středa 29. června 2011

Obnovuje se svatá říše římská

Úvodník Josefa Klimenta při příležitosti zřízení Protektorátu Čechy a Morava
Související článek: Josef Kliment - Háchův politický sekretář
Josef Kliment
Germánsko-románský univerzální stát Karla Velikého.
Kdo by hleděl na poslední události zkaleným zrakem tohoto století, musil by žasnouti nad situací zdánlivě a nikdy nevídanou. Stačí však jen poněkud pozornější pohled do přezíraných kapitol našich dějin, abychom pochopili, jaká mohutná historická skutečnost se obnovuje před našimi neklidnými zraky. Obnovuje se útvar, který byl po dlouhá staletí jedinou myslitelnou organisační formou evropského světa, obnovuje se svatá říše římská národa německého.

Jako v historické říšskoněmecké říši dostávají se i dnes naše země pod ochranný režim hlavy říše. Dochází opět k tomu, že hlava vlastního německého státu je současně také ochranným pánem neněmeckých součástí říše Velkoněmecké. Bylo právě charakteristickým rysem svaté říše římské, že vedle vlastního Německa patřila do ní řada neněmeckých celků. Císař římskoněmecký byl jednak přímým panovníkem německým, jednak lenním pánem mnoha dalších neněmeckých králů a knížat. A tu je dostatečně známo, že mezi neněmecké krále a knížata říšská patřil od prvých začátků našeho státního života kníže a později král český.

Národní politika, 17. 3. 1939  (zvětšit nakliknutím)
Svatá říše římská byla mohutným a dosud nepřekonaným svazem národů pod vrchním vedením Německa. Císař římský byl lenním pánem králů a knížat. Zásadně nikdo nebyl z jeho moci vyňat, neboť na světě platila již od dob antického Říma zásada, že celý svět musí býti řízen jednou vrchní mocí. Antickému Římu se podařilo tuto zásadu také prakticky provésti. A když se antický Řím rozpadl, ujal se myšlenky věčné světové říše římské nejdříve v roce 800 francký král Karel Veliký, po něm pak dědic německé části francké říše, totiž německý král Otto r. 962.

Od té chvíle trvala v rukou německého národa prvá říše, která řídila osudy národů po několik staletí. Nebyly ovšem všechny národy stejným způsobem do této světové říše začleněny. Některé e také poměrně brzy od římského imperia odloučily, jako např. Francie, ale hlavní středoevropské národy zůstávaly stále ve svazku svaté říše.

Zejména zůstával po celá staletí bez přerušení ve svazku svaté říše národ český. Nebylo jediného z nejvyšších českých králů, jenž by nepřijímal léno z rukou římského císaře. Ale nejen to. Český národ byl první z neněmeckých celků, který vstoupil do svaté říše. A proto také se stal český stát nejpřednější částí svaté říše mezi všemi neněmeckými národy. Římský císař Karel IV. uzákonil pak ve zlaté bule výslovně, že české království jest nejvznešenějším údem svaté říše.

Dnes se stáváme opět prvním neněmeckým celkem, který se svěřuje ochraně veliké říše německé. Kéž bychom dovedli osvědčiti i takové hodnoty, aby nás i dnešní říše mohla po vzoru našich předků považovati za svého nejlepšího neněmeckého člena.

Zabýval jsem se u nás po léta studiem svaté říše římské, shodou okolností bylo mi umožněno býti nablízku, když dějinným setkáním Vůdce a říšského kancléře s naším úctyhodným presidentem dr. Emilem Háchou nastoupena byla stará cesta naší účasti ve světové říši velkoněmecké. Nemohu nikdy zapomenout tohoto okamžiku.

Národní politika, 19. 3. 1939 (zvětšit nakliknutím)

Doc. dr. Josef Kliment
Národní politika, 19. března 1939