 |
| Jsou komentáře ke Goebbelsovým projevům vyhovující? |
Rád bych se tedy čtenářům s mými poznatky krátce svěřil. Udělat si totiž spolehlivý úsudek je v tomto konkrétním případě poměrně snadným úkolem.
Kniha vyšla v nakladatelství Naše vojsko hned dvakrát – v letech 2002 a 2009 – a jejími autory jsou pánové Josef Dvořák a Ján Dziak, používající souhrnný pseudonym „J. J. Duffack“. (O jiné knize této dvojice pojednával ve svém příspěvku Tomáš Krystlík).
Samotná anotace ke knize je vskutku zdařilá a prozrazuje, s jakým odborným dílem tu máme čest: „Vybrané projevy Dr. Josepha Goebbelse (29. 10. 1897 - 1. 5. 1945), jednoho z Hitlerových nejvěrnějších spolupracovníků, přinášejí v konfrontaci s kvalifikovaným komentářem nevšední pohled na kulhavého ďábla, který prohlásil, že pravda je mnohokrát opakovaná lež. Zvláště pozoruhodné je hodnocení říšského ministra národní osvěty a propagandy v souvislosti se současnou úlohou masových sdělovacích prostředků... Vymývání mozků totiž nezačalo ani neskončilo s nacistickou érou.“
Ano skutečně, autoři to formulovali trefně, „vymývání mozků nezačalo ani neskončilo s nacistickou érou“ – toho je anotace Našeho vojska a obsah komentářů tajemného „J. J. Duffacka“ k šesti vybraným Goebbelsovým projevům překrásným důkazem. Joseph Goebbels nikdy neprohlásil, že „pravda je mnohokrát opakovanou lží“, to je jen jeden v českém prostředí velmi rozšířený a českými publicisty – a bohužel i některými českými profesionálními historiky – omílaný mýtus. (Podrobný rozbor jsme zveřejnili ZDE.)
O odborné úrovni doplněných komentářů poskytuje přesvědčivý obrázek například tento úryvek z doprovodného textu:
„Adolf Hitler v knize Mein Kampf vyložil cíle německého nacionálně socialistického dělnického hnutí, Doktor Joseph Goebbels pro ně získal osmdesát pět miliónů Němců. Předkládáme vám k posouzení i poučení stěžejní Goebbelsův projev, ve kterém vyložil základní zásady svého pojetí propagandy. Následuje příklad jejich praktické aplikace. Ve dvou dalších projevech Goebbels objasnil zásady propagandy rozhlasem a filmem. Konec války znamenal i úpadek nacionálně socialistické propagandy, jak je vidět z posledního projevu, jenž již nemá za cíl posluchače získat, nýbrž prostě odstrašit je hrozbou trestu od poslouchání zahraniční propagandy. Pro nás je ovšem zvlášť zajímavý jeho projev k českým novinářům a kulturním pracovníkům z doby, kdy si vedení Říše začalo uvědomovat, že válka bude asi dlouhá a že ,českomoravskou zbrojovku‘ bude potřebovat. My samozřejmě nemůžeme s ideologií nacionálního socialismu souhlasit, zejména s postojem k Židům a k nižším rasám, ,pololidem‘ vůbec. Vždyť my sami jsme mezi ně byli také zařazeni a určeni k likvidaci!“
Není mi známo, že by na autory knihy a vydavatele podal někdo trestní oznámení pro „schvalování nebo bagatelizaci nacistického genocidia“ nebo dokonce pro „založení, podporu a propagaci hnutí směřujícího potlačení práv a svobod člověka“ – a také nemám pochyb o tom, proč tomu tak je. Jistí to důležitá poznámka ("nemůžeme s ideologií souhlasit"), doplněná ahistorickýmu lžemi a podsouváním tvrzení o „pololidech“ nebo o tom, že by Češi „měli být určeni k likvidaci“. Jasné a účinné – otázkou je, zda čtenář tyto posudky, doplněné výmysly, skutečně v kvalitním díle raději nebude chtít postrádat. A cesta českých umělců a novinářů do Říše se konala na podzim roku 1940, podle autorů v době, kdy si prý Říše uvědomovala, že válka bude trvat poněkud déle, než si představovala (...). Dodejme, že doslovné znění Goebbelsova projevu k Čechům jsme na rozdíl od autorů této knihy publikovali na Našem směru ve správném znění v tomto článku.
Autoři však v určitých ohledech vyjádřili k Goebbelsovi paradoxně i sympatie, posuďte sami:
„Nesouhlas s politickým systémem, jehož byl Goebbels hlavním propagátorem, vůbec neznamená, že bychom nesměli ocenit, co je na jeho projevu skutečně pravdivé a co platí i pro dnešek. K tomu nás nevede nostalgie nad jakýmsi historicky neúspěšným politickým systémem nacionálního socialismu. (...) Povšimněte si, jak pečlivě se [dnes] v masových médiích mlčí o tom, že i v demokratické společnosti vládne jen omezený okruh lidí, elita (Zapf, 1965). Nic na tom nemění, že je mase lidí milostivě dovoleno jednou za několik roků hlasovat o tom, kdo koho v této elitě nahradí.“
Tedy přímá kritika demokratického společenského zřízení. Ve spojitosti s publikovanými Goebbelsovými projevy takřka procházka po tenkém ledě, není liž pravda?
Naštěstí autoři vzápětí dodávají, že přes veškeré chyby demokracie v současnosti neznáme žádné dokonalejší společenské zřízení, a také nesmí chybět zamyšlení nad tím, jak bylo vůbec možné, že „se z obyčejných Němců, prostých a slušných občanů, stali masoví zabijáci a vrahové“, což je dokládáno na Epsteinově studii aktivity 500 příslušníků záložního policejního praporu, kteří „zastřelili nebo jinak usmrtili 38.000 Židů“.
Kdybych se svého času býval autory inspiroval při vytváření komentářů k Hitlerovým projevům a zabudoval do nich podobné „odborné úvahy“ resp. historické lži, nebyly by dnes (nejspíš) odposlouchávány mé telefonní hovory, nebyl by zablokován můj soukromý bankovní účet a nehrozilo by mi až 10 let odnětí svobody. A jak vidno, obešlo se vydání Goebbelsových projevů hravě bez komentářů profesionálních historiků, kterých se v případě vydání Hitlerových projevů ve svém posudku zpracovaném pro českou policii efektivně domáhal profesionální historik-falsifikátor Jan B. Uhlíř.
