Nevím, jestli si dvorní bavič internetového deníku „Neviditelný pes“ Václav Vlk „starší“ zaslouží, aby se na jeho infantilní výtvory nějakým způsobem vůbec reagovalo. Spíše je na pováženou, že redakci zmíněného serveru nečiní očividně žádné potíže dávat jeho urážlivě štvavým nacionalistickým výplodům opakovaně prostor a že se redakce Neviditelného psa neobává, že si čtenářstvo na základě článků pana Vlka odvodí celkový názor na úroveň samotného serveru. Ale budiž.Když se nedávno Václav Vlk st. v jednom svém vskutku humorně laděném článku a ve svém osobitém stylu dosyta vyřádil pro změnu na islámu a na muslimech, tak to v podstatě pasovalo do konceptu tohoto webu, pro který píše nápadně mnoho otevřeně proizraelsky (dle vlastní definice!) vystupujících autorů. Vlk v podstatě tvrdí, že „islámští teroristé“ jsou ve skutečnosti poháněni sexuální frustrací, pramenící z extrémní puritánské výchovy tamní kultury, kterou zároveň urážlivým způsobem zesměšňuje, klasifikuje a kterou staví do protikladu ke kultuře „naší“, tj. západní. (Do jaké míry je západní či západoevropská plíživě amerikanizovaná kultura skutečně ještě naše, na to nechť si čtenář odpoví sám.) Jen tak stranou pak Vlk ještě doplňuje, že Izraelci jsou na první pohled čistotnější než Arabové a dokumentuje rozdíly mezi „námi“ (k nám počítá samozřejmě i Izrael) a muslimským světem i vizuálně. Jestliže Vlk de facto doporučuje mladým muslimům uvolnit sexuální morálku (co třeba otevřít arabský trh „blahodárnému“ vlivu pornoprůmyslu, který má v našich končinách naprosto volnou ruku?) a uvolněně si sexuálně užívat jako prevenci džihádu, nebylo by od vůbec věci, kdyby se autor pokusil přebrat nějaké to ponaučení z této své velké moudrosti a sám se sebe zeptal, z čeho pramení jeho zjevně neukojitelná potřeba se vulgárně publicisticky vybíjet, ať už na úkor jiných kultur či na úkor „Sudeťáků“, přičemž pojednání o posledně jmenovaných patří k jeho nejoblíbenějšímu žánru.
Nemohu Vlkovy texty nezvat jinak než ubohostí – mnohdy od prvního odstavce jeho článků až do posledního. Už jsem se k jeho zálibě, strkat do svých „autentických“ rozhovorů se Sudeťáky, Němci a Rakušáky smyšlené německé nadávky na Čechy, jako např. „verfluchte Tschechen“, dříve vyjadřoval. Ve svých textech používá těch nejprimitivnějších a nejubožejších metod. V zásadě nejoblíbenější Vlkovou metodou je líčení údajných vlastních zážitků a rozhovorů se Sudeťáky nebo „Rakušáky“, kterýmžto do úst často vsouvá přímou řeč urážející Čechy. Ačkoliv je každému zjevné, že se také může jednat o autorovu vykonstruovanou historku či přinejmenším subjektivně přibarvený zážitek, má tato „obrazová“, barvitá forma podání „zážitku“ na naše vědomí a na naši paměť nesrovnatelně větší sugerující vliv než nějaký jiný, fakticky korektní text. Přesto, že čtenářovi je na první pohled jasné, že se může jednat o autorovu vědomou manipulaci, jeho podvědomí si barvitě a protičesky laděnou přímou řeč přebere a uloží lépe ve své paměti.
Na stejných principech staví i Vlkův článek Ordnung muss sein aneb Jak se do lesa volá, tak z něj vyběhne hajnej. Pitomostí je v tomto nejnovějším výtvoru celá kopa a reagovat na každou by asi nemělo smysl - byla by to jen ztráta energie, protože autorovi jde o primitivní rozdmýchávání vášní a proto svou taktiku už nikdy nezmění. Takže jenom v kostce k té části článku, která se věnovala "našince buzerujícím Rakušákům".
Pokud je mi známo, tak uniformované německy hovořící úřední orgány nevyvíjí činnost na území České republiky a tudíž není dvakrát pravděpodobné, že by rakouská exekutiva kontrolovala české řidiče dejme tomu na silnici mezi Českými Budějovicemi a Táborem. Pokud pana Vlka namíchne, že rakouští policisté („zásadně německy mluvící úřední orgán, nedej bože navíc v uniformě“) na území Rakouska oslovují řidiče s českými poznávacími značkami ve většině případů zcela logicky v jazyce německém (mnozí, zejména v příhraničních oblastech se snaží alespoň česky pozdravit a znají několik českých výrazů, které se často používají při běžné silniční kontrole), tak by si měl vlastně uvědomit, že by měl být klidný a cítit se v dané situaci bezpečně. V minulosti se na rakouských komunikacích už totiž událo několik případů, kdy na silnici zastavovali řidiče s neněmeckými a nerakouskými SPZkami falešní „policisté“, původem kdesi z východní Evropy, a vybírali od nic netušících kamioňáků z jiné části východní Evropy z prstu vycucané pokuty nebo řidiče dokonce okrádali a fyzicky napadli. Spoléhali přitom na to, že okrádaní cizinci nerozpoznají na první pohled či poslech „nedomácí akcent“ údajných rakouských policistů.
Pověstné cedulky z rakouských obchodů psané „sudetoněmeckou češtinou“ („Vy Češi vy nekrást tady“), o kterých Vlk píše, se tehdy v pohraničí nevyskytovaly bezdůvodně. Sám jsem na jednom ze svých bývalých pracovišť poznal člověka, který se nestyděl otevřeně vykládat, že v devadesátých letech pořádal s celou svou rodinou kořistnické výpravy do Vídně, kde systematicky kradli v obchodech na Mariahilferstrasse. V příhraničním Gmündu šokoval zase případ, kdy Češi ukradli dokonce i dětský kočárek před obchodem (dítě samozřejmě nezapomněli z kočárku vyndat a položit na chodník). Zrušení kontroly na hranicích díky Schengenu přineslo také své ovoce. Tuším před 2 lety byla rakouskou policií zadržena skupina mladých Slováků, kteří pořádali výpravy do okolí Vídně, kde systematicky vykrádali zařízení kanceláří. Zadržený 22-letý Slovák tehdy prohlásil, že jej k organizovanému vykrádání vlastně inspiroval Schengen, protože nyní je podstatně snadnější dopravit lup přes hranice. Kriminalita ve Vídni po zrušení hraničních kontrol dramaticky narostla. Samozřejmě, že si to nelze vysvětlit pouze „turistikou“ z od nás a ze Slovenska. Do Vídně od té doby pořádají výpravy bulharské, polské, rumunské ale i maďarské bandy. Zejména krádeže aut a vloupání do bytů katastrofálně narostly, stejně tak jako brutalita východoevropských organizovaných zločineckých skupin. Václav Vlk se tedy raduje, že „opruzovači“ na rakousko-české hranici konečně zmizeli, valná část Rakušanů by si přísné hraniční kontroly však přála zpět, a to ne kvůli českým a slovenským či maďarským sousedům samým, ale kvůli kriminálním elementům pocházejícím z jiných částí východní Evropy, které se přes zmíněné státy do Rakouska nekontrolovatelně dostávají a s nahromaděným lupem práskají zpět do svých domovin. Vídeň se stala také vítaným turistickým centrem bezdomovců s Polska. S tím rozdílem, že klasický turista zas po nějaké době místo návštěvy opustí, ale tito zahraniční „hosté“ se už vrátit nehodlají. Kdepak, po vstupu do Schengenu rozhodně není vše v pořádku!
Poznámkou o „sudetoněmecké češtině“ si potřeboval autor (ač bez zjevné souvislosti) opětovně ulevit na adresu jím milovaných „Sudeťáků“. V té souvislosti mně napadá, jak by asi nazval kolikrát úsměvnou, čechismy prošpikovanou a gramaticky chybnou němčinu na některých českých produktech, bordelech, reklamních letácích a webech? Třeba „hraničářskou němčinou“?
Lidový výraz „Tschechei“, na který se Vlk odvolává a který nesprávně překládá jako „Čechounsko“, nemá pejorativní význam, jak se navzdory tomu podařilo vtlouct do hlavy národa několika vychytrálky. Pouze ve vztahu ke státu Československo a jeho tehdejšímu bezprostřednímu osudu získal svého času tento pojem jakýsi „výsměvný“ podtext. Tedy tehdy, z úst A.Hitlera, ale ne ve vztahu k Čechům jako takovým ale ve vztahu ke zřízení nazývajícím se Československo. (Sám Vlk hojně používá označení „Rakušák“, jež ale mírné pejorativní zabarvení má, nemluvě o jednoznačně zabarveném výrazu „Sudeťák“). Svým způsobem je (platno pro dnešní dobu) označení „Tschechei“ dokonce korektní, nechceme-li používat zdlouhavého „Böhmen, Mähren und Österreichisch-Schlesien“. Označení „Tschechien“ mi nepřijde o nic povedenější. Před necelým stoletím se slovo „Tschechien“ na některých mapách návrhu územně správního uspořádání našich zemí používalo například pouze pro českou sídlení oblast Čech a Moravy, nikoli pro celou oblast Čech a Moravy. Divím se tedy, že se Vlk neohradí proti oficiálnímu pojmu „Tschechien“.
Krátká poznámka k rakouské policii. Pravda, nepracuji v autodopravě od počátku 90. let a nemám zkušenosti s rakouskou exekutivou z tohoto porevolučního období. Mohu mluvit teprve o posledních 5 letech. Dnes jsem z pracovních důvodů odkázán na komunikaci s rakouskou silniční policií poměrně často, protože naprostá většina transportů firmy mého zaměstnavatele probíhá právě přes rakouské území, kde samozřejmě probíhají namátkové bezpečnostní kontroly kamionů a přepravovaného zboží. Stalo se tak několikrát, že naši řidiči kamionů byli nuceni hradit poplatky za různé přestupky. Ve všech případech byly tyto přestupky prokazatelné a jejich pokutování bylo oprávněné. Nelze tedy mluvit, alespoň pokud mohu hovořit ze svých bohatých zkušeností, o nějaké zbytečné buzeraci ze strany rakouské policie.
„Rakušáci“ mají Alpy a my máme lyžaře, takže se asi spolu asi domluvíme, míní Václav Vlk. A že prý už v Rakousku konečně dokážou rozlišit Rusa od Čecha, protože si cestovky a hotely českých kunčaftů, kteří mají plné kapsy euro, váží, a proto se všichni v Rakousku museli „umravnit“. Peníze prý všechno spraví... Tak, tak. Jestli pak pan Vlk ví, že průměrný ruský turista v Rakousku utratí za den podstatně větší částku než turista český a že pro „ruskou smetánku“ s tučnými peněženkami jsou Alpy čím dál více v kurzu?
„Podle sebe soudím tebe“, to je zřejmě motto pisálka z Neviditelného psa. Vlastní nacionalistické urážky vkládat do úst svých "nepřátel".
(Mimochodem, v prostředí kde pracuji, je zcela normální, že mužští zaměstnanci firmy běžně používají slova „fašista“ jako synonym pro označení Rakušana. V rozčilení nebo ve slabých chvílích už nejednomu z nich ujela nadávka „ty fašistický k…..“ nebo „ten fašistickej národ“. Běžné označení fašista pro Rakušany tedy zmínění čeští spoluobčané sotva budou chápat jako označení vyjadřující sympatie.)
