 |
| Andreas Popp |
Rozhodnutí švýcarských občanů o vyslovení se proti muslimským náboženským objektům byly plné noviny, protože toto „nacionalistické“ chování občanů je prý neúnosné. Všechny noviny, televizní pořady a rádiostanice informovaly o rozhněvaných „moderních“ evropských obyvatelích, kteří se za toto nestydné švýcarské hlasování styděli. Legrační. Já znám spoustu lidí různé úrovně vzdělání, kteří, ač mnohdy „pod vousy“, toto rozhodnutí Švýcarů vítají jako velmi pozitivní. Z čehož se dá odvodit, jak moc se mediální líčení reality od té mojí domnělé odlišuje.
Tato zkušenost byla pro mne dostatečným popudem, abych se tímto choulostivým tématem zabýval, obvzláště, žije-li člověk v Německu.
Investigativní žurnalismus, tedy kritické, respektive odhalující pátrání, se už v rámci předepsané propagandy podle mne vůbec nekoná. A jsem si jistý, že spousta žurnalistů tím trpí. Svoboda tisku nemá bohužel smysl, když novinářské orgány samy nejsou svobodné. Velké mediální společnosti se nacházejí v rukou hrstky lidí, kteří po celém světě vyvíjejí tlak na zpravodajství, a reportéři jsou povinni plnit příkazy, jinak jsou velmi rychle bez práce. Pro ty, kteří si přesto přezevšechno troufnou klást kritické otázky, existuje poslední dehostenující instrument: On je extremista, případně neonacista! Tento mnou často popisovaný likvidační obušek vyvolává u každého občana strach. Neboť s touto nálepkou je další profesní kariéra nemožná. Člověk je tak raději spíše ochoten v rámci „humánního“ opatření integrovat zpět do společnosti nějakého těžkého zločince, lhostejno jak moc jeho oběti a jejich příbuzní musí díky jeho zločinům trpět.
Když dnes někdo byť jen pokládá určité otázky, které nepasují do předepsané propagandy, má to podle mne velice těžké. Nad protiargumenty ani nikdo neuvažuje. Možná ani žádné nejsou. Místo tohoto přichází zničující paušální rozsudek: On je pravicový radikál! V mírnější formě je to třeba „konspirační teoretik“, čili ne tak daleko od něj.
Chtěl bych položit pár otázek, které by k těmto diskreditacím mohly vést.
První otázka by byla třeba: Nezničuje náhodou tato multikulti společnost, kterou žijeme, zdravé etnické struktury? Jasný případ! Tohle může říct jen „pravičák“! Že se třeba již zmínění švýcarští občané cítí ohroženi nekontrolovatelným přistěhovalectvím, protože se obávají rozmělnění jejich tradičních hodnot, je samozřejmě „hloupé smýšlení“. Že si němečtí občané dělají starosti, když jejich potomci ve školních družinách patří k menšině a ostatní děti přistěhovalců umí německy buď špatně, nebo vůbec, se dá označit samozřejmě pouze jako „radikální smýšlení“. Člověk se nemůže ani ptát, jak se třeba v Německu cítí kurdský dědeček, když vidí, jak se jeho 17letá vnučka v minisukni a ozbrojena rtěnkou prohání městem a svůj volný čas doma tráví konzumováním pořadu „Německo hledá superstar“.
Multikulti podle mne zničuje multikulturu na naší planetě. Že dnes v každém velkém městě existují čtvrtě cizinců, kteří od sebe žijí striktně odděleni - Italové, Albánci, Rusové nebo Turci - tak jak je to třeba běžné v dnešních USA, je mimo veškerou pochybnost. Když se chci, nebo dokonce musím, přestěhovat do nějaké cizí země, volil bych přece taky nějakou oblast, ve které najdu mnoho svých krajanů, no ne? Takzvaní „experti na integraci“ nejsou evidentně schopni tuto přirozenou vlastnost člověka zničit. Nemůže to být třeba tak, že všechny kulturní kruhy mají být touto politikou smíchány? K čemu to ale vede? Ačkoli se teď opakuji, je to velmi důležité: Když se v hrnci smíchají různé barvy, je výsledek vždy hnědý. Tímto způsobem pak nemohu jednotlivé barvy v jejich plné kráse vychutnat.
Diskutovat toto téma v takovéto formě je samozřejmě přisuzováno „pravicovým kruhům“. Ačkoliv se zde evidentně zkoumá strach z radikálního vývoje. Když k tomu člověk přidá, že etnické zničení může sloužit tomu, aby bylo možné lidi politicky lépe vést, protože vykořenění lidé ztrácí svoji kulturu a tradice, přichází u čtenáře takových vět druhý velký rozsudek: To je nějaký konspirační teoretik! No jo...
Další otázka by mohla být: Neměla by se podporovat ochrana národního hospodářství? Bylo tam slovo „národní“ ?? Tak to není třeba dlouhom přemýšlet... No a když k tomu přidám ještě zlé slovo „protekcionismus“, je to víc než jasné. Tento radikální výraz znamená konec konců: ochrana domácího hospodářství. Kam bychom to došli, kdybychom už v Německu nemohli kupovat levné oblečení z Indie, které vyrábí šikovné ruce tamních dětí? Smysl má přece i to, když kraby ze severního moře dopravujeme letadlem do severní Afriky k loupání, aby byli na druhý den nabízeni v housce německým plážovým výletníkům. Není také efektivní, když se východní Němci stěhují do Rakouska, aby pak jako číšnící v této nádherné alpské zemi obsluhovali západoněmecké turisty, zatímco Rakušané díky tomu ztrácejí svou práci?
Třeba bychom měli některé výrazy lépe prozkoumat. Například: INTER = „mezi“ a NATIONAL = „regionální lid“. Takže pojem INTER-NATIONAL znamená: „mezi jednotlivými autarkními národy a hospodářskými poměry“.
Další otázka: Může EU a globalizační šílenství být pro lidi spíše škodlivé? A jééje. To člověk hned víc než jasně rozpozná „nepřítele Evropy“! Kdo je proti EU-administrativě, je spiklencem proti Evropanům. Tak jednoduchý bývá pohled na svět. Konec konců pociťujeme mezi sebou velikou solidaritu, pročež také vyšli hamburští přístavní dělnící do ulic demonstrovat za své propuštěné aténské kolegy. Obzvlášť zlí konspirační teoretikové tvrdí dokonce, že EU-moloch je jedna velká daňová zhovadilost, ve které si jen lobbyisté přicházejí na své.
Jaký je vlastně protipojem globalizace? Nic Vás nenapadá? Tak to není ani moc důležité, když člověk nemůže ani pojmenovat případnou alternativu. Však se dnešní štěstí přinášející zřízení vyplatilo všem.. Kdo tvrdí opak je … ? No, však víte.
Poslední otázka možná: Jsou historické knihy často manipulovány? Ajajaj! Teď to začíná být pořádně radikální a nůž v kalhotách stoupenců mainstreamu se otevírá. To vážně existují lidé, kteří tvrdí, že historické knihy falšují vždy tak, aby současní mocnáři z nich mohli ospravedlnit svoji současnou pozici? Dělal to ostatně také Napoleon, musel to být také jistě pěkný radikál. To je samozřejmě radikální smýšlení! Je přece mimo veškerou pochybnost, že zlý Bin Laden zorganizoval 9/11 a že Iráčané byli krůček před tím, než pomocí svých zbraní hromadného ničení proměnili svět v prach a popel, kdyby nás před tím pan Bush neuchránil. Nositel Nobelovy ceny míru pan Obama nám přeci jasně ukazuje, že tento svět je řízen laskavou rukou.
Onehdá jsem se v rámci nedávného jubilea sám sebe ptal, proč tehdy Sověti v rámci berlínského vzdušného mostu v roce 1948 nenechali americké letouny prostě a jednoduše sestřelovat? Bylo by to přeci naprosto jednoduché. Místo toho se nemohu zbavit dojmu, že se Sověti a Američané na berlínském vzdušném mostu dohodli jen proto, aby stvořili nové obrazy nepřítele, které pak způsobily novou výnosnou spirálu zbrojení ku prospěchu finančního monopolu, čemuž se pak říkalo „studená válka“. Samozřejmě jsem tyto absurdní myšlenky docela odbyl, ale vidíte, že člověk může hned sklouznout do celkem radikálního myšlenkového světa a tím urážet upřímné mírové cíle našich transatlantických partnerů. U historických knih není přeci o čem pochybovat. A když jsou Germáni popsáni jako v kožešinách pobíhající řezníci, jejichž jediný úkol spočívá v tom, aby likvidovali dobré Římany, tak je to prostě tak. Vždyť jsou přeci všechny historické dokumenty prověřeny katolickou církví a kdo by chtěl o jejich pravosti pochybovat?!
A proto existuje hrozba těžkých postihů pro ty, kteří se historií zabývají a pokládají nekontrolované otázky. Zde však můžeme důvěřovat naší justici, která v rámci právního státu zavedla §130 trestního zákoníku, (v CZ podpora hnutí …), aby vzala extremistickým elementům vítr z hnědých plachet. Sláva německému rozdělení moci na legislativu, judikativu a exekutivu, která zabraňuje politickému vlivu na tyto struktury?!? Na tomto místě končím s dalšími příklady.
Oficiální zástupci lidu evidentně netuší, jaký nebezpečný myšlenkový potenciál číhá pod rouškou multikulturních „občanů“ sjednocené Evropy. Nebo to snad vědí? Jsou snad žurnalistické terapie žádané proto, aby jen málo lidí kladlo systémové otázky, aby z nich odvodili skutečně pozitivní možnosti změny? Přemýšlejte přeci sami, komu prospívá šíření údajných pandemií, klimakatastrof, ozonových děr a deklarací jakýchsi „teroristických států“ v gigantickém propagandistickém nasazení. Nebo to raději nedělejte, protože potom se stanete velmi rychle konspiračním teoretikem. Rychleji, než si myslíte. Budete-li pokračovat dál, není cesta k „radikálovi“ vůbec tak dlouhá. Ostatně, v levicovém politickém táboře se výrazně rozlišuje mezi pojmy „levicový“ a „levicově radikální“ - kterým se také říká „autonomové“. V pravicovém spektru se nerozlišuje nic. Pravice je radikální vždy. Přičemž mnozí kupodivu bystří levicoví aktivisté bývají ve stejných otázkách také dehostenováni, že jsou pravicoví radikálové.
Chování oficiální politiky podněcuje skutečně radikální elementy – ať už z levice nebo pravice – které nikdo, kdo má rozum, nechce. Možná by se neměli v rámci tolik vychvalované demnokracie vylučovat z diskusí jinak smýšlející lidé, nýbrž by se měli „umlčet“ výměnou argumentů, pokud je to seriózně možné. Pokud se pomalu neprobudíme, může se dramatická fáze naší historie opakovat. A to by znamenalo tragédii.
Já si přeji demokracii, ve které je národ suverénem. V tomto smyslu Vám přeji pěkné chvíle s mnoha pokojnými myšlenkami.
Váš Andreas Popp
Převzato ze stránek Zvídavý Vincenc
