Dne 12. března 1945 se pomořanské přístavní město Swinemünde, ležící severozápadně od Štětína, stalo obětí útoku osmé US-americké flotily bombardérů. Při tomto útoku probíhajícím za denního světla, který začal v poledne kolem 12 hodin a trval pouze kolem 60 minut, nasadili Američané celkem 642 bombardérů. Terčem bombardování města Swinemünde byl přístav, nádraží a prostranství lázeňského parku. Pláž Baltického moře byla onoho dne v březnu 1945 plná utečenců z Východního Pruska, Danzigu, Západního Pruska a Západních Pomořan. Většina z nich se sem předtím dostala přes moře a musela při tom absolvovat hrozné zážitky. S dosažením pevniny ve Swinemünde sice útěk ještě zdaleka nebyl u konce, lidé ale žili v domění, že už to nejtěžší přečkali. Unikli totiž sovětské Rudé armádě.
Bombardovací válka západních spojenců proti městům v západním a středním Německu byla lidem z východu známá jen nedostatečně. Většina z nich neměla v tomto ohledu žádné vlastní zkušenosti.
Američané a Britové byli s infrastrukturou poloostrova Usedom, ne jehož východním okraji Swinemünde leží, velmi dobře obeznámeni.. Peenemünde, taktéž ležící na Usedomu, bylo díky tamní pokusné raketové základně důležitým vojenským cílem a proto v minulosti opakovaně zmapováváno leteckými průzkumníky. Toto zmapovávání se týkalo celého ostrova. Peenemünde bylo v letech 1942 – 1944 opakovaně bombardováno.
Prvním cílovým bodem bombardérů při denním leteckém útoku z 12.března 1945 byl přístav. Bylo potopeno šest velkých obchodních lodí, které byly od ledna nasazeny jako utečenecké lodě v kyvadlovém styku mezi Pillau a Danzigem do Swinemünde nebo Kielu. Některé z těchto lodí měly ještě na palubě „lidský náklad“. Loď „Andros“ se od břehů odpoutala 5. března v Pillau s 2000 lidmi na palubě směrem k Dánsku. Rozbouřené moře však znemožnilo překonat trasu. Proto „Andros“ neplánovaně 12. března 1945 zakotvila ve Swinemünde. Loď se dostala do krupobití z pum, zlomila se a šla zároveň i se svým „lidským nákladem“ ke dnu. V lázeňském parku města Swinemünde čekaly tisíce na svůj další transport směrem na západ. Značkovači leteckých svazů park přesně zakreslili. „Vyšel obzvlášť úzký náletový koberec, tak že nebylo kam uniknout. Američanům byla situace v lázeňském parku známa, pročež naložili dostatečné množství „stromobuchů“, pum vybavených dotykovými zapalovači, které detonovaly, jakmile se dostaly do kontaktu s větvemi“, píše Jörg Friedrich („Der Brand“, 2004, str. 172). Uprchlíci v lázeňském parku Swinemünde byli 12. března 1945 bezbranní a bez ochrany.
Američané věděli o následcích bombardování Swinemünde. Nálet byl zločinem, při kterém přišlo o život kolem 23.000 lidí. Swinemündský masakr není v análech osmé US-americké flotily zaznamenán jako masakr, stejně tak jako v análech soudobých dějin. US Air Force jej označila jako dopravní útok na seřaďovací nádraží („Der Brand“, 2004, str. 176). Pro mrtvé ze Swinemünde bylo zřízeno na Golmu (vyvýšenina nacházející se západně od Swinemünde) náležité upomínkové místo. U mnohých vzbuzuje každoroční připomínání památky mrtvých 12. března na tomto místě znepokojení, protože historická pravda, tak jak je líčena v této zprávě, zůstává nevyslovena.
Článek byl převzat a přeložen do češtiny s laskavým svolením redakce Preussische Allgemeine Zeitung.
