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „Wallonien“.
Do III. kategorie ostatní dobrovolnické divize a jednotky. (6)
Budování dobrovolnických Waffen SS začalo v polovině roku 1940, kdy v obsazených zemích západní Evropy byly zřízené náborové kanceláře Waffen SS. Po obsazení Dánska a Norska byla ustanovena SS-Standarte Nordland z 294 norských dobrovolníků a o měsíc později SS- Standarte Westland z 216 dánských dobrovolníků a několika Holanďanů. Obě se i v roce 1940 se spojil s německým plukem "Germania".
Název Germania byl změněn v lednu 1941 na Wiking a do jednotky byl zařazen finský prapor Nordost. Prvním velitelem divize byl Felix Steiner, který vedl tuto divizi do května 1943. Během této doby si divize získala takovou pověst, že jejím jediným konkurentem byla divize Das Reich.
První boj přišel v červnu 1941, kdy byly pluky Germania, Nordland a Westland spolu s dělostřeleckým, průzkumným, ženijním, protitankovým a spojovacím plukem pod novým jménem Wiking odeslány do operace Barbarossa jako část Armee Gruppe Süd. Síla divize dosahovala 19.000 mužů. Od října 1943 nese název 5. SS-Panzer-Division Wiking.
Ve Francii verboval také Wehrmacht. Z příslušníků několika pravicových hnutí jako Parti Populaire Francais, Rassemblement National Populaire a jiných skupin byl 6. července 1941 zformován „Légion des volontaires français contre le bolchévisme". LVF (Legion Volunteres France) se stal Verstärktes Infanterie-Regiment 638 Wehrmachtu a bojoval na východní frontě do září 1944.
Norský dobrovolník. |
Dobrovolnická jednotka z Valonska, francouzsky mluvící části Belgie, Wallonien Legion původně bojovala pod Wehrmachtem a v roce 1943 byla přesunuta do Waffen-SS. Za 4 roky v ní sloužilo přes 8.000 Valonů. Získala excelentní bojovou reputaci a stala se nejvíce fotografovanou jednotkou a vývěsní štítem SS.
Po německém vpádu do Sovětského svazu došlo k rozmachu dobrovolnického hnutí a zformování národních legií: legie „Norwegen“, legie „Niederlande“, legie „Flandern“, Frikorps „Danmark“. Zrodily se tzv. „germánské SS“. Legie byly později přeměněny na pluky pancéřových granátníků. (7)
Dne 1. března 1942 byla založena a sestavena z národních (etnických) Němců (tj. Volksdeutsche) z Balkánu a důstojnických kádrů, složených zejména z Rakušanů a Rumunů, 7. SS-Freiwilligen-Gebirgs-Division „Prinz Eugen“. Od ledna 1944 zde sloužilo asi 22.000 "Volksdeutsche" ze Srbska a Banátu.
Nejsilnější rozvoj Waffen SS měl nastat teprve od roku 1943. K útvarům se – přes pro Německo nepříznivou válečnou situaci – přidávalo stále více evropských dobrovolníků. Když 22. 7. 1943 francouzský zákon schválil vstup Francouzů do Waffen SS, hlásilo se v druhém pololetí r. 1943 do formací SS měsíčně kolem 600 Francouzů, zatímco do LVF to bylo 150. Byla to „evropská, všechno jiné než nacionalistická orientace francouzských fašistů“, která vedla ke spolupráci s Němci. A ještě v létě 1944 se k legii „Wallonien“ hlásilo více než 800 belgických dělníků. (8)
V létě 1943 byla formována 11. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division „Nordland“ jako kombinace několika dobrovolnických legií Waffen-SS: Nordland Regiment, Freiwilligen Legion Norwegen, Frikorps Danmark, jednotky ze SS-Freiwilligen-Legion Niederlande a dobrovolníků "Volksdeutsche" z Maďarska a Rumunska.
Vojáci 9. SS-Panzerdivision "Hohenstaufen" u Tarnopolu. |
Od konce září 1943 byl pověšeny v Itálii plakáty verbující k Waffen SS. Byla postavena 29. Waffen-Grenadier-Division der SS (italienische Nr. 1), a mnoho Italů sloužilo, vedle různých jiných národností, ve 24. Waffen-Gebirgs-(Karstjäger-)Division der SS a v 21. Waffen-Gebirgs-Division der SS „Skanderbeg“ (albanische Nr. 1), kde Italové měli cca 5.000-6.000 mužů.
V roce 1943 začal výcvik bosenských muslimských vojenských jednotek a divizí Waffen-SS . Největší byla 13. Waffen-Gebirgs-Division der SS „Handschar“ (kroatische Nr. 1) s 21.065 muži a další. Waffen-Gebirgs-Division der SS „Kama“ (kroatische Nr. 2), nedosáhla provozní sílu divize a byla rozpuštěna po pěti měsících a její členové byly převedeni do jiných jednotek.
"Prinz Eugen" se nazývala 7. SS-Freiwilligen-Gebirgsdivision. |
Z příslušníků francouzské Milice, LVF a francouzské 7. útočné brigády SS vznikla koncem r. 1944 33. Waffen-Grenadier-Division der SS „Charlemagne“ (französische Nr. 1). (9)
Menší jednotky Waffen SS byly Frikorps Danmark, Finnisches Freiwilligen Battalion der Waffen SS, Schalburg Korps, SS Freiwilligen Legion Norwegen - Den Norske Legion Waffen SS, Waffen-SS Ski-Jäger-Battalion "Norwegen", Spanische Freiwilligen-Kompanie der SS 101 a 102.
Z území SSSR sloužili jako dobrovolníci ve Waffen SS Rusové, Bělorusové, Poláci, Ukrajinci, Tataři a Arménii od července 1944 v 30. Waffen-Grenadier-Division der SS (weißruthenische Nr.1) a v 29. Waffen-Grenadier-Division der SS (russische Nr.1), jejíž historie se začíná psát v říjnu 1941. Mnoho Ukrajinců sloužilo v SS Panzer Division Leibstandarte Adolf Hitler, 3. SS Division Totenkopf, 5. SS Division Wiking, 18. SS Division Horst Wessel, 30. Waffen SS Division Kampfgruppe Beyersdorf. Menšími jednotkami SS byly 11. ruská národní brigáda SS Družina, Freiwillige Regiment SS Varjag. Z neruských národů byla vytvořena Waffen-Gebirgs-Brigade der SS (tatarische Nr. 1). (10)
Ostatní neruské národy převážně sloužily ve Wehrmachtu, jako například 1. Kosaken-Division také jako 1. Kosakenkavalleriedivision, 162. Turkmenische Division a Sonderverband Bergmann.
Waffen SS se tak podařilo zformulovat největší cizineckou legii v dějinách a dá se říci první společnou evropskou vojenskou jednotku či první společné evropské seskupení k obraně Evropy. V únoru 1944 až květnu 1944 se odehrála na Narvě bitva známa jako "Bitva evropských SS". Snahou těchto mužů bylo zastavit postup bolševismu. Toho se jim však nepodařilo dosáhnout a po roce 1945 velká část Evropy se dostala do zajetí sovětského bolševismu na více než čtyřicet let.
Pardubice 3.5.2014
Franz Chocholatý Gröger
Poznámky:
(1) Alain de Benoist, Totalitarismus. Komunismus a nacionální socialismus-jiná moderna, 2011 s. 9, s. 28 http://deliandiver.org/2011/09/alain-de-benoist-totalitarismus.html
(2) Ausländische Freiwillige der Waffen-SS http://de.wikipedia.org/wiki/Ausl%C3%A4ndische_Freiwillige_der_Waffen-SS
(3) Počty vojáků Waffen-SS in http://fremd.sweb.cz/pocet.htm
(4) Přísahy dobrovolníků in http://fremd.sweb.cz/c70.htm
(5) Ettore Vernier, Dobrovolníci za Evropu, Studijní skupina Délský potápěč TB. Sešit č.3/11 s.10-11 http://tradicebudoucnosti.deliandiver.org/wp-content/uploads/2010/12/PDF-Vernier1.pdf
(6) http://de.wikipedia.org/wiki/Ausl%C3%A4ndische_Freiwillige_der_Waffen-SS
(7) Ettore Vernier, Dobrovolníci za Evropu, Studijní skupina Délský potápěč TB. Sešit č.3/11 s.6
(8) Ettore Vernier, Dobrovolníci za Evropu, Studijní skupina Délský potápěč TB. Sešit č.3/11 s.6
(9) Ettore Vernier, Dobrovolníci za Evropu, Studijní skupina Délský potápěč TB. Sešit č.3/11 s.7
(10) http://freiwilligen.sweb.cz/DOBROVOLNICI/cizinci.htm
Dobrovolnické divize Waffen-SS
- 5. SS-Panzer-Division „Wiking"
- 7. SS-Freiwilligen-Gebirgs-Division „Prinz Eugen“
- 11. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division „Nordland“
- 13. Waffen-Gebirgs-Division der SS „Handschar“ (kroatische Nr. 1)
- 14. Waffen-Grenadier-Division der SS (galizische SS-Division Nr. 1)
- 15. Waffen-Grenadier-Division der SS (lettische Nr. 1)
- 19. Waffen-Grenadier-Division der SS (lettische Nr. 2)
- 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1)
- 21. Waffen-Gebirgs-Division der SS „Skanderbeg“ (albanische Nr. 1)
- 23. Waffen-Gebirgs-Division der SS „Kama“ (kroatische Nr. 2)
- 23. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division „Nederland“ (niederländische Nr. 1)
- 24. Waffen-Gebirgs-(Karstjäger-)Division der SS
- 25.Waffen-Grenadier-Division der SS Hunyadi (ungarische Nr.1)
- 26. Waffen-Grenadier-Division der SS Hungaria (ungarische Nr.2)
- 27. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „Langemarck“ (flämische Nr. 1)
- 28. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „Wallonien“
- 29. Waffen-Grenadier-Division der SS (russische Nr.1)
- 29. Waffen-Grenadier-Division der SS (italienische Nr. 1)
- 30. Waffen-Grenadier Division der SS (russische Nr. 2)
- 30. Waffen-Grenadier-Division der SS (weissruthenische Nr.1)
- 31. SS-Freiwilligen-Grenadier Division
- 33. Waffen-Kavallerie-Division der SS (ungarische Nr.3)
- 33. Waffen-Grenadier-Division der SS „Charlemagne“ (französische Nr. 1)
- 34. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „Landstorm Nederland“
Literatura:
Bundesarchiv (Hrsg.): Europa unterm Hakenkreuz. Die Okkupationspolitik des deutschen Faschismus 1938-1945. Band 8: Analysen, Quellen, Register. Hüthig Verlagsgemeinschaft, 1996, ISBN 3-7785-2338-4.
Degrelle Léon, Tažení v Rusku 1941 - 1945 s SS divizí Wallonie na východní frontě, Elka Press 2004 ISBN: 8090169457
Degrelle Léon, Epos: Příběh Waffen SS
http://radicalrevival.files.wordpress.com/2010/02/epos-pribeh-waffen-ss-leon-degrelle.pdf
Evola Julius: SS: Ochránce a Řád revoluce hákového kříže http://www.juliusevola.cz/2012/08/ss-ochrance-a-rad-revolucehakoveho-krize/
Höhne Heinz: Der Orden unter dem Totenkopf. Die Geschichte der SS. Originalausgabe 1967, hier München 2002, ISBN 3-572-01342-9,
Maziere Christian de La, Dobrovolníkem v SS divizi Charlemagne Elka Press 2009 ISBN:978-80-87057-06-3
Vernier Ettore : Dobrovolníci za Evropu, Studijní skupina Délský potápěč TB. Sešit č.3/11 http://tradicebudoucnosti.deliandiver.org/wp-content/uploads/2010/12/PDF-Vernier1.pdf
Internet:
http://de.wikipedia.org/wiki/Waffen-SS http://de.wikipedia.org/wiki/Allgemeine_SS
http://de.wikipedia.org/wiki/Ausl%C3%A4ndische_Freiwillige_der_Waffen-SS
http://de.wikipedia.org/wiki/Der_Freiwillige
http://freiwilligen.sweb.cz/DOBROVOLNICI/hlavni.htm
http://freiwilligen.sweb.cz/DOBROVOLNICI/cizinci.htm http://www.fronta.cz/divize-waffen-ss
http://www.vojsko.net/index.php/armady/125-waffen-ss/cizinecke-jednotky-waffen-ss http://waffen-ss.cz/waffen-ss-po-valce/