Debatní klub o křesťanském sionismu: Jak lze chápat „vyvolený národ“?

Mojmír Kallus debatuje s Filipem Outratou v novém Debatním klubu

Doktor teologie, reverend Stephen Sizer, má následující názory na křesťanský sionismus: Přinejmenším každý čtvrtý americký křesťan, dotázaný magazínem Christianity Today, uvedl, že chápe podporu státu Izrael jako svou biblickou povinnost. Kořeny křesťanského sionismu sahají do raného 19. století až ke skupině výstředních předáků britských křesťanů, kteří začali lobbovat za návrat Židů do Palestiny – coby domněle nezbytnou podmínku příchodu Ježíše Krista. Křesťanský protosionismus předstihl židovský sionismus o víc než 50 let. K nejbojovnějším zastáncům Theodora Herzla patřil křesťanský klérus. Ve své krajní podobě křesťanský sionismus klade důraz na apokalyptické události, startující konec dějin. Spolky křesťanských sionistů – typu International Christian Embassy (ICEJ), Christian Friends of Israel (CFI) či Christians United for Israel (CUFI) – mají značný vliv na americkém Kapitolu a deklarují zázemí více než 50 milionů křesťanských sionistů, kterých je tak minimálně desetkrát více, než sionistů židovských. Filip Outrata, teolog a redaktor nakladatelství Vyšehrad bude debatovat o křesťanském sionismus Mojmírem Kallusem, výkonným předsedou Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzaléma, známého pod zkratkou ICEJ. (-dk-)

Rabín Daniel Mayer: Vysídlení sudetských Němců bylo správné, situace palestinských uprchlíků v roce 1948 je něco podobného

Propalestinská aktivistka diskutuje s rabínem

Daniel Mayer a Jana Ridvanová v novém Debatním klubu.

Blízký východ je nekončícím zdrojem témat a bohužel i konfliktů. Nejdelší z nich je palestinsko-izraelský nebo chcete-li židovsko-arabský. Konflikt provází termíny a pojmy, jako jsou například sionismus, právo na návrat, historická Palestina, arabské území, střet islámu a judaismu, střet civilizací.  Je zřejmé, že autoři zmíněných termínů sledují vždy nějaký cíl a ti, kteří se o problematiku zajímají nebo jsou sympatizanty jedné ze stran, pak někdy i žasnou, co vše lze v rámci argumentací vyprodukovat a tvářit se u toho vážně. Úvodem této debaty si dovolíme uvést jeden z příkladů výuky dějepisu pro 6. ročník základní školy, kde se doslovně píše: "Od dávných dob bylo území Kanaán osídleno Kananejci. Ve 13. století př. n. l. začaly na toto území pronikat kmeny Hebrejců (Židů) a stalo se jejich vlastí. Krátce po usazení Židů v Kanaánu začali na toto území, ale i na Egypt útočit ,Mořské národy', mezi ně patřilii Pelištejci - Filištíni, kteří se usadili při pobřeží Kanaánu a útočili na Židy." Z této krátké ukázky se tak děti v základní škole dozvědí, že Židé na území "pronikají a usazují se na něm" - což předpokládá dobrovolný odchod Kananejců, a naopak "Pelištejci - Filištíni na Židy útočili." - Jedni tedy pronikají a druzí útočí...

Jan Schneider: Žid může přestat být židem, ale zůstává nadále Židem, praví Halacha

Bezpečnostní analytik a bývalý zpravodajec Jan Schneider, hlásící se k judaismu, patří mezi kritiky protiruské hysterie v České republice. V rozhovoru pro Parlamentní listy navíc prohlásil, že „zájmy Spojených států by se měly rozcházet se zájmy evropských zemí“. Dodal tehdy: „Není normální, když jsou svazky mezi zeměmi ,nerozborné‘ a jejich směřování ,na věčné časy a nikdy jinak‘. Je mi šoufl z lidí, kteří se chovají vůči Západu stejně devótně, jako jejich předchůdci před sedmašedesáti lety vůči Východu.“ Schneider stejně tak upozorňoval na masáž v podobě psychologického tlaku na veřejnost, aby si udělala „správný“ názor.

Izraelská viceministryně zahraničí chce anektovat Západní břeh Jordánu: „Celá tato země patří nám“

Nová izraelská viceministryně zahraničí Zipi Chotoveli nenechává nikoho na pochybách o tom, jaký je její názor na existenci Palestinského státu: „Musíme se navrátit k základní pravdě našeho práva na tuto zem“, prohlásila podle zpravodajského portálu „ynet“. „Tato země patří nám. Celá tato země.“ Dnes odpoledne o tom přineslo zprávu online vydání listu Die Presse. Rakouský deník k tomu úvodem poznamenává: „Pro řešení dvou států je vládní strana Benjamina Netanjahu Likud zjevně pouze tehdy, pokud je právě nablízku nějaký americký nebo evropský diplomat.“ 

Pražská Židovská obec útočí na demokracii, kritizují Britské listy

Před dvěma týdny jsme informovali o tom, že Středisko bezpečnosti Židovské obce v Praze vydalo výroční zprávu „o stavu antisemitismu“ za rok 2014, podle které „projevy antisemitismu v roce 2014 opět nabyly na intenzitě, především v období eskalace blízkovýchodního konfliktu“, a zároveň „pokračuje nárůst antisemitismu na internetu“. Jako důkaz tohoto údajného nárůstu antisemitismu vypsala Židovská obec do své zprávy několik desítek svévolně vybraných odkazů na články (nutno dodat, že zřejmě z preventivních důvodů se jedná o neprolinkované „odkazy“ – je potřeba tyto vypisovat manuálně) z česky psaného internetu. Terčem kritiky Židovské obce se staly i neomarxistické Britské listy Jana Čulíka, které se teprve dnes k tématu vůbec vyjádřily, a sice nepřímo – formou reakce čtenáře.

Tlumočená přednáška A. Matarové o palestinsko-izraelských vztazích

Do Prahy před několika dny zavítala izraelská politická aktivistka Anat Matarová, docentka filosofie na univerzitě v Tel Avivu. Je předsedkyní izraelského Akčního výboru pro palestinské vězně a autorkou a editorkou knihy esejů o palestinských politických vězních v Izraeli Threat: Palestinian Political Prisoners in Israel (2011), kterou vydala společně s právničkou Abeer Bakerovou z Haifské univerzity. Řadu let je aktivní v „levicových“ hnutích, především v hnutí odpíračů vojenské služby, ve skupině Open Doors bojující proti tzv. administrativní vazbě a ve výzkumné organizaci Who Profits, jejímž cílem je odhalovat propojení izraelského průmyslu s okupací.

V Brně se na tradiční akci „Izrael a my“ vyvyšovaly schopnosti Židů nad Araby

Jako každý rok, pořádala se i letos v Brně s podporou brněnské radnice „veřejná debata“ pod názvem „Izrael a my“, jejímž pořadatelem byli vedle brněnské židovské obce také křesťanští sionisté z české pobočky ICEJ („Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém“). Hlavními hosty akce, která proběhla již 18. ledna, byli izraelský velvyslanec Gary Koren a profesor biblistiky a religionistiky Filosofické fakulty Ostravské univerzity Tomáš Novotný. Hostem byl i designovaný ministr kultury Daniel Herman. Debatu moderoval novinář Petr Brod – muž, který se výraznou měrou podílí na infiltraci „holocaustových témat“ do veřejně dotovaných projektů týkajících se (navenek) česko-německých vztahů prostřednictvím Česko-německého fondu budoucnosti. Není ani náhodou, že Česko-německý fond budoucnosti dotuje křesťanské sionisty z ICEJ, jak potvrzuje výroční zpráva ICEJ pro rok 2014.

Izrael má svrhnout atomové bomby na Německo a Írán, dožaduje se radikální sionista

„Dvacet, třicet atomových bomb na Berlín, Mnichov, Norimberk, Kolín nad Rýnem, Frankfurt, Stuttgart, Drážďany, Dortmund a bude klid!“ 

Zdroj: Arutz Sheva

Izraelské médium Arutz Sheva zveřejnilo v úterý na svých internetových stránkách článek, jehož autor se dožaduje toho, aby Izrael napadl Německo a Írán atomovými bombami. V hebrejském textu, který napsal Chen Ben-Eliyahu, se uvádí, že pouze cestou atomového zničení Německa a Íránu pomocí 20 nebo 30 jaderných pum mohou Izraelci předejít zničení židovského státu. „Pokud Izrael nepůjde cestou Tóry“, uvádí se v autorském komentáři, „bude téměř kompletně zničen těžkým trestem a přežije pouze málo lidí.“ Aby se tomu dalo zabránit, musí prý Izrael reagovat stejným způsobem. „Vůči existenčnímu ohrožení musíme odpovědět také existenčním ohrožením“, píše Chen Ben-Eliyahu, „a ne projevy v americkém kongresu. Musíme Íráncům dát najevo, že Izrael jejich nukleární program zlikviduje a stejně tak Teherán a Isfahán.“ Kurs současného izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který nedávno promlouval ve Spojených státech, se autorovi jeví zřejmě jako příliš měkký. „Když se nepřítel chystá někoho zničit, pak je třeba jej zničit jako první: Dvacet, třicet atomových bomb bude stačit, aby se pojistilo, že práce bude vyřízená“, vysvětluje.

Co všechno chcete vědět o židovství a bojíte se zeptat

Debatní klub nejen o tom, zda si křesťané správně interpretují postavu svého „Spasitele“. Co to znamená být správným Židem?

Jan Hlaváč a Jan Kozák v novém Debatním klubu.

Historie nás učí o jednotlivých dějinných úsecích s cílem vytvoření komplexního homogenního obrazu, který je postavený na základech historických artefaktů a sděluje zdánlivě neotřesitelné a nezměnitelné pravdy. Například model výuky historie je poměrně jednoduchý a snadno pochopitelný – tehdy a tehdy se tam a tam stalo to a to a byl u toho ten a ten a bylo to tady o tom a ještě támhle o tom. Pokud máte dobrou paměť, naučíte se vše poměrně snadno. Tolik v kostce o formální stránce věci.

Radikální sionisté podporováni Česko-německým fondem budoucnosti

Radikálně sionistická organizace ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém), udržující dobré styky s českým Senátem a se zdejšími vládními kruhy, zveřejnila před několika dny výroční zprávu za rok 2013. Uvádí se v ní, že „celková finanční situace byla velmi napjatá“, protože byl skončen tříletý projekt „Centrum vzdělávání a dialogu“, jenž byl předtím výrazně dotován českým ministerstvem školství (17 milionů korun). Účetnictví za roky 2011 a 2012 ovšem stále ještě nebylo uzavřeno „vzhledem k pozdnímu a stále se měnícímu předávání dat mezi původním účetním a současnou účetní“. Přes zmíněnou „napjatou situaci“ se podařilo minulý rok podle vedení ICEJ vyjít s plusem (asi 350.000 korun).

Sionisté, Palestina a právo na existenci

Nové vydání Debatního klubu

Jiří Kalát a Daniel Veselý v Debatním klubu.

Židovský spisovatel, filozof a novinář žijící střídavě v devíti zemích světa, Arthur Köstler v roce 1949 popsal vznikající Izrael slovy: „Jeden národ slavnostně slíbil druhému území třetího.“ Má či nemá nějaký národ právo na existenci? Pro Čechy jde o poměrně osobní otázku, vezmeme-li v potaz období národního obrození…  Tématem debaty pánů Jiřího Kaláta, novináře, fotografa a cestovatele a Daniela Veselého, překladatele a novináře zabývajícího se problematikou Blízkého a Středního východu, je Palestina a s ní spojený sionistický projekt dnešního státu Izrael.

„Likudčík“ Sobotka přijíždí do Brna podpořit provokatéry z ICEJ

Lukáš Beer

Obrázek: Outsidermedia.cz

Pod záminkou připomínání si „Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“ pořádá křesťansko-sionistická pobočka organizace ICEJ („Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém“) ve spolupráci s Židovskou obcí Brno a za podpory brněnské radnice (primátor města Roman Onderka poskytuje akci záštitu) i letos přednáškové a diskusní setkání „Izrael a my“. Pořadatelé navenek definují cíl programu, který proběhne v centru Brna dnes, v neděli 19. ledna odpoledne, jako nutnost „upozornit na nebezpečí novodobého antisemitismu“ a vyzdvyhují potřebu „podpořit dobré vztahy s Izraelem“.

Ve službách Masaryka a Beneše - židovský německy psaný tisk v Československu

Lukáš Beer

Prager Presse z 2. března 1933 prezentuje vojensko-politický pakt ČSR, Jugo-
slávie a Rumunska - Malou dohodu - jako "mírový pakt". Foto: Lukáš Beer

V roce 1921 vzniká v Praze jako akciová společnost nakladatelství a vydavatelství novin a časopisů, zaměřující se českou a cizojazyčnou politickou a odbornou literaturu a tiskoviny. Mezi jinými šlo i o vydávání deníku Prager Presse, založeného T. G. Masarykem s cílem integrace německy hovořících občanů Československa, tedy z největší části českých a moravských Němců. Pražské ministerstvo pro zahraniční záležitosti, doména dr. Edvarda Beneše, subvencovalo celou řadu zahraničních novin a vlivných osobností v mnoha evropských, ale i mimoevropských zemích. Sudetoněmecký autor Reinhard Pozorny, pocházející z Brna (1908-1993), toto financování československým státem v jednom ze svých knižních titulů ohodnotil takto: „Je to obyčej, který lze pozorovat téměř u všech států. Čím kritičtější se doba stává, tím více roste armáda zaplcených špiclů, udavačů a policejních orgánů všech odstínů, tím více vyvíjejí státy snahu získat pro sebe takové osoby, jejichž hlasy něco znamenají v tisku, rozhlase, umění, hospodářství nebo v zákulisí politiky. Tedy osoby, které se kupují jako kus zboží. Lidi, kteří začínají hekticky křičet, pokud si někdo dovolí pochybovat o jejich počestnosti. To, co Česko v této oblasti provádělo, v takovémto rozsahu existovalo nanejvýš v balkánských státech. Peněžní částky, které byly vydávány pro financování ,vlídných a nám přátelsky nakloněných osobností‘, se nacházely daleko nad průměrem úplatků všech ostatních evropských států této doby.“ 

Prezident Zeman vyhandloval osobní výhody za bezpečnost naší země

Vladimír Stwora 

Pokud jde o Izrael, začne jindy celkem rozumný a myslící prezident Zeman chrlit neuvážené a nebezpečné výroky s takovým proizraelským nadšením, že se zdá být na steroidech. Za poslední měsíc jich u různých příležitostí vychrlil několik a skoro všechny jsou natolik vážné, že je musí ostatní členové diplomatického sboru žehlit a různé vysvětlovat, že to tak nemyslel.

Polsko chtělo Hitlerovi postavit pomník

Ewald Stefan Pollok  

Polský velvyslanec Lipski (vlevo) na slavnostním koncertě uspořádaném při
příležitosti zahájení činnosti Německo-polského institutu v Berlíně v únoru
1935. Po jeho levici Herzog von Sachsen-Coburg-Gotha a říšský ministr
Goebbels. Lipski byl v letech 1933-1939 polským velvyslancem v Berlíně a
v roce 1934 podepsal německo-polský pakt o neútočení. (Foto: Wikipedia /
Bundesarchiv)

Polský Sejm schválil 31. března 1938 tzv. Zákon o zbavení občanství (Ustawa o pozbawianiu obywatelstwa), podle kterého všichni polští občané žijící v zahraničí déle než pět let mohli být zbaveni polského občanství. Odůvodňovalo se, že takový člověk ztratil kontakt se svou vlastí. Zákon zasáhl především asi polských 70.000 Židů žijících v Německu a Rakousku. Protože za posledních 20 let docházelo k častému vypovězení polských Židů z Německa, avšak Polsko je stále častěji odmítalo je přijmout do své země. Dvě země, Německo a Polsko, se v roce 1938 snaží "zbavit této populace“. (1) Bylo ustanoveno, že každý občan, držitel polského pasu s bydlištěm v jiném státě, by měl vyhledat polské velvyslanectví, aby tam obdržel razítko, jež mu umožní návrat do Polska. Pokud se však do 30. října 1938 toto razítko do pasu nezíská, platnost pasu vyprší a majitel bude bez státní příslušnosti a v žádném případě nebude moci vstoupit na území Polska. V Německu byl na druhou stranu pobyt bez pasu trestný.

Vydané „Hitlerovy projevy“ jsou AUTENTICKÉ

Aneb jak se zanícený „přítel Izraele“ Ivo Cerman stal čtenářem Našeho směru 
(Čtenářská diskuse na serveru Lidovky.cz pod článkem) 
Lukáš Beer 

Česká tisková kancelář aktuálně přinesla zprávu o zablokování firemního účtu nakladatelství guidemeida etc českou policií z důvodu plánovaného stíhání samotného nakladatelství kvůli údajnému přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Brněnský státní zástupce Jan Petrásek odůvodňuje tento nový zásah (pochopitelně přímo zasahující do hospodářské a podnikatelské činnosti vydavatelství) argumentem, že „se původně v kauze prověřovalo pochybení pouze u dvou fyzických osob“, jak řekl v rozhovoru pro ČTK.“ Ale: „Policii jsem spis vrátil k dalšímu podrobnému rozpracování, protože se domnívám, že lze stíhat i nakladatelství", uvedl zde.

Rasa, identita, sionismus: Diskurs na semináři v Krušných horách

Dr. Tomislav Sunic hovořil na téma „Etnická otázka jako otázka identity – Rozdíly mezi USA a Evropou“ a o společném rasovém dědictví evropských národů
Je tomu již sice dva měsíce zpět, co na saské straně Krušných hor pořádal spolek „Vzdělávací dílo pro domovinu a národní identitu“ svůj dvoudenní seminář, na kterém vystoupilo několik přednášejících, mezi nimi i známý chorvatský politolog dr. Tomislav Sunic. Diskutovaná témata jsou však nadčasová a do jisté míry zajisté i podnětná pro české prostředí.

Seminář se tematicky zabýval pojmem „identita“ a zúčastnilo se jej více než 40 lidí, mezi nimi i mnoho mladých studentů a žáků. Podle pořadatelů semináře odráželo složení účastníků celé široké spektrum „politické pravice“: od národních konzervativců přes příznivce katolického tradicionalismu a nacionálních protestantů až po „novopohany“ a aktivisticky orientovanou mládež. Přes všechny světonázorové, politické a strategické diference v jednotlivých otázkách byl veden diskurs v duchovní otevřenosti, často kontroverzně, ale stále věcně a na akademické úrovni.

Mojmír Kallus: „Vyhnání Němců z Československa bylo dokonalou etnickou čistkou“

Názorový střet křesťanského sionisty s židovským „antisionistou“ nyní v české verzi

Mojmír Kallus a Ian Pappé

Debatní klub v posledních měsících přinesl celou řadu zajímavých názorových konfrontací mezi dobře i méně známými osobnostmi a na nejrůznější politicko-společenská témata. A plánované jsou i další debaty, jako například s publicistou Tomášem Krystlíkem či s nakladatelem Pavlem Kamasem. V dubnu tohoto roku mohli příznivci Debatního klubu shlédnout více než hodinu trvající výměnu názorů mezi Mojmírem Kallusem – hlavním představitelem české pobočky křesťansko-sionistického Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) – a profesorem Ianem Pappé, který vyučuje dějiny a politické vědy na univerzitě v britském Exeteru. Jeho rodiče pocházejí z Německa a jako Židé v 30. letech ze země uprchli. Ve své knize „Etnická čistka Palestiny“ (v angličtině 2006, v němčině vyšla v roce 2007), zakládající se na armádních dokumentech, Pappé přichází s tezí, podle níž zřízení židovského státu počítalo s „plánovaným vyhnáním“ domácího obyvatelstva a že sionističtí vůdci, především David Ben Gurion, tento cíl sledovali politickými a vojenskými prostředky po rozhodnutí o dělení Palestiny ze strany OSN v roce 1947.

Názorový střet křesťanského sionisty s antisionistou: Mojmír Kallus a Ilan Pappé v Debatním klubu

Související: Antirasista Hitler (satira)

Mojmír Kallus a Ilan Pappé v novém vydání Debatního klubu.

Ilan Pappé je profesorem dějin a politických věd na univerzitě v britském Exeteru. Jeho rodiče pocházejí z Německa a jako Židé v 30. letech ze země uprchli. Politicky se Pappé angažoval ve straně Chadaš, ovlivněné komunistickou ideologií, a za tuto stranu kandidoval také v roce 1999 při volbách do izraelského Knessetu. Ve své knize „Etnická čistka Palestiny“ (v angličtině 2006, v němčině vyšla v roce 2007), zakládající se na armádních dokumentech, Pappé přichází s tezí, podle níž zřízení židovského státu počítalo s „plánovaným vyhnáním“ domácího obyvatelstva a že sionističtí vůdci, především David Ben Gurion, tento cíl sledovali politickými a vojenskými prostředky po rozhodnutí o dělení Palestiny ze strany OSN v roce 1947. Novinář John Pilger označil Pappého kdysi za nejodvážnějšího a nejvíce nepodplatitelného historika Izraele. Ovšem jeho kritikové – mezi nimi izraelský historik Benny Morris - na druhou stranu Pappému vytýkají jednostrannost a „černobílý styl vyprávění“.