Středobodem světa

Tomáš Krystlík 

Praha středobodem Evropy? Nikoliv, mapka nakladatelství "Volk und Reich" 
z roku 1944 má pouze dokumentovat manželské vazby Přemyslovců a 
dokazovat jejich "rasové a pokrevní vazby na Říši" Foto: archiv L. Beera

Pokud vím, tak v tomto století se nikdo ve sdělovacích prostředcích nepokusil vznik bludu o české důležitosti, nadřazenosti nad jinými etniky, pocitu, že Češi jsou národem, ke kterému všichni s obdivem vzhlížejí, vysvětlit. Natožpak, aby proběhl jakýsi národní diskurs o tomto jevu. Jak tedy ono falešné české přesvědčení o vlastní výlučnosti vlastně vzniklo?

Když se delegáti Národní rady pražské sešli v Ženevě 31. 10. 1918 s Edvardem Benešem, dorazivším tam z Paříže, označil Beneš Čechoslováky za nejobdivovanější národ světa, za miláčky Dohody, jež jim poskytne rychlou vojenskou a hospodářskou pomoc, ujistil, že v otázce hranic je vše již jasné a že Čechoslováci se jenom budou muset rozhodnout, které oblasti chtějí ke svému státu připojit. Očividně lhal, ale členy delegace ovlivnil dokonale. Jeden z nich, vůdce národních socialistů Václav Klofáč, pak s pýchou prohlašoval, že „Wilson nebo kdokoli jiný neřekne nikdy nic, co by nedostal napsáno od Masaryka anebo Beneše. Autorita těchto lidí je přímo neuvěřitelná!“ Masaryk ani Beneš se proti tomu ani dodatečně slůvkem neohradili.

Na Hlučíňany se "Volksliste" nevztahovala

Odpověď na čtenářský dotaz: "Chtěl bych se zeptat, jak probíhal za doby 2. světové války např. v případě obyvatel tehdejšího Hlučínska podpis tzv. Volksliste. Mohli byste prosím co nejdetailněji tento proces popsat? Také by mě v tomto případě zajímalo, zdali odvedenci z tzv. Altreichu měli (museli) mít v německých vojenských službách automaticky německé občanství, čili podepsaný Volksliste. Prosím napište i co člověk v tzv. Altreichu nepodepsáním Volksliste riskoval, nebo jaké na něj mělo nepodepsání možné negativní dopady."

Na dotaz odpovídá Franz Chocholatý Gröger:

Na obyvatele Hlučínska se nikdy nevztahovaly Volkslisty. Občanů Hlučínska se týkalo ustanovení dle Smlouvy mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství č.300/1938 Sb.z.a n. § 1:  Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže

Nová sociální základna

Emanuel Vajtauer 
Předmluva: Otázka historie česko-německých vztahů je dominována obdobím nacionálního socialismu. V českém prostředí je jeho chápání vlivem poválečné interpretace omezováno většinou na otázky úzce související s rasovou a národnostní politikou Třetí říše. Následující text má posloužit k názornému charakterovému popisu sociální a hospodářské politiky nacionálněsocialistického státu. Autor článku staví tuto ideologii do protikladu k marxistickému socialismu. Obě ideologie vznikly ve snaze vystřídat dosavadní liberalistický společenský řád, marxismus ovšem dle autora vychází z chybných předpokladů, odsouzených k neúspěchu. Dále je zde vysvětlen princip vzájemné součinnosti pracujících jedinců a podnikatelů v nacionálněsocialistické společnosti. (Lukáš Beer)

Volksverhetzung nun mal anders…

Deutsche von tschechischem Mystiker als Mißgeburt und Tiere bezeichnet 
Lukas Beer

Im tschechischen Buchhandel erhältlich:
"Němci" ("Deutsche"). Prager Staatsanwalt-
schaft prüft nun wegen Volksverhetzung.

Aufregung um diverse Strafanzeigen wegen „Verhetzung“ im Sinne von Verächtlichmachung einer ganzheitlich definierten Gruppe von Personen – zuletzt ging es dabei um abschätzige Äußerungen eines sozialdemokratischen Prager Politikers über „parasitäre Gewerbetreibende“ im Frühjahr dieses Jahres – hat es in den tschechischen Medien schon immer gegeben. Neu und wahrlich ungewöhnlich ist hingegen der Gegenstand einer unlängst von einem Brünner Verleger erstatteten Strafanzeige gegen zwei tschechische Buchautoren, deren bereits 2010 erschienenes Werk eine ganze Volksgruppe als „Un-Menschen“, „Mißgeburt“, „Tiere“, „Mörder“ und „Diebe“ hinstellt. Allein der Titel dieses in einem hetzerischen Tenor verfaßten Buches – „Němci“ (auf Deutsch: „Deutsche“) - läßt vermuten, inwiefern die tschechische Justiz während der Auseinandersetzung mit solcherlei Inhalt quasi Neuland zu betreten hat. Zum eigentlichen Haßobjekt haben sich die beiden Buchverfasser nämlich ausgerechnet alle Angehörigen jenes Volkes ausgesucht, dessen Führungsschicht sich durch die Errichtung einer menschenverachtenden NS-Schreckensherrschaft schuldig gemacht haben und damit nach allgemeiner öffentlicher Geschichtsschreibung auch die Alleinschuld am Ausbruch des Zweiten Weltkrieges tragen soll.

Největší vyhlazení knih a umění v dějinách provedli Spojenci v Německu v letech 1945-1952

Pálení knih německými studenty roku 1933 se svým rozsahem nedá ani srovnat. Ničivé bombardování německých knihoven Spojenci za války. Na indexu zakázaných knih se po válce octly tituly vydané dokonce i protivníky nacionálního socialismu, Židy, knihy konzervativců, příručky pro chovatele zvířat či hráče tenisu nebo díla středověkých básníků.(Odkazy na kompletní seznam titulů)
Franz Chocholatý Gröger

Na seznamu zakázané literatury se v Německu
octly i běžné ilustrované časopisy.
(Týdeník "Die Woche" z července 1941.)
Foto: Archiv Lukáše Beera

Proces ničení knih na území Německa byl zahájen bibliokaustem, jak toto období roku 1933 nazývá Fernando Báez, autor obsáhlé studie Obecné dějiny ničení knih. Toto období započalo 2. května 1933 ničením knih v Gewerkschaftshausu v Lipsku a pokračovalo 8. května ve Freiburgu a 10. května téhož roku. Členové Svazu německých studentů začali shromažďovat zakázané knihy, jejichž počet přesáhl 25.000, které byly převezeny na náměstí Opernplatz, téhož dne se podobné akce konaly v mnoha městech Německa. Akce pálení knih pokračovaly až do 26. srpna 1933. První seznamy zakázaných autorů obsahovaly 20 jmen, kterývzrostl pak na 171 a v roce 1935 stranická komise pro říšské písemnictví rozšířila zákaz na 524 autorů. (1) Podobný proces ničení knih od roku 1922, kdy byl v SSSR zřízen Hlavní úřad pro kontrolu státních tajemství v tisku (GLAVLIT), který zařadil do skupiny zakázaných knih 27.000 titulů v ruštině, na 250.000 cizojazyčných knih a na 572.000 časopisů. (2)

Volební úspěchy NSDAP ve Východním Prusku v letech 1930-1933

Statistický přehled
Franz Chocholatý Gröger

V roce 1920 proběhl na základě rozhodnutí z Versailles plebiscit o
setrvání u Pruska nebo postoupení Polsku. Na mapě jsou znázorněna
plebiscitní území ve Východním Prusku.

V říšských volbách, které se konaly 14. září 1930, získala NSDAP celkem 18,3 % hlasů a zaznamenávala největší zisky v severním a východním Německu, a to ve volebních krajích Šlesvicko-Holštýnsko, kde její podíl vzrostl z 4 % na 27 %, Pomořansko (ze 4,1 % na 24,3 %), Východní Prusko (ze 4,3 % na 22,5 %), v provincii Dolní Slezsko (z 5,21 % na 24,2 %), dále ve volebních krajích Breslau (Dolní Slezsko) 20,9 % a ve volebním kraji Liegnitz (Dolní Slezsko) a provincii Hannover, z 6,84% na 24,6% ve volebních krajích Südhannover-Braunschweig a 20,6 % v Osthannover. Ve Svobodném státu Prusko činil pak voličský zisk NSDAP 18,46 %. Naopak pod celostátním průměrem byly v Prusku provincie a volební kraj Horní Slezsko 9,5 %, volební kraj Berlín s 12, 8 % a oba volební kraje v provincii Vestfálsko (Sever 12,2 %, jih 13,9 %). (1)

Převrat v Prusku 20. července 1932 a rozpuštění Pruska

Prusko a celoněmecký nástup moci nacionálních socialistů. "Krvavá neděle v Altoně" a její dopad. 
Franz Chocholatý Gröger

Ve Výmaru byla vyhlášena 11. srpna 1919 nová republikánská říšská ústava (Die Verfassung des Deutschen Reichs vom 11. August 1919), v jejímž prvním článku se píše: “Německá říše je republikou. Státní moc vychází z lidu.“ (1) Nový státní útvar Německá říše (zvaný také Výmarská republika), byl spolkovým státem, složeným z počátku ze všech původních spolkových zemí předchozího císařství, které se staly republikami s německým označením Freistaat (Svobodný stát), případně Volksstaat (Lidový stát) či Freier Volksstaat (Svobodný lidový stát). Později došlo ke zmenšení počtu spolkových zemí. Nová ústava Svobodného státu Prusko (Freistaat Preußen) se stala zákonem až 30. listopadu 1920, do té doby se čekalo na podobu říšské ústavy, aby bylo jasné, že nepůjde o pokus jednotného německého státu. (2)

Železný kříž 1813

Historie Železného kříže se započala před 200 lety a jeho tradice byla pak třikrát obnovena, naposledy Hitlerem
Franz Chocholatý Gröger

Velkokříž Železného kříže 1813 byl v létech "osvobozovací
války" proti francouzské okupaci udělen celkem pětkrát.

Před 200 lety založil pruský král Friedrich Wilhelm III. Železný kříž, který se stal tradičním symbolem německých sil, ale je více symbolem svobody a rytířské povinnosti, zrozené za osvobozovací války let 18/13-1815. Železný kříž byl založen výnosem pruského krále v den narození jeho zesnulé manželky Luise Prinzessin zu Mecklenburg-Strelitz (* 10. 3. 1776 † 19. 7. 1810). V dokumentu O založení řádu železného kříže se hovoří: My Friedrich Wilhelm, z Boží milosti pruský král atd. atd. V dnešní nepříznivé situaci, na níž závisí osud vlasti, národ velmi pozdvihuje pevná mysl, která zasluhuje úcty a věčné památky. Vytrvalost, s níž lid snášel neobyčejné zlo kruté doby, se nezměnila v malomyslnost, což dokazuje velkou odvahu každého člověka, jež mu pomohla vše přetrpět, opírajíce se o náboženství a věrnost králi a vlasti. Proto jsme se rozhodli vyznamenat zásluhy, dosažené v právě propukající válce v boji s nepřítelem či v poli a v zázemí, avšak pouze v tomto velkém boji za svobodu a samostatnost, a vyznamenání po této válce již neuděloval. Proto nařizujeme: „Jako vyznamenání za zásluhy našich poddaných o vlast v této válce zakládáme Železný kříž ve dvou třídách a velkokříži." (1) Výnos pak byl uveřejněn ve Vratislavi (Breslau, Wrocław) v Schlesische privilegirte Zeitung v č. 34 z 20. 3. 1813 spolu s královým provoláním „An Mein Volk“, jež bylo výzvou k boji národa proti francouzské okupaci. (2)

Prajzáci

Související články: Připojení Hlučínska k ČSR 4. 2. 1920 - Otázka občanství na odstoupených územích po 10. 10. 1938 - Hlučínsko a jeho padlí (1.) - Hlučínsko a jeho padlí (2.)

Režisér dokumentárních filmů Daniel Krzywon natočil
v roce 2006 dokument o Hlučíňanech. (Foto: youtube/crtv)

Jen jediný region dnešní České republiky prošel paradoxní historií, nesrovnatelnou s jiným krajem naší vlasti. Je jím Hlučínsko. Kraj úrodných lánů, malebné přírody, pracovitých a skromných lidí – dříčů, kteří se v našich novodobých dějinách museli opakovaně vyrovnávat s osudovým diktátem historie. Dobou, kterou nemohli ovlivnit, dobou, které mohli jen čelit. Hlučínsko prošlo strastiplnou historickou cestou. Osudem, předurčeným pohraničním územím, kde se bez přání, tužeb nebo vůle zdejších lidí ze zásahu vyšších mocí často střídaly státní útvary. A každý ze státních převratů zde zanechal stopy. Osudy hlučínských lidí, dříve často s hanlivým podtextem nazývaných „Prajzáky“, nenacházejí obdobu v žádném jiném koutě naší republiky. Snad proto jsou lidé z Hlučínska i dnes jiní. Z politického, národnostního i pracovního hlediska. Před rokem 1920 bylo celkové smýšlení obyvatelstva na Hlučínsku německé. Hlučíňané o sobě říkali, že jsou „Moravci“, ale smýšlením byli Němci. Hlásili se ke své moravské mateřské řeči, byli však přesvědčeni, že ta se hodí jen do rodiny a do kostela, kdežto do úřadů a do škol patří němčina. První zprávy o připojení k Československé republice nepřijali Hlučíňané příznivě a je historickou skutečností, že uskutečnění tohoto aktu přijali s velkou nedůvěrou.

Partyzán jako pruský ideál roku 1813 (dokončení)

K dvoustému výročí osvobozovací války
Franz Chocholatý Gröger
Úvodní část: ZDE

V Berlíně se vláda distancovala od spojenectví s Francii a po fámách, že Francouzi chtějí zajat královskou rodinu, král se sedmdesátičlenným doprovodem a státním kancléřem Karlem Augustem Freiherr von Hardenbergem odjel 21. 1. 1813 z Postupimi do Breslau (Vratislav, Wrocław). Král zde v průběhu února a března vydal rozhodující opatření a výnosy. Přijíždí také Gerhard Johann David von Scharnhorst a 8. února je vydána všeobecná výzva k zakládání střeleckých oddílů a následující den jsou zrušené výjimky ze služby podle kantonálního systému, což znamenalo, že byla zavedena všeobecná branná povinnost pro muže. Dne 22. 2. vydává král Nařízení pro nošení pruské národní kokardy (Verordnung wegen Tragens der Preußischen Nationalkokarde), jejímž nošením ukazují nepříteli svou příslušnost k vlasti a odhodlání bojovat za její osvobození. (15)

Partyzán jako pruský ideál roku 1813

K dvoustému výročí osvobozovací války
Franz Chocholatý Gröger

Mapa Pruska 1801-1807.

Zřetel, který je nutno mít k charakteru dnešních válek, má velký vliv na všechny projekty, především strategické... Dále od doby, co Prusko roku 1813 ukázalo, že nenadálé vypětí sil může zšesteronásobit obvyklou sílu armády vytvořením milice a že této milice je možno právě tak dobře použít za hranice země jako ve vlastní zemi - když všechny tyto příklady ukázaly, jak ohromným činitelem v součinu státních, válečných a bojových sil je srdce a smýšlení národů, když všechny vlády poznaly tyto pomocné prostředky, nelze už očekávat, že by jich nepoužily v budoucích válkách, ať už bude ohrožena jejich vlastní existence nebo je bude pobízet mocná ctižádost. Není těžké dojít k poznání, že války, které jsou vedeny celou váhou národních sil na obou stranách, musí být organizovány podle jiných zásad než války, kde se všechno propočítávalo podle poměru mezi stálými vojsky. (1)