Jan B. Uhlíř antisemita

Česká média by napříště neměla dávat prostor pražské Židovské obci k prezentaci výročních zpráv o antisemitismu, dokud se tato instituce jasně nevyjádří k poslední manipulaci v datech 
Lukáš Beer 

Jan Munk má zřejmě co skrývat. (Foto: screenshot regionalnitelevize,  VIDEO)

Uplynula řada týdnů a pražská Židovská obec doposud nereagovala na žádost právního aktivisty Tomáše Peciny o vysvětlení zmanipulování údajů ve výroční zprávě „o stavu antisemitismu“ za rok 2013. Hlavním sdělením této zprávy bylo tvrzení, že v České republice byl v roce 2013 zaznamenán prudký nárůst publikování „antisemitských textů“ na internetu. Pohled do výčtu těchto údajně či skutečně antisemitských textů však snadno prozradil, že si Židovská obec tento počet článků výrazně „vylepšila“ zahrnutím textů, které byly publikovány již dávno před rokem 2013.

Tento postup Židovské obce definitivně uvědčuje její vedení z vědomé lži – žádost o vysvětlení byla předsedovi ŽO Janu Munkovi zaslána již 6. května. Uplynuly více než tři týdny a po odpovědi ani vidu, ani slechu. Vzhledem k okolnosti, že Židovská obec rozesílala nepravdivé informace ve formě tiskové zprávy, z níž citovala četná významná média, bylo by samozřejmostí a slušností odpovědět. Jinak zákonitě musíme usuzovat, že ve vedení Židovské obce slušní lidé nesedí.

Pro české sdělovací prostředky – a zejména pro pracovníky ČTK – by z toho měl na druhou stranu vyplývat logicky závěr, že ty by měly rozesílané tiskové zprávy Židovské obce vždy posuzovat obzvlášť pečlivě a neměly v obvzláště v tomto případě uváděná data nekriticky a slepě přebírat jako hotová fakta. Tím, že se však vedení pražské Židovské obce doposud k věci nevyjádřilo,  se tato instituce v tomto ohledu kvalifikovala ještě o to víc jako krajně nedůvěryhodná a napříště by redakce českých sdělovacích prostředků měly tiskové zprávy pražské ŽO naprosto ignorovat, a tedy – obrazně řečeno – vyhazovat přímo do koše.

Jak je na obsah inkriminovaných výročních zpráv ve skutečnosti třeba nahlížet, dokresluje ostatně i jiný faktor, kterým jsme se zde doposud vůbec nezabývali. Posuzovali jsme část zprávy, týkající se článků na internetu, výlučně z hlediska kvantitativního, nikoliv z hlediska obsahového.  Posuzovat, zda se u toho či onoho textu jedná a projev antisemitismu, by především měli lidé nepodjatí, odborně vybavení a soudní. Ne, že bychom si zahrnutí osmi textů Našeho směru z let 2012-2013 do seznamu „antisemitských“ článků ve zprávě za rok 2013 brali příliš k srdci. Ale jde tu o obraz, který ŽO podsouvá české veřejnosti, a o to, jak českou veřejnost cíleně klame.

Dopátrat se konkrétních opěrných bodů, na kterých se zakládá údajně antisemitský (pod)text některých publikovaných článků uvedených ve zprávě, nemusí být vždy snadné. Ostatně posuďte sami:

V seznamu závadových textů se nachází kupříkladu můj článek „Podívejte se, jak vojenský historik Jan B. Uhlíř konkrétně lhal české policii o Našem směru“ z října 2013. Není mi jasné, které pasáže mají mít antisemitský ráz a z jakého důvodu.

O židovském etniku se v tomto mém článku hovoří na místě, kde rozebírám naprostou rozporuplnost v tvrzení „odborného vyjádření“ historika Jana B. Uhlíře (zpracovaného pro českou policii) o charakteru stránek Náš směr (čtenáři je vše důkladně osvětleno přímo v onom článku). Uhlíř ve svém „posudku“ policii tvrdí, že jsem zveřejnil na stránkách doslovné znění úvodníků Emanuela Moravce z let 1944-1945 „bez patřičného uvedení do problematiky, což je nanejvýš sporné“. V Moravcových úvodnících z té doby se totiž například hovořilo o údajných pletichách „londýnských Židů“, jak sám vojenský historik ve své studii pro policii píše. Uhlíř u toho musel zřejmě předpokládat, že příslušný policejní orgán z důvodu zaneprázdnění ještě nikdy nečetl jeho vlastní knihu „Protektorát Čecha a Morava v obrazech“.

Uhlíř totiž ve své knize tyto mnou otištěné Moravcovy úvodníky sám na straně 524 hned na rozdíl ode mne "patřičně" ohodnotil, a jak! Píše:

... V posledních válečných měsících vycházely nejvýznamnější Moravcovy úvahy, varující před „londýnskými Židy“ a blížícími se masami bolševiků, buď v Přítomnosti, nebo jako nedělní úvodníky Lidových novin. V roce 1945 jich mezi 7. lednem a 22. dubnem vyšlo 15. Pokusíme-li se hodnotit jejich obsah nezaujatě, nelze alespoň v tomto ohledu Emanueli Moravcovi nepřiznat, že jeho temné prognózy se vyplnily téměř do posledního písmene.

Jaképak „temné prognózy“ tím měl Uhlíř na myslí? Snad nám pomůže další text. Bezprostředně po předchozím doslovném citátu se uvádí – takto nekráceno, otečkované proluky v textu se nacházejí v takovéto podobě v Uhlířově knize:

Ve vůbec prvním úvodníku roku 1945 mj. konstatoval: "Londýnští Židé nevědí, co se tu za šest let odehrálo... Slova Jana Masaryka "Pak si to zařídíte po svém" znamenají: Pak si to už zařídí u nás po svém na sto procent bolševici." 

Uhlíř po tomto prvním úryvku ve své knize ocitoval dalších pět textů Emanuela Moravce, aniž by je jakkoliv jinak hodnotil či korigoval – tj. zůstal u původního hodnocení.

Jako člověk vyškolený texty odborných vyjádření Jana B. Uhlíře a textem obžaloby, vytvořené státním zástupcem Janem Petráskem, bych byl nucen konstatovat, že z pohledu státního zástupce Petráska se zde Uhlíř jednoznačně ztotožnil s myšlenkami českého nacionálního socialisty Emanuela Moravce, a to i ve vztahu k Židům a tzv. holocaustu. Ale proč pražská Židovská obec kvalifikovala tuto mou výkladovou pasáž jako „antisemitskou“? Neměla by místo toho uvádět ve zprávě spíše knihu „Protektorát Čecha a Morava v obrazech“ z roku 2008?

Leda, že by ŽO měla na mysli můj další krátký komentář v článku ohledně skutečnosti, že čeští historikové s oblibou zamlčují poměr židovských a nežidovských obětí na životech v období Protektorátu? Ale co by na tom mohlo být "antisemitského"? Čtenář si o tom dokáže učinit objektivní úsudek sám, nejlépe tím, že si onen podrobný článek pozorně přečte – nemělo by zde význam se do obsáhlého výkladu pouštět nanovo.

Stejně tak bychom snad na první pohled mohli větřit "antisemistismus" v závěrečné pasáži článku, ve které velmi názorně ukazuji, jakým ostudným způsobem Jan B. Uhlíř klame policejní orgán lživým překroucením mého výkladu o práci židovského historika Michala Frankla, kterého v textu uvádím v příkladném (a tedy pozitivním) smyslu a na jehož vlastní poznatek se odvolávám.

Potřebujeme snad ještě další názornější příklady toho, že jak v případě Uhlířových "posudků", tak i výročních zpráv Židovské obce v Praze, tu máme do činění buďto s úplnými diletanty, čemuž ovšem nejsem naivně ochoten věřit – anebo s cíleně pracujícími podvodníky?

Uvidíme ovšem, jak se příští rok zachovají redaktoři ČTK, až se jim do elektronické pošty dopraví nová výroční zpráva o stavu antisemitismu za rok 2014. Pokud ve výčtu zveřejněných „antisemitských textů“ budou chybět patřičné URL adresy, budeme s jistotou vědět, že zde není něco v pořádku. A pokud ve výčtu závadových textů bude chybět tento dnešní můj článek, pak zde také něco nebude v pořádku.

Proč?

Protože já zde dnes tvrdím, že s obsahem článku „Podívejte se, jak vojenský historik Jan B. Uhlíř konkrétně lhal české policii o Našem směru“ se i v roce 2014 stoprocentně ztotožňuji a tím se letos vědomě „dopouštím antisemitiského projevu“ nanovo!