Masopust je za námi a baviči z povolání mají znovu pauzu. Ve sdělovacích prostředcích a v oblasti veřejného zájmu ještě dominují Olympijské hry. Ale nejpozději po jejich ukončení by se už měla nazpět ohlásit politika. O vládnoucích není vskutku mnoho slyšet. V Rakousku se zdá, že jsou všichni na trvalé lyžařské dovolené. V Německu jsou z propadákových výsledků průzkumu veřejného mínění patrně tak šokováni, až jim to zarazilo dech. A napříč Evropou je stejnak v módě hluboký spánek – tak uklidňujíc působí Lady Ashtonová a pan van Rompuy na politické prostředí. Svým způsobem by lidé mohli být spokojeni, neboť čím méně toho z politiky vnímají, tím je to většinou lepší. Kdyby tu ale nebyl vývoj, který probíhá ve vší tichosti, nekomentovaný sdělovacími prostředky, nepovšimnut politickou třídou. Vývoj, který bude mít dramatické důsledky pro život nás všech. Tak například klesá napříč Evropou nadále porodnost, a když se zaměříme pouze na potomstvo autochtonního obyvatelstva, tak je to vůbec strašlivé. Pouze přistěhovalci porodnostní statistice trochu přilepšují. Domácí evropské národy, v první řadě německý, se dramatickým tempem vyvíjejí směrem ke své záhubě. Téměř všechny se stanou sotva za jednu generaci menšinou ve vlastní zemi. Přestárlé struktury obyvatelstva, bezdětná společnost, zničené rodiny, explodující míra rozvodovosti, frustrované bezdětné ženy a dezorientovaní otcové vytváří obraz doby. A těch několik málo dětí, které se rodí, vyrůstá v této neurotizované společnosti, ovlivňováno televizí a internetem, vystaveno všeobecnému razantnímu oblbování.
Stejně tak plíživě, avšak stejně tak dramaticky se uskutečňuje nadále masové přistěhovalectví do Evropy. Do jisté míry jako fenomén paralelní k bezdětnosti autochtonních evropských národů, naplňují přistěhovalci ze všech částí světa toto vakuum a vytvářejí fragmentovanou ghettoizovanou konfliktní společnost, jejíž sociální napětí, jejíž kulturní disharmonie musí v evropských městech přivodit latentní občanskou válku. Dekadenci evropských společností odpovídá na druhé straně vzrůstající fundamentalismus skupin přistěhovalců – obzvláště z náboženského pohledu. Radikální islamismus pak tvoří pouze špičku ledovce.
Tento vývoj se uskutečňuje plíživě, tiše zamlčován v médiích, pokud možno ignorován etablovanými politiky. Přizpůsobení občané spí, nebo předtím politicky korektně zavírají oči. Protiproudy, které by se přirozeně uvedly do pohybu v nejrůznějších vrstvách občanů, jsou potlačovány mechanismy hedonismu, požitkářství a společnosti žijící jen pro zábavu. Jak se zdá, tak chléb a hry, zábava nejpovrchnějšího způsobu a zaručení nejprimitivnějšího uspokojení pudů umějí garantovat, že široké masy tento vývoj bez odmlouvání budou akceptovat.
Nonkonformistické síly, které se tomu brání nebo které o těchto problémech třeba jen hovoří, jsou umlčovány nařčením z krajní pravicovosti nebo jsou marginalizovány. Etablovaná, vládnoucí politika je jak bezmocná, tak i němá, a opravdové problémy v této tíživé době nejsou oslovovány.
.
Autor je poslancem Evropského parlamentu a spoluvydavatelem časopisu Zur Zeit. Článek byl přeložen do češtiny a zveřejněn s jeho souhlasem.
