 |
| Herman Wirth (1885-1981) pocházel z Nizozemí. |
V letech 1928 až 1932 vedl tento muž společnost Herman-Wirth-Gesellschaft dodávající jeho výzkumům drobné institucionální zakotvení. Díky svým kontaktům s völkisch hnutím získal podporu u meklenburské zemské vlády a byl pověřen založením a vedením výzkumného ústavu Forschungsinstitut für Geistesurgeschichte v Bad Doberan, kam roku 1932 přivedl i svého mladšího spolupracovníka Wolframa Sieverse.
Wirth věřil na základě poznatků v existenci kultury v severoatlantické oblasti, která byla vytvořena pod vedením severských lidí Evropy již během pozdní doby kamenné (publikoval tyto teze ve svých knihách Der Aufgang der Menschheit,1928; Was heißt Deutsch, 1931). Zastával názor, že prostřednictvím znovuzrození nordické rasy bylo "lidstvo osvobozeno z prokletí civilizace". Alfred Rosenberg se k názorům Hermana Witrha hlásí ve své známé práci Der Mythus des 20. Jahrhunderts z hlediska náhledu na dějiny lidstva a jeho kultury, v názoru na reálnou existenci Atlantidy, na arktický původ svého národa a ve vyhroceném nordicismu. Výslovně se na něho odkazuje, když píše o arkticko-atlantské migraci a severské provenienci slunečního kultu. Nemůže však vyvstát jeho matriarchální a feministické teorie. Wirth byl vnímán jako kontroversní osobnost již v třicátých letech, k jeho největším přehmatům patří obhajoba starofríského romantického falsa Thet Oera Linda Bok (Kronika Ura – Linda), jehož německý překlad vydal v roce 1933. Vypráví se v něm o matriachalní a demokratický řízené Atlantidě starých Frísů. (1)
Založení a cíle
Oficiálně založil Studiengesellschaft für Geistesurgeschichte-Deutsches Ahnenerbe 1. července 1935 Reichsführer-SS Heinrich Himmler. Himmler byl vždy, a to zejména ve vztahu ke germánskému pravěku, otevřený neortodoxnímu výzkumu (Himmler měl zálibu pro staré legendy, ve kterých hledal skrytou bývalou realitu). Navzdory zásadní kritice ze strany Alfreda Rosenberga pověřil Heinrich Himmler v roce 1935 Wirtha založením a vedením společnosti Ahnenerbe (Dědictví předků), do níž Wirth přivedl i své žáky – germanistu Otto Plaßmanna (vydavatel časopisu Germanien, Monatshefte für Germanenkunde) a Alaricha Augustina.
 |
| Foto: Wikipedia |
Ústředí Ahnenerbe sídlilo v Berlíně na Brüderstraße 29/30. Těžiště činnosti leželo v bádání ve starých rukopisech a knihách, výzkumu skalních rytin a folkloru. Cílem bylo rekonstruovat obrazy světa starých Germánů, Protogermánů, a zprostředkovat je německé, potažmo světové veřejnosti. Financování bylo zpočátku nejisté a přesto se podařilo uskutečnit první expedice do Švédska, Finska a Norska, a to na Bohuslän (podzim 1935 Wihelm Kottenrodt), do Karelie (léto 1936 Yrjö von Grönhagen, Fritz Bose, Ole Forsell), poté znovu na Bohuslän – naleziště Baska. Další expedice vedly ke skalním rytinnám a nápisům na Rujáně, Bornholmu v Dánsku, Bardalu, Ostre Tessemu a na ostrov Rodoya (4000 let starý lyžař; léto a podzim 1936 Herman Wirth, Wihelm Kottenrodt).
Bohužel v rámci Ahnenerbe v jeho počátcích působí také podivíni jako „mág“ Karl Maria Wiligut (zvaný též Karl Maria Weisthor, Jarl Widar) či amatérští nadšenci jako Gunther Kirchhoff. Jejich působení končí po roce 1937.
Vývoj Ahnenerbe lze rozdělit do čtyř období –
I. 1935-1937.
II. 1937-1939,
III. 1939-1943,
IV. 1943 -1945. (3)
Wirthovo nahrazení Wüstem
Dle statutu Ahnenerbe skutečným účelem sdružení bylo pouze „podporovat vědu dějiny pravěkého duchovna“ (§1), ale Wirth stojící v čele Ahnenerbe se domníval, že má být zachovaná priorita jeho osobního výzkumného zájmu. Himmler se však rozhodl rozšířit Ahnenerbe jako kulturní oddělení SS a sledoval cíl "dát prostor prozkoumaní skutečnosti a ducha nordického indogermánství a sdělovat výsledky v jasné formě německému lidu“. K dosažení tohoto cíle musel Himmler nicméně pracovat na zlepšení pověsti Ahnenerbe.
Kontroversní Wirth se stává překážkou pro tento cíl a Himmler ho po tvrdé Hitlerově kritice na norimberském sjezdu odvolal. V březnu 1937 ho jmenuje čestným předsedou Ahnenerbe, čímž je isolován a zbaven veškerého vlivu, musí však vstoupit do SS.
V roce 1936 se objevují rozpory mezi Himmlerem a Darrém, který musí ustoupit z Ahnenerbe a nakonec v roce 1938 odchází Darré z SS. Wirth byl nakonec v roce 1937 nahrazen univerzitním profesorem na Univerzitě Ludwiga-Maximiliana v Mnichově, dr. Waltherem Wüstem, jenž byl také zapojen za nacionálního socialismu na mnoho let jako uznávaný odborník v oboru nejstarší indické historie a paleografie, staroindické etymologie a dějin indických jazyků. S Ahnenerbe začal spolupracovat prostřednictvím Wolframa Sieverse v roce 1936 jako dopisující člen.
Po seznámení s Wüstem se Himmlerova pozornost z výzkumného hlediska obrací i na Východ, o který se dosud nezajímal, protože jeho pozornost do té doby platila Německu a Skandinávii. Vysílal pak expedici do Tibetu a schválil expedici do Íránu, což je především zásluhou Wüsta.
Wüst byl také první, kdo na své přednášce „Vůdcova kniha Mein Kampf jako zrcadlo árijského světonázoru" na mnichovské universitě srovnává Adolfa Hitlera s Buddhou. (4) Wüst převedl Ahnenerbe z pouhého výzkumného společenství na výzkumnou a pedagogickou instituci, jejíž výzkum by měl být prováděn "přísně vědeckými účely“. Statut z roku 1937 stanovil následující cíle: „Vyhledat místa, ducha, činy, dědictví indogermánské rasy a sdělit lidu zajímavou formou výsledky těchto bádání. Toto poslání se musí provádět s použitím exaktních vědeckých metod“. Základem bylo v počátcích pět výzkumných center.
Pflegstätte für Sinnbildkunde (Sammlung Herman Wirth – symboly, obrazy)
Pflegstätte für Wortkunde (Walther Wüst – jazyk)
Pflegstätte für Germanenkunde (Wilhelm Teudt – nauka o Germánech)
Pflegstätte für indogermanisch-finnische Kulturbeziehung (Yrjö von Grönhagen – indogermánsko-finský kulturní vztah)
Pflegstätte für Märchen- und Sagenkunde (Otto Plaßmann – báje, legendy a pohádky)
Ahnenerbe je převedeno na Forschungs- und Lehrgemeinschaft das Ahnenerbe e.V. (5) Centrum se stěhuje na Plücklerstraße 19 v Berlínské čtvrti Dahlem.
S výše uvedeným záměrem souvisí vybudování pevného akademického základu, omezení vlivu lidí, jako byli Willigut či Kirchhoff, a jsou nyní přijímáni zdatní a respektovaní profesionálové jako prehistorik Herbert Jankuhn či klasický filolog Franz Altheim. Počet zaměstnanců vzrostl z osmatřiceti na podzim 1937 (z toho jedenáct vedoucích vědeckých pracovníků) na více než sto na jaře 1939. Významně se rozšiřuji badatelské aktivity v archeologii a studie Východu. Vzniká vlastní vydavatelství (Ahnenerbe-Stiftung Verlag) a k financování slouží samostatná „Nadace Ahnenerbe“ (Stiftung Ahnenerbe). Je to období expedicí, jejímž vrcholem je bezesporu Schäferova expedice do Tibetu.
Práce organizace
V dubnu 1940 bylo Ahnenerbe oficiálně začleněno do SS. Začalo třetí období. Ahnenerbe bylo v této etapě kulturním a politickým oddělením SS, sdružujícím různé vědy z pohledu germánské německé historie. Jejich využití mělo posloužit režimu k "posílení německé duše". Skládalo se z různých vědeckých oddělení, která byla primárně zaměřená na evropskou historii, na indo-evropskou lingvistiku, indo-evropský folklór, kulturní dějiny a na archeologii
Základním krédem byla především vzpomínka na předky, na kult a náboženské víry starých Němců a jejich předků. Celkově oficiálně existovalo 34 různých výzkumných pracovišť (po roce 1939 dokonce 38). Byla to "výuková výzkumná centra" s těmito názvy:
Lehr- und Forschungsstätte für indogermanisch-arischeSprach- und Kulturwissenschaften (Walther Wüst)
- Lehr- und Forschungsstätte für Germanenkunde (zprvu Wilhelm Teudt, pak Joseph Otto Plaßmann)
- Lehr- und Forschungsstätte für germanische Kulturwissenschaft und Landschaftskunde
- Forschungsstätte für Ortung und Landschaftssinnbilder (Bruno Schweizer)
- Forschungsstätte für indogermanische Glaubensgeschichte (Otto Huth)
- Lehr- und Forschungsstätte für indogermanisch-deutsche Rechtsgeschichte
- Lehr- und Forschungsstätte für Schrift- und Sinnbildkunde (zprvu Hermann Wirth, pak Karl Theodor Weigel)
- Forschungsstätte für Hausmarken und Sippenzeichen (Karl Konrad Ruppel)
- Lehr- und Forschungsstätte für Volkserzählung, Märchen- und Sagenkunde (Joseph Otto Plaßmann)
- Lehr- und Forschungsstätte für germanisch-deutsche Volkskunde (Richard Wolfram)
- Lehr- und Forschungsstätte Ausgrabungen (Hans Schleif)
- Forschungsstätte für germanisches Bauwesen (Martin Rudolph)
- Forschungsstätte für Wurtenforschung
- Forschungsstätte für Urgeschichte
- Forschungsstätte für mittlere und neuere Geschichte (Hermann Löffler)
- Lehr- und Forschungsstätte für Alte Geschichte (Franz Altheim)
- Lehr- und Forschungsstätte für klassische Philologie und Altertumskunde (Rudolf Till /Franz Dirlmeier)
- Lehr- und Forschungsstätte für den Vorderen Orient (Viktor Christian)
Kromě toho to byla oblast přírodních věd, která zahrnovala témata jako je meteorologie a astronomie. Byl tu aktivní vztah ke studiu teorie světového ledu (Welteislehre) Hanse Hörbigera a tyto přírodní vědy měly rostoucí význam. Konkrétně se jedná o následující útvary:
- Forschungsstätte für die gesamte Naturwissenschaft (jen teorie – celé přírodní vědy)
- Forschungsstätte für naturwissenschaftliche Vorgeschichte (Rudolf Schütrumpf)
- Forschungsstätte für Karst- und Höhlenkunde (zprvu dr. Walther Steinhäuser, pak Hans Brand – jeskyně, krasy)
- Forschungsstätte für Biologie (Walther Greite)
- Forschungsstätte für Botanik (sv. p. von Lützelburg – botanika)
- Forschungsstätte für Volksmedizin (dr. Alexander Berg – lidové lékařství)
- Forschungsstätte für Geophysik (Hans Robert Scultetus – geofyzika)
- Forschungsstätte für Astronomie in der Sternwarte Grünwald (Philipp Johann Heinrich Fauth – astronomie)
- Lehr- und Forschungsstätte für darstellende und angewandte Naturkunde „Haus der Natur“ (Eduard Paul Tratz – výtvarné a aplikované přírodní umění)
- Forschungsstätte für Osteologie
- Forschungsstätte für Tiergeographie und Tiergeschichte (Tibet-Institut, Ernst Schäfer – zvířata)
- Forschungsstätte zur Überprüfung der sogenannten Geheimwissenschaften (přezk. tzv. "tajných věd")
Následující útvary byly přidány po roce 1939:
- Lehr- und Forschungsstäte für Nordafrikanische Kulturwissenschaft (severoafrické kulturní vědy)
- Lehr- und Forschungsstätte für Mittellatein (středověká latina)
- Lehr- und Forschungsstätte für keltische Volksforschung (keltská kultura)
- Lehr- und Forschungsstäte für Pferdezucht (chov koňů)
- Lehr- und Forschungsstätte für Pflanzengenetik (genetika rostlin)
- Lehr und Forschungsstätte für Entomologie
- Lehr- und Forschungsstätte für Innerasien und Expeditionen (Sven-Hedin-Institut, Ernst Schäfer – střední Asie a expedice)
- Institut für wehrwissenschaftliche Zweckforschung (Wolfram Sievers – vojenství)
Nejen toto poslední, ale i čtyři oddělení uvedená před ním ukazují na nezaměnitelný vliv aktuálních válečných potřeb. Michael Kater poukazuje však na skutečnost, že některé zde uvedené instituce (osteologie, lidové léčitelství, geografie zvířat, indo-evropsko- německá hudební věda, pravěk, tajné vědy) existovaly jen na papíře, protože nebyly nalezeny v dokumentaci. To se stává impulsem pro mnoho spekulací v rámci "romantizované" sekundární literatury, která může driftovat na otevřeném moři spekulací na základě pochybných odkazů, zatímco bezpečné zdroje mizí. Absence jakýchkoli dokladů, jejich zmizení, zejména v oblasti "okultních věd" ve Ahnenerbe, se vysvětluje aktivitou zednářských loží.
Šeření dobré myšlenky Ahnenerbe primárně sloužil měsíčník Germania a dvě nepravidelně vycházející publikace o genealogii – Zeitschrift für Namenforschung a Das Sippenzeichen. Kromě toho Ahnenerbe také převzalo periodika Wörter und Sachen, Wiener Anthroposophische Mitteilungen, Zeitschrift für die gesamte Naturwissenschaft a Der Biologe (do 1939), ex-rakouské publikace Zeitschrift für Volkskunde, Wiener Prähistorische Zeitschrift, Materialien zur Urgeschichte der Ostmark, Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes, Zeitschrift für Karst- und Höhlenkunde a holandský časopis Hamer. Časopis Germania již existoval od roku 1929 a byl založen Wilhelmem Teudtem jako součást "Spolku přátel germánského pravěku" (Vereinigung der Freunde germanischer Vorgeschichte).
Některé výsledky výzkumu byly publikovány jako monografie v Ahnenerbe Stiftungs Verlag. (6) Vyšlo na 80 knižních titulů a mnohé z nich si udržují dodnes vědeckou hodnotu.
Po vypuknutí války byly odložené některé zahraniční expedice – Bolivijské Andy (Brána slunce v Tiwanaku), Západní Írán (nápis krále Dáreia v Behistunu), Kanárské ostrovy (výzkum Guančů), Island, Kavkaz. V roce 1942 má již Ahnenerbe více než 120 stalých zaměstnanců, pracujících v 36 vědeckých odděleních a 15 výzkumných komisích. Po kobercovém náletu na Hamburg nařídil Himmler evakuaci centrály v Berlině a 29.7.1943 se stěhuje do obce Waischenfeld, nedaleko Bayreuthu, kde sídlí ve stavení zvaném Steinhaus, a to až do konce války.
Odchodem do Waischenfeldu začíná úpadkové období. Kvůli náletům se pracoviště stěhují na venkov, počet zaměstnanců klesl na třicet a omezuje se tisk. V únoru 1945 Heinz Brücher nařídil zničit 18 aktivních výzkumných zařízení Ahnenerbe, aby se zabránilo jejich zabrání postupujícími sovětskými silami. Sbírky a knihovny jsou rozprášeny a mnohé nejzajímavější předměty, o nichž víme z dobové literatury, či z ilustrací, jsou možná skryty v depozitářích, anebo nenávratně zmizely v průběhu vojenského obsazování Německa, a to buď zničením anebo zcizením. .
Výzkumné pole Ahnenerbe
Od roku 1938 se počítá se založením "Ústavu germánské archeologie" (Institut für germanische Archäologie). Tím se započalo s vykopávkami významných historických památek německé historie ale také kromě toho se studiem kosmické ledové teorie dr. Scultetuse, které se také stává hlavní výzkumnou oblastí Ahnenerbe. Tyto vykopávky dědictví z počátku dějin Evropy měly také upozornit na roli nordické rasy na rané období Evropy a zvýraznit tuto roli. Mezinárodní uznání získalo Ahnenerbe především v roce 1939 uskutečněnými konferencemi v Kielu (Kieler Wissenschaftstagung) a také každoročním pořádáním "vědeckých týdnů" v Salcburku (Salzburger Wissenschaftswochen).
Během války Ahnenerbe také převzalo některé oblasti výzkumu, souvisejícími s válkou, které se staly rozhodující pro jeho trvalé špatnou pověst. Za prvé tu byla klasifikace rasového výzkumu, spojená se jmény dr. Sigmunda Raschera (vedoucí 1. oddělení Institut für Wehrwissenschaftliche Zweckforschung), dr. Augusta Hirta (vedoucí 2. oddělení Institut für Wehrwissenschaftliche Zweckforschung) a Bruno Begera, provádějících výzkum na obyvatelstvu na dobytých územích a na vězních koncentračních táborů v Dachau, Natzweiler a Auschwitz.
Institut für Wehrwissenschaftliche Zweckforschung vznikl v létě 1942 na popud Himmlera a jeho ředitelem byl od roku 1943 Wolfram Sievers. Na druhé straně dochází k trofejnímu zabavování uměleckých děl a musejních exportů (dr. Paulsen). V oblasti archeologie nebo výzkumu germánské historie bylo Ahnenerbe v přímé konkurenci s ostatními odděleními Třetí říše, zejména s Reichsbund für Vorgeschichte, který spadal pod úřad Alfreda Rosenberga.
Expedice
Bylo plánováno na dvacet expedic, některé z nich se neuskutečnily z finančního důvodu a především z důvodu vojenského konfliktu. (7)
Většina výzkumů prováděných na cestách, které byly spojené s Ahnenerbe, byla provedena před zahájením války. V zahraničí měli podezření, že slouží jako krytí pro německé zpravodajské činnosti. Skandinávské expedice Wirtha uskutečněné v letech 1935 /36 byly dvě a byly zaměřené na především na členění symbolů skandinávských petroglyfů. (8)
Blízký východ byl důležitou oblastí výzkumu německé archeologie. Kromě renomované "Německé archeologické společnosti" (Deutsche Archäologische Gesellschaft) zde působila řada dalších institucí s pozoruhodným úspěchem. Také Ahnenerbe chtělo uspět s prestižní slibnou činností v této oblasti.
V 1938 se vydal profesor Franz Altheim na Střední východ, nebo přesněji na bývalou římskou východní hranici, aby získal náhled do bojů indo-evropských národů se semitskými kmeny. Cesta vedla přes Transylvánii, kde navštívil ruiny staveb dáckých králů v Sarmizegetusa, a pak přes Turecko, francouzský Libanon, Sýrii do Ktesifónu, bývalého zimního hlavního města parthských králů, a po zastávce v Babylonu pokračoval do Hatry, kde byla hranice mezi římskou a perskou říši spojnicí vlivů Západu a Východu.
Cesty se s ním účastnila Erika Trautmannová. Publikoval pak několik titulů v nakladatelství Ahnenerbe. (9) Spolu a Erikou Trautmannovou zkoumal v létě 1937 také skalní rytiny v severní Lombardii ve Val Camonica, které jsou podobné rytinám Bohuslänu. Na podzim roku 1938 uskutečnil Assien Bohmers expedici do městečka Les Eyzies a do jeskyně Les Combarelles (zachovány rytiny a malby zvířat ze středního magdalénienu a snad zčásti z aurignacienu, a 39 antropomorfních maskovaných postav kvalitativně nesouměřitelných s vyobrazením zvířat), jeskyně La Font de Gaume v údolí Dordogne a jeskyně Les Trois-Fréres.
Po okupaci oblastí Evropy byly odděleními výzkumných center prováděny vykopávky na několika archeologických lokalitách. Kromě Bulharska také v Srbsku a Chorvatsku. Také na území Protektorátu archeologové z Ahnenerbe prováděli vykopávky v lokalitách Dolní Věstonice (dr. Assien Bohmers pokračuje v létě 1939 ve vykopávkách), Mladeč (průzkum jeskyně vede na podzim roku 1939, dr. Assien Bohmers a dr. Kurt Willvonseder), Býčí skála, Moravany (nad Váhom) , Stráže. Dolní Věstonice, Mladeč a Moravany jsou spojeny s nálezy z mladšího paleolitu a cílem výzkumu bylo prokázat, že člověk neandertálský a člověk kromaňonský nemohou být příbuzní. (10)
Na jaře roku 1939 se vydává spolupracovník Ahnenerbe a správce Germania Joseph Otto Plaßmann na studijní cestu do severní Itálie, kde prošetřuje kulturní památky a artefakty z údobí Langobardů a kreslí obrázky pro časopis Germania. Zpráva z této cesty měla posloužit prezidentu Ahnenerbe Wüstovi v souvislosti s celkovým plánem cesty pro studium germánských životních výpovědí v období velkého stěhování v Itálii. Bohužel se neuskutečnila v důsledku války.
Jedním z výzkumníků Ahnenerbe byl Otto Rahn, mladý spisovatel a historik, který ukončil studium na práva a filologii bez kvalifikace. Během výzkumu byl v kontaktu s tajnou společností Polaires, jejíž lidé prováděli současně výzkum v Montségur. Od června do července 1936 podnikl Rahn expedici na Island. Významné body této výpravy včlenil do knihy Luzifers Hofgesind (1937), kde vyjadřuje své zklamání nad neplodnou, necivilizovanou krajinou a uznává nesoulad mezi Thule. Jedním z cílů v rámci Ahnenerbe byl výzkum Tibetu, který je úzce spjat s expedicí Ernsta Schäfera, jež se uskutečnila v období květen 1938 až srpen 1939. Expedice se účastnili Bruno Beger, antropolog a etnolog, Wilhelm Filchner, geolog, Karl Wienert, geofyzik, Ernst Krause, etnolog a kameraman a Edmund Geer, logista.
Po návratu v roce 1939 Himmler plánoval další expedici, která měla pomoci způsobit u severoindických kmenů povstání proti Britům, tedy použit model Lawrence v Arábii. Tato výprava měla být složena z 30 mužů SS pod vedením Ernsta Schäfera. V roce 1942 byl jmenován Edmund Kiss vedoucím expedice asijských studií, které se měl účastnit také antropolog Bruno Beger. Tato již nebyla realizována.
Franz Chocholatý Gröger
Pardubice, 30. 5. 2014
Literatura:
V současné době je jedinou standardní monografií k historii Ahnenerbe práce Michaela H. Katera Das „Ahnenerbe“ der SS 1935–1945. Ein Beitrag zur Kulturpolitik des Dritten Reiches. 4. Auflage. Oldenbourg, München 2006, ISBN 978-3-486-57950-5, (Studien zur Zeitgeschichte 6),
která je dostupná on-line http://books.google.de/books?id=VoCHA6npCHkC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
Nepostradatelná je i studie Das Amt Rosenberg und seine Gegner. Studien zum Machtkampf im nationalsozialistischen Herrschaftssystem, R. Bollmuse (Stuttgart 1970).
Nově vyšla práce Volkera Koopa: Himmlers Germanenwahn. Die SS-Organisation Ahnenerbe und ihre Verbrechen. be.bra verlag, Berlin 2012. ISBN 978-3-89809-097-1.
Archivní materiály a fotografie najdete na stránkách Bundesarchivu http://www.bundesarchiv.de/oeffentlichkeitsarbeit/bilder_dokumente/01831/index-0.html.de , kde také jsou fotomateriály.
Online je také materiál Forschungs- und Lehrgemeinschaft "Das Ahnenerbe" NS 21 1865-1945 bearbeitet von Sven Devantier, Claudia Schmidt. Berlin April 2010 http://www.argus.bundesarchiv.de/NS21-53104/index.htm .
V češtině nedávno vyšla kniha Heather Pringleové s poněkud zavádějícím názvem Velký plán: Himmlerovi vědci a holocaust , BBART Praha 2008, ISBN 978-80-7381-385-7.
Tato kniha obsahuje sice řadu informací, ovšem včetně notně zkresleného Wüstova životopisu. Je zde sice rozsáhlý poznámkový materiál a pramenné citace. Bohužel svým tonem má blíže k pamfletu než seriozní historické práci.
Skutečnou šmíru představuje např. kapitola Himmlerova pseudověda v odborně se tvářící knize Johna Cornwella Hitlerovi vědci:věda, válka a ďáblův spolek. Praha, BB/ART 2005, ISBN 80-7341-491-0.
A je zde také fantasii nešetřící literatura jako Jitra kouzelníků: úvod do fantastického realismu Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera (Praha 1969) nebo Hitler, Buddha, Krishna: Eine Unheilige Allianz vom Dritten Reich bis heute Victora a Victorie Trimondiových (2002).
A pohled do internetu nám přináší škálu stránek od fantastických modelací přes okultistické výklady až po nenávistí žírající díla, mající jedno společné: nikdo nečetl nic z děl historiků, archeologů či jiných vědců. Nejhorší je, že do společnosti Ahnenerbe autoři vkládají osoby, které s ní nemají nic společného.
Poznámky:
(1) Martin Ulč, Herman Wirth. Utváření nové vědy , https://www.academia.edu/7219497/Herman_Wirth._Utvareni_nove_vedy_2014_
(2) Martin Ulč, Herman Wirth. Utváření nové vědy , https://www.academia.edu/7219497/Herman_Wirth._Utvareni_nove_vedy_2014_
(3) Wüst byl v Ahnenerbe s.2-3 http://tradicebudoucnosti.deliandiver.org/wp-content/uploads/2010/12/PDF-Smrt-DODATKY.pdf
(4) Walther Wüst Des Führers Buch „Mein Kampf“ als Spiegel arischert Weltanschauung http://homepages.uni-tuebingen.de/gerd.simon/WuestBuddha.pdf
(5) http://www.bundesarchiv.de/oeffentlichkeitsarbeit/bilder_dokumente/01831/index-1.html.de
(6) https://openlibrary.org/publishers/Ahnenerbe-Stiftung_Verlag
(7) http://www.ahnenerbe.net/
(8) Hermann Wirth, Die Heilige Urschrift der Menschheit: Symbolgeschichtliche Untersuchungen diesseits und jenseits des Nordatlantik. Koehler & Amelang, Leipzig 1931–1936.
(9) Franz Altheim, Die Soldatenkaiser. Klostermann, Frankfurt 1939 (Deutsches Ahnenerbe, Bd. 1). Die Krise der alten Welt im 3. Jahrhundert n. Zw. und ihre Ursachen. 2 Bände. Ahnenerbe, Berlin 1943. , s Erika Trautmann: Vom Ursprung der Runen. Klostermann, Frankfurt 1939 (Deutsches Ahnenerbe, Bd. 3). Kimbern und Runen. Untersuchungen zur Ursprungsfrage der Runen. Ahnenerbe, Berlin 1942.
(10) http://tradicebudoucnosti.deliandiver.org/wp-content/uploads/2010/12/PDF-Smrt-DODATKY.pdf s.14-20
Martijn Eickhoff ,Historie „ukradeného“ naleziště Assien Bohmers a vykopávky SS-Ahnenerbe v Dolních Věstonicích http://www.rmm.cz/regiom/2009/eickhoff_bohmers.pdf
Internet:
http://ahnen.greyfalcon.us/ahnen2.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Ahnenerbe
http://www.digplanet.com/wiki/List_of_Ahnenerbe_institutes
http://www.ahnenerbe.net/
http://en.wikipedia.org/wiki/New_Swabia#German_Antarctic_Expedition_.281938.E2.80.931939.29
http://en.wikipedia.org/wiki/1939_German_expedition_to_Tibet
