Předcházející články: Tlak války - Jejich šálení a naše skutečnost - Syn proti otci
Podle slibů západních demokracií, kterými zaplavily svět před třicíti lety, měl nastat po zhroucení Německa všude netušený blahobyt. Místo něho před patnácti lety dolehla na celý svět těžká hospodářská krise, která vytvořila z nezaměstnaných právě tak početné armády, jaké stály v letech 1914-18 ve zbrani. Adolf Hitler nezavedl ještě obecnou brannou povinnost, když světové finance se rozhodly hledat útočiště v nové veliké válce. Z anglo-amerických hospodářských konkurentů měla politická intrika vytvořit dva nepřátelské bloky, jež by se navzájem tak vykrvácely, že Anglo-Američanům krátkými údery by se podařilo oba po sobě zlikvidovat.Anglie se Spojenými Státy chtěly v této válce manévrovat jen loďstvy, letectvy a válečným materiálem. Živé síly zamýšlely podržet doma. Na jednoho Angličana připadá v britském imperiu 10 barevných poddaných, které třeba držet v šachu. Uvážíme-li konečně také nepatrný přírůstek obyvatel britských ostrovů, shledáme správným tvrzení britských stratégů po roce 1918: „Ještě jednu vítěznou válku, a britský národ je ztracen!“
Že tato válka nebyla pro světové finance nepříjemnou záležitostí, dosvědčil nedávno Rooseveltův volební soupeř Dewey. Citoval výrok přednosty odvodní sekce ministerstva války generálmajora Hershyho, který prozradil, že „je levnější pro stát držet lidi na vojně než jim platit podpory v nezaměstnanosti“. Světovým židovským financím šlo o to, uklidit všechny konkurenty na hospodářském poli: nacionální socialismus, fašismus, bolševismus, Japonsko i Čínu. Komu slibovaly svobodu a samostatnost, myslily tím svobodu bezmocného dlužníka v odříkání.
Spojené Státy nikdy si nepřály, aby se Čína stala asijskou samostatnou velmocí, která by se rychle zcivilisovala jako Japonsko, jehož armáda byla před sto lety ještě ozbrojena luky a kopími. Japonců je dnes asi o 10 milionů méně než bílých Severoameričanů. Ale Číňanů je o 350 milionů více. Proto je prý dobré, hyne-li Čína válkou, hladomorem, záplavami a nepořádkem. Japonsko je nemilý konkurent, ale Čína představuje pro světové finance hrozbu. Dalším nebezpečným konkurentem je sovětské Rusko, které si ve dvou pětiletkách pořídilo obrovský průmysl. Jeho politické prsty bylo cítit od Gibraltaru až po Čínu. Sovětských robotů bylo čtyřikrát tolik jako Angličanů. Kdyby se jednou bolševický medvěd spojil s čínským drakem a utvořil kontinentální blok o 700 milionech obyvatel, pak necelým 200 milionům Anglo-Američanů mohl být milý Pán Bůh milostiv. Proto Čína a Sovětský svaz si zasloužily přidušení ve spojeneckém objetí. Měly vystupovat delší dobu jako dárci krve. Čína měla pomocí amerického materiálu usmýkat Japonce a Japonci Čínu. Bolševici měli vyčerpat Němce a Němci bolševiky. Po porážce Evropy a Japonska Sovětský svaz s Čínou čekala by politická isolace a hospodářská okupace. Tak to měly světové finance narafičeno. Do transoceánských spojů neměly by bolševici s Číňany co mluvit. Všechna moře by byla anglo-americká a s nimi také vzdušný prostor. V to vše se věřilo na vedoucích místech Spojených Států ještě před dvěma lety.
Je-li přirozený vývoj proti, tedy nepomůže ta nejpovedenější intrika. Benátská diplomacie byla kdysi pověstnou. Před dvěma stoletími ještě si namlouvala, že točí tehdejším světem kolem středomořských břehů. Ve skutečnosti svět už točil s ní. Kde je slavná republika benátská? Roosevelt, kterého světové finance v čelo Spojených Států dosadily, usmyslil si, že bude Dóže a že se zasnoubí se všemi oceány. Po čtvrté nebyl však zvolen ani dvoutřetinovou většinou. Co je toho příčinou? Bez pomoci amerických komunistů mohla nastat dokonce mezi Rooseveltem a Deweyem rovnost hlasů. Ona totiž selhala strategie „rány z milosti“. Podle výpočtů světových financí v roce 1943 Velkoněmecká Říše, usmýkána válkou s bolševiky, měla dostat od Anglo-Američanů ránu z milosti. V roce 1944 se podobně mělo triumfovat nad Japonskem. Roosevelt chtěl do letošních voleb vstupovat jako dvojnásobný vítěz a jako doživotní president z nich odcházet po zvolení 90 procenty hlasů.
Odkud ten neklid u spojenců? Není sporu, mají veliké starosti s východem, kde Čína začíná povážlivě vysazovat. V uplynulém pololetí Japonci v Číně získali bez větších obětí území se 60 miliony obyvatel a 80 procenty amerických letišť, která tam byla s velikým nákladem v posledních třech letech vybudována. Dnes v japonských rukou je větší polovina obyvatel Číny. Čankajšek byl odtlačen daleko od pobřeží. Japonci si zajistili pozemní dopravní spoje z Koreje a Mandžuska až do Indočíny a Malajska. Roosevelt nemohl čekat v Asii, až bude skončena válka v Evropě. Přistal na Filipínách a doplatil na to těžkými ztrátami na svém loďstvu. Filipíny se staly japonskou strategickou hrází, o kterou se bude stejně urputně bojovat jako se v Evropě bojuje pod Peští a u Met. Filipiny budou polykat jednu americkou divisi za druhou. Už dnes je jich tam sedm.V Evropě a v Africe mají Spojené Státy nyní pět armád, čítajících 80 divisí. Ve východní Asii, v Austrálii a v Tichomoří mají tři armády o 50 divisích. A ono nic není stále ještě strategicky vyřízeno ani v Evropě, ani v Asii. V prvé světové válce Spojené Státy vystačily se 40 divisemi, poslanými do zámoří.
Angličané mají nyní na evropské půdě tři armády a v Asii další dvě. Ukázalo se, že dávno už nestačí manévrování anglo-americkým materiálem, loďstvy a letectvy. Letos bylo třeba nést na trh už také vlastní krev a to v takovém množství, že je z toho ve Washingtonu a v Londýně mdlo. Při tom všem dosavadní „dárcové krve“ se nepříjemně bouří. Stalin za svých ztracených 30 milionů žádá půl Evropy a ve zbývající půlce podíl komunistů na vládě. Čankajšek si dovolil důrazně upozornit, že válčí proti Japoncům už osmý rok bez kloudné spojenecké podpory.
Světové finance dnes vidí, že Japonsko nezdolali vyčerpanou Čínou, která se obává Japonců stejně jako komunistů. Čankajšek ví, kdyby připustil doma komunisty k slovu, že jsou jeho hodiny sečteny. Když se letos v létě vrátil americký vicepresident Wallace z Číny, prohlásil, že v budoucnu čínsko-sovětská hranice bude mít stejně nepatrný význam jako dnes hranice kanadsko-severoamerická. Roosevelt slíbil totiž Stalinovi pořádný kus spojenecké Číny, půjde-li Stalin s Anglo-Američany také na Japonce. Číně je chystán od povedených spojenců osud Polska ve větším měřítku.
Táže-li se kdo, kde je dnes pro spojence místo ožehavé, pak je to Čína, kde půl milionu Japonců zatlačuje kam chce 3 miliony špatně vyzbrojených a vyčerpaných Číňanů, jejichž vůdce Čankajšek přesto nechce zemi zbolševizovat. Proto nyní je mu na anglo-americké straně spíláno usurpátorů, nedemokratů, zatím co se o Stalinovi píše, že je to druhý Benjamin Franklin.
Válku v Evropě chtěli Anglo-Američané skončit v létě roku 1943. Nyní Churchill vykládá o konci evropské války až v roce 1945. Jak to bude v Asii? japonsko má prozatím na asijské pevnině a na obsazených souostrovích něco přes 2 miliony vojáků z 10 milionů, které zmobilisovalo a z 15 milionů, které může snadno do pole postavit. Současná válka představuje spojené nádoby. Pro nás postačí, že japonské hlavní zálohy ještě válečné pole nespatřily. To ví také Stalin, a proto se nezajímá o druhou frontu na východě. Té jedné evropské má beztak plné zuby.
(Lidové noviny, 19.11.1944)
