Adam Berčík: Co největší možná reemigrace neevropských přistěhovalců je možná

Díky Michalu Urbanovi, který již účinkoval v Debatním klubu a čas od času zmínil slova "Generace Identity", jsem začal být zvědavý o co jde. Až po relativně dlouhé době jsem se více méně náhodou dostal ke stránkám identitářského hnutí a začal podrobněji zkoumat obsah stránek, některé texty a odkazy. Překvapilo mne, že jde o hnutí mezinárodní a i to, k jakým odkazům, respektive koho, se hnutí hlásí. Rád bych se pokusil Generaci Identity představit díky Dotazníku, jako hnutí, které pro někoho může být alternativou při hledání zaujetí postoje k tomu, co se ve společnosti, politice a podobně děje. Adam Berčík, jako člen hnutí a autor řady textů publikovaných na stránkách identitářského hnutí, souhlasil s vystoupením v Dotazníku, za což mu děkuji. (-av-)

Antikampaň proti zprávám o americkém původu „uprchlické pašerácké iniciativy“?

Na různých alternativních webových stránkách v Rakousku, Německu a ve Švýcarsku, podobně i na Našem směru, se v posledních dnech šířila zpráva o původu iniciativy „Fluchthelfer.in“, jež vyzývá k ilegálnímu pašování uprchlíků osobními automobily převážně do Německa (naše zpráva ZDE a ZDE). Podle rešerší existuje totiž přímá návaznost na americko-sionistický „Ayn Rand Institute“ (ARI). Nyní se ozval jistý Philipp Dammer, údajně zastupující ARI, který rozesílá německy píšícím webovým portálům, jež tuto informaci šířily, mail, ve kterém popírá, že by think tank ARI měl se zmíněnou iniciativou něco společného. Tvrdí dále, že se jedná zřejmě o zneužití ze strany nějaké „anarchistické skupiny“.

Martin Konvička není žádným „nacistou“, ale poslušným sluhou sionismu z oddělení vulgární antiislamistické sekce

Právě proto mu mainstreamová média v ČR poskytují relativně velký prostor 
Lukáš Beer

Tisíce Čechů se na sociálních sítích naivně chytají na takovýchto 
nesmyslných výtvorech z kuchyně antiislamistických hnutí, jako 
je "Islám v ČR nechceme" a "Blok proti islámu".

Čulíkovy Britské listy (BL) bojují poslední měsíce se skomírající přízní čtenářů – i mnoho dosavadních „levicových“ sympatizantů je znechuceno zejména okatě protirusky tendenčními „analýzami“ a texty hlavního dopisovatele Karla Dolejšího a odmítá už BL vůbec brát vážně. K tomu se poslední měsíce přidává extrémní prouprchlická propaganda, nemající na českém webu snad žádné obdoby. Ale momentálně si nedovedu vybavit dokonce ani žádné německojazyčné levicově-liberální médium, které by v takovéto intenzitě a někdy s takovou naivní průhledností propagovalo "obohacování evropských zemí" domnělými a skutečnými uprchlíky z rozličných částí světa, jako tak činí Čulíkův web. Ale posoudit to může koneckonců každý sám za sebe.

Staň se pašerákem uprchlíků! Iniciativa založená v USA vyzývá k soukromému pašování utečenců do Evropy

Americký think tank stojí za vysoce profesionálně připravenou kampaní. Zakladatelkou organizace byla židovská sionistka Rozenbaumová. 

Staň se pomocníkem při útěku! – těmito slovy vyzývají ke spolupráci aktivisté, kteří si v posledních dnech získali mediální pozornost hlavně německojazyčných levicově-liberálních sdělovacích prostředků. Tito aktivisté provozují německy psané webové stránky www.fluchthelfer.in a už na první pohled je zřejmá vysoce profesionální úroveň jejich kampaně – ať už grafické zpracování stránek, nebo náročně zpracovaná videa prozrazují, že finanční náklady na zhotovení nebyly nízké. Jejich iniciativa otevřeně vyzývá k tomu, aby občané Německa a Rakouska například při návratu ze zemí, jako je Itálie, ilegálně pašovali do své vlasti ve svých automobilech tzv. uprchlíky. Německý liberálně-levicový list Die Zeit poskytl projektu mediální prostor a uvádí příklad tří německých pašeráků, kteří při cestě z dovolené přibrali na palubu svého vozu studenta z Mali. „Muži v cabriu mu při jeho nepovolené cestě do Německa pomáhat nesmějí. Ale přesto to udělají, ne kvůli finanční motivaci, nýbrž proto, že odmítají evropskou utečeneckou politiku“, líčí Die Zeit tyto muže jako charakterní nesobecké hrdiny.

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (21.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část – 4. část – 5. část – 6. část – 7. část – 8. část – 9. část – 10. část – 11. část – 12. část – 13. část – 14. část – 15. část – 16. část – 17. část – 18. část – 19. část – 20. část
„Evropská konfederace“ a čtyři pásma národů (Přednáška z 14. ledna 1945)
Alexander Dolezalek

"Pro spolužití Němců, Italů a takzvaných „francouzských“ 
Švýcarů sice platí úplně jiné předpoklady než pro budoucí 
evropskou jednotu a stejně tak je právní a politické uspořádání 
zde zřejmě úplně jiné. Ale Švýcarské spříseženství je na 
celém světě považováno za vzorový příklad poklidného soužití 
různých jazykových skupin."

Chtěl bych se pokusit ve stručnosti odpovědět na tuto nejdůležitější otázku [viz závěr předchozího dílu]. Máme dnes skutečně stejné pojící prostředky jako tehdy, totiž:

1.) Nacionální socialismus, národní sociální myšlenku. Ovšem dokud bude v určitých částech Evropy příznačně vystihovat poměry ono jihoamerické přísloví „Boháč žije z chudáků, chudák žije z práce“, bude zde bolševismus stále narážet na úrodnou půdu jako doposud jediná záchranná idea. Pokud jsou agrárně-sociální poměry a přelidnění v malorolnických zemích jihovýchodu, v Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii, tak katastrofální, nemůžeme se divit, že bolševismus tyto země duchovně dobyl už mnoho let před obsazením [Německem]. Pokud ve Španělsku, Itálii a v Maďarsku trůní tenká a lidu cizí šlechtická vrstva nad širokou „Misere plebs contribuens“ – nad bídným lidem, odvádějícím daně – jak to formuluje slavná kodifikace maďarského státního práva, nemůžeme se divit, že ochota bránit se v těchto onemocněných národních tělesech vůči jedu bolševismu je slabá. Nemusíme ale ani chodit tak daleko. Pokud například v Meklenbursku 2% obyvatelstva vlastní 58% půdy, pak je tato struktura jednoduše nemorální. (...)

Putin: „Vinu na masovém přistěhovalectví do Evropy mají USA“

Ruský prezident poskytl interview švýcarské televizi RTS 

Ruský prezident Vladimír Putin vytýká Evropě (respektive vládnoucím elitám v Evropě), že se činí příliš závislou na Spojených státech. Rusko si přeje Evropu, která bude svou nezávislost a suverenitu projevovat silněji, prohlásil Putin v interview, které poskytl švýcarské televizní stanici RTS. Řekl také, že „je podivné, pokud diskutujeme o různých tématech s našimi evropskými kolegy a dohodu nakonec musíme uzavřít s Washingtonem“. Zároveň Spojeným státům vytýkal, že odpovídají za četné problémy na evropském kontinentu, přičemž uvedl jako konkrétní příklad současnou masivní přistěhovaleckou vlnu. „Podívejte se, Evropa je nyní konfrontována s konkrétním problémem, masovým přistěhovalectvím migrantů. Byla to ale Evropa, která stála u zrodu rozhodnutí, jež vedla k současné situaci?“ Tato rozhodnutí podle něj byla učiněna na druhé straně Atlantiku, ale problémy kvůli tomu dnes má pouze Evropa. To je prý jeden z mnoha příkladů. Putin ale zdůraznil, že tím nechce démonizovat americkou politiku. Spojené státy provádějí svou politiku tak, jak je to prospěšné pro jejich zájmy. „Je třeba ale usilovat o rovnováhu zájmů“, dodal. (-lb-)

Iniciativa „Islám v ČR nechceme“ slouží protičeským a protievropským zájmům – aneb Mluvíš-li jen o hrozbě islámu, nemáš daleko ke Zdi nářků

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (20.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část – 4. část – 5. část – 6. část – 7. část – 8. část – 9. část – 10. část – 11. část – 12. část – 13. část – 14. část – 15. část – 16. část – 17. část – 18. část – 19. část
„Maloněmectví“ – jedna z překážek evropské jednoty (Přednáška z 14. ledna 1945)
Alexander Dolezalek

Pouze tehdy, když nyní jako národ středu, těžiště a ústředního bodu v Evropě 
opět přijmeme nadnárodní tradici, budeme se moci oprostit od nebezpečí 
objetí a budeme moci Evropě dát vnitřní mír. Pak se snad jednou může 
dostavit doba, kdy se ve vyjádření odpovídajícímu naší době stane skutečností 
obraz, který vytvořil malíř miniatur v evangeliáři Otty III., krále Saska, o 
poslání Říše. Německý císař a národy Říše, jemu vzdávající hold: 
Roma, Gallia, Germania a Sclavia.

Pročpak je sjednocení Evropy prostřednictvím konstruktivní německé mírové myšlenky životní otázkou kontinentu, a tím také naší?

1. Co se týče kontinentu: Vedle Velké východní Asie by Evropa roztříštěná do 26 států hospodářsky a politicky hrála úlohu Balkánu Země. Prospěch z našeho rodinného sporu by měly mimoevropské velmoci. My Evropané sedíme v jedné lodi! Na místo rovnováhy evropských států vstupuje rovnováha kontinentů. Moderní rozvoj průmyslu a dopravní techniky už dávno překonal úzké hranice. Připadají nám dnes stejně nesmyslné jako vedení hranic v Durynsku před světovou válkou, kdy člověk musel během jednodenního pochodu po cestě překročit 42 krát různé zemské hranice. Jedině tak se lze ubránit zasahování Ameriky a americké hospodářské expanzi, když se mateřský kontinent bude chránit Monroeovou doktrínou a bude se společně bránit všemi zbraněmi. Jeden moudrý francouzský pozorovatel to vyjádřil takto: Němci chtějí vyhrát válku, aby sjednotili Evropu – nebylo by lepší sjednotit Evropu, aby se vyhrála válka? Bolševismu, jenž je nacionálně a sociálně-politicky šikovně adaptován na evropské slabiny, a mocnému tlaku jedné pětiny zemského povrchu s dvojnásobně větším počtem obyvatelstva, které ještě navíc vykazuje dvakrát tak vyšší porodnost, se lze ubránit (...) pouze socialistickou Evropou. (...)

Češi, Žid a Čecho-Palestinec diskutují o uprchlících a o ohrožení Evropy islámem a ze strany USA

V České republice se začal odehrávat názorový souboj, který postupně přerůstá do politických i bezpečnostních sfér. O co jde? Obecně by se dalo říci, že o migraci osob pocházejících z Blízkého i Středního východu a severní Afriky, které směřují do Evropy. Jedná se o obyvatele Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie, Súdánu nebo Eritrei.

Když svého času plukovník Muammar Kaddáfí pod sílícím vojenským tlakem „Západu“, prohlásil, že pokud padne a s ním jeho režim, kterým vládl v Libyi, zaplaví Evropu Afričané. Plukovník padl a nám nezbývá než konstatovat, že se jeho slova naplňují. V případě tvrzení, co Kaddáfí řekl, jde možná jen o městskou legendu a proto je dobré nepodlehnout svodům konspiračních teorií a podívat se na problém poněkud komplexněji. Nebo se o to alespoň pokusit.

Česká otázka ve „spojenecké“ hře na přátele a nepřátele

Úvaha z podzimu 1943 o tom, zda počínání londýnského exilu sloužilo evropským zájmům či nikoliv
Heinrich Scharp 

Čechoslovák – Evropan? Foto: Archiv L. Beera

Ve vydání časopisu "Böhmen und Mähren" ze září/října 1943 vyšel článek německého novináře a historika Heinricha Scharpa (1899-1977) o úloze české emigrantské vlády z hlediska evropské politiky. Před převzetím moci nacionálními socialisty v Německu byl Scharp šéfredaktorem levicově katolického listu a po roce 1933 pracoval jako novinář v Římě. Od roku 1936 působil jako korespondent novin "Frankfurter Zeitung" v Praze a od roku 1940 v Berlíně. Koncem války se se svou rodinou přestěhoval do Prahy, kde napsal pro list "Böhmen und Mähren" několik článků. Po válce byl v letech 1945-1950 vězněn v sovětském lágru Buchenwald. (-lb-)

Podle známé definice učitele státního práva Carla Schmitta se politika ze své podstaty vždy váže na poměr k příteli a nepříteli. Nejjistější případ symptomu zmatení a rozkladu tvůrčího politického instinktu bychom tedy měli tehdy, kdyby nějaká instance, povolaná k politickému výkonu, k osvědčení se a k odpovědnosti, přišla o svou původní schopnost správně rozeznávat mezi přítelem a nepřítelem. Ale právě toto vyčerpání politického instinktu určuje už celá desetiletí, pokud ne ještě déle, chorobopis a dekadenci anglické politiky. Muži, kteří dnes vládnou Anglii a přitom rozpoutali tuto válku, a stejným způsobem i jejich předchůdci, kteří stáli před rozsáhlým úkolem, aby uhájili britskou světovou říši za zásadně proměněných existenčních podmínek dvacátého století, tito všichni naprosto selhali, když šlo o to, rozpoznat konstruktivní síly nového evropského řádu, jež by dokázaly podpořit a zachovat existenci a budoucnost britské světové říše, a plodně s těmito silami spojit své vlastní zájmy. Nejkřiklavějším případem takového pomatení politického instinktu anglického vedení, jež se v minulých staletích často tak zářivě osvědčil, bylo v pohnutých týdnech před vypuknutím současné války odmítnutí oněch velkorysých a dalekosáhlých Vůdcových nabídek. Pro britskou světovou říši by tyto nabídky neznamenaly žádnou vážnou a skutečnou oběť a každopádně nic jiného, než rezignaci na systém kontroly evropského kontinentu, jenž se beztak stal sporným a neudržitelným. Zato ale by tyto nabídky nejenže odstranily nebezpečí pro budoucnost britské světové říše, vyplývající z nahromaděných, samostatně a dobrovolně se rozvíjejících sil celého kontinentu, ale naopak je mohly dokonce v tomto smyslu pozitivně využít. Jako výsledek takovéhoto nedostatku instinktu musí Anglie dnes akceptovat paradox, že sama i v předpokládaném případě vlastního vítězství už nebude moci určovat osud evropského kontinentu podle svých přání a zájmů.

Masivní vlny uprchlíků. Proč jimi Spojené státy cíleně paralyzují Evropu?

Richard Kalivoda 

Obrázek: volksbetrug.net

Proč musí dnes Evropa povinně přijímat uprchlíky z regionů prokazatelně rozvrácených cynickou, bezohlednou politikou Spojených států? Proč se Bílý dům nechce o všechny tyto uprchlíky zodpovědně postarat sám? Jaký je poměr uprchlíků přijímaných v Evropě a v USA? To jsou otázky, které by měly v médiích zaznívat často a hlasitě. Jenže tomu tak není. A to nejenom v evidentně cenzurovaném pro-americkém mainstreamu. U tématu Evropy čelící vlnám uprchlíků se i alternativní média zabývají pouze propagandistickým balastem. Místo aby řešily samotnou realitu, zaplétají se do různě komplikovaných spikleneckých teorií. Proto nebude od věci předložit zde pár faktů a čísel.

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (19.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část – 4. část – 5. část – 6. část – 7. část – 8. část – 9. část – 10. část – 11. část – 12. část – 13. část – 14. část – 15. část – 16. část – 17. část – 18. část
Co je evropské? (Přednáška z 14. ledna 1945)
Alexander Dolezalek

"Německý mírový cíl: Evropská konfederace". Mapa Evropy, kterou 
vypracoval počátkem léta 1944 Alexander Dolezalek.

Pohlédněme krátce zpět na náš neklidný kontinent, pozorujme jej bez iluzí a sundejme si přitom oblíbené růžové brýle. Chtěl bych zde nejprve začít slovy starého Bismarcka: „Člověk nedokáže vytvářet tok dějin a neumí jej řídit. Dokáže se jím pouze nechat unášet, dokáže kormidlovat, a podle toho, kolik má zkušeností a dovedností, dokáže zabránit ztroskotání.“ Pro tento proud dějin, řízený vyšší mocí, znamená tato válka zlom stejně jako ona předchozí válka, u které chápeme tuto skutečnost jako samozřejmou. Frontová generace této války netápe, nehledá a nezápasí o nic méně než generace „první světové války“ o budoucnost. Tato generace se stala vážnější v přesile materiální bitvy, naučila se rozlišovat to podstatné od nepodstatného, stala se jednodušší. Žije podle zákona nezbytnosti. V těchto slovech je obsaženo obojí: hluboká, burcující nouze a živoucí tvůrčí obrat. V něj věříme a vidíme ho před námi již zrát. Tak tomu bylo vždy v dějinách Německa: bitvy u Jeny a u Slavkova byly hojivější a tlačily nás dopředu více, než tomu bylo u bitvy u Sedanu, než nám bylo podpěrou polní tažení do Ruska nebo polní tažení do Polska či vpochodování do Sudet.

Tři faktory, které zahubí evropskou civilizaci i bez Velké výměny

Richard Kalivoda 

Z výplodů českého a "českého" (spíše česky psaného) 
internetu a sociálních sítí.

Velká výměna, nahrazování evropského obyvatelstva neevropskými imigranty. Fenomén, o němž se dá napsat celá kniha. Z pozice evropských obyvatel můžeme prohlásit, že realizace Velké výměny by pro nás rozhodně mohla mít závažné následky. Nesmíme se však nechat unášet na vlně všeobecné hysterie a nezodpovědně podceňovat z evropského pohledu tři mnohem závažnější faktory. Faktory, které drtivě dopadají na evropskou civilizaci už po celá desetiletí. Faktory, které nejsou teoretickou otázkou budoucnosti, ale hmatatelnou součástí přítomnosti. Faktory, které mimo jiné položily základy i pro možnou budoucí Velkou výměnu.

Prvním z těchto tří závažných faktorů je náš hluboce zakořeněný šovinismus. Má tragický dopad na vývoj Evropy, přímo souvisí s Velkou výměnou a přitom se mu stále nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužil. Ať se nám to líbí nebo ne, šovinismus je náš úhlavní nepřítel a nejpevnější hřebík do rakve evropské civilizace. Projdeme-li si data evropských dějin za posledních dva tisíce let, zjistíme, že podstatná část krvavých konfrontací uvnitř tohoto kontinentu byla vedena kvůli šovinistickým pohnutkám. Nesmyslné evropské konflikty pokračovaly až do 20. století, kdy vyvrcholily celoevropskou První světovou válkou.

Kdo dokáže zastavit „Velkou výměnu“?

Lukáš Beer

Grafika: derAustausch.at

Německá mainstreamová média tento týden informovala o dramatických výsledcích studie Hamburského světového hospodářského institutu (HWWI), podle níž má Německo poslední desetiletí nejmenší porodnost na světě, tedy je na tom dokonce hůře než Japonsko, jež je už léta předkládáno jako ukázkový případ přestárlé a „bezdětné“ průmyslové země. Vědci přitom neporovnávali běžně zkoumaný počet narozených dětí, připadající na ženy ve věku 15 až 49 let (ten se v Německu pohybuje kolem 1,4), nýbrž se zaměřili na hrubý počet porodů připadajících na tisíc obyvatel. Tento poměr v Německu poklesl na 8,28, a tím se země zařadila až za Japonsko (8,36). Jinými slovy: v žádné jiné zemi na světě nezůstává tolik žen trvale bezdětných – totiž více než jedna třetina – než v merkelovském Německu.

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (17.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část – 4. část – 5. část – 6. část – 7. část – 8. část – 9. část – 10. část – 11. část – 12. část – 13. část – 14. část – 15. část – 16. část
Realizace propagace "evropského socialismu" Wernera Daitze v roce 1944
Lukáš Beer

Propagování evropské myšlenky ze strany Wernera Daitze 
se nezrodilo jako neautentický, taktický prostředek čistě 
povrchní účelové německé propagandy s cílem vytvoření 
ideologického podkladu pro mobilizaci všech využitelných 
evropských rezerv k zapojení do boje proti „amerikanismu“ 
a „bolševismu“ na straně Německa v posledním roce války, 
nýbrž reprezentovalo autorem upřímně zastávaný světonázor.

V předchozích kapitolách jsme měli možnost se seznámit s konceptem „evropského socialismu“ a uspořádání spolupráce evropských národů, zpracovaným Wernerem Daitzem (o autorovi ZDE). Tyto myšlenky byly formulovány především v jeho Evropské chartě. Jaký byl ale osud Daitzových myšlenek, jak je přijímal nacionálněsocialistický aparát a jakou podporu měly tyto myšlenky ze strany vedoucích činitelů? Z dochovaných dokumentů, zejména ze zachované korespondence s úřadem Alfreda Rosenberga je zřejmé, že se Daitzovy myšlenky dařilo úspěšně prosazovat, ač se tomu zdaleka nedělo bez komplikací. Úvodem je nutno také podotknout, že propagování evropské myšlenky ze strany Daitze se nezrodilo jako neautentický,  taktický prostředek čistě povrchní účelové německé propagandy s cílem vytvoření ideologického podkladu pro mobilizaci všech využitelných evropských sil k zapojení do boje proti „amerikanismu“ a „bolševismu“ na straně Německa v posledním roce války, nýbrž reprezentovalo autorem upřímně zastávaný světonázor.

V červnu 1944 zasílá Daitz říšskému vedoucímu Rosenbergovi exemplář Evropské charty, jež byla měsíc předtím vytištěna v Holandsku. V přiloženém dopise Daitz se zadostiučiněním konstatoval: „Jak se dozvídám, má ministerstvo propagandy o práci zájem a chce zorganizovat další vydání v několika jazycích. Také ve Francii se vydá francouzským nakladatelstvím zvláštní vydání, stejně tak i v Dánsku. Mimo to je první vydání v množství 50 až 60 tisíc exemplářů již rozebráno. Připravuje se druhé vydání, o které má kromě Wehrmachtu zájem také několik stranických organizací.“

Světová politika USA a Německo

V době internetu nejsme díky bohu odkázáni pouze na tzv. „kvalitní žurnalismus“ nebo na státní televizi. Velmi informativní jsou často krátké filmy, které si člověk může vyčarovat na obrazovku pouhým kliknutím myši. Jeden takový vznikl teprve nedávno, 4. února 2015, a vidíme v něm Georga Friedmana, předsedu soukromé konzultační zpravodajské agentury Stratfor, při přednášce o hlavních rysech americké světové politiky.

Friedman uvedl, že hlavním úkolem USA od První světové války je znemožnit společný postup Německa a Ruska. Německá technika se prý nesmí spojit se surovinami a ruským „manpower“. V tomto světle je třeba také vidět současný konflikt na Ukrajině. USA navázaly na strategii Poláka Józefa Piłsudského (1867-1935), který usiloval o vytvoření Międzymorze mezi Baltským a Černým mořem, aby oddělil Německo od Ruska (Międzymorze, známé též pod latinským názvem Intermarum byl polský projekt federace středoevropských a východoevropských států pod vedením Polska. Jejími členy měly být vedle vedoucího Polska též Bělorusko, Československo, Estonsko, Finsko, Jugoslávie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Rumunsko a Ukrajina. – pozn. překladatele).

Nepoučitelný národ?

Lukáš Beer 

Člověku, jenž celé poslední čtvrtstoletí zdomácněl v mediálním světě jisté středoevropské země, která díkybohu není členským státem NATO a je ušetřena masáží jeho mediálních politruků, jde při konfrontaci s aktuálními publikovanými postoji a názory některých českých novinářů a odborníků – bez přehánění – mráz po zádech. Primitivním, demagogickým způsobem podaná a zakomplexovanou podlézavostí poznamenaná česká válečná propaganda valí v těchto dnech na plné obrátky. Kupříkladu Karel Hvížďala v Českém rozhlasu demagogicky staví český národ před otázku „Víme, kam chceme patřit?“, jakoby Češi neměli jinou alternativu, než volit mezi jednostrannou propagandou NATO a jednostrannou propagandou Moskvy.

Americký konvoj v ČR. Radujme se, veselme se...!

V sobotu 28. března mají vstoupit na území České republiky americká okupační vojska. Budou demonstrovat nám, hloupým českým Švejkům, kdo je zde skutečným pánem a před kým naši poctiví a svědomití politici ohýbají své upracované hřbety. Vyvěste prapory, popadněte kytice, vystrojte manželky, dcery a přítelkyně, a uvítejte panskou vrchnost, jak se na pokorné poddané sluší a patří.

Čtenářský názor: Reakce na šíření nepřátelské propagandy na webu Náš směr

Jako věrný čtenář webu Náš směr jsem se rozhodl reagovat na tendence, které se zde v poslední době objevují. Mám na mysli volné šíření systémové propagandy a podporu trapnému, ubohému šovinismu. Oba dva přímé znaky myšlenkové degenerace jsou podle mne zcela neslučitelné se snahou probudit v lidech touhu vymanit se z vlivu dnešní zvrhlé západní dekadence. Dekadence, která negativně ovlivňuje nejen naše životy, ale i životy našich blízkých. Dnes i v budoucnu. Snahy negativně degenerovat myšlení stávajícím i potencionálním čtenářům jsou proto podle mého názoru v přímém protikladu s původním zaměřením tohoto projektu.

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (14.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část – 4. část – 5. část – 6. část – 7. část – 8. část – 9. část – 10. část – 11. část – 12. část – 13. část
Evropská charta (1.)
Werner Daitz 

Jak jsme na rozdíl od všech nauk „moderní“, tj. liberalistické státní a sociální filosofie opakovaně rozebírali, existují následující tři základní uspořádání vzrostlého práva, ve kterých spočívá veškeré lidské soužití a tím také veškerý sociální řád tohoto světa. Jsou to: dílčí rodina, národní rodina a rodina národů.

Jsou [...] třemi základními řády sociálního soužití, protože ztělesňují oba základní zákony skutečné biopolitiky, jimiž jsou zákon autarkie a zákon změny druhu a degenerace [1]. Tyto řády žijí v první řadě z vlastního prostoru a z vlastní síly a nepřesahují imperialisticky do jiných životních prostorů. A dále jsme viděli, že pouze v jejich rámci může působit přirozený, mravně a životními zákony opodstatněný, a proto skutečný socialismus, a viděli jsme, že všechny tři řády jsou ve svých rovinách ovládány stejným životním, a proto i mravním zákonem, a že jeden má zastupovat druhého a v souladu s tím nesvár a občanská válka zde nemají žádné místo.