pátek 29. ledna 2010

Bruntál a aktivity 1. Čs. samostatné tankové brigády (červen – srpen 1945)

Franz Chocholatý Gröger
K ránu 4. května předsunuté oddíly Rusů po obsazení Vítkova dosáhly železniční tratě Bruntál – Olomouc. V noci dopadlo na město několik bomb, které nezpůsobily velké škody a po celý den městem projíždějí kolony vozidel německé armády ustupujících od Opavy.
Ráno 7.5. je bruntálské náměstí plné lidí, bývalý starosta města Bayer se snaží obyvatelstvo uklidnit a navazuje spojení s polním maršálem Schörnerem. Příkaz zní “Město bránit“. Část obyvatel urychleně opouští město ve snaze uprchnout před Rusy. Mezi nimi také Kurt Langer, známý dramaturg a jazykovědec, který ve své knize Dny strachu popisuje anabázi útěku z Bruntálu přes Malou Morávku, Králíky do Zdobnice, kde 10.5. poprvé slyší známé výzvy v rozhlase: “Německo je konečně na kolenou! Německo již nikdy nepovstane! Němci budou pro nás pracovat jako otroci!”. A pak hlas z pražského rozhlasu: „Majetek Němců je český národní majetek! Na Němce se nevztahují žádné zákony! Zabijte Němce, kdekoliv, kdekoliv je potkáte. Nenechte Němcům nic jiného než kapesník, do něhož by mohli plakat!” (1)
.
Dne 21. 5. 1945 je mu oznámeno, že všichni uprchlíci se musí vrátit do svých domovských obcí. Nyní však již za doprovodu českých vojáků, kteří jim před tím “vyčistili zavazadla”, a pod bodáky. Dne 28. 5. 1945 je znovu v Bruntále, kde se dozvídá o Rusech to samé: znásilňování, drancování, krádeže a vraždy. Jeho dům je totálně vydrancován. Kdo přežil je šťasten, neboť i tento život je lepší než smrt. V té době je již ustanoven revoluční národní výbor, který se současně prohlásil za ONV vedený J. Rybárem, bohužel se jim nedařilo zvládnout bezpečnostní poměry. Již 17.5. přijeli „partyzáni“ pod velením ing. Viléma Baďury, honosícího se hodností štábního kapitána či majora četnictva. Do Olomouce, kde byli začlenění do řad pověstné Moravské brigády, odváželi naložená nákladní auta zabaveného a ukradeného materiálu z vyrabovaných bytů. V Bruntále působil oddíl Rudá Morava (jádro tvořili členové skupiny Olga), který pozval začátkem červa revoluční národní výbor. Veliteli Rudé Moravy byli „podplukovník“ Vilém Kadlčák-Chlumecký a jeho bratr „štábní kapitán“ Alois Kadlčák. Oba se hlásili ke KSČ. Většina těchto partyzánů z útvaru Chřiby, působícího v Horním Benešově a okolí, a Rudá Morava pocházela z Kroměříšska, od Zlína, Valašských Klobouků a jiných míst Moravy. Jejich jediným cílem bylo rychle se obohatit. Původní jejich úkol bylo zajistit výkon bezpečnostní služby a to včetně obsazení četnických stanic. Toto plnili tito „partyzáni“ jako výpomocné síly Národní bezpečnostní stráže, základ budoucí SNB. Tato NBS nesla v Bruntále název Místní bezpečnostní strážní oddíl – MBSO. MBSO zajišťoval Němce, zabavoval majetkové hodnoty, šikanoval a dopouštěl se hrubého násilí vůči obyvatelstvu. (2)
.
Velká část obyvatel, se těší, že město převezmou čeští vojáci a zavedou pořádek. Dne 2. 6. vydal náčelník hlavního štábu čs. armády div. gen. Bohumil Boček rozkazy, ve kterých podřizoval 1. čs. samostatnou brigádu velitelství 3. oblasti v Brně a nařizoval její přesun zpět do prostoru Moravské Ostravy s úkolem zajistit hranice v úseku Vrbno pod Pradědem - Jablunkov a to nejpozději do 10.června. K 10. 6. 1945 se v Ostravě rozmístilo velitelství brigády a 13.6. se koná v Moravské Ostravě přehlídka celé 1. čs. samostatné tankové brigády a 4. samostatného tankového praporu s novými tanky. Před tím se 12. června 1945 sešlo předsednictvo ostravské expozitury Moravskoslezského ZNV za účasti velitele VI. armádního sboru gen. Josefa Beránka a velitele 1. čs. samostatné tankové brigády pplk. Vladimíra Janka. Usneslo se, že se armáda zapojí do soustřeďování Němců, zajišťování jejich majetku, zřízení internačních táborů a organizace vysídlení. Po 13.6 zaujímá 1. prapor postavení ve Frývaldově a 3. prapor pod velením kapitána Imricha Gaše, zaujímá postavení v Bruntále, v Karlové Studánce pak MPS (Motorizovaný prapor samopalníků). (3)
.
Do Bruntálu také přišli vojáci III. praporu pěšího pluku 34, kteří zde měli posádku a zároveň velitelství pluku s velitelem pplk. Miroslavem Fialou. Řešením „německé otázky“ byl pověřen důstojník 1.čs. samostatné brigády mjr. Emanuel Šrámek. Avšak jakmile se první Češi objevují ve městě, obyvatelé poznají záhy, jak ošidná tato naděje byla. Vojáci si také chtěli přijít k něčemu z majetku Němců. „Razie“ teď prováděli nejen „partyzáni“a vojáci 3.tankového praporu, ale také muži z asistenčního oddílu vedeného zpravodajským důstojníkem 34. pěšího pluku por. Břetislavem Bortlem, který shromažďoval skvosty a jiné cennosti na základě směrnic vydaných velitelstvím VI. Armádního sboru v Olomouci. Takže k odvádění dobytka, krádežím a násilnostem na ženách patřící k oblíbenému repertoáru rudoarmějců, přibyly obdobné skutky vojáku 1. čs. samostatné tankové brigády. “Všechno je najednou horší než za Rusů, je rozpoutána vlna nepředstavitelného teroru”, píše Langer a jiný pamětník si poznamenal, že jeden z Rusů, je dokonce varoval: “Řekl…že od Čechů máme očekávat mimořádné zlo”. Rabování pokračuje jako předtím. Mnoho obyvatel je zatčeno tzv. partyzány a mučeno ve vězení- denní bití, zhášení cigaret na kůži či zapalování novin vložených mezi prsty patří mezi jejich libůstky. Nejsou ušetřeni ani němečtí komunisté. (4)
.
Vyslýchalo se nejen v soudní věznici, ale také v bruntálském zámku, kde se v polovině června usadili příslušníci „Rudé Moravy“, tedy taky příslušnici MBSO. Později bylo v zahradě zámku exhumováno 6 – 7 těl. Vojáci zřizují tábor na Stalinově třídě, jejímž velitelem je ppor. Karel Pok. Zásobování potravinami německých obyvatel je nulové. Chování českých vojáků má své zázemí v tzv. DESATERU PRO ČESKOSLOVENSKÉHO VOJÁKA V POHRANIČÍ vydaného rozkazem velitele 1. vojenské oblasti., kde se například uvádělo: “Němec zůstal naším nesmiřitelným nepřítelem. Nepřestaň nenávidět Němce. Chovej se k Němcům jako vítěz…Buď tvrdý k Němcům. I německé ženy a hitlerovská mládež nesou vinu na zločinech Němců. Buď neústupný i k nim”. Vojenské orgány postupovaly při uplatňování „trestních opatření“ podle rozkazu velitelství ALEX z 22.5,1945. Tento platil delší dobu a nebyl nikdy odvolán.
.
V důsledku údajného přepadu partyzánů “německými teroristy” 13. června vyhlašuje mjr. Emanuel Šrámek z 1. čs. samostatné tankové brigády, pověřený řešením „německé otázky“ v operačním prostoru okresu Krnova Bruntál, v Krnově a v okolních obcích stanné právo. Nastává násilné vysídlení německého obyvatelstva z Krnova a Ostravy, o níž jsem psal v předešlých článcích. Druhý den po krnovských událostech nařizuje Imrich Gaš, že musí být vyklizeny všechny budovy v okruhu 500 m od kasáren a že bude zastřelen každý Němec, který se objeví v této zóně. Následující den 17.6.1945 skupiny “partyzánů”, mající na sobě zčásti uniformy SA a SS, pořádají hony na Němce a tyto odvádějí do místního koncentračního tábora. Jsou umístěni do baráků, kde kdysi bylo 8 anglických vojáků a nyní je zde umístěno asi osmdesát mužů a žen. V noci je zakázáno vycházet, a to ani na záchod. Každé ráno následuje bití a po té hnaní do práce. Dle svědectví Langera zvláštní surovostí vynikají bijci Jan a Jaroš a především velitel lágru Kamenický zvaný Molnár. (5)
.
Ke dni 17.6. se přesunul 1. prapor do Dobré u Frýdku, 3. prapor do Orlové. Po pominutí nebezpečí polského vojenského vstupu na Těšínsko se vrací 1. prapor do Frývaldova, 3. prapor do Bruntálu, MPS do Karlové Studánky. Dne 24.6. konají se první dvě popravy, rozkaz k popravě čte osobně Imrich Gaš. Zastřeleni jsou Helmut Muhr ve věku 16 let za útěk z tábora a Leo Kübast ve věku 17 let za údajné držení zbraně. Je třeba vědět, jak to chodí: při domovní prohlídce je prohlížejícími „partyzány“ někde v bytě ukryta zbraň, která je vzápětí „nalezena“ a obyvatel bytu je „usvědčen“. Dva dny nato je za osobní účasti Imricha Gaše zastřelen hostinský Thiel z Alt-Vogelseifenu (Rudná pod Pradědem 1952). (6)
.
Dne 23.6. přijíždí skupina policejních úředníků mající obnovit regulérní bezpečnostní službu. Tito jsou zadržení MBSO a za účasti bratří Kadlčáků a jejich zpravodajce jsou vyslýcháni. Pověřovací dokumenty policistů jsou ignorovány a jejím sděleno, že „tady rozhodujeme my a nikdo jiný“. Na zákrok správce úřadu ONV dr. Rybára a velitele 34. pěšího pluku pplk. Fialy jsou propuštěni. Zpráva, kterou po svém návratu do Ostravy předložili, hovoří o rabování, střelbě a znásilňování žen příslušníky MBSO. Chování MSBO „vzbuzuje strach a nepokoj“ mezi Němci i Čechy a existuje napětí mezi příslušníky MBSO a vojáky. Policejní ředitel v Ostravě dr. Hoblík dospěl pak k závěru, že samozvanci z MBSO mají být odzbrojeni, zajištěni, podrobeni domovním a osobním prohlídkám a výslechu a po skončení řízení z Bruntálu vykázani. (7)
.
Dne 3. července asi o 7.00 hod. došlo v budově MSK v přízemí v místnosti strážnice MBSO k výbuchu při němž byl usmrcen svobodník NS František Štěpánek a dva další byli zraněni. Incident začala vyšetřovat skupina složená ze zástupce 3. praporu 1. Čs. samostatné brigády, zpravodajského důstojníka 34. pěšího pluk, velitele SNB kpt. Jaroslava Kučery, jeho zástupce por. Josefa Pašky a obou bratří pplk. part. Vítězslava Kadlčáka-Chlumeckédo a štkpt. part. Aloise Kadlčáka. Bez dlouhého pátrání došli k závěru, že trhavinu vložil do radiopřijímače Friedrich Fochler. Vzhledem k tomu, že se našel v Bruntále leták vyzývající německé obyvatelstvo k rezistenci a solidaritě, došli k závěru, že výbuch je „rafinovaný vražedný útok“ a “drzá provokace nacistů“. Fochler, známý svým antifašistickým postojem, a další muži byli zajištěni. Velitel nechává sebrat 200 mužů z města, kteří jsou týráni, mláceni pažbami a musí při tom zpívat německou hymnu. Dne 5.7. musí Němci vykopat hroby a je vybráno 20 mužů k popravě. Kpt. Gaš čte rozsudek. Následuje střelba. (8) Popravení byli z Bruntálu, Andělské Hory (Engelsberg) a dalších obcí, nejstarší byl narozen v r. 1891, nejmladší v r. 1908. Při šetření v roce 1947 se vycházelo ze zprávy stanice SNB v Bruntále Okresní kriminální úřadovně z 30.9,1947, kde se hovoří, že došlo „ z dosud nezjištěné příčiny k výbuchu neznámé třaskaviny“. Navíc se v této zprávě píše: „Později vyskytly se nedoložené pověsti, že člen MBS F.Š. manipuloval v místnosti u stolu, kde byl radiopřijímač s nějakým předmětem (granátem nebo pod.) čímž přivodil výbuch. O této události bylo učiněno okresním velitelstvím MBS v Bruntále hlášení č. j. 5dův/45 ze dne 4. 7. 1945 a 16. 8. 1945 SNB ZV v Brně a SNB ZV exp. v Ostravě. Tedy 20 Němců bylo zastřeleno, aniž byla známá příčina výbuchu. V roce 1947 jsou ve zprávě „Porevoluční události-hlavní účastníci“ uvedení na straně 5, odst. 11), ev.č. 13 usvědčení, ale podle zákona č.115/1946Sb. nestíhatelní pachatelé, nyní toliko „účastníci“, a to: kpt. Jaroslav Kučera, býv. příslušník III. tank. prap. I. čsl. tank. brigády, KSČ, por. SNB Josef Paška, zprav.důst. pěš. pluku 34 v Bruntálu KSČ, pplk. part. Vítězslav Chlumský – Kadlčák, velitel složky „Rudá Morava“, KSČ. Velitel kpt. Imrich Gaš, tam není uveden, neboť v materiálech z roku 1947 je uváděno “Na či rozkaz byla tato exekuce provedena, příp. kdo tuto tehdy provedl, není zde známo“. Bohužel nadále se uvádí, že výbuch způsobila trhavina nastražená „německým podzemím“ nebo Werwolfem, jak dnes stále šíří literatura odkojena na dílech soudruha Romana Cílka. (9)
.
Pietního aktu loučení se Štěpánkem na bruntálském náměstí 5.7.1945 se ještě účastní bratří Kadlčákové. Krátce na to je proti těmto vůdcům „revolučních“ sil zakročeno. Je zadržen ing. V. Baďura pro podezření z obohacování a 11.7. jsou se souhlasen kpt. Gaše, zajištěni Kadlčákové a předáni funkcionářům ONV Kroměříž. (10)
.
Dne 11. července vydává mjr. Emanuel Šrámek pokyny k urychlenému vysídlení německého obyvatelstva. Vojsko obsazuje ulice a ráno do všech domů vtrhují “partyzáni”. Němci musí během deseti minut opustit byt, mnoho toho nestačí vzít si sebou nic a musí stát celé dopoledne v dešti. Pak jsou nahnáni do škol a budov všichni obyvatelé města, nikdo nesmí být v bytě. Byty musí být zanechané v pořádku se vším vybavením a klíče musí být odevzdané. Kdo je přistižen, je zastřelen. Němci jsou nahnáni na hřiště, kde někteří dostávají pracovní průkazy, ti kdo je nedostali, jdou na odsun. Vedení města vyzvalo Němce, aby si vzali nejnutnější věci a zavazadlo o váze 30 kg na osobu. Ve městě měly zůstat jen nezbytné pracovní síly, osoby z národnostně smíšených manželství nebo s prokázanou českou národností a Rakušané. Antifašistům byl doporučen odchod. Ve dnech 12.-13.7. byl zahájen odsun asi 3700 Němců dvěma železničními transporty za hranice a později 750 osob do vnitrozemí na práce. Dne 12. července odjíždí Langer s dalšími Němci v otevřených vagónech (dle Langera 1500-2000 osob) a to 50 Němců v každém vagónu. Vlak opouští Bruntál a bruntálští občané naposledy vidí Altvater se siluetou rozhledny. Jejich domov mizí v dáli. Večer 13.7.1945 projíždí vlak Drážďany. Čtyři dny nato byla zahájena berlínská konference tří velmocí.
.
Po této akci jsou Němci přidělováni na zemědělské a jiné práce, někteří odešli z města dobrovolně. Z Bruntálska byl pak ještě 20.7.1945 vypraven transport s 570 Němci včetně 122 žen a 184 dětí za doprovodu vojáků do tábora v Olomouci-Nových Hodlanech. Vojáci odebrali všem veškeré cennější věci. (11)
.
Mimo již zmíněný tábor na Stalinově třídě byly po 12.červenci zřízeny tábory v prostorách firmy Machold nebo „Marburg“ na Třídě práce. Koncem srpna 1945 bylo v šesti táborech, včetně bruntálského velkostatku, 1320 osob, z toho asi 200 dětí mladších čtrnácti let. Nejvíce umístěných bylo v táboře u firmy Machold a to 603 osob (19.8.1945). (12) Koncem července byl „prý“ záškodníky postřelen při odnímání majetku Němcům por. Bortl. K zatýkání došlo ještě v srpnu v Malé Moravce a dalších obcích v souvislosti s „hony na werwolfy“.
.
Za dvacet dní po průjezdu bruntálského transportu Drážďany podepisují zástupci mocností „Zprávu o berlínské konferenci tří velmocí“, která je všeobecně uváděna jako Postupimská dohoda. A hned den po ukončení Postupimské konference spatřil světlo světa dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Dekret vytvořil důležitý předpoklad pro násilné vysídlení a konfiskaci majetku, protože německé obyvatele Čech, Moravy a Slezska bylo možno legálně vystěhovat ze země teprve tehdy, až pozbyli československé občanství. Jenomže dekret č. 33 zařídil, že ho pozbyli už dávno; v ten den, kdy podle československo - německé smlouvy o státním občanství z 20. 11. 1938 “nabyli státní občanství německé”.
.
Během července jednotky 1. čs. samostatné tankové brigády násilně vysídlili do sovětské zóny Německa a to z Ostravy, Nového Jičína, Opavy, Krnova, a Bruntálu přinejmenším na 18 200 Němců. V polovině srpna je hromadné vysídlování německého obyvatelstva do sovětské zóny zastaveno, ale přípravy na jeho obnovení pokračují. V roce 1946 začal tzv. organizovaný odsun a první transport do americké zóny přes Bavorsko vyjel z Bruntálu 14.2.1946 s 1196 Němci do Augsburku, poslední byl pak vypraven 30.10. 1946 s 1183 Němci do Dachau. Tím dnem se zcela německé město Freudenthal stává českým Bruntálem. Kořeny s dějinami jsou natrvalo přetrhány, kraj navždy ztrácí své hospodáře a jeho obyvatelé domov, jenž jim po staletí prorůstal srdcem.
.
Pardubice 23.1.2009
Franz Chocholatý Gröger Bc.
.
POZNÁMKA:
.
(1) Langer Kurt, Dny strachu, Zpráva o “odsunu” sudetských Němců z Bruntálska, Praha 1992, ISBN 80-85241-23-4 , s.23 (dále LANGER)
(2) Staněk Tomáš, Poválečné „excesy“v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USN 41/2005, USD 2005 ISBN 80-7285-062.8 s. 297-298 (dále EXCESY)
(3) Kopecký Milan, 1. československá taková brigáda v SSSR, MBI Praha 2001, ISBN 80-86824-00-0, s. 219-224
K 10. 6. 1945 se v Ostravě rozmístilo velitelství brigády, 1. prapor v Místku, 2. prapor Vítkovice (spolu s MPS), 3. prapor ve Svinově, 4.prapor v Karviné. 13.6. se koná v Moravské Ostravě přehlídka celé 1. čs. samostatné tankové brigády a 4. Samostatného tankového praporu s novými tanky. Protože se čs. velení obávalo přímého útoku Poláků na Těšínsko, bylo po 13.6 následovné postavení.: 1. prapor Frývaldov, 2.pravor Vítkovice, 3. prapor Bruntál a MPS Karlova Studánka. Ke dni 17.6. se přesunul 1. prapor do Dobré u Frýdku, 3. prapor do Orlové. Následovně se vracejí 26.6 jednotky do svých mírových pozic: 1. prapor Frývaldov, 2. prapor Vítkovice, 3. prapor Bruntál 4. samostatný tankový prapor do Karviné a MPS do Karlové Studánky. Dnem 15. 9. 1945 z původního 1. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády ve Frývaldově vznikla 2. tanková brigáda, ta se na sklonku září 1945 se přemístila do Svitav, z 3. tankového praporu v Bruntále a Bělském lese vznikla 3. tanková brigáda, která byla a sklonku září 1945 byla dislokována v posádce Pardubice a z 2. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády zřízena 1. tanková brigáda v Ostravě- Vítkovicích. Koncem září 1945 se přesunula do Vysokého Mýta a zařadila do složení Tankového sboru (velitelství Moravská Ostrava, od října 1945 Moravská Třebová).
Staněk Tomáš, von Arburg Adrian, Organizované divoké osudy ? Úloha ústředních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945); 2. Část; Československá armáda vytváří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legitimizuje; in.Soudobé dějiny 1-2 /2006, ISSN 1210-7050 s.26-27,
Imrich Gaš 12.1944-01.1945, 03.1945-06.1945 velitel 1. praporu, 30.4. v Bratislavě šetřen v souvislosti s SNP, 2.5.1945 velitel 3.praporu, po roce 1949 uprchl za hranice -
http://www.fronta.cz/plukovnik-jiri-pavlic-o-sve-ucasti-v-jaselske-operaci, http://www.volny.cz/ipro/stripky/clanky/novotny.htm

(4) Staněk Tomáš, Persekuce 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996, ISBN 80-85241-99.4 s. 51, pozn.3 (dále PERSEKUCE)
LANGER s. 32-33.
(5) PERSEKUCE s.98-99
.LANGER s. 34-35, s. 39-42,
(6) LANGER s. 43-45 k 24.6.1945, s.45 k 26.6.45,
http://www.heimatkreis-freudenthal.de/
(7) EXCESY s. 299
(8) LANGER s. 47-50
PERSEKUCE s 102,
EXCESY s.300
(9) Archiv bezpečnostních složek, Praha, Oddělení archivních fondů Ministerstva vnitra ČSR Kanice
f A 2/1, kart. 57,58/1765 – dokumentace k vyšetřování události v Bruntále z roku 1947
Vejvoda Jaroslav, Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragedie, MOBA 2006, ISBN 978- 80-243-2889-8 s.180-183, 187
Chocholatý Gröger Franz, Vyšetřování skončilo, zapomeňte!
http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente,
http://www.cs-magazin.com/2008-04/view.php?article=articles/cs080422.htm
(10) EXCESY s.300- 301
S Vítězslavem Kadlčákem-Chlumským se znovu setkáváme v roce 1968 v souvislosti s prošetřováním okolnosti smrti Jana Masaryka. Kadlčák byl sedmkrát soudně trestán za první republiky a čtyřikrát po válce, se představil jako důstojník a odbojář a svými fabulacemi se do věci zapletl natolik, že byl vzat předběžně do vazby. Vice ? Jedlička I.M., Proče zemřel Jan Masaryk?, Praha 1990 s. 165,186
(11) LANGER 54-59
Na zažloutlém dnes již archivním „Úředním záznamu“ nadepsaném Místní Národní Výborem v Bruntále, čteme rukou psaný text: Dne 12. 7. 1945 bylo I. tankovou brigádou (p. ppor. Popka Vladislav) odvezeno v 17.15 celkem 2 510 Němců z Bruntálu, kteří se dobrovolně do vlasti vracejí. Stav 2 510 osob byl přesně zjištěn před odjezdem. Bruntál 12. 7. 1945 podpis poměrně čitelný
(12) Staněk Tomáš, Tábory v českých zemích 1945-1945, Tilia 1996 ISBN 80-902075-3-7 s. 35,53,57,78,90
.

PRAMENY:
.
Archiv bezpečnostních složek, Praha, Oddělení archivních fondů Ministerstva vnitra ČSR Kanice
f A 2/1, kart. 57,58/1765 – dokumentace k vyšetřování události v Bruntále z roku 1947,
hlášení OÚ StB Opava z 24.7.1945 , č.16/taj.47
hlášení VS SNB Bruntál z 29.9. a 30. 9. 1947 č.5853/47
výsledky shrnoval záznam MV z 27. 11. 1947, č.VII/C-15087/taj.47
f A 15, kart.3/13zprávaMV o nálezu letáku na Bruntálsku
f A 15, kart8/27, 34/97 seznamy táborových zařízení moravskoslezské zemi 1945-1946

Zemský archiv v Opavě
Fond expozitura Moravskoslezského ZNV v Ostravě 1945-1949,
f. EZNV, odb.II B,
kart. 147
hlášení OSK Bruntál z 20. 6. 1945 č.14/presid.45
hlášení ÚNB Ostrava z 28.6.1945 č.11/1 presid.dův. 45
zpráva ÚNB v M. Ostravě z 28. 6. 1945, č. 11/1 přes. dův.45- Bezpečnostní poměry na Bruntálsku a v městě samém….
hlášení MSK Bruntál z 4.7.1945 č.5/přesid.45
text“Výzvy německému obyvatelstvu města Bruntálu, správní komisař Válek dat. 10. 7. 1945
hlášení exp. ZNV Ostrava na MV z 12. 7. 1945 č.II-16145
zpráva OSK Bruntál z 14. 7. 1945 č.6/presid.
zpráva OSK Bruntál z 21.7,1945 č.14/2 presid.
zpráva exp. ZV SNB pro Slezsko z 21. 7. 1945 č.20/1/20/45 o situaci na Bruntálsku
zpráva OV SNB Bruntál z 23. 7. 1945 o „přepadení“por. Bortla
hlášení ÚNB Bruntál z 27. 7. 1945 č.621/45
zápisy o jednání Zemské bezpečnostní inspekce exp. ZNV v Bruntále 2. 8. 1945
kart. 148, hlášení exp.ZV SNB v Ostravě z 20. 9. 1945, č.VI/102dův.zpráva 45
kart.155, materiály k hlášení VO SNB v Opavě z 3.10.1945 o přijímání partyzánů do SNB
kart. 182, seznam členů oddílů Chřiby a Rudá Morava v Bruntále, dat. 2. 8. 1945
kart. 194 hlášení OSK v Bruntále na ZNV Brno z 21. 10. 1945 o sebevraždách
Materiály k pátrání po Werwolfech a zatykání podezřelých osob ze srpna-září 1945 viz. Kat. 147,148
.
LITERATURA:
.
Kopecký Milan, .1. československá taková brigáda v SSSR, MBIPraha 2001, ISBN 80-86824-00-0,
Langer Kurt, Dny strachu, Zpráva o “odsunu” sudetských Němců z Bruntálska, Praha 1992, ISBN 80-85241-23-4
Slyšme i druhou stranu,(SLYŠME) Infocentrum Šumava, Č. Budějovice 1990,ISBN 80-900076-I-9
Staněk Tomáš, Persekuce 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996, ISBN 80-85241-99.4 (dále PERSEKUCE)
Staněk Tomáš, Tábory v českých zemích 1945-1945, Tilia 1996 ISBN 80-902075-3-7
Staněk Tomáš, Poválečné „excesy“v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USN 41/2005, USD 2005 ISBN 80-7285-062.8
Staněk Tomáš, von Arburg Adrian, Organizované divoké osudy ? Úloha ústředních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945); 1.Část; Předpoklady a vývoj do konce května; 2. Část; Československá armáda vytváří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legitimizuje; 3. Část; Snaha vlády a civilních úřadu o řízení „divokého odsunu“ in. Soudobé dějiny 3-4/2005, s.465-533, 1-2 /2006, s.13- 49 , 3-4 /2006 s. 321-376, USD Praha, ISSN 1210-7050
Stráž v pohraničí, Zpravodaje III. praporu 1.čs. samostatné tankové brigády, č.1.,č.4, 6
http://aleph.vkol.cz/pub/svk01/00042/26/000422691.htm
Vejvoda Jaroslav, Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragedie, MOBA 2006, ISBN 978-80-243-2889-8
Chocholaý Gröger Franz, Vyšetřování skončilo, zapomeňte!
http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente,
http://www.cs-magazin.com/2008-04/view.php?article=articles/cs080422.htm
Činnost vojáků 1.čs. samostatné tankové armády – násilné vysídlení Němců z Krnova v červnu až srpnu 1945
http://nassmer.blogspot.com/2009/09/cinnost-vojaku-1cs-samostatne-tankove.html
Nový Jičín a aktivity 1. čs. samostatné tankové brigády (květen-srpen 1945)
http://nassmer.blogspot.com/2009/11/novy-jicin-aktivity-1-cs-samostatne.html
Internační tábory na Frývaldovsku a činnost kpt. Ctibora Nováka
http://nassmer.blogspot.com/2010/01/internacni-tabory-na-fryvaldovsku.html
Hankeho speditérství, zasilatelství lidí do neznáma, Vraždy z období od 15. 5. do 20. 6. 1945 nepotrestané
http://nassmer.blogspot.com/2009/10/hankeho-spediterstvi-zasilatelstvi-lidi.html
.
INTERNET:

čtvrtek 28. ledna 2010

"NEP" a "NIP"

Emanuel Moravec (28. 1. 1945)
Předcházející články: Tlak války - Jejich šálení a naše skutečnost - Syn proti otci - Bolavé místo - Není diváků! - Žizň a mír v naší zemi - Trojí ofensiva stepi - Mezi Evropou a Pacifikem - Opět válečné Vánoce - Bláhové touhy a konce - Bezmocné rozpaky - Procitnutí - Jedna ku čtyřem
Říše s přilehlým územím představuje nyní pevnost, v níž vedle národa německého nalezli útočiště Češi a Dánové, většina Slováků, Charvátů a Norů, polovina Italů a Holanďanů i menší část Maďarů. Tato středoevropská pevnost má ještě značné předpolí na severu ve Skandinavii a na jihu na Balkáně a Apeninském poloostrově. Zato na západě a na východě nepřítel dostal se těsně na říšskou hranici a směrem od východu ji na mnohých místech překročil. Bojuje se na Odře. Fronta se přiblížila k Moravské Ostravě.
.
U nás panuje zvláštní, stísněný klid. Není to ticho před bouří, nýbrž zamlklost ustaraných, kterým začíná konečně svítat. Zatím co bolševici jsou od hranic moravských jen na dosah ruky k českým hranicím, od Strassburgu mají Američané pomalu 400 km. To před pěti lety by si žádný zasněný demokrat nepomyslil. Západní demokracie tehdy malým středoevropským národům slibovaly hory, doly. Dnes v britském ministerstvu zahraničí zrušili středoevropskou sekci. Věci Polska a „Československa“ byly přikázány sekci Sovětského svazu. Anglie Beneše s jeho emigranty zcela nešetrně vystrkuje, aby táh´do „osvobozených krajů“. Platila ty darmojedy skoro šest let a valného užitku z nich lačná britská politika neměla. Beneš ví, že od okamžiku, kdy vstoupí na území obsazené sovětskými vojsky a střežené NKVD, bude zajatcem Kremlu bez vlastní vůle.
.
Jest jisté, že bolševici nevystoupí ostřeji proti nebolševikům v okupovaných krajích, dokud nebude válka v Evropě skoncována. Bolševici potřebují ještě služebničkování demokratů jako nepřátel Říše. Ale po válce se udělá politicky v dobytém území stejný pořádek, jaký panuje v Sovětském svazu. Když více než dvaceti lety bylo bolševikům zle hospodářsky, sáhli k „nové hospodářské politice“, které se říkalo NEP (novaja ekonomičeskaja politika). Povolili tehdy soukromý obchod, soukromé podnikání, vlídně se tvářili na střední sedláky a cizincům nabízeli veliké hospodářské koncese. Jakmile však se bolševikům podařilo jakž takž položit základy k státnímu hospodaření, všichni „nepmani“ a střední sedláci (kulaci) putovali do pracovních táborů nebo pod zem. Jejich majetek byl zabaven.
.
Tenkrát se bolševici uchýlili k přechodným ústupkům v politice, jaké před dvěma desetiletími si dovolili v hospodářství. Dnes by se tomu mohlo říkat NIP (novaja inostrannaja politika) – nová zahraniční politika. Bolševici mají už své zkušenosti a především pevný plán světové revoluce na půl století dopředu. Sovětský svaz obsazené středoevropské území nejprve k sobě připoutá hospodářsky. Nahradí všude hospodaření autonomní a soukromé hospodařením centralizovaným a postátněným. Poté se přistoupí k velkým a ostrým změnám politickým. Pak čeká demokraty úděl „nepmanů“, kulaků, trockistů a úchylkářů.
.
Kdo zná trochu bolševické plánování, ten také ví, že na každém území, které se dostane do sovětského dosahu, musí proběhnout údobí „diktatury proletariátu“, údobí teroru komunistické menšiny nad nekomunistickou většinou. Cílem této „diktatury proletariátu“ je likvidace kapitalistického řádu a jeho nahrazení řádem státně kapitalistickým. Podle sovětských theoretiků v Sovětském svazu údobí „diktatury proletariátu“ a s ní spojená přestavba hospodářství a společnosti trvalo od roku 1917 do roku 1935, tedy plných 18 let.
.
Ve strategii politická ofensiva představuje předvoj ofensivy branné. Zatím co špice sovětských tankových jednotek dosáhly Odry a Varty, politické špice bolševismu stojí na Pyrenejích, v Severní Africe, v Blízkém orientě u Suezu a Perského zálivu. A tu jsme u velikého poslání německého národa. Němců je právě tolik jako Francouzů a Italů dohromady, dokonce ještě o několik milionů více. Žádný jiný národ evropský nemohl převzít a za svůj prohlásit boj na život a smrt se stepním bolševismem. Je pravda, Němci jsou v prvé řadě ohroženi, ale jejich porážka znamená pro střední Evropu ruský rok 1917. To je počátek „diktatury proletariátu“. V roce 1960 by pak střední Evropa vyhlížela asi tak, jako vyhlíží nyní „socialistický stát“, představovaný Sovětským svazem. Kdyby bolševismus znamenal pokrok, který rozumný člověk by se ho vzpíral uznat?
.
Jedině ve slibech je bolševismus nepřekonatelný. V tomto směru i mazaná propaganda demokratického kapitalismu zůstává za bolševickou o mnoho délek zpět. Vzpomínáme jen, co se toho navykládalo sovětskému občánku, když se začalo v roce 1928 s prvou pětiletkou. V sovětském tisku jsme se mohli dočíst, že po prvé pětiletce v roce 1933 zavládne v SSSR netušený blahobyt. Každý dělník bude mít co ho napadne, nejméně dva obleky za rok, gramofon, krásný byt a čtyřech místnostech, malé auto a radiový přístroj. V roce 1933 sovětský občánek nosil však dále hadry staré už dvacet let, bydlil jako zvířátko, nenajedl se, musel upisovat státní půjčky a radio mohl poslouchat pod tlampačem na chodníku. Přišla dokonce třetí pětiletka a stará bída zůstala sovětskému občánkovi dále věrnou družkou.
.
Nechme Němce stranou. Zapomeňme na Evropu. Jedno si musíme uvědomit, že v případě vítězství spojenců a sovětské okupace naší vlasti, vy všichni co tu žijete, až do smrti, od dětí počínaje, nemůžete počítat, že se vám kdy povede jen tak, jak se vám vedlo v této válce. Střední Evropu by čekalo 50 let „diktatury proletariátu“ a státního kapitalismu. Rusové, Ukrajinci a jiní menší národové Sovětského svazu si z těch 50 let už 28 odživořili. V tom je ten rozdíl. Voláme-li na poplach před bolševismem, varujeme jedině před bídou, jakou střední Evropa nepoznala od války třicetileté.
.
A co bude, vyhrají-li Němci? Ptá se český člověk po právu. Jako vítězové budou prý moci s námi naložit jak chtějí. Především si Němci všechno dobře uváží. Nezapomenou nám, že jsme je v těžké hodině neopustili. Vzpomenou si, že osud je neurčil jen k tomu, aby vytvořili pouze Velkoněmeckou říši, nýbrž aby zorganisovali Evropu, v níž se dá pracovat jen s pochopením všech národních slabůstek v sousedství a dále přes plot. Nacionálně-socialistická revoluce přiznává všem Evropanům sociální rovnoprávnost. Za stejnou práci bude placen stejně Němec jako Čech anebo Charvát. Nacionálně-socialistická revoluce hlásá osobitost národů, ona vnáší do jiných národů nacionální uvědomění. Zvítězí-li Říše, stoupne životní úroveň evropských národů; v prvé řadě u nás v národě českém. Zatímco bolševičtí mágové slibují v dvacátém osmém roce sovětské revoluce komunistický ráj sovětskému občánku až v roce 1965, nacionálně-socialistická revoluce bude se o socialistický blahobyt starat ihned. V Sovětském svazu opět se stávají metlou měst děti bez dozoru. V Říši, jež nemá snad jedno město celé, je všude o děti vzorně postaráno, není žebráků, není hladových. Kolik sociálního dobra bude moci Říše poskytnout svým občanům, až tuto válku bude mít s krku, až bude moci všechny své síly věnovat budování tvůrčího socialismu, který zachráněnou Evropu spojí v jediné šťastné bratrství národů. Pomalu šest let jsme občany Říše. Za těchto šest let největší války nezemřel jediný Čech hlady, ač Anglie se svými spojenci Evropu blokuje. Říše nám nepředepsala válečnou dávku z majetku, ani upisování válečných půjček. Říše nezavedla ani v nejtěžších hodinách pro Čechy brannou povinnost.
.
Kdyby Říše podlehla, válka by pro Evropany neskončila. V Čechách a na Moravě by byla vyhlášena mobilizace a české pluky by musily prolévat svou krev kdesi ve východní Asii. To poměrné pohodlí, na které některý nerozuma u nás hubuje, bylo by nenávratně to tam. Nevidět správně je božím trestem. Běda národu, který v osudové hodině neví, kde je jeho pravé místo!
.
Státnímu kapitalismu, spojenému se společenským nevolnictvím, říká bolševická theorie „socialistický stát“. Ale ten není cílem bolševické revoluce. „Socialistický stát“ je pouze přechodný útvarem k plnému komunismu. „Socialistický stát“ jako hrozná robotárna je prý bojovým prostředkem na uskutečnění světové komunistické revoluce a k vybudování komunistické společnosti, která se pak obejde už bez státu. V Sovětském svazu podle výpočtů bolševických mágů údobí „socialistického státu“ má trvat od roku 1935 do let 1965-75. To prý závisí od tempa postupu bolševisace ostatního světa.
.
Ruský národ prodělal tedy 18 let „diktatury proletariátu“ a 10 let „socialistického státu“ plného odříkání ve jménu světové proletářské revoluce. Ale nejméně 20 let má prý ještě čekat, než sestoupí naň požehnání toho pravého komunismu. Plné dvě generace jsou tedy odsouzeny do bídy a otroctví, půjde-li to se světovou proletářskou revolucí jako na drátku. Kolik desítek, ba set milionů lidí při tom zajde?
.
Bolševismus se nikdy nebude dělit o moc s buržoasií. Tím by potřel svou základní thesi o „diktatuře proletariátu“, jež se dá uskutečnit jedině bezohledným „třídním bojem“. Zatím co západní demokracie posílají do Sovětského svazu jako své zástupce miliardáře (vyslanec USA v Moskvě Harriman je synem amerického železničního krále), Sovětský svaz určuje do zahraničí ty nejfanatičtější komunisty. Za uplynulé dva roku sovětské ofensivy vojenské ve všech demokratických státech neobyčejně vzrostly místní komunistické strany. Za dva roky. A co by se tam dělo po spojeneckém vítězství v dalších několika letech?
.
(vyšlo v Lidových novinách dne 28. ledna 1945)

Jak naložit s tělem Henleina?

Lukáš Beer
B
yla tu už více než dost často řeč o běžně tolerovaném a přehlíženém jevu vyskytujícím se i v české publicistice, kdy jsou – většinou bez výraznějšího odporu – vyslovována lživá tvrzení o údajném plánovaném fyzickém vyhlazení či holocaustu příslušníků českého národa německým nacionálním socialismem. Zatímco je zpochybňování či dokonce schvalování holocaustu Židů během druhé světové války zákonem postihováno, má český pseudonacionalismus naprosto volnou ruku a prostor k alibistickému zkreslování národních dějin do té míry, že si všemožně přihřívá svou polívčičku na osudu Židů a staví postavení Čechů v Protektorátu téměř do stejné roviny. Často se sice jedná o pouhopouhé papouškování zažitých bludů plynoucích z neznalosti historie nebo o výsledek poválečného vymývání mozků, neméně často ale také o cílené manipulování s povědomím společnosti s cílem za každou cenu ospravedlňovat vývoj v tzv. třetí československé republice a určité postoje vůči poválečnému vyhnání Němců. Přičemž sugerování hrozby fyzického vyhubení Čechů německými okupanty patří právě k těm vskutku nejmocnějším prostředkům k ovlivňování všeobecného mínění.

A tak asi opět bez vážnější odezvy zůstane nonsens, který publikoval grafik, designer, politický analytik, fotoreportér a publicista Štěpán Kotrba právě nedávno na internetovém deníku Britské listy (ZDE.) Ve svém kratším diskusním příspěvku vyplodil následující do nebe křičící nesmysl: „Kdyby druhou světovou válku vyhrál Hitler a sudetskými Němci adorovaný Henlein, skončili bychom nejspíš naše matky v pecích krematoria koncentračního tábora.“

Tato krátká ale ve svém významu velmi nadupaná a emocionálně explozivní věta by snad dávala jistou logiku, pokud by byl autor sám židovského původu a spojením „naše matky“ by obrazně chápal židovské obyvatelstvo Protektorátu. V opačném případě, a ten je podstatně pravděpodobnější, měl však Kotrba však na mysli „naše (české) matky“ – a pak je třeba se ptát, zda mu tato lež vyšla z úst zlovolně, nebo zda má i přes své vysokoškolské vzdělání tak výrazný deficit ve znalostech dějin. Výroky tohoto druhu, které jsou na naší půdě často frekventované a všeobecně tolerované, přitom nabývají charakteru podněcování k národnostní nesnášenlivosti.

Bohužel to vyzní jako nechutný cynismus, ale proto, že se právě z těchto důvodů podobně šířeným bludům každý ostýchá oponovat (nebo to považuje za nevhodné a přebytečné) a proto, že je toho šovinisty využíváno co hrdlo ráčí a pěkně do dna, aniž by je někdo okřikl, nelze jinak, než znovu a znovu opakovat:

Němci, kteří zahynuli v nacionálně-socialistických koncentračních táborech, se zde neoctli z důvodu přímého rasového nebo národnostního pronásledování a stejně tak Češi, kteří zahynuli v nacionálně-socialistických koncentračních táborech, se zde také neoctli z důvodu přímého rasového nebo národnostního pronásledování. Naproti tomu Židé, kteří se třebas i hlásili kulturně a jazykově k češství či němectví, se zde octli na základě rasového pronásledování. Pro někoho to je pouhopouhý detail, který – s ohledem na utrpení obětí – nestojí za korekci. Pro někoho to je však vítaná příležitost k ospravedlňování pseudonacionalistických vášní.

Zbývá jenom hádanka, zda by dle experta na národně socialistickou rasovou hygienu pana Kotrby putovala se všemi Čechy do pece krematoria teoreticky i matka „sudetskými Němci adorovaného“ Konrada Henleina, rozená Dvořáčková? A také ještě záludnější otázka: kterou půlku Henleinova těla by Němci museli v krematoriu spálit?

středa 27. ledna 2010

Utajený nový národ (I.)

Emanuel Vajtauer
Vybudování českých měst německou vrstvou obchodní, řemeslnickou i selskou v časovém prostoru poměrně tak nepatrném byla událost vpravdě revoluční; do značné míry ji můžeme srovnat s normanskou okupací Anglie za Viléma Dobyvatele a po něm. Při veškeré různosti mají obě události společné to, že se dostávají vedle sebe v jednom životním prostoru dvě národní a jazykové vrstvy, z kořenů naprosto rozdílných, a jsou nuceny prožívat stejný historický osud.

Pozorujeme, jaký výsledek tato stejná událost dala Anglii. Obě vrstvy, které se nejprve srazily válečně a mezi nimiž dlouho vybuchovalo „národní“ nepřátelství, poznenáhlu srůstaly a během tří set let vzniká z nich nový národ, anglický, který si z onoho splynutí vytvořil novou řeč, jež je splynutím řečí germánské a románské. Prvním uměleckým dílem této nové řeči jsou Chaucerovy veršované „povídky Canterburské“.

Zdá se, že k onomu chemickému procesu splynutí dvou rozdílných jazykových – a patrně i biologických – vrstev je třeba – nebo aspoň ve středověkém prostředí bylo třeba – průměrně tří set let. Anglický příklad není jediný. Románské řeči vznikly jednak z umdlení spisovné řeči latinské a z vítězství lidových nářečí, jednak působením germánských dobyvatelů. První spisovnou památkou francouzské řeči najdeme ve smlouvě veronské, která i politicky odděluje od sebe živel germánský a francouzský. Je to také průměrně tři sta let od doby, kdy Francii pod svůj vliv dostali Frankové Chlodwigovi. Spisovná italština se vynořuje také nějakých tři sta let po dobytí převážných částí Italie germánskými Lombardy. Podobný zjev můžeme sledovat na španělštině, a hlavně na perštině, která je stejně jako angličtina složeninou dvou řečí, rozuměj staré iránské a dobyvatelské arabské. Vezměme tedy 300 let jako dobu potřebnou k chemickému srůstu dvou národů a dvou řečí v primitivnější minulosti, a pozorujme, k jakým výsledkům se došlo u nás. V Anglii za tu dobu dochází k dokonalé synthesi. U nás se všechno vyvíjí více méně obdobně jako v Anglii, ale v poslední chvíli je tento proces přerušen a na dně dějinného tyglíku leží zdánlivě vedle sebe obě vrstvy tak odděleně jako na počátku.

V 13. století přichází k nám vrstva německá. Nejsme kompetentní zde rozhodovat, kolik je pravdy na tvrzení historika Bretholtze, že tato vrstva tu byla od prvopočátku a že kolonisace zvenčí vůbec nebylo. Fakt je, že teprve ve třináctém století zaznamenáváme neobyčejné rozšíření této vrstvy po celé naší zemi. Za tři sta let po této události, tedy ve století šestnáctém, mělo dojít k synthesi. A opravdu všechno nasvědčuje tomu, že k ní dojde. V sousedním národě německém vznikl luteranismus, který objevil, že vlastně ten tak vykřičený rusismus českého národa je jakýmsi jeho předchůdcem (srovnej řeči a dopisy Lutherovy). Stoupenci husitské víry u nás, kteří za válek husitských spojili novou víru s nenávistí proti „křižáckým Němcům“, shledávají, že pojednou se jim dostává vítězstvím reformace v Německu veliké posily a že jsou vlastně před očima světa ospravedlněni. Němci se jim stávají bratřími jedné víry. Šestnácté století je stoletím neobyčejně přátelského poměru mezi Čechy a Němci, neboť většina českého národa je stejně jako Němci protiřímská. Tehdy se Češi dobrovolně vystavují vlivu a styku se sousedním národem německým. Dochází k nové vlně kolonizační, města přijímají nové řemeslníky, venkov nové osadníky. Po válkách husitských vládla u Němců nechuť ke stěhování do Čech, poněvadž Čechy byly vykřičeny jako země kacířská a spočívala na nich jakoby kletba. Luterství tuto přehradu odstranilo. V zemi stoupá obět blahobyt a životní prostor se novou prací opětovně pro oba národy rozšiřuje.

Je to tedy víra, která v první řadě je dobrou základnou k synthesi. Je to první vrstva synthesy, kterou tu pozorujeme. Společná víra nás vede k tomu, že v době, kdy dochází k velkému střetnutí románství a germánství za války třicetileté, jsme my v táboře německém, a to jedním ze živlů vedoucích.

Je tu dále i značné biologické splynutí. Není pochyby, že mezi oběma národnostmi docházelo k vzájemným sňatkům a že tím nastal snadný přechod z jednoho tábora do druhého. Byla právě doba, kdy se na jazykovou a národnostní stránku nekladl velký důraz; mnohem větší propast tvořily rozdíly stavovské a v době husitství a reformace k tomu přistupují ještě rozdíly náboženské. Husitské války a doba po nich se obecně pokládají za přerušení tohoto procesu, ale ne docela oprávněně. Mnohý Němec v té revoluční atmosféře, která se snadno z náboženského přenášela na pole národnostní, použil své znalosti české řeči a splynul s okolím českým (na toto mimikry upozornil W. Wostry), takže protiněmecká zášť doby husitské do jisté míry proces splývání urychlila. Bohužel, ani bádání historické, ani sociologické, ani jazykozpytné, ani biologické nám neumožňuje zjistit biologické změny v časovém rozsahu tak krátkém jako je námi předpokládaných tři sta let. Místo toho je nutno sledovat tento proces průběhem půl druhého tisíciletí.

Ukazatelem smíšení národnostního a tedy biologického jsou četná rodová jména německá v Čechách a na Moravě. Pekař mluví o celé čtvrtině Čechů, kteří nosí jména německá a jsou „dokumentem nikoli germanisace, nýbrž čechisace, ukázkou, kolik asi Němců odcizeno bylo své národnosti na tomto historickém česko-německém zápasišti.“ Připomeňme jen jména našich národních velikánů, Jungmanna, Riegra, Vrchlického (Friedy), Zeyera, Fibicha, Foerstra aj.

Ale tato jména jsou ukazatelem spíše pro změny období od 16. století až po nynější dobu, neboť teprve v 16. století se začíná užívat jmen rodových. Předtím se lidé odlišovali křestním jménem, přezdívkou, a pokud se odstěhovali z rodné vesnice do města, používali zhusta za své jméno označení podle své osady. A celý ten velký proces míšení ve století třináctém a čtrnáctém i doby pozdější až do století šestnáctého je pod těmito jmény utajen. Česká jména mohou snadno skrývat osadníky původně německé. Dokladem toho je 23 osad pojmenovaných Němčice a Němčí, které původně byly osadami s německými zajatci a otroky, ale ve kterých se dnes stěží najde jméno německé. To ukazuje ještě do doby velmi staré, neboť Němce bylo možno zajímat za doby avarské a Sámovy a jen výjimečně za doby Přemyslovců. Tu je nutno také připomenouti, že všichni historikové se shodují v tom, že když jsme přišli do země české, zůstaly tu zbytky obyvatelstva germánského, jak svědčí četné názvy místní, které jsme od nich převzali, a tito pozůstalí jistě splynuli dříve nebo později s nově příchozími. Ale ještě ani to není počátek míšení našeho národa s německým. Už v dřívější oblasti životní, v Polesí, žijeme po několik století v těsném sousedství, ne-li v poddanství Gotů, a při tehdejších volných mravech a otrokářské organisaci bylo společné míšení jistě značné.

Po kolonisaci ve století třináctém dochází k novým vlnám přistěhovaleckým. Mnoho Němců k nám přijde ve století „kosmopolitickém“, kterým bylo století šestnácté, a pak znovu po stagnaci, vzniklé válkou třicetiletou. Ovšem sama válka třicetiletá je velkým procesem míšení, uvážíme-li, kolik soldatesky se přes naše kraje přehnalo a kterak přitom rozvrátilo všechny svazky rodinné. Po třicetileté válce je obcovací řečí ve městech, která ovšem ztratila na významu, řeč německá, a to bez ohledu na to, šlo-li o Čechy nebo Němce. K. Valentin Mueller (Die Bedeutung des deutschen Blutes im Tschechentum a Deutsche Lebensströme im Aufstieg des Tschechentums) uvádí, že po válce třicetileté byl poměr Němců k Čechům 5:3, ale v době republiky byl jen 3:5. Změnu vykládá tím, že mnoho Němců využilo české konjunktury, která nastala v 19. století při vítězství české řeči ve školách a úřadech, k tomu, že se přihlašovali za Čechy, aby zaplnili velké mezery v řadách mladé vedoucí vrstvy českého národa. Mueller soudí, že podle odhadu by se mohlo mít za to, že polovice národa českého má v sobě krev německou.

Dějiny v tomto prostoru jsou, jak ukazuje i letmý pohled na uplynulá staletí, dějinami brzy té, brzy oné „biologické irredenty“, jak říká Mueller, a proto není divu, že biologové u dnešních Němců a Čechů neshledávají rozdílu rasových. Byly učiněny pokusy zjistit biologickou proměnu českého národa průběhem tisíciletí. Výsledky jsou sice ne docela spolehlivé, ale jistě zajímavé. Klíčem ke zjištění změn bylo zkoumání starých pohřebišť.

L. Niederle dokázal na tomto podkladě, že staroslovanské kmeny a národy se vyznačovaly dlouhou lebkou a světlým typem. Vývoj v našich zemích ukazuje, že tento typ stále víc a více je nahrazován krátkou a širokou lebkou alpínskou a typem tmavým. Hroby z „pozdní doby slovanské“, z VIII.-XII. století čili první doby křesťanské ukazují velké míšení. „Tak značné pomíšení nepozoruje se ani v nějaké starší době, ani později; dovedeme je pochopiti po úvaze o mocných pohybech lidu za tzv. „stěhování národů“ předcházejících stoletích,“ praví Matiegka (Čs. vlastivěda: Člověk). Snad ještě více působily při tom výpravy na otroky, jež v tu dobu kvetly, a tím stálý přítok lidský do našich zemí.

Složení lebek z nejstaršího českého kmenového hradu, Levého Hradce, svědčí pro slovanskou povahu: Je tu převaha dlouholebých. „Máme zde před sebou obyvatelstvo, které se velmi podobá onomu ve středním Polsku a onomu v oblasti mezi horním tokem Warthy a tokem Pilicy, vyjma to, že podíl mediteránního prvku zdá se býti poněkud silnější.“ (Matiegka.) V době prvního období křesťanského byl vlastní slovanský element podle Matiegky vysokorostlý, s lebkou dlouhou nebo prostřední. „Změny zjištěné v antropologickém složení obyvatelstva pro první křesťanskou dobu trvaly ještě v dalších stoletích; o tom svědčí materiál z XVI. století, který se mi (Matiegkovi) podařilo prozkoumati. Jde o 20 lebek z krypty bývalého kostela Panny Marie před Týnem v Praze, která byla podle posudku J. Heraina naplněna mrtvolami asi z r. 1520 při tehdy panujícím moru.“ Mezi lebkami nebylo nadměrně dlouhých tvarů, které v první době křesťanské byly zastoupeny ještě v 4,5%. Temné pigmentace na úkor světlé přibylo. Další pokles některých typů v pozdějších staletích možno zjistiti v materiálu ze staropražských hrobek a hřbitovů, jakož i z našich venkovských kostnic, které byly v užívání do konce XVIII. století. „Zdá se tudíž, že v XVII. století mezi staropražským obyvatelstvem subnordický typ ještě značně převládal, v XVIII. století pak ustoupil zvláště typu alpínskému. Tento proces postupoval patrně i v XIX. století, nejspíše s přibýváním temné komplexe, hlavně temných odstínů vlasů.“

„Celkem možno tudíž říci,“ uzavírá Matiegka, „že jest obyvatelstvo na území československém na počátku našich dějin, tj. v první době křesťanské, plemenně značně promíšené a že v několika staletích nastává jakási asimilace starších, předhistorických typů, jakési vyrovnání ve prospěch brachycefalů (krátkolebých). Souběžně přibývá patrně i temného typu na úkor světlého.“

Kdo zná podíl Bavorska a Podunají na kolonisaci našich zemí, nebude se tomuto výsledku divit. Rasový obraz zemí bavorských a rakouských a zemí českých je vcelku stejný. Přitom průběhem staletí nejde jen o otázku míšení, nýbrž patrně značně také o otázku přírodního výběru, o místní ekologii. Podle Matiegky tento prostor nejlépe vyhovuje rase alpínské, krátkolebé, takže staletí působila tu jako velká biologická odstředivka, účinkujíc na jiné typy než alpínské odstředivě, na alpínské dostředivě. Tento anthropologický obraz vývoje poměrů v našich zemích ukazuje, třebaže dosud nedostatečně jasně a plasticky, že se tu staly velké změny. Rozhodně však možno počítati s tím, že ten typ lidský, který přišel do zemí českých, odděliv se od ostatní masy slovanské, prodělal změny velmi zásadní. Proto Adolf Helbok právem nadhazuje otázku, zda příští výzkum nezjistí, že národy menšího rozměru mohou nově vzniknout z výběru, určovaného z instinktů vzájemné sounáležitosti, a že Češi jsou vlastně produkt vývoje pozdějšího. (F. Heiss: Das Böhmen und Mährenbuch.)

A to je právě to, co nám vyplývá i z naší analysy a ze srovnání našeho případu s případem anglickým. Češi sem přišli jako Slované, ale průběhem staletí se z nich stal národ, vzniklý chemickým procesem dějinným z krve slovanské a německé. Do tohoto prostoru přišli sice Slované, ale zde z nich vznikl národ Čechů, národ dějinně zcela nový.

(z knihy „Český mythus - Co nám lhaly dějiny“, Orbis Praha 1943)

POKRAČOVÁNÍ 2. 2. 2010

pondělí 25. ledna 2010

Eurabia.cz a její galerie pokrytců

Lukáš Beer
Nepatřím k relativně častým návštěvníkům internetových stránek „eurabia.cz“ z toho důvodu, že bych snad cítil potřebu se jimi nechat informovat. Budu-li upřímný, tak mé pohnutky spočívají především v naivní zvědavosti, kdy český stát učiní provozu těchto rasistických a nesnášenlivých stránek jednoho dne přítrž. A tak určitě třikrát do týdne průběžně rád nahlédnu, jak redakce Eurabie referuje o „dobývání Evropy islámem“ a shlédnu nějakou tu prezentovanou karikaturu arabských teroristů a černochů, abych se přesvědčil, kam až tvůrci tohoto webu jsou schopni zajít v šíření svých rasově a nábožensky motivované a urážlivé kampaně, která se navenek tváří ach tak proevropsky a patriotsky, která je ale ve skutečnosti zaměřena proti celosvětovému Islámu a s ním se identifikujícímu obyvatelstvu na straně jedné, a která se (v prolinkovaném spojení se sbratřenými otevřeně proizraelsky orientovanými stránkami) na druhé straně snaží jakékoliv chování Izraele všemožně ospravedlňovat tím, že tento stát v podstatě brání Evropu a její hodnoty před hordou až po bradu ozbrojených, zdivočelých a negramotných muslimů, která obklopuje tuto jedinou baštu (liberální) demokracie na Blízkém východě. Skutečnost, že západní Evropa se citlivě potýká s problematikou multikulturalismu a islamizace v některých státech, je zde viditelně zneužívána k prosazování nebezpečných myšlenek, které ve skutečnosti Evropě neslouží, nýbrž naopak její bezpečnost ještě více ohrožují.

Vše je o to víc podivující, že nejde o stránky anonymní, že se autoři pod články nemusí bát podepsat a že jde zároveň o server působící legálně z území České republiky. Možná jsem ale pouze odchován dvaceti léty upřednostňovaného konzumu rakouských médií, a tak si lze nerušené štvaní „českého“ portálu „Eurabia.cz“ vysvětlit zřejmě už jen otřelým pořekadlem „jiný kraj, jiný mrav“. V rakouských poměrech by redakce zmíněných stránek neměla dlouho šanci na šíření podobně laděných textů a byla vystavena hrozbě právního postihu, nemluvě o intenzivním potírání v médiích. A to zdaleka ne proto, že by se rakouská politická a publicistická kultura musela ohlížet na vysoký podíl muslimského obyvatelstva ve vlastní zemi. Stejně citlivě reaguje i na sebemenší a domnělé projevy antisemitismu. Stačí si jenom vybavit velký poprask, který způsobil před posledními volbami do Evropského parlamentu inzerát FPÖ, ve kterém se „varovalo“ před ambicemi Turecka a Izraele o budoucí členství v Evropské unii. Inzerát se přitom opíral o doslovnou citaci izraelského ministra Liebermana, a přesto jej dokonce i skomírající pravicová stranička BZÖ, založená kdysi Jörgem Haiderem, tehdy označila za hloupý projev antisemitismu. Na druhé straně je ještě v živé paměti velké pohoršení, které před dvěma lety vyvolal jeden projev štýrské političky FPÖ Susanne Winterové, ve kterém označila Mohammeda za „przniče dětí“. A krátce na to mediální rozruch a následné soudní stíhání jejího syna Michaela působícího v jedné regionální mládežnické skupině FPÖ. Ten totiž napsal příspěvek do bezvýznamného a prakticky neznámého občasníku mládežnické organizace „Ring freiheitlicher Jugend“, který nese název „Tangente“ a který v Rakousku nikdo nečte (je to více méně letáček a ne periodikum). Mladý Michael Winter reagoval na množící se případy znásilnění v zemském hlavním městě Grazu a jako řešení nepřímo doporučoval, aby město pořídilo do městských parků ovce (jako sexuální náhražku pro muslimské pachatele), což mu vyneslo soudní stíhání a negativní mediální ohlas až v Německu.

Je pravda, že „Eurabia.cz“ se neuchyluje přímo k takovýmto dětinsky hloupým projevům, nicméně sugeruje negativní vnímání muslimů o něco inteligentnějším a o to nebezpečnějším způsobem. Zásadní rozdíl ale spočívá v tom, že o Eurabii se uvádí, že mívá až kolem 800 internetových návštěv denně, zatímco na málo rozšířený letáček mládežnické organizace FPÖ „Tangente“ občan nenarazí, pokud ho sám cíleně na stránkách RFJ přímo nevyhledává (mimochodem onen článek byl z vydání dodatečně odstraněn).

Na druhou stranu po tom, co před rokem předvedlo české předsednictví v EU v souvislosti s postojem k postupu Izraele v pásmu Gaza, už poměrně laxní přístup českých státních orgánů k šíření rasové a náboženské nesnášenlivosti z pozic sionismu už ani nepřekvapuje. V českém prostředí je určitou módou používání pojmu „xenofobní“, a tak nepochybně tu a tam padne ostřejší poznámka a kritika „xenofobie“ agresivního antiislamismu, přičemž se tím trochu zastírá pravá podstata problému. Česká republika rozhodně nepatří k zemím, které by podílem muslimské populace a multikulturalismu byly ve srovnání s jinými zeměmi na západ od našich hranic nějak výrazně postiženy. Antiislamismus slouží jistým politickým kruhům v České republice první řadě k podněcování nálad odporu k islámu a atmosféry strachu mezi obyvatelstvem, které se doposud ve své většině vždy kriticky stavělo k plánům umístění amerických základen na našem území a které se snaží nestranně hodnotit problematické dění na Blízkém východě, a ne tedy, jak by si to proamerická a jednostranně proizraelská propaganda představovala. V českém prostředí je otázka postoje obyvatelstva k těmto zásadním věcem manipulativně resp. nešikovně stavěna do roviny přílišné „pravicovosti“ či „levicovosti“ diskutérů. To je něco podstatného, co zahraničního pozorovatele na první pohled zaskočí. Toto je dodatečně umocňováno osočování „levicovostí“ na adresu kritiků, které vyjadřují přání o normalizaci vztahů s „ruským medvědem“. Celý tento komplex utváření veřejného mínění je kompletován ještě opatrnou démonizací Íránu, která si už dávno našla své působiště také mezi „pravicově“ zaměřenými českými publicisty, samozvanými obhájci svobody a demokracie v Evropě, a to zde nemluvím o štvavých stránkách Eurabia a ani o jiných sionistických internetových projevech, ale o inteligentně a demokraticky se tvářící české publicistice, která se dokonce sama často definuje jako anti-xenofobní.

Nepřekvapuje tedy, že Eurabia.cz nachází zalíbení mimo jiné i v článcích Bohumila Doležala, opatrného kritika multikulturality a politické korektnosti, když jmenovaný např. v jednom ze svých lednových článků prostřednictvím citátu bývalého generálního náčelníka Šedivého konstatuje, že „je přitom jen otázkou času, kdy se ČR stane terčem útoku teroristických skupin“. („Vytoužený“ teroristický útok islamistů v ČR zřejmě nechá na sebe ještě čekat, a tak se jeho „přivolávači“ v Eurabii musí spokojit s „mailovými útoky“ islamistického odpůrce, jehož údajný mail plný vulgarismů a gramatických chyb stál redakci jmenovaného webu za to, aby prostřednictvím něj demonstrovala agresivitu muslimů.) Ale bylo by neobjektivní činit pana Doležala zodpovědného z něčeho, co na Eurábii píší jiní autoři popř. od nich přebrané články. Na druhé straně ale poněkud zaráží, že se stránky Eurabia těší otevřené podpoře jiných osobností angažovaných v minulosti v publicistickém boji proti xenofobii nebo přímo tzv. „Lize proti antisemitismu“.

Koneckonců to byly v prvé řadě stránky Eurabia.cz a Euportal.cz Lukáše Petříka, které v roce 2007 pompézně oznámily iniciování „Ligy proti antisemitismu“, a to vedle řady dalších otevřeně sionistických webů a blogů. Přímo na stránkách Eurabia.cz si lze bez problému najít rubriku „Co o nás napsali“. Své blahopřání k jistému výročí existence webu vyslovilo hned několik signatářů této „Ligy proti antisemitismu“, jako například Fedor Gál („O stránkách Eurabia.cz vím, mají mé sympatie. I když je čtu jen sporadicky, uvědomuji si jejich užitečnost..“), Mojmír Kallus („Za dva roky existence se ztohoto webu stal jeden z nejlepších zdrojů kvalitních a nikoli povrchních informací pro všechny, koho zajímá islám a současné mezinárodně-politické souvislosti – a to v češtině. Oceňuji profesionalitu, šířku záběru, videosekvence a výběr komentářů od renomovaných domácích i zahraničních autorů…“), a administrátor hlásné trouby izraelské politiky Eretz.cz Martin Skalický („Na Eurabii oceňuji, že otevírá témata, která v českých tištěných ani internetových médiích nejsou obvyklá. Eurábia je jedním zmála médií, které systematicky nastoluje problematiku antisemitismu, otázku budoucnosti sekularizované Evropy, která již zapomíná nebo je některými politiky nucena zapomínat na své tradiční hodnoty, otázku, jak může čelit otevřená sekularizovaná společnost náboženským skupinám, které využívají všechny výhody demokracie, které ale současně demokracii a „západní“ pojetí lidských práv a svobod odmítají a chtějí je nahradit svými totalitními hodnotami. Můžeme s názory prezentovanými na Eurábii souhlasit nebo je kritizovat, ale vždy nás donutí se nad nimi zamyslet a zaujmout vlastní stanovisko – a to je cenné.“).
Další signatář Ligy proti antisemitismu, publicista Alexander Tomský, vysvětluje ostrým tónem čtenářům širší politické souvislosti: „Eurabia.cz velmi systematicky upozorňuje na problém soužití Evropy s Islámem a na levicové (marxistické) myšlení, které ve své nenávisti vůči evropskému duchovnímu dědictví, "kapitalistické společnosti", Americe a Izraeli, považuje Islám a muslimské přistěhovalce za své spojence. Na toto schizofrenní myšlení vaše stránky neustále a právem poukazují, jde totiž o přežití nás všech! Gratuluji ! Za pozornost by možná stál i antisemitismus dnešní levice. Existence Izraele prý ohrožuje Evropu. Domnívám se, že je to naopak. To Izraelci dnes za nás nesou břímě arabské nenávisti a zášti proti svobodnému a prosperujícímu Západu.“

Dalšími zajímavými členy Ligy proti antisemitismu jsou např. sionističtí publicisté Benjamín Kuras a Břetislav Olšer, kteří do Eurabie pravidelně přispívají. Sám Olšer o sobě tvrdí: „Eurabia.cz je to nejlepší, co mě mohlo v mém novinářském životě potkat. Jsem velmi potěšen, když mé úvahy vycházejí na tomto webu vedle komentářů takových osobností jako jsou Václav Klaus, Benjamin Kuras, Leo Pavlát či Alexander Vondra a další. Přestože jsem křtěný valašský katolík, judaismus a sionismus považuji za evropský štít proti anachronismu extrémní levice a pseudoislámu, který se svojí fanatickou primitivni arogancí snaží zničit naše křesťanské dědictví. Jsem potěšen, že právě Eurabia.cz stojí v čele neústupných ochránců konzervativních hodnot starého kontinentu.“

Přidává se i jmenovaný ředitel Židovského muzea Leo Pavlát: „www.eurabia.cz je jistě informačním zdrojem, který stojí za pravidelnou pozornost. Problémem - a nejen tohoto portálu - zůstávají občasní pisatelé nenávistných připomínek, kteří publikované téma ani věcně neobohacují, ani nekorigují, ale pouze k němu přivěšují svou zlobu a frustraci.“ Z Pavlátova citátu nelze stoprocentně usoudit, které „nenávistné připomínky“ má na mysli, ale lze předpokládat, že tím nemyslí samotné články, ale některé komentáře čtenářů (zřejmě zrovna ty, které redakci usvědčují ze sionismu?).

Mezi fanoušky a obdivovatele Eurabie nalezneme i zesnulého známého historika a publicistu Emanuela Mandlera, který redakci napsal: „Jediné, co mi na Eurabii vadí, je malý okruh čtenářů a pak také to, že jsem se jí (z vážných zdravotních důvodů) neúčastnil. Je to internetový časopis, jakého je u nás nezbytně zapotřebí. Zvláště oceňuji zápas proti antisemitismu; je v naší době nebezpečnější, než byl před druhou světovou válkou, a jestli se Západ nevzpamatuje, můžeme brzy všichni vyletět do povětří. Navrhuji tedy - 1) abych do Eurabie také sem tam něco napsal 2) uvažovat o zřízení fondu, který by umožnil během jednoho či dvou let přeměnit Eurabii v ještě silnější internetový časopis.“ U člověka, který v minulosti tak často vystupoval proti xenofobii Čechů je o to více zarážející, že se ke konci svého života ztotožňoval s rasistickým ražením Eurabia.cz a jeho nářky nad údajným nárůstem antisemitismu se v tomto kontextu náhle jeví v jiném, jasnějším světle…

Na druhou stranu už méně překvapující je podpora ze strany dalšího signatáře Ligy proti antisemitismu Lukáše Petříka, šéfredaktora (dle vlastní definice proamerického a proizraelského) webu Euportal.cz. Petřík redakci popřál „co nejvíce úspěchů a hodně elánu v boji proti islamizaci Evropy a v obraně hodnot naší západní euroatlantické civilizace.“

Samozřejmě nelze paušalizovat a vinit z šíření rasové a náboženské nenávisti a intolerance Ligu proti antisemitismu jako takovou, ta by se však – už jen z pohledu věrohodnosti svých záměrů – měla jasně a jednoznačně distancovat od těchto projevů některých svých členů a podpůrců. Mlčení je ovšem také odpověď. A tak pokud má Liga proti antisemitismu skutečně upřímný zájem na životě ve vzájemné rasové a náboženské toleranci, tak se musí vůči extremistům ve svých řadách rezolutně ohradit.

Pozorný čtenář dobře ví, že se již od počátku velmi kriticky stavím k multikulturalismu, k islamizaci Evropy a s tím související politice „korektnosti“. Nikdy ale není pozdě rozlišovat mezi skutečným evropanstvím a z něho plynoucího respektu k islámu a jeho tradicím pěstovaným ve svých mimoevropských domovech, a dále pak mezi skutečnou obhajobou kulturních hodnot tzv. Abendlandu na straně jedné, a mezi sionistickým úsilím zapřáhnout naši vlast co nejintenzivněji do služeb USA a Izraele, které s agresivním celosvětovým antiislamismem a muslimofobií jen strategicky operuje. A navíc napětí jen uměle a velmi nebezpečně přiostřuje. Tato konstatování jsou pouze shrnutím toho, co internetové stránky Eurabia.cz a Euportal.cz už dávno otevřeně hlásají. Její autoři se doslovně hlásí k sionismu a k „euroatlantické západní civilizaci“. Agresivní antiislamisté používají ve své propagandě téměř stejných metod, které v první polovině minulého století chopili antisemité – pouze s tím rozdílem, že démonizací Židů nahrazují dnešní sionističtí antiislamisté teoriemi spikleneckého ovládnutí světa islámem.

pátek 22. ledna 2010

Internační tábory na Frývaldovsku a činnost kpt. Ctibora Nováka

Franz Chocholatý Gröger
Věnujme pozornost událostem v roce 1945 v okrese Frývaldov. V okrese Frývaldov (Freiwaldau, od roku 1947 Jeseník) bylo v červnu 1945 nově ustanovenými správními orgány, místními bezpečnostními složkami za asistence vystěhováno za hranice do Slezska asi 1000 Němců (převážně říšští příslušníci, uprchlíci, ale i starousedlíci). Území Slezska přešlo však pod polskou správu a proto mnozí z takto vystěhovaných starousedlíků se pokoušelo o návrat domů.
.
Do začátku července vznikly vysídlovací tábory v Domašově (Thomasdorf-Vietseifen), Adolfovicích (Adelsdorf), Cukmantlu (Zuckmantel, nyní Zlaté Hory), Zigharticích (Setzdorf, nyní Vápenné) Javorníku (Jauernig) - ženské a mužské oddělení a ve Frývaldově-Bobrovníku (Biberteich bei Freiwaldau), kde byly umístěny ženy. V těchto táborech, včetně internovaných ve frývaldovské soudní věznici, bylo nejméně tisíc lidí. Začátkem července 1945 byla údajně „přepadena“ hlídka poblíž internačního tábora Javorník. A jak bylo zvykem té doby, tak prý šlo o záškodnickou akci Němců, ač k přestřelce došlo omylem. Velitel 1. praporu 1.čs. samostatné tankové brigády ve Frývaldově vydal rozkaz, aby z Javorníku bylo „za trest vysídleno všechno neproduktivní německé obyvatelstvo“. Odsun byl proveden 12. a 13. července, práceschopní muži a bezdětné ženy byly soustředěné v místních táborech a 340 starších osob a žen s dětmi bylo přesunuto do Zighartic a připraveno k vysídlení spolu s dalšími Němci dodávanými z ostatních táborů či obcí. Mužům i ženám „byly odebírány i prsteny z prstů a náušnice z uší.“Ze Zighartic a Lipové byl pak vypraven začátkem srpna železniční transport přes VO 1 do Saska. (1)
.
Od svého příchodu do Frývaldova má rozhodující slovo při řešení německé otázky kpt. Ctibor Novák. (2) Novák působil zpočátku jako bezpečnostní referent prvního revolučního národního výboru a společně s velitelem místní bezpečnosti npor. Františkem Klapušem inicioval různá restrikční opatření, včetně hromadného zatýkání a zajišťovaní podezřelých osob. Z výslechů zadržovaných vzešlo minimum písemných záznamů, takže důvody internace a zatčení jsou v celé řadě případů neznámé.
.
Po vzniku nových správních orgánů se Novák (který byl vlastně na zdravotní dovolené a nenastoupil aktivní vojenskou službu) sám postavil do čela 2. odd. (zpravodajského) okresního vojenského velitelství (OVV) a tzv. Velitelství internačních táborů okresu Frývaldov (VITOF). Toto velitelství bylo mimo kontrolu OSK (Okresní správní komise) a působilo jako samostatný útvar mající veškerou správu i hospodářské vedení táborových objektů. Strážní oddíly tvořili příslušníci tzv. výpomocných sil NBS, na postech velitelů byli často gážisté. S jeho vědomím se s internovanými zacházelo zcela volně a často velmi tvrdě. Byli posílání za úplatu jako pracovní síly a to také mimo okres, do Ostravy či Zlína. Pro místní Němce byla významná jeho pozice v tzv. národnostním odboru OSK, který se zabýval prověřováním státního občanství, národnostní příslušnosti a žádostmi o vyjmutí z dosahu různých diskriminačních omezení osobního či majetkového charakteru.
Novák kolem sebe soustředil oddané stoupence, mezi nimiž byl Boris Wittich, redaktor místního listu Hraničář ovládaného komunisty. Novák také v té době vstoupil do KSČ a ve Frývaldově zastával funkce či se významně angažoval ve Svazu osvobozených politických vězňů, Svazu národní revoluce a dalších. Mimo to propagoval pravoslavnou církev a podle jejího ritu se oženil s Němkou Janu Hänichovou, rozenou Melcherovou. Přičemž se zasadil o změnu národnosti nastávající manželky a tchyně z německé na českou a to na základě neznámou cestou získaného Osvědčení o národní spolehlivosti nevěsty.
.
Ve vysídlovacích táborech v Domašově, Adolfovicích (bývalý zajatecký tábor Stalag VIIIB) a Javorníku byli internovaní v letních měsících biti a týráni a došlo i na exekuci zastřelením. Oběťmi se stali sourozenci Richard (nar. 1930) a Rudolf (nar. 1935) Haukovi. Oba nezletilí bratři byli spolu s dalšími dvěma mladými muži z obce Černá Voda (Schwarzwasser) zatčeni, protože měli v lese ukrývat automatickou pistoli. Po zatčení byli přemístěni do tábora v Javorníku a při pracovním přidělení v Bílém Potoku (Weiβbach) se jim podařilo uprchnout. Kapitán Ctibor Novák vydal 22.7.1945 vyhlášku, dle které budou takové případy trestány smrtí. Bratři Haukové byli za několik dní zadrženi a kapitán Ctibor Novák vydal rozkaz k jejich popravě. Tato byla vykonaná strážnými tábora v Javorníku 27. 7. 1945. Před popravou byli mučeni a při popravě za plotem tábora museli být přítomni dva vězni z každého baráku. O excesech i zacházení hovoří zprávy německých obyvatel Frývaldovska shromážděných na stránkách http://www.wintersonnenwende.com/ (3)
.
Krutě se zacházelo v táboře č. III v Domašově, kde působil jako velitel „četař partyzánů“ František Wiesner z Bukovic. V průběhu července a srpna zde zemřelo následkem uplatňování násilných metod a ze sebevražedných důvodů několik mužů. V noci ze 14. na 15. srpna prý napadli domašovický objekt neznámí útočníci. Podle pamětníků se střelba opakovalo několikrát a také té noci, kdy byl utýrán dr. Pawlowski. Jeho úmrtí je úředně doloženo. Útočit měla skupina čtyř nebo šesti osob a ta se měla ztratit v lese. Odpoledne 15. 8. byli internovaní Němci převezeni do tábora v Adolfovicích (velitelem byl podstrážmistr Karel Hanzl a po něm šstržm. Martin Hůrka). Kapitán Novák nařídil podle připraveného seznamu zastřelit šest mužů a důvodem popravy měl být dřívější útěk jednoho z internovaných a „útok na tábor“. Po půlnoci 17. 8. se střílelo znovu, útočníci prý unikli. Toho dne byla oficiálně uvedená dvě úmrtí - jedna osoba byla „zastřelená na útěku“ a druhá „zemřela“ bez udání příčiny. Dle pamětníků se střílelo ještě v noci v noci z 19. na 20. srpna a potom bylo vybráno pět mužů k popravě. Tato poprava však již nebyla vykonána. (4) V následujících dnech byli všichni muži ve věku 14. až 60 let vystěhováni do pracovního tábora ve Frývaldově. Tyto události zapadají do dobového kontextu „honu na werwolfy“a souvisí s Oběžníkem ministerstva vnitra z 8. srpna 1945 uvádějící, že má k dispozici zjištění, podle nichž ilegální bojůvky "zamýšlejí na den 10. srpna provés­t hromadně větší teroristické akce, pravděpodobně v celém pohraničí, a není vyloučeno, že i ve vnitrozemí“. Vše nasvědčuje tomu, že takzvané útoky werwolfů byly buďto výsledkem snahy zakrýt nedbalost stráží, anebo divadlo sehrané armádou a OBZ, které mělo zdůvodnit brutalitu a popravy a urychlit vyhnání obyvatel z jejich bydlišť. (5) Uvolněné usedlosti tak mohly být buď vyrabovány, nebo obsazeny. Na základě těchto zpráv ostravská expozitura Zemského velitelství SNB navrhla posílat internované na práci na Ostravsko a Opavsko.
.
Podle neúplných záznamů zemřelo v táborech řízených VITOF včetně osmi popravených (a to na přímý příkaz kpt. Nováka) nejméně 20 mužů. V polovině srpna bylo internováno nebo jinak soustřeďováno na Frývaldovsku téměř 1200 Němců a z toho 458 v Adolfovicích (velitel podstržm. Karel Hanzel, po něm. šstržm. Martin Hůrka, zástupce Wiesner). Od 20.7.1945 bylo v táboře Biberteich, jejímž velitelem byl stržm. Karel Paneček, 150 žen. Mimo to v „Roten Villa“ na Bahnhofstrasse ve Frývaldově bylo 56 žen a 6 dětí ve věku 12 let. V Javorníku, jehož velitelem byl šstrm. František Peč byly obsazené baráky s 350 muží. z toho bylo 13 mladých lidí a 1 dítě ve věku 13. let.(6)
.
Nad kpt. Novákem se začínají stahovat mraky. V říjnu 1945 byl případ bratří Haukových předán Státnímu zastupitelství v Opavě. Novák sice po zrušení Okresního vojenského velitelství, které bylo jím zformováno neoprávněně, zůstává v čele VITOF, ale brzy ho nahrazuje prap. SNB Viktor Pospíšil (VITOF bylo pak zrušeno OSK počátkem roku 1946). Již v té době bylo zjištěno, že Novák na základě vlastního uvážení uděloval z peněz, které tábory vydělaly, značné sumy peněz jako nemalé odměny a že daroval různým institucím a korporacím u příležitosti státního svátku 28. 10. 1945 kolem půl milionu korun.
.
V listopadu 1945 přijíždí do Frývaldova členové Zemské bezpečnostní komise ostravské expozitury ZNV Nováka zatknout. Ten byl však informován a odjel do Prahy. Novákovi stoupenci vedení Wittichem se smluvili provést akci k jeho případnému osvobození, kdyby byl zatčen. Novák měl v Praze své konexe, mimo jiné Reicina. Ministerstvo obrany sice postoupilo spis týkající se jím nařízených poprav Vojenské prokuratuře v Olomouci. Na přímluvu svých vlivných přátel trestní řízení nebylo zahájeno a vedlo se proti němu kárné řízení, zastavené posléze na pokyn Bedřicha Reicina. Byl vyloučen z KSČ.
.
Prozatímní národní shromáždění pak schválilo v květnu 1946 zákon č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisejícího s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, tedy jakýsi generální pardon pro „jinak podle platných předpisů trestné jednání“. Tento zákon specifikoval institut beztrestnosti i u takových jednání, které měly charakter „spravedlivé odplaty za činy okupantů“, které byly spáchány před 28. 10. 1945. Tím se také mohly jeho činy v táborech považovat za beztrestné.
.
V roce 1947 byl přeložen k vojenskému útvaru Hradec Králové, kde bydlel v garsoniéře v Nerudové ulici 923/17a. Zde bydlel do roku 1951. Mimoto vlastnil vilu v Jeseníku, dva domy v Olomouci, které předal dětem z prvního manželství bydlících v Olomouci. Na jaře 1948 prošetřovala Státní bezpečnost excesy z roku 1945 a vyslýchaný Wiesner uvedl, že v táboře Adolfovice se nachází hromadný hrob s 60 mrtvými. Popravených v tomto táboře bylo však šest. Pro více mrtvých nejsou svědci, mohlo jít o připsání nuly omylem nebo o úmyslné zkreslení. Byla nařízená exhumace s tím, aby se nic nedostalo na veřejnost. Novák je v roce 1949 povýšen do hodnosti majora a byl dán v roce 1950 do výslužby. Jeho potrestání prý zabránil „jen důležitý státní zájem z hlediska mezinárodního.“ StB uvažovala na základě kompromitujících materiálů ho získat ke spolupráci, pak od tohoto záměru upustila a vedla ho jako „objekt“. (7)
.
V letech 1951–1953 pracoval jako recepční ve vojenské zotavovně v Karlových Varech a jako trafikant v Jeseníku. Do tohoto období spadají jeho četné kontakty se synovci Ctiradem a Josefem Mašínovými a s jejich odbojovou skupinou na Poděbradsku. Hodnocení role Ctibora Nováka v aktivitách bratří Mašínů v dostupných pramenech nebo svědectvích pamětníků není zcela jednoznačné. Pravděpodobně působil spíše jako „technický poradce“ a snažil se synovce mírnit, zejména poté, co byl v r. 1951 společně s nimi zatčen a vyšetřován StB ve spojitosti s obviněním z přechovávání zbraní a napomáhání k ilegálnímu opuštění republiky. Tehdy jej ještě propustili pro nedostatek důkazů.
.
V souvislosti s útěkem synů generála Mašína je v roce 1953 zatčen a vězněn. Po více než rok trvajícím vyšetřování byl v procesu Trestní věc proti Ctiboru Novákovi a spol. souzen Nejvyšším soudem v Praze ve dnech 25. – 29. 1. 1955. V procesu figurovalo celkem sedmnáct obviněných a tři z nich včetně Ctibora Nováka byli odsouzeni k trestu smrti (trestný čin velezrady podle § 78, odst. 3 písm. d, zák. č. 86/1950), který byl vykonán dne 2. 5. 1955. (8)
.
Novákovy aktivity se nedostaly do šetření porevolučních událostí, které měla provádět Vyšetřovací komise bezpečnostního výboru ÚNS v letech 1947-1948. (9)Po letech studií v archivech a poslechů pamětníků, vím, že nebylo lehké zachovat si čest. Každý však měl možnost nesklouznout mezi ty, kteří se uchýlili k vraždám, loupežím a mstám. Pro mnohé byly pohnutkou proklamace politiků o vylikvidování Němců, pro jiné chamtivost či pomsta za to, že v sobě nenalezli sílu vzepřít se okupaci anebo touha mstou očistit svou kolaboraci. V případě Nováka bych jeho akce v roce 1945 nenazval hrdinstvím. Revoluce často požírá své revolucionáře, Kpt. Novák chtěl snad „národně (socialistickou) revoluci“ dle představ E. Beneše, ta bolševická ho sešrotovala.
.
Pardubice 17.1.2010
Franz Chocholatý-Gröger

.
POZNÁMKY:
.
(1) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 308 ,310
Staněk Tomáš, von Arburg Adrian, Organizované divoké osudy ? Úloha ústředních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945, 2. Část; Československá armáda vytvaří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legitimizuje; in.Soudobé dějiny 1-2 /2006, s.26-27
.
K dislokaci 1. Čs. samostatné tankové brigády červen- červenec 1945.Dne 2. 6. vydal náčelník hlavního štábu čs. armády div. gen. Bohumil Boček rozkazy, ve kterých podřizoval 1. čs. samostatnou brigádu velitelství 3. oblasti v Brně a nařizoval její přesun zpět do prostoru Moravské Ostravy s úkolem zajistit hranice v úseku Vrbno pod Pradědem - Jablunkov a to nejpozději do 10.června. K 10. 6. 1945 se v Ostravě rozmístilo velitelství brigády, 1. prapor v Místku, 2. prapor Vítkovice (spolu s MPS), 3. prapor ve Svinově, 4.prapor v Karviné. Protože se čs. velení obávalo přímého útoku Poláků na Těšínsko, bylo po 13.6 následovné postavení.: 1. prapor Frývaldov, 2.pravor Vítkovice, 3. prapor Bruntál a MPS Karlova Studánka. Ke dni 17.6. se přesunul 1. prapor do Dobré u Frýdku, 3. prapor do Orlové. Následovně se vracejí 26.6 jednotky do svých mírových pozic: 1.prapor Frývaldov, 2. prapor Vítkovice, 3. prapor Bruntál, 4. samostatný tankový prapor do Karviné a MPS do Karlové Studánky. K 17.9.1945 byla reorganizována 1. čs. tanková brigáda na Tankový sbor (velitelství Moravská Ostrava, od října 1945 Moravská Třebová).
(2) Ctibor Novák se narodil 25. 10. 1902 v Praze. Jeho rodiče byli dobře situovaní středostavovští měšťané. Otec Ing. Leopold Novák pracoval jako geometr, matka Emma Nováková byla v domácnosti. Rodina bydlela na Moravě (konkrétně v Olomouci). Po maturitě na reálce se Ctibor rozhodl pro kariéru vojáka. Absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a dělostřelecký výcvik v Olomouci. Jeho další životní dráhu výrazně ovlivnila známost a pozdější sňatek (1929) sestry Zdeny s Josefem Mašínem starším (významná postava protinacistického odboje ze skupiny Tří králů spolu s J. Balabánem a V. Morávkem). Poměry v armádě po mnichovském diktátu přiměly Ctibora Nováka k odchodu z činné služby v hodnosti štábního kapitána. Podle svědectví přátel z armády a bývalých spolužáků z vojenské akademie (pplk. K. Préma, gen. J. Studlara) podnikl mnohé kroky, mění své jméno na Anton Nowak, aby získal důvěru německé branné moci, měl přístup k informacím a mohl působit ve prospěch polské a československé zpravodajské služby v Londýně. Výše uvedení svědci potvrdili po skončení války jeho rozhodující podíl na diverzních akcích proti strategickým cílům v Berlíně. Poté se půda v hlavním říšskoněmeckém městě stala pro Ctibora Nováka příliš horkou. Při přechodu jugoslávských hranic byl zatčen a dopraven do Prahy na Pankrác a po deseti měsících tvrdých výslechů zpět do Berlína. Spojitost s diverzními akcemi se Novákovi prokázat nepodařilo, ale podezření ze špionážní činnosti vedlo k jeho odsouzení na šest let káznice. Dočkal se osvobození v r. 1945, ale jeho zdraví mezitím trvale poznamenaly výslechy a strádání v káznici -
http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak.
Porovnej Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 309, poz. 447. Porovnej:
http://www.ustrcr.cz/data/images/projekty/dokumentacni/novak-ctibor04.jpg
a další. Bohužel mnozí profesní vojáci po záboru Sudet se hlásili do Wehrmachtu ze strachu ze ztráty postavení, obzvláště když pocházeli z rodičů narozených v Sudetech a získali automaticky říšské občanství a také mnozí se pak hlásili po 15. 3. 1939 do Wehrmachtu, hledajíce své německé předky. Viz: Chocholatý Gröger F.: Češi ze Sudet ve Wehrmachtu - http://www.bruntal.net/2007071003-cesi-ze-sudet-ve-wehrmachtu
Chocholatý Gröger F.: Služba československých občanů v německých branných silách po 1. 10. 1938 – fakta a mýty http://www.bruntal.net/2008031001-sluzba-ceskoslovenskych-obcanu-v-nemeckych-brannych-silach-po-1-10-1938-fakta-a-myty
(3) V Adolfovicích se nacházel zajatecký tábor pro mužstvo Stalag ( Stammlager). Zajatí Angličané a později Rusové z tábora Stalag VIII B pracovali v továrně Max Leger, francouzští a ruští zajatci z tábora Scheithauser pracovali u německých sedláků na polích a další Angličané byli využiti firmou Max Weihonig . Ruští zajatci byli po dobu pobytu střeženi vlasovci. V Domašově byly zajatecké pracovní tábory Vietseifen (Rudohoří) a Kieferbach (Borek). Na Frývaldosku byly také zajatecké tábory pro důstojníky Oflag (Offizierslager) a to Oflag VIIIG Wiedenau (Vidnava), viz více INTERNET
Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v ro ce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 311,
Slyšme i druhou stranu, Dokumenty o vyhnání Němců z českých zemí, Infocentrum Šumava, české Budějovice 1991, s. 157 in zpráva 122 (správně má být 182) s. 154 -162
Bericht 182 Lager Jauering und Adelsdorf
http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd46.html#180 v Freiwaldau – Bericht Nr. 179-184
http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd46.html#180 kde také plán tábora Adolfovice
dále pak Bericht 211-213 Jauerning
http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd52.html#211
(4) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 311
(5) Chocholatý Gröger Franz, Werwolf, Čechy, Morava, Slezsko, únor 1945 – prosinec 1945
http://nassmer.blogspot.com/2010/01/werwolf-cechy-morava-slezsko-unor-1945.html
(6) In Memoriam 1945 – Konzentrationslager in Jesenik-Freiwaldau Altvaterland http://www.alte-heimat-zuckmantel.de/html/in_memoriam.html
(7) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 312 -313
Staněk, T.: Tábory v českých zemích 1945-1948, Tilia, 1996, s.112 Vyloučen 1946 - Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 312
Vyloučen 1947 - Druhá strana materiálů shromažďovaných StB
(8) Ctibor Novák
http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak
Vyšetřovací svazek http://www.ustrcr.cz/data/pdf/svazky/vysetrovaci_svazek_ctibor_novak.pdf
Rozsudek http://protikomunisticke.misto.cz/svedectvi/8g.htm
Ctibor Novák http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak
(9) Chocholatý Gröger, F.: Vyšetřování skončilo, zapomeňte! http://www.cs-magazin.com/
http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente
.
PRAMENY:
.
Archiv bezpečnostních složek, Praha, Oddělení archivních fondů Ministerstva vnitra ČSR Kanice
f. A2/1, kart.57/1765 hlášení OÚ StB Opava 20.4.1948 č.159/taj.48
kart.58/1765 hlášení OÚ StB Opava z 24.7.1947, č.16/taj.47
Archiv bezpečnostních složek,
f. vyšetřovací spisy MV, sign. V-2452, sign. 302-238-7/15,3
Národní archiv
f. nejvyšší soud , sp.zn. 1T/1/55 a 4Nt52/54
f. Generální prokuratura, sp.zn.SGPt44/54 dále SGPT 25/54
Správa sboru nápravné výchovy –osobní spis Ctibora Nováka
Zemský archiv Opava
f. expozitura Moravskoslezského ZNV (EZNV) v Ostravě 1945-1949, Odbor II. bezp.
odb.II/B
kart. 142- hlášení OSK ÚNB Frývaldov z 13.11.1945 o zákroku Zemské bezpečnostní inspekce proti C. Novákovi
kart.147– hlášení ÚNV Frývaldov o vysídleni Němců z Javorníka ze 17.7.1945
hlášení OV SNB Frývaldov z 24.7.1945 č.20/1/22/45
hlášení OSK–ÚNB Frývaldov z 24.7.1945 č.482/presid.45
situační zprávy OV SNB Frývaldov z 24.7., 31.7.1945
hlášení OSK–ÚNB Frývaldov z 24.7., 8.8., 23.8.1945
zpráva OSK–ÚNB Frývaldov z 23.8.1945 č.923/přes.45
kart. 149-exp.ZV SNB Ostrava z 18.12.1945 o šetření záležitosti C. Nováka
kart.182 - hlášeni exp.Moravskoslezského ZNV Ostrava na odb.“Z“ z 26.7.45 č.87/dův.45
kart.194 – hlášení OSK–ÚNB Frývaldov z25.11.1945 č.3193/45 presid. na Státní zastupitelství v Opavě
hlášení OSK Frývaldov o sebevraždách v okrese 29.10.1945
f.SZ Opava
kart.11 zpráva Státního zastupitelství Opava z 24.5.1945 č.288/3/47 presid.
Moravský zemský archiv Brno
f.Zemský národní výbor Brno B-280 1945-1947
.
LITERATURA:
.
Hradilová, Jana: Anarchie moci: Správní a dozorčí personál tábora pro Němce v Adolfovicích (1945-1946) In: Historie 2000 (2001) 239-259.
Hradilová Jana: Internace německého obyvatelstva v adolfovickém táboře 1945-1946 In: Jesenicko 2 (2001) 25-33.
Hradilová, Jana: Nucené společenství. Internace německého obyvatelstva v adolfovickém táboře 1945-1946 In: Perspektivy mladé generace pro Evropu. Česko-německé vztahy v pracích studentů. Praha-München-Ústí nad Labem 2002
Slyšme i druhou stranu, Dokumenty o vyhnání Němců z českých zemí, Infocentrum Šumava, české Budějovice 1991
Staněk, T.:Persekuce 1945, Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a Věznice) v květnu – srpnu 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996
Staněk, T.: Tábory v českých zemích 1945-1948, Tilia, 1996
Staněk, T.: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování (Sešity Ústavu pro Soudobé Dějiny AV ČR 41) Praha 2005.
Staněk Tomáš, von Arburg Adrian, Organizované divoké osudy ? Úloha ústředních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945); 1.Část; Předpoklady a vývoj do konce května; 2. Část; Československá armáda vytvaří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legitimizuje; 3. Část; Snaha vlády a civilních úřadu o řízení „divokého odsunu“ in.Soudobé dějiny 3-4/2005, s.465-533, 1-2 /2006, s.13- 49 , 3-4 /2006 s. 321-376, USD Praha, ISSN 1210-7050
Chocholatý Gröger, F.:60. let od konce války - květen - srpen 1945 krvavá realizace Benešova plánu vylikvidování Němců,
http://www.bruntal.net/2005042302-60-let-od-konce-valky-kveten-srpen-1945-krvava-realizace-benesova-planu-vylikvidovani-nemcu
Chocholatý Gröger, F.: Vyšetřování skončilo, zapomeňte!, http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente
Chocholatý Gröger Franz, Werwolf, Čechy, Morava, Slezsko, únor 1945 – prosinec 1945
http://nassmer.blogspot.com/2010/01/werwolf-cechy-morava-slezsko-unor-1945.html
.
INTERNET:
.
In Memorial 1945– Konzentrationslager in Jesenik-Freiwaldau Altvaterland
http://www.alte-heimat-zuckmantel.de/html/in_memoriam.html
Dokumente http://www.z-g-v.de/doku/archiv/cssr2/inhalt.htm
Bericht40 http://www.z-g-v.de/doku/archiv/cssr2/kapitel-2-1-3-2-6.htm
Bericht184 http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd47.html
Bericht179-183 http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd46.html
Jugendliche ermordet http://www.rathay-biographien.de/Vertreibung-Massaker/sudetenland.htm
http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-40349274.html
Das tschechoslowakische Lagersystem ab Mai 1945
http://www.egerer-landtag.de/Geschichte/TschechischesLagersystem.htm
TschechischeKonzentrationslager
http://www.encyclopaedia-germanica.org/de/index.php/Tschechische_Konzentrationslager
Internierungslager http://de.wikipedia.org/wiki/Internierungslager
Zajatecké tábory –Oflag, Stalag
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Prisoner_of_War_Camps_in_WWII
http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gliederungen/Kriegsgefangenenlager/Offizierslager-R.htm
http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gliederungen/Kriegsgefangenenlager/Stammlager-R.htm
http://www.moosburg.org/info/stalag/laglist.html
Jesenicko, zajatecké a koncentrační tábory
http://www.koncentracni-tabory.estranky.cz/clanky/zajatecke-tabory-na-jesenicku/adolfovice
http://www.koncentracni-tabory.estranky.cz/clanky/zajatecke-tabory-na-jesenicku