neděle 11. května 2014

„Evropa“ dala v Kodani Rusku co proto...

Z výstředního homosexuála bylo obratně vytvořeno politikum 
Lukáš Beer
Výstřední "queer" homosexuál s poruchou osobnosti vyhrál letošní Eurovision
Song Contest (vlevo), zatímco kandidátky z Ruska (vpravo) byly publikem
demonstrativně vypískávány. (Foto: YouTube)
Vyrovnaným jedincům je každoroční pořádání hudební soutěže Eurovision Song Contest, ruku na srdce, zcela ukradené a tito jí přisuzují obrazně řečeno stejnou důležitost, jako když v Číně spadne na zem špatně opřené kolo. To nemění ale nic na skutenosti, že rakouská média věnují pořádání Song Contestu každoročně mimořádnou pozornost, zejména ta veřejnoprávní. Alpská republika téměř každý rok vysílá své zástupce na tuto hudební soutěž. A to i navzdory konstatování, že zejména v posledncích desetiletích (soutěž probíhá již od roku 1956 a sleduje ji kupodivu 100 milionů diváků v mnoha zemích) prezentovaná hudební díla většinou neměla dlouhou životnost v popkultuře a nepodařilo se jim nikterak výrazně mezinárodně prosadit. Doby, kdy účast v soutěži stála za počátkem úspěšné kariéry některých evropských umělců a hudebních skupin (ABBA, Julio Iglesias, Celine Dion), jsou tytam. Je tak trochu zázrakem, že tento relikt z období studené války stále ještě nachází svůj zájem a nějakou sledovanost, tím spíš, že prezentované hudební kousky působí jako slabý okopírovaný odvar běžne produkované moderní komerční hudební produkce a jsou zpravidla vystaveny osudu jepičího života.

A také se po celá dlouhá desetiletí zdálo, že Rakušané si už nikdy nevychutnají vítězství svého zástupce na soutěži, jak tomu bylo v roce 1966, kdy se na prvním místě umístil zpěvák Udo Jürgens. O dva roky později se s písní, kterou napsal Jürgens, pokoušel za Rakousko bojovat i Karel Gott – a obsadil 13. místo. Během posledního čtvrtstoletí byla často nouze o kvalitní národní hudební interprety, přičemž někteří z nich byli vnímáni dosti kontroverzně.

Po včerejší noci však Rakousko konečně po tolika letech může být „pyšné“ na svého letošního „kandidáta“ – výherce Song Contestu, jenž byl letož uspořádán v Kodani. A Rakušané si mohou být jisti, že obličej reprezentanta své země – o kterém, abychom byli zcela korektní, mluví rakouská média kupodivu bez výjimky v ženském rodě – si patrně dobře zafixují do povědomí miliony lidí na celém světě.

Conchita Wurstová – tak si totiž říká 25letý otevřeně homosexuální mladý „muž“, oblékající se poslední roky do ženských šatů a definující se jako žena – původně vystupoval jako výstřední mužská homosexuální postava ve dvou televizních „reality-show“ pod svým občanským jménem Thomas Neuwirth. Později se rozhodl vystupovat a definovat formou „umělecké ženské postavy“ a tím vyjádřit svou reakci na diskriminaci, se kterou se kvůli svému sexuálnímu zaměření údajně setkával. Vystupování jako „umělec travestie“ má podle jeho vlastních slov motivovat lidi k přemýšlení „o své sexuální orientaci, ale stejně tak o jinakosti jako takové“, aby to „mladí lidí měli snažší – a sice je úplně jedno, z kterého důvodu jsou jiní než ostatní“.

V září 2013 veřejnoprávní televize ORF oznámila, že Neuwirtha vyšle na Eurovision Song Contest v Kodani. A v březnu byl na vlnách veřejnoprávního rozhlasu poprvé prezentován soutežní hudební titul „Rise Like a Phoenix“, který po zvukové stránce – nikoliv vizuální – jako by z oka vypadl titulní melodii z klasické bondovky. Navíc ne příliš zdařilé, dodejme. „Travesti-umělkyně“ song samozřejmě nezkomponovala a ani k němu nestvořila text.



Stud, znechucení a pobouření vyvolala už samotná nominace této osoby na Song Contest a desetitisíce Rakušanů podepsaly i příslušnou petici proti její účasti. Ke slovu se dostal i jeden z bývalých účastníků Song Contestu, kabaretista Alfred Poier, jenž v rozhovoru pro jeden bulvární týdeník zcela otevřeně promluvil mnoha Rakušanům ze srdce: „Když někdo neví, jestli je chlapeček nebo holčička, tak patří spíš ke psychoterapeutovi než na Song Contest. Pro tuhle lulánkovou romantiku nemám žádné pochopení. Je každého věc, jak realizuje svou sexualitu. Ale, aby někdo stále někde vytruboval: ,My jsme tak znevýhodňováni a my jsme menšina‘, tyhle žvásty mi jdou fakt na mozek“, rozčiloval se 47letý umělec. A dodal na adresu rakouské televize: „Posílají tam uměle vypěstované monstrum!“. Nadšen nebyl ani co se týče samotného hudebního díla: „Promiňte, ale z uměleckého hlediska u této dámy nebo u tohoto pána nebo u tohoto něčeho, nebo co to vůbec je, nic nenalézáme. Vůbec nic.“

Poiera pak podpořil dokonce sám předseda politické strany FPÖ Heinz Christian Strache během svého projevu ve Vídni a vyjádřil „respekt za jeho výroky“ a také nepochopení nad tím, proč státní televize ORF "Wurstovou", toto „nějaké ono, nějakého jeho nebo nějakou ji“ vůbec podporuje.

Znepokojující – a zároveň mnohé vysvětlující – bylo sledovat chování publika v Kodani během celé soutěže. Publikum demonstrativně vyjadřovalo zvuky nelibosti, kdykoliv měly vystoupit ruské zpěvačky Anastasija a Marija, a naopak demosntrativně vyjadřovalo podporu zástupcům Ukrajiny. Zjevně zde vůbec nešlo o klasifikování hudebního projevu, to přiznávají dnes i německé noviny. Stejné scény se odehrávaly, když diváci v přímém přenosu sledovali, jak hlasují jednotlivé národní poroty – když například Řekové odevzdali Ruskám deset bodů, obecentvo je vypískalo. Jindy zase stačilo, aby se kamera na chvíli zaměřila na jednu ruskou moderátorku, a v obecenstvu to začalo vřít.

V zákulisí jsou si vědomi toho, že volba Thomase Neuwirtha, jemuž se ze svého tragického onemocnění podařilo udělat dobrý byznys, za vítěze letošního Eurovision Song Contestu mělo představovat i politické poselství „Evropy“ Vladimíru Putinovi. Neuwirthovi „konstruktéři“ si mohou připít na vítezství, ke kterému si nemohli přát lepší „timing“ – referendum na východní Ukrajině.

Děkujeme! "Evropa" má nového krásného maskota!