V automobilu protektorátního vyslance u říšské vlády v Berlíně JUDr. Františka Chvalkovského, který se 25. února 1945 právě pohyboval po dálnici nedaleko Berlína, se v osudový okamžik nacházely celkem čtyři osoby. Vůz byl z nenadání napaden spojeneckým hloubkovým stíhačem. Zatímco řidič a osobní tajemník vyvázli bez zranění a manželka Chvalkovského utrpěla těžké zranění, Chvalkovský dostal přímý zásah do čela… Tak tragicky byl ukončen život člověka, který sehrál významnou roli v noci na 15. března 1939, kdy Emil Hácha v Berlíně podepsal onu větu, že „skládá osud českého národa a země v ruce Vůdce Německé říše“.Dr. František Chvalkovský se narodil 30. července 1885 v Jílovém. V Praze vykonal svá vysokoškolská studia, kde byl roku 1908 prohlášen doktorem práv. Poté studoval vysokou obchodní školu v Londýně, načež se věnoval soudní a advokátní praxi v Praze, Krakově a Bolzanu. První světová válka ho zastihla jako šéfa právního oddělení krakovské filiálky Živnostenské banky. Za války konal vojenskou službu a po jejím skončení se stal osobním tajemníkem ministra vnitra Antonína Švehly a parlamentním referentem téhož resortu. V roce 1920 Chvalkovský vstoupil do diplomatických služeb. Jako vedoucí politického oddělení ministerstva zahraničí se stal členem čs. delegace v Trianonu, kde se projednávala mírová smlouva s Maďarskem. V letech 1921-1923 byl vyslancem v Tokiu a následovně do roku 1925 ve Washingtonu, odkud se vrátil do vnitřní politiky a byl zvolen poslancem za republikánskou stranu. Tím se stal opět blízkým spolupracovníkem Antonína Švehly. Roku 1927 byl Chvalkovský jmenován vyslancem v Berlíně a v roce 1932 vyslancem v Římě. Po mnichovské dohodě se stal 4. října 1938 ministrem zahraničí a v této hodnosti také vykonal dvakrát návštěvu u Adolfa Hitlera. Funkci ministra zahraničí převzal po K. Kroftovi a jeho příchod do Černínského paláce znamenal zásadní obrat a rozchod s dosavadními Benešovými koncepcemi. Chvalkovský se především snažil najít nový vztah k Německu. František Chvalkovský byl všeobecně považován za obratného politika, skvělého společníka a vypravěče anekdot, píše o něm hobby-historik Jaroslav Čvančara. Sám Emil Hácha prý Chvalkovského nazýval „uličníkem“.
První zahraniční cesta ministra zahraničních věcí Chvalkovského vedla ve dnech 13. a 14. prosince 1938 do Berlína. Obdržel zde seznam 21 bodů, po jejichž splnění mohla druhá republika očekávat přátelský poměr Německa. (Blíže k tomu v knize J. B. Uhlíře "Protektorát Čechy a Morava v obrazech", str. 28-76). Chvalkovský deklaroval prioritní zájem Prahy na úzkých stycích s Německem a přislíbil mimo jiné zrušení spojeneckých smluv, redukci armády, vyloučení židovského vlivu, umožnění stavby exteritoriální dálnice mezi Vratislaví a Vídní a kanálu Odra-Dunaj, povolení činnosti NSDAP a naproti tomu zároveň zákaz KSČ. Chvalkovský se vrátil do Prahy s přesvědčením, že zahraniční politika druhé republiky bude napříště politikou malého neutrálního státu. Později, v lednu 1939 diskutoval v Berlíně s Hitlerem a Ribbentropem. Z tohoto jednání však jednoznačně vyplynulo, že nejen česko-slovenský model autoritativní demokracie, ale ani kurs Beranovy vlády nepovažuje Německo za akceptovatelný. V březnové krizi roku 1939, kdy se bývalé Česko-Slovensko vnitřně rozpadlo, připadla dr. Chvalkovskému významná úloha jako účastníku historické cesty státního prezidenta dr. Háchy do Berlína. Chvalkovský v následujících letech působil jako vyslanec Protektorátu v Berlíně. Vyslanectví Protektorátu Čechy a Morava u Říše (Gesandtschaft des Protektorats Böhmen und Mähren beim Reich) mělo sídlo na adrese Kurfürstendamm 190/92.
Smuteční slavnost za tragicky zesnulého dr. Františka Chvalkovského proběhla 13. března 1945 odpoledne v krematoriu hlavního města v Praze-Strašnicích. Ihned po převozu vyslancových ostatků do Prahy se jim přišel poklonit předseda vlády a ministr vnitra Richard Bienert v doprovodu kabinetního šéfa státního prezidenta dr. Popelky. Ke katafalku s rakví, která byla zahalena vlajkou v protektorátních barvách a po jejichž stranách stála čestná stráž činovníků Kuratoria pro výchovu mládeže, byly položeny četné věnce, mezi nimiž byl věnec věnovaný říšským ministrem a šéfem říšské kanceláře dr. Lammersem, věnce od říšského protektora dr. Fricka, od státního ministra K. H. Franka a od generála Toussainta. Na druhé straně katafalku byly umístěny věnce položené k rakvi vládou Protektorátu, užším kruhem spolupracovníků padlého vyslance a dalších. Těsně před zahájením smutečního obřadu položil předseda vlády Bienert věnec státního prezidenta Emila Háchy. Vlastní smuteční akt zahájil pak K. H. Frank položením věnce darovaného od Adolfa Hitlera. Vedle řady vedoucích činitelů říšských úřadů se aktu zúčastnila nejen celá protektorátní vláda, ale také korporace delegace vládního vojska, členové Nejvyššího správního soudu, četní bývalí ministři a vyslanci. Před nimi promluvil předseda vlády Bienert a směrem k zesnulému dr. Chvalkovskému mimo jiné pronesl slova: „Vzhledem k Vašemu celkovému politickému založení a smýšlení, stal jste se na podzim roku 1938, kdy bylo nutno změnit od kolene dosavadní politiku tehdejší Česko-Slovenské republiky, ministrem zahraničních věcí. V této své funkci věnoval jste všechno své úsilí a veškerou svou životní energii tomu, aby bylo zachráněno, co se zachrániti dalo, a aby byla od českého národa odvrácena zkáza, která mu hrozila.“ Po rozloučení předsedy vlády zazněla Sukova smuteční hudba, načež za zvuků písně „Čechy krásné, Čechy mé“, zahrané na varhany, byla rakev s ostatky vyslance Chvalkovského odevzdána plamenům. 